OSPH10 34 C 148/2015-568

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Evou Přívrackou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; anonymizováno právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_002⟫ anonymizováno adresa ⟪LB:lb_003⟫ anonymizována tři slova jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ anonymizováno adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti; ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, anonymizována dvě slova datum ⟪LB:lb_007⟫ anonymizováno adresa ⟪LB:lb_008⟫ anonymizována tři slova jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ anonymizováno adresa ⟪LB:lb_010⟫ o 553 436 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 390 723,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 28. 2. 2015 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 171 039,20 Kč, rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit země - název soudu náhradu nákladů řízení ve výši 939,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit země - název soudu náhradu nákladů řízení ve výši 1374,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 3. 4. 2015 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 553.436 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně od 28. 2. 2015 do zaplacení, kdy žalovaná částka představuje náhradu škody za neoprávněný odběr anonymizováno žalovaným v období od 3. 12. 2009 do 30. 6. 2014 v areálu bývalé textilní továrny v obec, který je ve vlastnictví žalovaného. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že do 31. 8. 2008 byl smluvním odběratelem elektřiny v daném areálu žalovaný a po něm se odběratelem anonymizováno v daném areálu stala firma právnická osoba, která měla areál od žalovaného pronajatý a smluvní vztah žalobkyně o odběru anonymizováno s ní skončil ke dni 3. 12. 2009, přičemž další nájemci areálu již se žalobkyní smlouvu o odběru elektřiny neuzavřeli. Po skončení posledního smluvního vztahu nebyl anonymizováno žalobkyní demontován, protože odpojení samotného anonymizováno by nezabránilo možnému odběru anonymizováno ze sítě žalobkyně v daném odběrném místě, přičemž zamezení možnosti odběru nebylo technicky možné vzhledem k napojení malé vodní elektrárny žalovaného, umístěné v daném areálu žalovaného, když žalovaný jako výrobce anonymizováno měl ohledně předmětné malé vodní elektrárny se žalobkyní uzavřenu platnou smlouvu, a navíc byla přes transformátor žalovaného elektřina žalobkyní v té době dodávána i pro cca 100 dalších odběratelů v blízkém okolí, takže odstřižením daného odběrného místa žalovaného by došlo i k odstřižení těchto dalších odběratelů žalobkyně. Při kontrole odběrného místa v daném areálu žalovaného bylo dne 1. 2. 2012 zjištěno, že bez řádně uzavřené smlouvy v daném odběrném místě - v areálu žalovaného - dochází k neoprávněnému odběru anonymizováno ze sítě žalobkyně. Žalobkyně proto seznámila žalovaného s tímto zjištěním, ale ten se žalobkyní ani neuzavřel novou smlouvu na odběr anonymizováno ani nepřijal uvnitř svého areálu technické opatření, které by znemožňovalo další odběr anonymizováno, když rozvody anonymizováno za anonymizováno byly majetkem žalovaného, přičemž žalovaný žalobkyni jen odkázal, že se má obrátit na jeho nájemce, kterému areál pronajímá. Z policejního vyšetřování bylo zjištěno, že žalovaný jako pronajímatel od roku 2009 uzavíral pravidelně smlouvy o nájmu bytu v daném areálu s jméno příjmení, a to s tím, že anonymizováno má nájemce (p. příjmení) hradit pronajímateli (žalovanému) podle výše fakturované dodavatelem, přitom však žalovaný se žalobkyní smlouvu o dodávce anonymizováno do daného odběrného místa v předmětné době již uzavřenu neměl. Pasivní legitimaci žalovaného tak žalobkyně spatřovala v tom, že umožnil svému nájemci odběr anonymizováno z distribuční sítě žalobkyně, aniž měl uzavřenu smlouvu o jejím odběru se žalobkyní a za odebranou anonymizováno žalobkyni neplatil. K zamezení neoprávněného odběru a odpojení anonymizováno žalobkyně v daném areálu žalovaného pak došlo až 30. 6. 2014, po skončení platnosti smlouvy ohledně malé vodní elektrárny žalovaného a po vybudování nové trafostanice žalobkyně, na kterou byli přepojeni ostatní odběratelé žalobkyně z okolí. Žalobkyně proto provedla vyúčtování náhrady škody za neoprávněný odběr, včetně souvisejících činností s nápravou takto závadného stavu ve smyslu § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb., žalovanému fakturou číslo ve výši 553.436 Kč, avšak žalovaný vyúčtovanou částku neuhradil. Výši nároku specifikovala žalobkyně tak, že v období od 4. 12. 2009 do 30. 6. 2014 byla spotřebována anonymizováno v celkovém změřeném množství anonymizováno v rozsahu 107 313,25 kWh. Při připočtení 4% ztráty (pro sítě VN dle pravidel stanovených cenovým rozhodnutím anonymizováno) činí celkové množství spotřebované elektřiny 11 606 kWh (tedy 111,606 MWh). Při tomto odebraném množství silové anonymizováno byl pro stanovení výše škody žalobkyní proveden výpočet, který počítal s cenou za 1 kWh odebrané anonymizováno ve výši 3, 01852 Kč Celkem tedy cena anonymizováno za spotřebovaných 111,606 MWh anonymizováno činí částku 336.884,28 Kč Vedle ceny za spotřebovanou anonymizováno je součástí ceny anonymizováno (a tedy škody při neoprávněném odběru) ještě daň z elektrické energie ve výši 28,30 Kč za 1 MWh. Tedy celkem tato daň činí částku 3.158 Kč Vedle těchto položek je součástí ceny také platba za rezervovanou kapacitu v celkové výši 106.046,68 Kč Náklady na zjištění neoprávněného odběru vyčíslila žalobkyně na částku 11.266 Kč DPH 21 % z celkové požadované částky činí 96.050,94 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný jako fyzická osoba je od roku 1992 do současnosti podnikatelem, IČO, s místem podnikání do roku 2006 na adrese adresa žalovaného, později na adrese adresa. Žalovaný je od roku 1995 plátcem DPH. Žalovaný v rámci své podnikatelské činnosti provozuje licencovanou činnost - na základě licence číslo vydané anonymizována dvě slova úřadem - výrobu anonymizováno v malé vodní elektrárně, která je součástí areálu textilky. Ve vztazích k žalobkyni vystupoval žalovaný vždy jako podnikatel, který je vlastníkem předmětného areálu anonymizováno obec, včetně předmětné trafostanice a energetického zdroje - malé vodní elektrárny, když měl po celou dobu uzavřenou smlouvu o dodávce vyrobené anonymizováno do distribuční soustavy, přičemž malá vodní elektrárna je součástí areálu, který byl odběrným místem elektřiny. Stejně vystupoval žalovaný ve vztazích k právnímu předchůdci obou společností, tedy ke společnosti právnická osoba anonymizováno obec je výrobním areálem, který byl vždy využíván k podnikatelské činnosti a dodávka elektrické energie byla vždy realizována jako velkoodběr pro podnikatelské účely, neboť tovární areál je připojen k distribuční soustavě anonymizováno na hladině vysokého napětí VN 22 kV. Do 31. 8. 2008 byl tento velkoodběr realizován přímo žalovaným. Žalovaný jako podnikatel měl v rozhodné době živnostenské oprávnění. Opakovaně uzavíral nájemní smlouvy na služební byt s panem příjmení, z nichž je zřejmé, že nájemce vykonával pro žalovaného činnosti správce objektu továrny, včetně údržby a obsluhy malé vodní elektrárny.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že není pasivně legitimován, protože smlouvu se žalobkyní o odběru anonymizována dvě slova ukončil v roce 2008, kdy předmětný areál pronajal společnosti právnická osoba, IČO, která uzavřela vlastní smlouvu o dodávkách anonymizováno do předmětného areálu, přičemž v roce 2009 došlo k ukončení nájmu areálu touto společností a v nájmu areálu pokračovala na základě nájemní smlouvy ze dne 25. 2. 2009 paní jméno příjmení, IČO. Žalovaný v předmětném období předmětný areál neužíval a anonymizována dvě slova neodebíral. Nedostatek své pasivní legitimace pak dále spatřoval v tom, že od října 2012 již není vlastníkem daného areálu. Dále namítl, že žalobkyně nesplnila svou povinnost předcházet vzniku škody, když ani po 1. 2. 2012, kdy daný neoprávněný odběr podle svých tvrzení zjistila, neučinila opatření k zamezení vzniku škody. Rovněž vznesl námitku promlčení, když žalobkyně měla dle jí uváděných skutečností neoprávněný odběr zjistit nejpozději dne 1. 2. 2012, resp. o něm ve skutečnosti věděla od roku 2009, ale žalobu podala až dne 3. 4. 2015, tedy po uplynutí dvouleté promlčecí lhůty. K povaze posouzení právního vztahu mezi účastníky uvedl, že označení žalovaného žalobcem identifikačním číslem v žalobě, vystavení faktury žalobcem ani skutečnost, že mezi stranami sporu existuje jiný (se sporem věcně ani právně nesouvisející vztah) podřízený obchodnímu zákoníku nezakládají podřízenost předmětného vztahu mezi žalobcem a žalovaným režimu zákona 513/1991 Sb. Předmětný vztah mezi žalobcem a žalovaným by bylo třeba podřadit pod režim zákona č. 513/1991 Sb. pouze v případě, pokud by se prokázalo, že při vzniku vztahu mezi stranami sporu bylo zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti (viz ustanovení § 261 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb.). V této souvislosti uvedl, že má se žalobkyní např. uzavřenu smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, ve které žalovaný vystupuje jako osoba nepodnikající. Z výpisu z katastru nemovitostí za předmětné období se jasně podává, že žalovaný vlastnil daný objekt jako fyzická osoba nepodnikající, když je označen rodným číslem a bydlištěm. Z nájemních smluv uzavřených na daný objekt se společností právnická osoba a paní jméno příjmení vyplývá, že pro placení nájmu je bankovní účet žalovaného č. bankovní účet, který je dle potvrzení vystaveného právnická osoba účtem osobním. Jako podnikatel má žalovaný i účet podnikatelský, kterým je účet č. bankovní účet. Na tento podnikatelský účet žalovaný ovšem nájemné z předmětné nemovitosti nikdy neinkasoval, a to právě proto, že vlastnictví ani pronájem nemovitosti nesouvisely s jeho podnikáním.

3. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané:

4. Z nesporných tvrzení účastníků a faktury žalobkyně číslo ze dne 13. 2. 2015 bylo zjištěno, že touto fakturou s datem splatnosti 27. 2. 2015 byla žalobkyní žalovanému vyúčtována k úhradě částka 553.436 Kč, jako náhrada škody za neoprávněný odběr anonymizováno v odběrném místě číslo obec, bývalá textilka (nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u stát. instituce, katastrální uzemí, na listu vlastnictví číslo).

5. Z protokolu žalobkyně o zjištění neoprávněného odběru elektrické energie ze dne 30. 6. 2014 bylo zjištěno, že žalobkyní uplatňovaná náhrada škody ve výši 553.436 Kč ohledně odběrného místa číslo obec, bývalá textilka, byla po skončení platnosti poslední smlouvy na toto odběrné místo (ke dni 3. 12. 2009) vyúčtována žalovanému za období od 4. 12. 2009 do 30. 6. 2014, ke kterému došlo k demontování elektroměru.

6. Výpočet výše žalobkyni způsobené škody za daný neoprávněný odběr anonymizováno v období od 4. 12. 2009 do 30. 6. 2014 v částce 553.436 Kč vzal soud za prokázaný z faktury číslo ze zápisu žalobkyně o provedené kontrole odběrného místa ze dne 1. 2. 2012, z přehledu spotřeby v daném odběrném místě za jednotlivé měsíce v období od prosince 2009 do června 2014 předloženém žalobkyní, ze žalobkyní stanovené výše náhrady škody za neoprávněný odběr ze dne 30. 6. 2014 a z doplňujících vyjádření žalobkyně ze dne 10. 12. 2017, 10. 1. 2018 a 1. 12. 2020.

7. Z výpisů z katastru nemovitostí k.ú. obec, list vlastnictví anonymizováno, ze dne 3. 9. 2009 a ze dne 4. 12. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný byl od 21. 3. 2002 do 29. 10. 2012 vlastníkem předmětného areálu bývalé textilky obec, a že ke dni vkladu do katastru nemovitostí - dne 29. 10. 2012 daný areál bývalé textilky obec přešel do vlastnictví právnická osoba a.s., IČO, do které jej žalovaný vložil jako svůj nepeněžitý vklad (v souladu s předloženým notářským zápisem anonymizováno jméno příjmení, notáře se sídlem v obec, sp.zn. spisová značka, anonymizována dvě slova 2012, ze dne 30. 7. 2012, o založení právnická osoba anonymizováno).

8. Z nesporných tvrzení účastníků a předložené Smlouvy o dodávce anonymizováno ze dne 31. 12. 2008, uzavřené mezi žalovaným pod IČO jako výrobcem anonymizováno a žalobkyní jako obchodníkem s anonymizováno, soud zjistil, že žalovaný v období, kterého se týká daný neoprávněný odběr, jako podnikatel provozoval v části daného areálu bývalé textilky obec malou vodní elektrárnu, kdy vyráběnou anonymizováno prodával žalobkyni a dodával do její sítě, přičemž tato malá vlastní elektrárna měla vlastní anonymizováno, takže jí se neoprávněný odběr anonymizováno netýkal. Ve smlouvě o dodávce anonymizováno ze dne 31. 12. 2008 je u žalovaného uveden účet č. bankovní účet vedený u právnická osoba

9. Z potvrzení anonymizována dvě slova úřadu soud zjistil, že žalovaný má udělenu licenci číslo s předmětem podnikání výroba anonymizováno s provozovnou v obci obec, k.ú. obec.

10. Ze smlouvy o sdružených dodávkách plynu ze dne 10. 6. 2017 mezi žalobkyní a žalovaným plyne, že žalovaný je ve smlouvě označen rodným číslem/datem narození. Odběr plynu byl sjednán do objektu ulice a číslo, PSČ obec

11. Z potvrzení o vedení účtu č. bankovní účet u právnická osoba, soud zjistil, že jde o osobní účet žalovaného vedený od 21. 9. 2001. Z potvrzení o vedení účtu č. bankovní účet u právnická osoba, soud zjistil, že jde o firemní účet žalovaného vedený od 21. 9. 2001.

12. Z výslechu svědků jméno příjmení, datum narození, a jméno příjmení, datum narození, zaměstnanců žalobkyně, vzal soud za prokázané, že v době zjištění neoprávněného odběru anonymizována dvě slova v areálu bývalé textilky obec nebylo z technických důvodů možné neoprávněného odběratele (bývalou textilku) ze strany žalobkyně ihned odpojit a že k odpojení této anonymizováno, která není ve vlastnictví žalobkyně, došlo až v červnu 2014 po skončení platnosti smlouvy týkající se malé vodní elektrárny žalovaného. Z výpovědi svědka jméno příjmení pak dále vyplynulo, že na základě dálkového měření daného odběrného místa z dat sbíraných každou čtvrt hodinu, ze kterých se vypočítávala hodinová spotřeba, byla žalobkyně schopna měřit rozsah daného neoprávněného odběru za každý den.

13. Soud zopakoval výslech jméno příjmení, zaměstnance žalobkyně, který vypověděl, že se jedná o areál bývalé textilky, kde byl správcovský domek, kde byla elektřina spotřebovávána. V areálu byla rozvodna, kde bylo dvoje měření. Jeden anonymizováno byl pro vodní elektrárnu a druhý pro správcovský domek. Jeden kabel rozváděl anonymizováno pro obě místa. Kontrola proběhla na podnět oznámení pracovníka speciálního měření. Na základě tohoto oznámení to pak řešili jako technická kontrola, byl vedoucím technikem kontroly. V rámci té kontroly bylo zjištěno, že je tam bezesmluvní vztah. Dělali náhodné kontroly nebo dle typu odběrného místa, dle typu měření - zde šlo o nepřímé měření, u těch to bylo zhruba tisíc kontrol ročně, stejného typu odběrných míst jsou desetitisíce. Fungovalo to na základě podnětů od montérů, anonymizováno, podnětů je obrovské množství. Pravidelné kontroly odběrných míst se smlouvou nebo bez smlouvy nebyly. V té době to byla nová záležitost, protože se liberalizoval trh. Dřív byl odběratel u toho dodavatele energie, protože distributor a obchodník byla jedna osoba. Tím, jak se liberalizoval trh, rozdělila se distribuce, osoba distributora a obchodníka, distributor je povinen osadit a zapojit elektroměr a obchodník dodává elektřinu, kterou koupí někde na burze, a odběrné místo vůbec neviděl, tak aby se to propojilo, začal fungovat operátor trhu, zkr. anonymizováno, což je státní instituce, kde distributor data předává anonymizováno a ten to dává dál obchodníkům. Dnes jsou nastaveny jiné systémy, po deseti dnech, kdy v zákoně vzniká neoprávněný odběr, je distributorem vyzýván k uzavření smlouvy. příjmení jsou ale věci, které tehdy vznikaly. Tehdy se dělaly namátkové kontroly, dělaly se kontroly dle typu měření, kontroly na základě oznámení. V rámci namátkových kontrol na toto odběrné místo nepřišla řada. Šlo o elektroměr s dálkovým odečtem a nepřímým měřením. Data stahuje počítač, data jsou automaticky odesílána operátorovi trhu a anonymizováno k tomu přiřadí obchodníka a obchodníkovi řekne„ tady toto množství odebral tvůj zákazník“, a když to takto není, tak jde o neoprávněný odběr a vzniká škoda distributorovi, který musí spotřebovanou anonymizováno do distribuční sítě dodat. Z dat se neoprávněný odběr zjistit nedá, data odesílá operátorovi trhu a ten je předá obchodníkovi dál. jméno, v tomto případě byla data stažena a odeslána operátorovi trhu, proto byla ta data dohledatelná. V tomto případě tam ale nebyl„ EAN,“ což je jedinečné číslo, podle něhož je identifikovatelný konkrétní obchodník, tak tam nebyl přiřazen žádný obchodník a data končila v černé díře. Když už pak znali číslo elektroměru, tak dokázali data dohledat, bez identifikace distributor informace o neoprávněném odběru neměl. V tu dobu tuto informaci neměli. Tehdy ten systém na to nastaven nebyl. Dnes OTE informuje distributora, že v odběrném místě není přiřazena smlouva. Kdyby se anonymizováno demontoval, i tak by spotřeba probíhala, šlo totiž o nepřímé měření. Nezamezili bysme odběru elektřiny, ale nevěděli bychom o množství spotřebované anonymizováno od roku 2012, proto jsme ho tam nechali. Nepřímé měření znamená, že na přívodních kabelech jsou tzv. měřící transformátory proudu, které mají primární vstup třeba 500 anonymizováno a sekundární výstup 5 anonymizováno, takže v přesném poměru měří proud, který tam protéká. I když se odpojí elektroměr, proud bude protékat pořád dál, vodiče nejsou přes něj zapojeny. V roce 2012 jsme neodpojili kabely, nezamezili jsme tedy přívodu elektřiny do areálu, protože v roce 2012 tam ještě byla smlouva pro vodní elektrárnu na stejném kabelu. Kabel vedl z anonymizováno (rozvaděče), anonymizováno byla umístěna na kopci ve vesnici mimo areál, na něm byly ty dva elektroměry. příjmení trafostanice byl vlastník areálu, žalovaný. Z anonymizováno jela část distribuce anonymizováno. Byla trafostanice, kde je transformátor, pak je rozvaděč anonymizováno, z něj jela část distribuce do bytovek a jeden kabel šel dolů do bývalé továrny, kde na tom kabelu byly ty dva anonymizováno, jeden pro továrnu a druhý pro vodní elektrárnu. V areálu byl další rozvaděč/rozvodna. To, že anonymizováno žalovaného užíval žalobce pro distribuci anonymizováno do vesnice, nebyl ten důvod, proč nedošlo k odpojení. anonymizováno jako taková má několik vývodů, dva z vývodů šly do vesnice, třetí vývod šel samostatným kabelem do továrny, kde byl další rozvaděč NN a v něm byly dva elektroměry. Nahoře v trafostanici se nemohl kabel odpojit, protože by se znemožnila dodávka té výrobně (elektrárně). V té době jsme nevěděli, že není možný provoz anonymizováno a navíc tu byl smluvní vztah. jméno, rozdvojovalo se to za anonymizováno, v anonymizováno to odpojit nešlo, protože by zasáhli do distribuce proudu ve vesnici, za anonymizováno to odpojit také nešlo, protože to bylo uvnitř areálu, nelze zasahovat na cizím zařízení, neměli tam přístup. anonymizováno je tvořena dvěma nebo čtyřmi sloupy, na nich je nahoru přivedeno vysoké napětí, pak je tam vlastní transformátor, pod ním je 1-2 plechová bedna, tomu se říká rozvaděč anonymizováno. Do rozvaděče anonymizováno jde přívod z toho trafa a z rozvaděče odchází jednotlivé vývody do různých ulic, v našem případě ten první vývod, tedy prvním kabelem byla distribuce do vesnice, druhým vývodem, tedy kabelem to šlo do té malé vodní elektrárny. Další rozvaděč byl uvnitř areálu, na něm byl anonymizováno pro textilku a druhý anonymizováno pro vodní elektrárnu. anonymizováno v areálu mohli sice odpojit, ale nezamezili bysme tomu, aby nešla dál elektřina. Elektroměr je nepřímé měření, elektřina nevede přímo přes ten elektroměr. Kabel nešlo odpojit. Černý odběr nebyl proveden zásahem do sítě. Nevybavil si, kdo byl pro právnická osoba dodavatel, obchodníkem tedy, distributorem pro toto zásobovací území byla právnická osoba právnická osoba, předtím, než změnila obchodní jméno. Pracovník tam jel asi z důvodu výměny cejchu anonymizováno, který je potřeba vyměňovat jednou za pět let, kdy se vede evidence cejchování. jméno na místě zjistil, že tam není obchodník, není přiřazen anonymizováno. Na cejchovním dokladu musí být anonymizováno obchodníka, zde asi nebyl, proto to předal energetické kontrole. Jsou dvě smlouvy, smlouva o připojení k distribuční soustavě a smlouva s obchodníkem a na obou dvou je totožný anonymizováno. Distributor osazuje anonymizováno a data odesílá přes anonymizováno obchodníkovi. anonymizováno musí být na cejchovním dokladu. Je tam přiřazen dle distribuční smlouvy, tedy smlouvy o připojení. Rozdíl mezi místem, které smlouvu má a místem, které smlouvu nemá je v tom, že k tomu místu je přiřazen obchodník a ten místu dodává anonymizováno a toto odběrné místo je zúčtováváno. Data se odesílají anonymizováno a tam jsou přiřazována tomu danému obchodníkovi, data rozděluje operátor trhu, není-li tam obchodník, tak anonymizováno, která je spotřebovávána, musí ji dodat distributor. V tu dobu ten distributor nemá informaci, že tam není obchodník, informaci si musel tehdy ověřit. Data byla odesílána operátorovi trhu, když tam nebyl obchodník. Operátor trhu nám nic neřekl, obchodník přiřazoval pouze odběrná místa. Když tam obchodník nebyl, tak šlo o neoprávněný odběr. Když se odhlásil odběratel bez ohledu na to, jaký tam byl obchodník, odběrné místo skončilo jako bezesmluvní.

14. Ze svědecké výpovědi jméno příjmení vzal soud za prokázané, že dne 01.02.2012 prováděl kontrolu anonymizováno v obec, kde byl na pokyn anonymizováno, neboť bylo podezření, že tam dochází k neoprávněnému odběru. Na místě zjistili, že objekt odebírá anonymizováno energii, jsou zde dva anonymizováno, kdy první anonymizováno zásoboval areál bývalé textilky a druhý byl pro účely malé vodní elektrárny. S ohledem na to, že druhý elektroměr měl smlouvu, nebylo možné tento odpojit bez toho, aby byla odpojena i dodávka energie i do areálu textilky. V rozvaděči jsou dva anonymizováno, které jsou napájeny z měřících transformátorů proudu, anonymizováno slouží pouze k měření, nikoliv k rozvodu energie, a i kdyby byl odmontován, tak bude proud protékat dále. Jediná možnost by byla odříznout kabel, kterým byl napájen celý rozvaděč, ale to nešlo, neboť tento byl ve vlastnictví majitele objektu, nikoliv distributora.

15. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor, uzavřené dne 29. 8. 2008 mezi žalovaným jako pronajímatelem a společností právnická osoba, IČO, jako nájemcem, bylo zjištěno, že dle dané smlouvy žalovaný pronajal nájemci část předmětného areálu bývalé textilní továrny v obec (zejména nebytové prostory v budově A adresa), na dobu neurčitou od 1. 10. 2008, s měsíčním nájemným 42.500 Kč a tím, že podle samostatného měření hradí nájemce spotřebu elektrické energie, vodné a stočné a hradí ze svého i veškeré ostatní provozní náklady.

16. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor, uzavřené dne 25. 2. 2009 mezi žalovaným jako pronajímatelem a jméno příjmení, IČO, jako nájemcem, bylo zjištěno, že dle dané smlouvy žalovaný pronajal nájemci část předmětného areálu bývalé textilní továrny v obec (zejména nebytové prostory v budově A adresa), na dobu neurčitou od 1. 3. 2009, s měsíčním nájemným 42.500 Kč a tím, že podle samostatného měření hradí nájemce spotřebu elektrické energie, vodné a stočné a hradí ze svého i veškeré ostatní provozní náklady.

17. Ze svědecké výpovědi jméno příjmení vzal přitom soud za prokázané, že se plánovaná výroba v daném pronájmu nerozběhla, takže elektřina nebyla danou nájemkyní odebírána, a proto ani nájemkyně neuzavřela smlouvu o jejím odběru se žalobcem.

18. Ze smlouvy o nájmu bytu, uzavřené dne 21. 9. 2009 mezi žalovaným jako pronajímatelem a jméno příjmení, datum narození, jako nájemcem, bylo zjištěno, že dle dané smlouvy žalovaný pronajal nájemci část předmětného areálu bývalé textilní továrny v obec, určený jako služební byt pro správce objektu s tím, že se nájemce zavazuje vykonávat funkci správce objektu, na dobu určitou od 1. 9. 2009 do 31. 8. 2010, s měsíčním nájemným 1.500 Kč a tím, že elektřinu bude nájemce platit pronajímateli podle podružného měření ve výši fakturované dodavatelem pronajímateli. Prakticky stejnou smlouvu pak žalovaný a jméno příjmení uzavřeli i dne 1. 9. 2010 na období od 1. 9. 2010 do 31. 8. 2011 a dne 30. 8. 2013 na období od 1. 9. 2013 do 31. 8. 2015.

19. Ze svědecké výpovědi jméno příjmení, datum narození, vzal soud za prokázané, že v období od 1. 9. 2009 do 30. 6. 2014 v areálu bývalé textilní továrny v obec bydlel s manželkou, přičemž vykovával na základě opakovaně se žalovaným uzavíraných smluv funkci správce daného areálu, ale žalovaný mu anonymizováno nevyúčtovával. Dále vzal soud ze svědecké výpovědi pana příjmení za prokázané, že v době jím vykonávané funkce správce daného objektu bývalé továrny obec předmětný objekt nevyužívali jiní uživatelé a v celém areálu pobýval pouze on a jeho žena.

20. Ze svědecké výpovědi jméno příjmení soud zjistil, že v letech 2012 - číslo působila jako statutár ve právnická osoba. Založení této společnosti řešil pan příjmení sám s panem celé jméno žalovaného, jednání se neúčastnila. Vybavila si, že do společnosti byl vložen areál bývalé textilky, protože viděla notářský zápis, ale osobně se zakládání společnosti neúčastnila. Nevěděla, kdo zajišťoval fungování areálu. V areálu nikdy nebyla, nevěděla o tom, že by tam probíhal neoprávněný odběr.

21. Z vyrozumění stát. instituce, stát. instituce, anonymizováno oddělení obec, číslo jednací ze dne 2. 4. 2012 vzal soud za prokázané, že bylo žalobkyni příjmení oznámeno, že provedeným šetřením ve věci oznámení žalobkyně o neoprávněném odběru anonymizováno v areálu bývalé textilky v obec nebylo shledáno spáchání anonymizováno činu ani přestupku, a proto byla věc založena, přičemž z předložené nájemní smlouvy mezi majitelem objektu celé jméno žalovaného a pronajímatelem (správně nájemcem) vyplývá, že pronajímatel (správně nájemce) by měl na základě podružného měření hradit elektřinu majiteli objektu a ten by jí měl hradit žalobkyni. Žalobkyně učinila nesporným, že jí toto rozhodnutí bylo doručeno 3. 4. 2012.

22. Z výpisu z živnostenského rejstříku ze dne 6. 10. 2015 ohledně žalovaného podnikajícího pod IČO bylo zjištěno, že v době, jíž se neoprávněný odběr týká, měl žalovaný jako obory činnosti zapsáno poskytování software, realitní kancelář a koupě zboží za účelem prodeje. Rovněž ve výpisu z anonymizováno ekonomických subjektů anonymizováno v anonymizováno ze dne 5. 11. 2015 ohledně podnikání žalovaného byla jeho ekonomické činnosti klasifikovány jako zprostředkovatelské činnosti realitních agentur, maloobchod a činnosti v oblasti informačních technologií.

23. Soud neprovedl výslech svědka příjmení jméno příjmení, a to pro nadbytečnost. Žalobkyně navrhovala vyslechnout svědka k prokázání tvrzení, že i po vkladu areálu do majetku právnická osoba, byl tento fakticky ovládán žalovaným a dále ke způsobu využívání areálu. Pokud jde o způsob využívání areálu, tento byl dostatečně prokázán v řízení provedenými důkazy. Nadto by výslech svědka příjmení příjmení nemohl změnit závěr soudu o nedostatku pasivní legitimace žalovaného po vložení areálu do majetku předmětné společnosti.

24. Z obsahu dalších provedených důkazů soud ke skutkovému stavu nezjistil podstatných okolností.

25. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V areálu bývalé textilky obec, odběrné místo žalobkyně číslo docházelo v období od 4. 12. 2009 do 30. 6. 2014 k odběru anonymizováno ze sítě žalobkyně bez právního důvodu. Neoprávněný odběr byl zjištěn žalobkyní dne 1. 2. 2012 při kontrole odběrného místa. Žalobkyni bylo dne 3. 4. 2012 doručeno Vyrozumění stát. instituce, stát. instituce, Obvodní oddělení obec, číslo jednací ze dne 2. 4. 2012, ve kterém bylo žalobkyni příjmení oznámeno, že provedeným šetřením ve věci oznámení žalobkyně o neoprávněném odběru anonymizováno v areálu bývalé textilky v obec nebylo shledáno spáchání anonymizováno činu ani přestupku, a proto byla věc založena, přičemž z předložené nájemní smlouvy mezi majitelem objektu celé jméno žalovaného - žalovaným a pronajímatelem (správně nájemcem) vyplývá, že pronajímatel (správně nájemce) by měl na základě podružného měření hradit elektřinu majiteli objektu a ten by jí měl hradit žalobkyni. K zamezení neoprávněného odběru a odpojení anonymizováno žalobkyně v daném areálu žalovaného došlo dne 30. 6. 2014. Žalovaný byl v období od 4. 12. 2009 do 29. 10. 2012 vlastníkem předmětného areálu bývalé textilky. V tomto období žalovaný v části tohoto areálu provozoval podnikání spočívající ve výrobě anonymizováno ve své malé vodní elektrárně, která však elektrickou energii ze sítě žalobce neoprávněně neodebírala, když měla vlastní anonymizováno, a žalovaný měl se žalobkyní uzavřenou smlouvu o dodávce elektřiny s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy. Další část areálu žalovaný mimo rámec svého podnikání pronajímal paní příjmení, která však v důsledku nezahájení předpokládané výrobní činnosti elektřinu rovněž neodebírala, a další část areálu - služební byt správce areálu - žalovaný pronajímal panu příjmení, který zde dle smlouvy uzavřené se žalovaným vykonával funkci správce daného areálu. Podle smlouvy o pronájmu byl přitom pan příjmení povinen hradit žalovanému spotřebovanou anonymizováno energii ve služebním bytu dle vyúčtování dodavatele předloženého mu žalovaným. Žalovaný smlouvu se žalobkyní na odběr anonymizováno neuzavřel a žádné vyúčtování elektřiny panu příjmení nepředkládal. Dne 29. 10. 2012 areál bývalé textilky nabyla právnická osoba a.s., ve které se žalovaný účastnil jako společník (akcionář) a pro níž zařizoval s panem příjmení i nadále řešení správy daného areálu bývalé textilky, včetně uzavírání smluv s panem příjmení o správě daného areálu.

26. název soudu rozhodl v dané věci rozsudkem ze dne 2. 12. 2021, č.j. číslo jednací, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 390 723,48 Kč s příslušenstvím (výtok I/), zamítl žalobu co do zaplacení částky 162 712,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % denně z této částky od 28. 2. 2015 do zaplacení (výrok II/), dále rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení (výrok III/) a dále rozhodl o povinnosti účastníků zaplatit země náhradu nákladů řízení (výrok IV/ a V/). Tento v pořadí třetí rozsudek zrušil odvolací soud ve výroku I/ o věci samé a s ním souvisejících výroků o nákladech řízení, svým usnesením ze dne 22. 6. 2021, číslo jednací anonymizována dvě slova, číslo, a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Ve svém rozhodnutí vyslovil odvolací soud právní názor, kterým je soud I. stupně vázán. Odvolací soud uložil soudu I. stupně, aby se zabýval i tím, kdy se žalobce o škodě a škůdci dovědět mohl. Obchodněprávní úprava vycházela z předpokladu zodpovědně jednajícího obchodníka, řádně dbajícího o své zájmy a naopak nezamýšlela poskytovat ochranu podnikateli, který se z nedbalosti o svá práva nestará. Uložil mu, aby se opětovně zabýval tvrzením žalobce, že dne 3. 12. 2009 skončil v odběrném místě smluvní vztah odběratele právnická osoba, tohoto dne se pracovník žalobce dostavil do odběrného místa, ovšem dodávku nepřerušil, neboť to nebylo s ohledem na okolnosti v místě samém technicky možné, zjištěním, že rozsah odběru byl po celou dobu 2009 až 2012 žalobcem zjistitelný dálkovým odečtem a že na místo samé se žalobce znovu dostavil až 1. 2. 2012. Soud I. stupně znovu posoudí tyto skutečnosti z hlediska znění ustanovení § 398 obch. zák., a učiní závěr, zda se žalobce mohl o škodě dovědět v době před 4. 4. 2012, a na základě toho pak znovu určí počátek běhu subjektivní promlčecí doby a opětovně posoudí námitku žalovaného, že nárok žalobce je za dobu od 12/ 2009 do číslo promlčen.

27. Po právní stránce soud věc posoudil takto. Žalobou uplatněný nárok je náhradou škody za neoprávněný odběr anonymizováno, který upravuje zákon č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), přičemž aplikovat obecný právní předpis (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník) lze v rozsahu, ve kterém se na danou věc nevztahuje úprava energetického zákona. Dle § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (ve znění účinném do 31. 12. 2015), neoprávněným odběrem anonymizováno z anonymizováno soustavy je odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl. Podle odst. 2 daného ustanovení se neoprávněný odběr anonymizováno z anonymizováno soustavy zakazuje. Odpovědnost odběratele za neoprávněný odběr anonymizováno energie je zákonem konstruována jako odpovědnost objektivní. Ke zjištění odpovědnosti za neoprávněný odběr postačuje, že k neoprávněnému odběru došlo. S odkazem na rozhodnutí název soudu sp.zn. číslo jednací ze dne 31. 8. 2017, sp.zn. spisová značka ze dne 30. 4. 2015 soud považuje skutečnost, že žalovaný byl vlastníkem areálu bývalé textilky obec zapsané Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, pro katastrální území Horní Meziříčko na listu vlastnictví číslo v době od 21. 3. 2002 do 29. 10. 2012 a že umožnil odběr anonymizováno, aniž by měl smluvní vztah se žalobkyní a zároveň uzavíral jako vlastník areálu nájemní smlouvy s nájemcem (správcem objektu) jméno příjmení, v nichž si ujednali, že elektřinu platí nájemce pronajímateli podle podružného měření ve výši fakturované dodavatelem pronajímateli, samu o sobě za postačující pro závěr, že žalovaný je osobou odpovědnou za neoprávněný odběr v tomto období.

28. Soud se již opětovně nezabýval charakterem vztahu mezi účastníky, když odvolací soud se ve svém usnesení číslo jednací anonymizována dvě slova, číslo ztotožnil se závěrem, že vztah mezi účastníky je obchodněprávní povahy.

29. Podle § 397 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Podle § 398 obch. zák. u práva na náhradu škody běží promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti.

30. Počátek subjektivní promlčecí doby práva na náhradu škody se váže k okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu vznikla majetková újma určitého druhu nebo se o tom alespoň mohl dovědět („ zaviněná nevědomost“), a o odpovědném subjektu. Vědomost se musí týkat obou skutečností, jak škody, tak i škůdce. Není významné, zda poškozený již v tomto okamžiku zná přesnou výši škody. Z představy zodpovědně jednajícího obchodníka vychází i předpoklad, že není nutné, aby se o škodě skutečně dozvěděl, ale postačuje, že se o ní dozvědět mohl. Znalost poškozeného o sobě škůdce se pak váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, který konkrétní subjekt je za škodu odpovědný (srov. usnesení anonymizována dvě slova dne 17. 12. 2014 č.j. spisová značka).

31. Při neoprávněném odběru anonymizováno energie jde o újmu vznikající průběžně, jak vyplývá z § 14 odst. 6 vyhl. č. 51/2006 Sb. a § 9 odst. 5 vyhlášky č. 82/2011 Sb., kdy škoda vzniká každým dnem neoprávněného odběru po dobu, kdy takový odběr trvá (rozsudek název soudu sp. zn. spisová značka ze dne 30. 9. 2014).

32. Pokud jde o otázku nabytí vědomosti žalobkyně o neoprávněném odběru, soud vyšel z výpovědi svědka jméno příjmení, který vypověděl, že asi 1. 2. 2012 prováděl kontrolu anonymizováno v obec, kde byli na pokyn anonymizováno zavoláni panem příjmení. V rozvaděči byly dva anonymizováno, které jsou napájeny z měřících transformátorů proudu, anonymizováno slouží pouze k měření energie, nikoli k rozvodu energie, i kdyby byl anonymizováno demontován, proud bude protékat dále. Svědek jméno příjmení potvrdil, že počátkem února 2012 byl přítomen v areálu obec. Svědek příjmení vypověděl, že v lednu 2012 dostali zprávu, že v určitém místě dochází bez smlouvy k odběru elektrické energie. Na místo dorazili někdy v únoru 2012. příjmení nešly přerušit, neboť na kabel byla napojena ještě malá vodní elektrárna s platnou smlouvou. Demontáží elektroměru by nedosáhli ničeho, neboť v tomto případě se jedná o polopřímý odběr, kde anonymizováno pouze měří dodávky a pokud by byl odpojen, fakticky by pouze ztratili informaci o množství odebrané energie, ale dodávky by byly stále v chodu. Následně byla situace vyřešena 30.06.2014, kdy došlo k odpojení areálu i malé vodní elektrárny v trafostanici. Svědek příjmení uvedl, že v lednu 2012 byl informován pracovníkem speciálního měření, že je na místě obec elektroměr bez smlouvy s tím, že elektroměr zřejmě nelze demontovat. Svědek jako vedoucí technik pověřil zaměstnance pana příjmení k vyřízení této věci. Na základě těchto skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žalobkyně se dozvěděla o neoprávněném odběru při kontrole odběrného místa dne 1. 2. 2012.

33. Soud se dále zabýval, zda se žalobkyně mohla dovědět o škodě před 1. 2. 2012. Svědek příjmení potvrdil, že po celou dobu 2009 až 2012 byl odběr měřen dálkovým odečtem. Data z měření stahuje počítač a byla automaticky odesílána operátorovi trhu, ten je předává obchodníkovi. V tomto případě tam ale nebyl„ anonymizováno“ což je jedinečné číslo, podle něhož je identifikovatelný konkrétní obchodník, proto tam nebyl přiřazen žádný obchodník a data v té době nebyla nijak vyhodnocována. Když už pak znali číslo elektroměru, tak dokázali data dohledat, bez identifikace distributor informace o neoprávněném odběru neměl. V té době se dělaly namátkové kontroly, kontroly na základě oznámení, kontroly dle typu měření - zde šlo o nepřímé měření, u těch to bylo zhruba tisíc kontrol ročně, stejného typu odběrných míst jsou desetitisíce. Fungovalo to na základě podnětů od montérů, anonymizováno, podnětů je obrovské množství. Pravidelné kontroly odběrných míst se smlouvou nebo bez smlouvy nebyly. V té době to byla nová záležitost, protože se liberalizoval trh. V rámci namátkových kontrol na toto odběrné místo nepřišla řada. Kontrola proběhla na podnět oznámení pracovníka speciálního měření. Pracovník tam jel asi z důvodu výměny cejchu anonymizováno, který je potřeba vyměňovat jednou za pět let, kdy se vede evidence cejchování. jméno na místě zjistil, že tam není obchodník, není přiřazen anonymizováno. Na základě tohoto oznámení to pak řešili jako technická kontrola. Až v rámci této kontroly bylo zjištěno, že je tam bezesmluvní vztah. Soud pro úplnost dodává, že ani z energetického zákona (§ 25 a § 49 energetického zákona) žalobkyni povinnost kontroly odběrných míst neplyne. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně v posuzované době nezanedbala své povinnosti jednat s řádnou péčí a vědomost o neoprávněném odběru nabyla až k 1. 2. 2012.

34. O subjektu odpovědném za vzniklou škodu se žalobkyně dozvěděla dne 3. 4. 2012, kdy jí bylo doručeno anonymizováno stát. instituce, stát. instituce, Obvodní oddělení obec, číslo jednací ze dne 2. 4. 2012, ve kterém bylo žalobkyni příjmení oznámeno, že provedeným šetřením ve věci oznámení žalobkyně o neoprávněném odběru anonymizováno v areálu bývalé textilky v obec nebylo shledáno spáchání anonymizováno činu ani přestupku, a proto byla věc založena, přičemž z předložené nájemní smlouvy mezi majitelem objektu celé jméno žalovaného – žalovaný, a pronajímatelem (správně nájemcem) vyplývá, že pronajímatel (správně nájemce) by měl na základě podružného měření hradit elektřinu majiteli objektu a ten by jí měl hradit žalobkyni. Subjektivní promlčecí doba tedy začala žalobkyni běžet dnem následujícím po dni doručení shora uvedeného anonymizováno stát. instituce, tj. 4. 4. 2012, subjektivní promlčecí lhůta by uběhla žalobkyni dne 4. 4. 2016. Žaloba byla podána dne 3. 4. 2015, nárok žalobkyně na náhradu škody za neoprávněný odběr anonymizováno energie v období od 4. 12. 2009 do 29. 10. 2012 tedy promlčen není.

35. Neoprávněný odběr pokračoval i poté, co se žalobkyně o neoprávněném odběru dozvěděla a zároveň nabyla vědomost o subjektu odpovědném za škodu. Soud se proto zabýval spoluzaviněním žalobkyně ve smyslu § 441 obč. zák. za vznikající škodu (srov. rozsudek název soudu sp. zn. spisová značka). Trafostanice ve vlastnictví žalovaného sice dle nesporných tvrzení účastníků zásobovala i jiné maloodběratele v obci, ale proud byl rozváděn ze dvou rozvaděčů-jeden napájel maloodběratele v obci, druhý byl určen pro areál bývalé textilky - pro malou vodní elektrárnu. Žalovaný měl však se žalobkyní uzavřenou až do roku 2014 smlouvu o dodávce anonymizováno s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy. Z provedených důkazů rovněž vyplynulo, že i kdyby se elektroměr demontoval, proud by kabelem do areálu protékal i nadále, šlo totiž o nepřímé měření. Nepřímé měření znamená, že na přívodních kabelech jsou tzv. měřící transformátory proudu, které mají primární vstup např. 500 anonymizováno a sekundární výstup 5 anonymizováno, takže v přesném poměru měří proud, který tam protéká. I když se odpojí elektroměr, proud bude protékat pořád dál, vodiče nejsou přes něj zapojeny. Ve vesnici byla trafostanice, kde je transformátor, pak je rozvaděč NN, z něj šla část distribuce do bytovek a jeden kabel šel dolů do bývalé továrny, kde na tom kabelu byly dva anonymizováno, jeden pro továrnu a druhý pro vodní elektrárnu. V areálu byl další rozvaděč/rozvodna. Nahoře v trafostanici se nemohl kabel odpojit, protože by se znemožnila distribuce proudu ve vesnici. Za trafostanicí to odpojit také nešlo, protože to bylo uvnitř areálu. V roce 2012 měl žalovaný se žalobkyní uzavřenou smlouva pro vodní elektrárnu, která byla napojena na stejném kabelu, kterým šel proud do areálu. S ohledem na uvedené soud neshledal porušení prevenční povinnosti žalobkyně předcházet škodám, aniž by žalobkyně sama škodu způsobila, odpojila-li by žalovaného od odběrného místa. Pokud při jednání dne 27. 10. 2021 žalovaný uvedl, že elektrárna nebyla funkční, protože se protrhla hráz rybníka, nebránilo ničeho žalovanému, který byl rovněž v postavení podnikatele, aby smluvní vztah ukončil dříve.

36. S ohledem na všechny skutečnosti shora uvedené soud žalobě za období od 4. 12. 2009 do 29. 10. 2012 vyhověl a žalobkyni přiznal částku 390 723,48 Kč spolu s příslušenstvím (výrok I.).

37. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 171 039,20 Kč (úspěch žalobkyně představuje 41,2%). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 27 672 Kč, za odvolání proti rozsudku ze dne 8. 3. 2017, č.j.: číslo jednací ve výši 27 672 Kč, za dovolání ve výši 14 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 553 436 Kč sestávající z částky 10 540 Kč za každý z 18 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, účast na jednání dne 7. 10. 2015, účast na jednání dne 7. 12. 2015 v délce delší než dvě hodiny, účast na jednání dne 29. 2. 2016, účast na jednání dne 1. 2. 2017, účast u dožádaného název soudu dne 18. 4. 2016, závěrečný návrh ze dne 28. 2. 2017, odvolání ze dne 21. 4. 2017, účast při jednání dne 24. 1. 2018, 15. 5. 2018, účast u odvolacího jednání dne 9. 10. 2018, sepis odvolání ze dne 5. 6. 2018, sepis dovolání ze dne 11. 1. 2019, účast u jednání před soudem I. stupně dne 30. 6. 2020 a dne 2. 12. 2020, podání ve věci samé ze dne 29. 7. 2020), za 2 úkony právní služby v poloviční výši, tedy po 5 270 Kč za úkon (jednoduchá výzva k plnění, podání ve věci samé ze dne 1. 12. 2020), z tarifní hodnoty ve výši 390 723,48 Kč sestávající z částky 9 900 Kč za každý z 5 úkonů právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání, vyjádření ve věci samé, závěrečný návrh, účast při jednání dne 27. 10. 2021) a dále náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 7 500 Kč za výše uvedené celkem 25 úkonů právní služby po 300 Kč za úkon včetně paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle 13 odst. 4 a. t.

Cestovné zástupce žalobkyně za cestu z obec do obec a číslo, ul. ulice a číslo a zpět na jednání před soudem dne 7. 10. 2015, 7. 12. 2015, tj. 2 x 298 km, celkem 596 km, bylo použito osobní vozidlo příjmení jméno, registrační značka, z technického průkazu k tomuto vozidlu soud zjistil průměrnou spotřebu paliva nafta motorová 4,4 l na 100 km. Dle § 157 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, náleží zástupci žalobce za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu. Při výpočtu cestovného soud vycházel dále z § 189 odst. 1 písm. a), § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 1 písm. b) vyhlášky č. 328/2014 Sb., dle které sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel za 1 km jízdy činí 3,70 Kč a z § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce, § 4 písm. a) vyhlášky č. 328/2014 Sb., kde výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty činí 36,10 Kč u motorové nafty. Náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu na předmětném vozidle na 1 km představuje částku 1,6 Kč (36,10 Kč x 4,4 / 100 = 1,6 Kč na km), za 596 km tedy 953,6 Kč, spolu s náhradou za užití silničního motorového vozidla na 1 km 3,70 Kč, za 596 km tedy 2 205,20 Kč, soud přiznal cestovné ve výši 3 158,80 Kč (3,70 Kč + 1,6 Kč x 596 km).

Cestovné zástupce žalobkyně za cestu z obec do obec a číslo, ul. ulice a číslo a zpět na jednání před soudem dne 29. 2. 2016, tj. 1 x 298 km, bylo použito osobní vozidlo příjmení jméno, registrační značka, z technického průkazu k tomuto vozidlu soud zjistil průměrnou spotřebu paliva nafta motorová 4,4 l na 100 km. Dle § 157 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, náleží zástupci žalobce za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu. Při výpočtu cestovného soud vycházel dále z § 189 odst. 1 písm. a), § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 1 písm. b) vyhlášky č. 385/2015 Sb., dle které sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel za 1 km jízdy činí 3,80 Kč a z § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce, § 4 písm. a) vyhlášky č. 328/2014 Sb., kde výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty činí 29,50 Kč u motorové nafty. Náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu na předmětném vozidle na 1 km představuje částku 1,30 Kč (29,50 Kč x 4,4 / 100 = 1,30 Kč na km), za 298 km tedy 387,40 Kč, spolu s náhradou za užití silničního motorového vozidla na 1 km 3,80 Kč, za 298 km tedy 1 132,40 Kč, soud přiznal cestovné ve výši 1 472,12 Kč (3,80 Kč + 1,3 Kč x 298 km).

Cestovné zástupce žalobkyně za cestu z obec do obec a číslo, ul. ulice a číslo a zpět na jednání před soudem dne 1. 2. 2017, tj. 1 x 298 km, bylo použito osobní vozidlo příjmení jméno, registrační značka, z technického průkazu k tomuto vozidlu soud zjistil průměrnou spotřebu paliva nafta motorová 4,4 l na 100 km. Dle § 157 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, náleží zástupci žalobce za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu. Při výpočtu cestovného soud vycházel dále z § 189 odst. 1 písm. a), § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 1 písm. b) vyhlášky č. 440/2016 Sb., dle které sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel za 1 km jízdy činí 3,90 Kč a z § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce, § 4 písm. a) vyhlášky č. 440/2016 Sb., kde výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty činí 28,60 Kč u motorové nafty. Náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu na předmětném vozidle na 1 km představuje částku 1,26 Kč (28,60 Kč x 4,4 / 100 = 1,26 Kč na km), za 298 km tedy 375 Kč, spolu s náhradou za užití silničního motorového vozidla na 1 km 3,90 Kč, za 298 km tedy 1 162,20 Kč, soud přiznal cestovné ve výši 1537,70 Kč (3,90 Kč + 1,26 Kč x 298 km).

Cestovné zástupce žalobkyně za cestu z obec do obec a zpět při účasti u výslechu u dožádaného soudu dne 18. 4. 2016, tj. 1 x 92 km, bylo použito osobní vozidlo příjmení jméno, registrační značka, z technického průkazu k tomuto vozidlu soud zjistil průměrnou spotřebu paliva nafta motorová 4,4 l na 100 km. Dle § 157 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, náleží zástupci žalobce za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu. Při výpočtu cestovného soud vycházel dále z § 189 odst. 1 písm. a), § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 1 písm. b) vyhlášky č. 385/2015 Sb., dle které sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel za 1 km jízdy činí 3,80 Kč a z § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce, § 4 písm. a) vyhlášky č. 385/2015 Sb., kde výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty činí 29,50 Kč u motorové nafty. Náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu na předmětném vozidle na 1 km představuje částku 1,3 Kč (29,50 Kč x 4,4 / 100 = 1,3 Kč na km), za 92 km tedy 119,60 Kč, spolu s náhradou za užití silničního motorového vozidla na 1 km 3,80 Kč, za 92 km tedy 349,60 Kč, soud přiznal cestovné ve výši 469,20 Kč (3,80 Kč + 1,3 Kč x 92 km).

Cestovné zástupce žalobkyně za cestu z obec do obec a číslo, ul. ulice a číslo a zpět na jednání před soudem dne 24. 1. 2018, 15. 5. 2018, 9. 10. 2018, tj. 3 x 298 km, celkem 894 km, bylo použito osobní vozidlo příjmení jméno, registrační značka, z technického průkazu k tomuto vozidlu soud zjistil průměrnou spotřebu paliva nafta motorová 4,4 l na 100 km. Dle § 157 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, náleží zástupci žalobce za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu. Při výpočtu cestovného soud vycházel dále z § 189 odst. 1 písm. a), § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 1 písm. b) vyhlášky č. 463/2017 Sb., dle které sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel za 1 km jízdy činí 4 Kč a z § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce, § 4 písm. a) vyhlášky č. 463/2017 Sb., kde výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty činí 29,80 Kč u motorové nafty. Náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu na předmětném vozidle na 1 km představuje částku 1,30 Kč (29,80 Kč x 4,4 / 100 = 1,30 Kč na km), za 894 km tedy 1 162,20 Kč, spolu s náhradou za užití silničního motorového vozidla na 1 km 4 Kč, za 894 km tedy 3 576 Kč, soud přiznal cestovné ve výši 4 738,20 Kč (4 Kč + 1,3 Kč x 894 km).

Cestovné zástupce žalobkyně za cestu z obec do obec a číslo, ul. ulice a číslo a zpět na jednání před soudem dne 30. 6. 2020, 2. 12. 2020, tj. 2 x 298 km, celkem 596 km, bylo použito osobní vozidlo příjmení jméno, registrační značka, z technického průkazu k tomuto vozidlu soud zjistil průměrnou spotřebu paliva nafta motorová 4,4 l na 100 km. Dle § 157 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, náleží zástupci žalobce za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu. Při výpočtu cestovného soud vycházel dále z § 189 odst. 1 písm. a), § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 1 písm. b) vyhlášky č. 358/2019 Sb., dle které sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel za 1 km jízdy činí 4,20 Kč a z § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce, § 4 písm. a) vyhlášky č. 358/2019 Sb., kde výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty činí 31,80 Kč u motorové nafty. Náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu na předmětném vozidle na 1 km představuje částku 1,40 Kč (31,80 Kč x 4,4 / 100 = 1,40 Kč na km), za 596 km tedy 834,40 Kč, soud přiznal cestovné ve výši 3 337,60 Kč (4,20 Kč + 1,4 Kč x 596 km).

Cestovné zástupce žalobkyně za cestu z obec do obec a číslo, ul. ulice a číslo a zpět na jednání před odvolacím soudem dne 22. 6. 2021, tj. 1 x 298 km, bylo použito osobní vozidlo příjmení jméno, registrační značka, z technického průkazu k tomuto vozidlu soud zjistil průměrnou spotřebu paliva nafta motorová 4,4 l na 100 km. Dle § 157 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, náleží zástupci žalobce za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu. Při výpočtu cestovného soud vycházel dále z § 189 odst. 1 písm. a), § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb., dle které sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel za 1 km jízdy činí 4,40 Kč a z § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce, § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb., kde výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty činí 27,20 Kč u motorové nafty. Náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu na předmětném vozidle na 1 km představuje částku 1,20 Kč (27,20 Kč x 4,4 / 100 = 1,20 Kč na km), za 298 km tedy 357,60 Kč, soud přiznal cestovné ve výši 1 668,80 Kč (4,40 Kč + 1,2 Kč x 298 km).

Cestovné zástupce žalobkyně za cestu z obec do obec a číslo, ul. ulice a číslo a zpět na jednání před soudem dne 27. 10. 2021, tj. 1 x 298 km, bylo použito osobní vozidlo příjmení jméno, registrační značka, z technického průkazu k tomuto vozidlu soud zjistil průměrnou spotřebu paliva nafta motorová 4,4 l na 100 km. Dle § 157 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, náleží zástupci žalobce za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu. Při výpočtu cestovného soud vycházel dále z § 189 odst. 1 písm. a), § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb., dle které sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel za 1 km jízdy činí 4,40 Kč a z § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce, § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb., kde výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty činí 27,20 Kč u motorové nafty. Náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu na předmětném vozidle na 1 km představuje částku 1,20 Kč (27,20 Kč x 4,4 / 100 = 1,20 Kč na km), za 596 km tedy 357,60 Kč, soud přiznal cestovné ve výši 1 668,80 Kč (4,40 Kč + 1,2 Kč x 298 km).

Náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, za 114 půlhodiny po 100 Kč, tj. 11 400 Kč. Daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř. v částce 59 088,50 Kč Náklady celkem 415 143,70 Kč. Jako účelně vynaložené nebyly shledány náklady spojené s doplněním žaloby ze dne 10. 1. 2018 a doplnění důkazních návrhů ze dne 12. 2. 2018, když nelze klást k tíži žalovaného, že žaloba není perfektní již v okamžiku jejího podání. Soud dále nepřiznal náhradu za doplnění odvolání ze dne 27. 8. 2018, když žalobkyni nic nebránilo podat úplné odvolání již dne 5. 6. 2018 O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

O náhradě nákladů státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady státu představují cestovné svědka jméno příjmení ve výši 2.291 Kč. Soud uložil tyto náklady platit oběma účastníkům dle úspěchu ve věci.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízením exekuce.