OSPH10 59 C 13/2012-605

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Danielem Jedličkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců; a) Ing. celé jméno žalobce, datum narození, ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa, obec a číslo, ⟪LB:lb_003⟫ b) celé jméno žalobce, datum narození, ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa, obec a číslo, ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení, ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa, obec a číslo ⟪LB:lb_007⟫ proti; ⟪LB:lb_008⟫ žalovanému; celé jméno žalovaného, datum narození, ⟪LB:lb_009⟫ bytem adresa, obec a číslo - část obce, ⟪LB:lb_010⟫ zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení, ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa, obec a číslo ⟪LB:lb_012⟫ o 408 800 Kč - dědické vyrovnání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 408 800 Kč, a to tak, že žalobci a) zaplatí částku 389 177,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 389 177,80 Kč od datum do zaplacení a žalobci b) částku 19 622,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 622,20 Kč od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zákonného úroku z prodlení z částky 408 800 Kč za období od datum do datum, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 621 799 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 na náhradě nákladů řízení 16 142 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce a) se žalobou z datum domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 408 800 Kč. K odůvodnění zejména uvedl, že jsou s žalovaným jako anonymizováno jedinými v úvahu přicházejícími role v řízení po příjmení příjmení, která anonymizováno datum, přičemž při projednávání dědictví vyvstal mezi účastníky spor týkající se zařazení aktiv do dědictví, a to finančních prostředků v celkové výši 817 601,88 Kč. Finanční prostředky měla zůstavitelka na účtech u družstevní záložny anonymizováno ve výši 419 449,88 Kč u banky právnická osoba ve výši 398 152 Kč Tyto finanční prostředky převedl žalovaný na svůj účet, a to částku ve výši 419 449,88 Kč dne datum a částku ve výši 398 152 Kč dne datum. Žalovaný převedl tyto finanční prostředky při zneužití písemných plných mocí, neboť zůstavitelka je podepsala tři týdny před svou smrtí, kdy byla ve anonymizována čtyři slova. S ohledem na text plných moci„ souhlas k dispozici s bankovním účtem“ nebylo vůlí zůstavitelky převést finanční prostředky žalovanému, jedná se zmocnění výlučně k technickému nakládání s bankovními účty. Zmocnění v žádném případě nevyjadřuje vůli zůstavitelky převést finanční prostředky do vlastnictví žalovaného. Žalovaný, který tyto finanční prostředky převedl, je převedl neoprávněně s úmyslem zůstavitelku poškodit a obohatit se na její úkor.

2. Žalobce b), jako závětní dědic, přistoupil do řízení jako další účastník na straně žalobce. Žalobce b) se k žalobě připojil a souhlasil s ní (souhlas ze dne datum). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí soud připustil, aby do řízení přistoupil na straně žalobce pan celé jméno žalobce, narozen roku rok (role v řízení anonymizováno).

3. Žalovaný se bránil tím, že úmyslem zůstavitelky bylo peníze žalovanému darovat (že bylo úmyslem zůstavitelky darovat peníze žalovanému, že šlo o dar, bylo řečeno i při jednání konaném dne datum), přičemž motivem pro toto darování byla půjčka a vyrovnání darů poskytnutých žalobci a). Žalovaný půjčil zůstavitelce v hotovosti částku ve výši 800 000 Kč, která byla určena na nákup akcií. K nákupu akcií však nedošlo, a tak zůstavitelka vyzvala žalovaného, aby si své peníze vyzvedl zpět, tedy z jejích účtů. příjmení ve výši 17 600 Kč byla částkou představující vyrovnání za nákupy a opravy, které žalovaný uhradil za zůstavitelku. Dále žalovaný poukázal na tři neobvykle vysoké dary v celkové výši 1 242 496 Kč, které obdržel žalobce a) za života zůstavitelky. Žalovaný tedy jednal v rámci daných zmocnění, když realizoval převody finančních prostředků na svůj účet, přičemž primárním důvodem bylo vrácení půjčky případně i vyrovnání daru, které obdržel žalobce a) ze života matky (zůstavitelky). Dále žalovaný namítal, že je tvrzený nárok žalobce a) promlčen, neboť žalobce a) se o převodu dozvěděl již dříve, v roce rok.

4. Podáním ze dne datum byla učiněna úprava navrhovaného petitu tak, aby reflektoval poměry žalobců dle jejich podílů na pozůstalosti po zůstavitelce.

5. Soud, v odlišném obsazení, o věci rozhodl dne datum rozhodnutí rozsudkem č.j. číslo jednací tak, že žaloba byla zamítnuta, neboť soud dospěl k závěru, že žalovaný za života (anonymizováno) role v řízení oprávněně převedl finanční prostředky z účtů anonymizováno na účet svůj. anonymizováno si byla vědoma, co činí a k čemu žalovaného zmocňuje. anonymizováno darovala svoje finanční prostředky uložené na účtech žalovanému. Soud vycházel z toho, že v kontextu celého textu listiny, která je nadepsána„ souhlas k dispozici s bankovním účtem“ …. a končí větou„ tato dispozice není ničím omezena“, nelze dospět k jinému závěru, než že vůlí zůstavitelky bylo umožnit žalovanému, aby si finanční prostředky převedl, předat mu je. Jako by bylo vyjádřeno„ čiň s mými finančními prostředky, co uznáš za vhodné“. Lze tedy uzavřít, že zesnulá za svého života darovala jednomu ze svých anonymizováno předmětné finanční prostředky na svých dvou účtech. Pokud by neměla v úmyslu je převést, resp. měla by v úmyslu ponechat si je, bylo by nelogické podepsat předmětné souhlasy.

6. Shora uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 byl potvrzen Městským soudem v Praze, avšak Nejvyšší soud České republiky rozhodl rozsudkem č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí tak, že rozsudek Městského soudu v Praze č.j. číslo jednací i rozsudek zdejšího soudu č.j. číslo jednací zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení s tím, že nelze za darování považovat udělení oprávnění adresované žalovanému k neomezenému nakládání s účty zůstavitelky. Takové zmocnění umožňuje žalovanému pouze„ spravovat“ finanční prostředky zůstavitelky, avšak nikoliv si je ponechat. V opačném případě by„ souhlas s nakládáním s účtem“ udělený žalovanému s tím, že„ tato dispozice není ničím omezena,“ zastíral darovací smlouvu.

7. Následně dne datum soud I. stupně vydal rozsudek č. j. číslo jednací, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům dle jejich dědických podílů požadovanou částku s příslušenstvím, náhradu nákladů řízení a náklady státu. Soud I. stupně dospěl k závěru, že udělení souhlasu k dispozici s účty nebylo vyjádřením zůstavitelky k navrácení žalovaným poskytnutých finančních prostředků. Žalovaný si nemohl sám říct, že má vůči zůstavitelce pohledávku a že si ji uspokojí z peněz, ke kterým měl přístup. Byl by nutný výslovný pokyn, žalovaný měl uplatnit pohledávku za života zůstavitelky, nebo ji uplatnit v dědickém řízení. Žalovanému nesvědčil žádný právní titul k převodu. Zároveň soud dospěl k závěru, že žalovaný neosvědčil, na základě jakého právního titulu byly finanční prostředky zůstavitelce poskytnuty, a tudíž na základě jakého titulu měl za to, že si může finanční prostředky z účtů převést. Soud nezkoumal, na základě jakých skutečností žalovaný poskytl zůstavitelce finanční prostředky a jaká byla jejich dohoda o splatnosti apod., když se zaměřil na oprávnění žalovaného k převodu finančních prostředků. Soud rovněž nedospěl k závěru, že by byl nárok promlčen.

8. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení s tím, že rozsudek nesplňuje obsahové požadavky dle § 157 odst. 2 o.s.ř., neboť v něm není uvedeno, které skutečnosti má soudu za prokázané, o které důkazy se opřel, tedy z jakého skutkového stavu vycházel. Odvolací soud uložil soudu I. stupně, aby se zabýval otázkou, zda oba souhlasy k dispozici s bankovním účtem, umožňovaly dle svého obsahu i s ohledem na vůli zůstavitelky ev. jinou dispozici s pohledávkou zůstavitelky než jen souhlas s nakládáním s účty. Dále se bude zabývat otázkou, jaký právní vztah mezi zůstavitelkou a žalovaným byl neoprávněným nakládáním s účtem založen, jakou právní úpravou se řídil, zda byl nárok promlčen. Rovněž se bude zabývat existencí pohledávky ve výši 800 000 Kč, zda se žalovaný mohl domnívat, že mu žalobkyně formou souhlasu umožnila vrátit si poskytnuté finanční prostředky nebo zda věděl, že žádnou pohledávku nemá. Soud posoudí svědeckou výpověď svědkyně příjmení, veškerá její písemná prohlášení a její věrohodnost. Zváží opakovaný výslech i výslech svědkyně příjmení. Zároveň se bude zabývat otázkou, zda žalobci prokázali nárok na zaplacení poloviny z částky 17 600 Kč.

9. Smírné vyřešení věci nebylo možné. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný převedl ze dvou účtů vedených na jméno zůstavitelky (role v řízení žalobce a) a žalovaného), která anonymizováno datum částku v celkové výši 817 600 Kč, a to ve dnech datum a datum. příjmení bylo zejména to, zda si žalovaný přisvojil finanční prostředky po právu, zda existuje pohledávka žalovaného vůči zůstavitelce ve výši 800 000 Kč a 17 600 Kč, z jakého právního titulu, zda je nárok žalobců promlčen.

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím zjištěním. Svědkyně příjmení dne datum vypověděla, že pro žalovaného anonymizováno, myslí, že v ní měl důvěru. Zůstavitelku viděla párkrát, především na chatě. Žalovaný požádal svědkyni a paní příjmení její kamarádku, zda mu dosvědčí předání peněz, šly tedy s ním, žalovaný a zůstavitelka si předali peníze, počítali je a svědkyně pak odešly. Bylo to na anonymizováno, po obědě, zda o tom mluvila s žalovaným už předtím, neví. Peníze měl žalovaný asi v kufříku. U zůstavitelky se posadily, žalovaný řekl, že zůstavitelce něco předá, pak počítal peníze, řekl, že jsou svědkyně. Moc nesledovala, odkud peníze vyndal. Zůstavitelka si peníze někam strčila, asi do nábytku. Šlo o velkou částku, předtím o tom byla zmínka, že jde o 800 000 Kč, sledovala akt předání, ale nepočítala to, šlo o velké bankovky. Žalovaný a zůstavitelka se bavili o nějaké investici. Žádná listina se nepodepisovala, důvod předání byla nějaká investice, do čeho nevěděla. Peníze byly žalovaného. Zůstavitelka se dívala, jak peníze počítal žalovaný. Povídala si se anonymizováno a nevěnovala tomu tolik pozornost. S žalovaným má kamarádský vztah. Při jednání dne datum svědkyně potvrdila předání peněž tak, jak jej popisovala při původním výslechu a zároveň potvrdila, že podepsala svědecké prohlášení v roce rok. Uvedla, že tam bylo něco ohledně investic, ale tenkrát jí to příliš nezajímalo. K okolnostem předání peněž ještě uvedla, že žalovaný se zůstavitelkou u jiného stolu přepočítávali peníze, svědkyně zatím konverzovala s anonymizováno, byla vzdálená od nich, na druhé straně pokoje. příjmení měla být asi 800 000 Kč. Text svědeckého prohlášení nepsala, ale s obsahem souhlasila. Zároveň uvedla, že docházelo k výpadům mezi žalobcem a) a žalovaným po smrti zůstavitelky na chalupě, že žalovaný zůstavitelku okradl apod. Dále uvedla, že na chatu jezdila příležitostně, ještě když žila zůstavitelka. Svědkyně potvrdila výkřiky ze svědeckého prohlášení, uvedla, že jej připravil žalovaný, který jí požádal, aby mu dosvědčila spor mezi žalovaným a žalobcem a). Zda to řešili někdy předtím než bezprostředně před podepsáním prohlášení, si nepamatovala. Dále potvrdila, že byla svědkem předání peněz na privatizaci bytu, jednalo se asi o 300 000 Kč. Dále uvedla, že předání částky 800 000 Kč mělo proběhnout za účelem investic, zda do akcií nebo podílových listů neví, kam konkrétně nevěděla. Dále uvedla, že byla ve stejné místnosti a slyšela, že se peníze počítají a předávají a je to na společnou investici, ale přímo u toho nebyla. Podrobnosti neznala. Pochopila to tak, že dává žalovaný své peníze zůstavitelce na investici.

11. Svědkyně příjmení dne datum prostřednictvím videokonference vypověděla, že k účastníkům nemá žádný vztah. Potvrdila, že byla na návštěvě u zůstavitelky asi před patnácti lety, kdy měla být svědkem toho, že žalovaný předal své peníze zůstavitelce za účelem nějakého nákupu akcií, byla přítomna tomu, jak si předávají nějaké peníze. Žalovaný peníze vyndal pravděpodobně z kufříku, šlo o částku 800 000 Kč, detaily, za jakým účelem jí je předává, zda mu je má vrátit apod., to neví, neboť se bavila s paní příjmení, ani jí to nezajímalo. Dále potvrdila, že podepsala svědecké prohlášení a souhlasí s obsahem. Nepamatuje si, kdo jej vytvořil. Dále uvedla, že předané peníze si zůstavitelka uschovala někam do šuplíku nebo do nábytku.

12. Z výslechu znalce celé jméno znalce soud zjistil, že dospěl k závěru, že podpisy zůstavitelky na souhlasech s dispozicí s bankovními účty jsou pravé a nebyly na listiny technicky přeneseny.

13. MUDr. celé jméno znalce vypověděl, že neprokáže-li se žádná anonymizována dvě slova či anonymizována dvě slova, považuje se osoba za anonymizováno. Souhlasí se znaleckými posudky MUDr. jméno a MUDr. příjmení. Nelze mít za to, že každé role v řízení anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova příjmení neměl vyjádření ošetřujících lékařů, což je důležitý údaj.

14. Z odpovědi notářky Mgr. jméno příjmení soud zjistil, že pod čísly položky ověřovací knihy anonymizováno číslo rok a anonymizováno číslo rok je evidován podpis zůstavitelky. Ze znaleckého posudku MUDr. příjmení soud zjistil, že došel k závěru, že schopnost zůstavitelky vnímat a rozpoznat důsledky svého jednání v období kolem datum byla podstatně snížena, její schopnost chápat složité a právníkem připravené formulace, musela být velmi zatěžující a nejspíše by podobný dokument odmítla podepsat. Zůstavitelka anonymizována dvě slova se anonymizována dvě slova již anonymizována dvě slova po anonymizováno do anonymizováno. Rozdílnost podpisů ve smlouvě o půjčce a v ostatních dokumentech je velmi nápadná. Ze znaleckého posudku Mgr. příjmení bylo zjištěno, že znalkyně došla k závěru, že u podpisu zůstavitelky na smlouvě o půjčce ze dne datum přichází v úvahu, že se jedná o kopii pravého podpisu zůstavitelky. Zároveň není reálný předpoklad, že by zůstavitelka mohla vyhotovit sporný podpis v kvalitě, jakou vykazuje a v době, kdy je předmětná smlouva datována. Vzhledem k jejímu věku a stále se anonymizována dvě slova anonymizováno, byla anonymizována dvě slova anonymizováno projevující se sníženou kvalitou anonymizováno, která vedla téměř ke anonymizována dvě slova anonymizováno. Bez předložení originálu nelze vyloučit ani možnost technického přenosu obrazu předmětného podpisu. Z dopisu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce a) uplatnil v dědickém řízení po zůstavitelce pohledávku ve výši 419 449,88 Kč a pohledávku ve výši 398 152 Kč, které měl žalovaný převést bez právního důvodu na své účty. K tomu uvedl, že role v řízení nemohla podepsat plné moci ze anonymizována dvě slova, což dokládá znaleckými posudky. Rovněž žalobce a) uvedl, že matka měla dostatek finančních prostředků, nepotřebovala si žádné půjčovat. Z protokolu ze dne datum bylo dále zjištěno, že žalovaný uplatnil půjčku ve výši 387 890 Kč ze smlouvy o půjčce ze dne datum, kdy žalobce a) i žalobce b) neuznali tuto pohledávku žalovaného. Zároveň žalobci požadovali zařazení částek 419 499,88 Kč a 398 152 Kč do pozůstalosti, přičemž žalovaný sdělil, že se jedná o jeho finanční prostředky. Z usnesení zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací bylo zjištěno, že pohledávky ve výši 419 449,88 Kč a 398 152 Kč nebyly zařazeny do aktiv dědictví, neboť byly sporné. Ze souhlasů k dispozici s bankovními účty ze dne datum bylo zjištěno, že zůstavitelka udělila plný souhlas s nakládáním s účty číslo u anonymizována dvě slova anonymizováno a č. bankovní účet u právnická osoba žalovanému s tím, že tato dispozice není ničím omezena. Ze znaleckého posudku anonymizována dvě slova soud zjistil, že intenzita anonymizována dvě slova zůstavitelky byla anonymizována dvě slova, z toho důvodu anonymizováno zůstavitelka anonymizována dvě slova anonymizováno a anonymizována dvě slova anonymizováno a jejich důsledkům nejméně od poloviny anonymizováno rok. Z čestných prohlášení jméno příjmení, Ing. příjmení a Ing. příjmení soud zjistil, že je zůstavitelka informovala, že cenu za privatizaci bytu uhradila ze svých prostředků. Peníze dostala od přítele pana příjmení poté, co se stal invalidním a ona se o něj starala do jeho smrti. Část těchto peněž si uložila na spořicí účty u anonymizována dvě slova a anonymizována dvě slova anonymizováno. Z čestného prohlášení jméno příjmení bylo zjištěno, že majetek zůstavitelky povětšinou pocházel z úspor přítele pana příjmení, zůstavitelka byla tedy finančně nezávislá, peníze na privatizaci bytu byly její vlastní peníze, nikoli údajná půjčka od žalovaného, svých peněz měla dost, půjčovat si rozhodně nemusela. příjmení prostředky byly uloženy na spořicí účty. Z výpisu z dokumentace zůstavitelky ze dne datum soud ničeho podstatného nezjistil. Z odpovědi anonymizováno banky ze dne datum soud zjistil, že ke dni datum byl na účtu číslo zůstatek 374 445,83 Kč, ke dni datum činil 397 947,28 Kč. Dne datum odešla platba ve výši 398 152 Kč na účet č. bankovní účet. Z odpovědi anonymizováno banky ze dne datum soud zjistil, že z účtu číslo odešla dne datum částka 419 449,88 Kč. Ze znaleckého posudku MUDr. jméno soud zjistil, že znalec dospěl k závěru, že zůstavitelka byla v den podpisu souhlasů k dispozici s bankovním účtem dne datum schopna náležitě pochopit smysl a důsledky podepsaného dokumentu. Ze znaleckého posudku MUDr. příjmení bylo zjištěno, že zůstavitelka byla v den podpisu schopna pochopit a porozumět textu souhlasu s bankovním účtem ze dne datum. Ze anonymizována dvě slova nevyplývá, že by schopnost zůstavitelky vnímat a rozporná důsledky svého jednání byly anonymizováno či anonymizováno. Ze znaleckého posudku MUDr. příjmení sodu zjistil, že znalec ke dni datum nezjistil u zůstavitelky žádnou anonymizována dvě slova anonymizováno. Zůstavitelka byla schopna správně pochopit předložený právní text a porozumět právním úkonům i důsledkům z nich plynoucích. Z prohlášení ošetřujících lékařek ze dne datum vyplývá, že žalovanému bylo sděleno, že zůstavitelka je v současné chvíli anonymizováno v anonymizováno i anonymizováno a je schopna objektivně posoudit předložené listiny k podpisu. Z potvrzení ze dne datum bylo zjištěno, že zůstavitelka uložila 1 000 000 Kč, který byl převeden na anonymizováno dluhopisy, peníze patřily pouze její osobě. Žalobce a) byl poradcem a příjemcem výpisů, nikoli zplnomocněnec. Ze zprávy právnická osoba ze dne datum bylo zjištěno, že dne datum došlo na žádost zůstavitelky k převodu všech anonymizována dvě slova, číslo kusů) na účet žalobce a). Z výpisu z účtu (číslo listu dědického spisu) bylo zjištěno, že zůstavitelka měla ke dni datum portfolio akcií v hodnotě 512 361,34 Kč. Ze zprávy anonymizována dvě slova anonymizováno (číslo listu, anonymizováno) spisu bylo zjištěno, že na účet žalobce a) byla dne datum připsána částka 400 000 Kč od zůstavitelky. Ze smlouvy o půjčce ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uzavřel se zůstavitelkou smlouvu o půjčce, na základě které poskytl zůstavitelce částku 387 890 Kč na koupi anonymizována dvě slova a část pozemku, částka byla poskytnuta v hotovosti, půjčka měla být vrácena do anonymizováno let ode dne poskytnutí půjčky, tj. do datum. Půjčka byla bezúročná. Ze svědeckého prohlášení paní příjmení ze dne datum je zřejmé, že jmenovaná potvrdila, že byla na anonymizováno rok přítomna předání peněz v hotovosti žalovaným zůstavitelce v jejím bytě, celkově 800 000 Kč předal žalovaný zůstavitelce za účelem půjčky k nákupu akcií na její jméno. Z čestného prohlášení paní příjmení ze dne datum soud zjistil, že ohledně plateb za privatizovaný byt, zůstavitelka hradila tyto ze svého účtu, avšak nevylučuje, že mohlo dojít k dohodě ohledně plateb mezi ní a žalovaným. Z čestného prohlášení jméno příjmení soud ničeho podstatného pro předmět řízení nezjistil. Z čestného prohlášení paní příjmení soud rovněž ničeho podstatného nezjistil. Ze svědeckého prohlášení paní příjmení ze dne datum je zřejmé, že potvrdila, že byla přítomna na anonymizováno rok předání 800 000 Kč od žalovaného zůstavitelce v jejím bytě, za účelem půjčky k nákupu akcií na její jméno. Ze svědeckého prohlášení paní příjmení ze dne datum je zřejmé, že potvrdila, že po úmrtí zůstavitelky ve druhé polovině roku rok a i později slyšela na zahradě žalovaného a žalobce a), jak žalobce a) volá na anonymizováno, že je anonymizováno, co anonymizováno role v řízení 800 000 Kč z účtů, nebo jen, že je anonymizováno. Žalovaný na toto nereagoval. Ze souhlasů k dispozici s bankovním účtem ze dne datum je zřejmé, že zůstavitelka udělila plný souhlas s nakládáním s účty žalovanému s tím, že dispozice není ničím omezena. Z protokolu z předběžného šetření (číslo listu dědického spisu) nebylo ničeho podstatného zjištěno. Smlouva o půjčce (číslo listu dědického spisu) již byla jako důkaz provedena. Z listin na číslo listu dědického spisu soud ničeho důležitého pro věc nezjistil. Z emailu ze dne datum (číslo listu dědického spisu) bylo zjištěno, že žalobce a) měl podezření na vybrání peněz z bankovního účtu zůstavitelky (přes 400 000 Kč), požádal o prověření pohybů na účtu v roce rok a požádal o prověření pravosti případného dispozičního práva jiných osob k účtu. Z odpovědi anonymizováno banky ze dne datum bylo zjištěno, že bankovní účet byl ke dni datum zrušen žalovaným a zůstatek ve výši 419 449,88 Kč převeden na jeho účet. Z protokolu ze dne datum (číslo listu dědického spisu) je zřejmé, že žalobce a) založil plnou moc a požádal o předložení dědického spisu k nahlédnutí. Z dopisu právní zástupkyně žalobce a) ze dne datum (číslo listu dědického spisu) je zřejmé, že žalobce a) neuznává převod ve výši 419 449,88 Kč a rovněž údajnou půjčku mezi žalovaným a žalobcem ve výši 370 890 Kč s tím, že by měl žalovaný podat žalobu. Z listin na číslo listu dědického spisu soud ničeho podstatného pro předmět řízení nezjistil. Výpisy z účtu (číslo listu dědického spisu) již byly provedeny k důkazu. Listinami na číslo listu dědického spisu bylo zjištěno, že žalovaný měl zmocnění k nakládání s účty. Z listiny číslo listu dědického spisu nic podstatného zjištěno nebylo. Usnesením zdejšího soudu č. j. číslo jednací (číslo listu dědického spisu) byl potvrzen závětním dědicem žalobce b) ohledně stavebního spoření se zůstatkem 128 921,80 Kč a žalobce a) a žalovaný dědici majetku rovným dílem, což bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací a následně zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací. Usnesením zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací bylo potvrzeno, že dědictví nabývají žalobce a) podílem 48,374 %, žalovaný 49,187 %, žalobce b) 2,439 %, to bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací. Ze svědeckého prohlášení ze dne datum soud zjistil, že paní příjmení měla být na podzim rok přítomna předání peněz žalovaným zůstavitelce ve výši 353 282 Kč v hotovosti za účelem půjčky k nákupu privatizovaného bytu a následně byla přítomna v první polovině roku rok předání hotovosti ve výši 34 608 Kč rovněž za účelem nákupu privatizovaného bytu. Výpisem z účtu ke dni datum (č. l. 257) soud zjistil, že dne datum odešla z účtu částka 353 282 Kč. Z prohlášení ze dne datum bylo zjištěno, že paní příjmení podepsala prohlášení stejného znění, jako sama sepsala dne datum. Soud zamítl návrhy na provedení dokazování listinami z dědického spisu číslo listu, anonymizována čtyři slova, neboť některé z nich již byly provedeny k důkazu, ostatní nebyly pro samotnou věc relevantní a jejich provedení by bylo nadbytečné.

15. Více důkazů navrženo a provedeno nebylo, soud postupoval v souladu s § 132 o.s.ř. Soud vzal za prokázané, že příjmení příjmení zemřela datum, přičemž dědické řízení bylo vedeno pod spisovou značkou spisová značka. Účastníky dědického řízení byli synové jméno jméno (žalobce a) a žalovaný) a anonymizováno jméno (coby závětní dědic). V dědickém řízení bylo následně rozhodnuto o tom, že dědictví nabývají žalobce a) podílem 48,374 %, žalovaný 49,187 %, žalobce b) 2,439 %. Žalobce a) e-mailem ze dne datum upozornil soudní komisařku, že má podezření na neoprávněný převod finančních prostředků z účtu zůstavitelky. Dne datum žalobce a) založil plnou moc a požádal o předložení dědického spisu k nahlédnutí. Do aktiv dědictví nebyly zařazeny pohledávky vůči žalovanému ve výši 419 449,88 Kč (převod z anonymizováno konta) a ve výši 398.152 Kč (převod z účtu právnická osoba), které byly provedeny ještě za života zůstavitelky ani tvrzená pohledávka žalovaného ze smlouvy o půjčce uzavřené se zůstavitelkou ve výši 387 890 Kč na privatizaci bytu. Zůstavitelka s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o půjčce na tuto částku se splatností tři roky. Žalovaný převedl uvedené finanční prostředky na svůj účet ve dnech anonymizována dvě slova a datum. Zůstavitelka učinila dne datum právní jednání, kterým udělila žalovanému„ souhlas k dispozici s bankovními účty. Zůstavitelka uvedené dva souhlasy vlastnoručně podepsala ve stavu, kdy byla schopna správně pochopit předmětný text a zároveň porozumět právnímu jednání i důsledkům plynoucích z těchto úkonů. Zůstavitelka byla v den podpisu schopna vnímat a rozpoznat důsledky svého jednání. Dále bylo prokázáno, že došlo k předání peněz mezi žalovaným a zůstavitelkou v jejím bytě za účasti svědkyně příjmení a příjmení pravděpodobně ve výši 800 000 Kč.

16. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem. Otázku, zda byl žalovaný oprávněn převést finanční prostředky z účtů zůstavitelky na svůj účet a ponechat si je, tedy zda mu svědčí právní titul, je třeba posoudit podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinnost (dále jen„ obč.z.“), jelikož k danému převodu došlo za účinnosti tohoto zákona. Podle ust. § 132 odst. 1 obč.z. lze věc do vlastnictví nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem. Podle ust. § 133 odst. 1 obč.z. převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví převzetím věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak. Podle § 628 obč.z. darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému a ten dar nebo slib přijímá (odst. 1). Darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování (odst. 2). Neplatná je darovací smlouva, podle níž má být plněno až po dárcově smrti (odst. 3). Podle § 41a obč.z. má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby (odst. 1). Má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený (odst. 2). Ve shora uvedeném rozhodnutí, kterým byl zrušen rozsudek zdejšího soudu, odkázal Nejvyšší soud na rozsudek ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, uveřejněný ve Sbírce pod číslo rok, v němž byl přijat a odůvodněn závěr, že„ vkladem se rozumí svěřené peněžní prostředky, které představují závazek peněžního ústavu vůči vkladateli na jejich výplatu při splnění zákonných podmínek; jinak řečeno, vklad je pohledávka vkladatele vůči peněžnímu ústavu. Složením vkladatelem a převzetím peněžním ústavem opouštějí finanční prostředky majetkovou sféru vkladatele a stávají se majetkem peněžního ústavu. Základním právem vkladatele je nakládat se vkladem. Právo nakládat se vkladem není výrazem vlastnického práva vkladatele k těmto prostředkům, neboť tyto jsou vlastnictvím peněžního ústavu.

17. Nakládání se vkladem zahrnuje i změnu v osobě věřitele ve vkladovém vztahu. Vkladatel (věřitel) může svou pohledávku (včetně jejího příslušenství a všech práv s ní spojených, viz § 524 odst. 2 obč.z.) postoupit jinému pouze písemnou smlouvou; ta může být úplatná nebo bezúplatná (srov. § 527 odst. 1 obč.z.). Bezúplatnou (písemnou) smlouvu o postoupení pohledávky lze ztotožnit s darováním„ práva nebo jiné majetkové hodnoty" jako předmětů občanskoprávních vztahů (§ 118 odst. 1 obč.z.). Z uvedeného vyplývá, že peněžní prostředky, jež převzal peněžní ústav (vklad), nelze darovat tím způsobem, že vkladatel s úmyslem obdarovat třetí osobu prohlásí, že jí peněžní prostředky (vklad) poskytuje jako dar (srov. rovněž rozsudek NS ČR spisové značky spisová značka).“ S ohledem na shora uvedené tedy není možné za darování považovat udělení oprávnění adresované žalovanému k neomezenému nakládání s účty zůstavitelky. Takové zmocnění umožňovalo žalovanému pouze„ spravovat“ finanční prostředky zůstavitelky, nikoliv si je též ponechat. V opačném případě by„ souhlas s nakládáním s účtem“ udělený žalovanému s tím, že„ tato dispozice není ničím omezena,“ zastíral darovací smlouvu (§ 41a odst. 2 obč.z.). Jestliže je třeba uzavřít, že o dar nemohlo jít (což účastníci poté, co bylo rozhodnuto Nejvyšším soudem, nerozporovali), bylo třeba vyřešit otázku, zda si žalovaný předmětné finanční prostředky převedl oprávněně, či nikoliv. Soud se zabýval otázkou, zda souhlasy k dispozici s bankovním účtem, umožňovaly dle svého obsahu i s ohledem na vůli zůstavitelky jinou dispozici s pohledávkou zůstavitelky vůči bance, než jen souhlas s nakládáním s účty a dospěl k závěru, že nikoli. V tom se právní názor soudu I. stupně nikterak nezměnil. Přestože bylo na základě provedeného dokazování prokázáno, že zůstavitelka tyto souhlasy skutečně podepsala a v okamžiku podpisu byla k takovému jednání způsobilá, tj. byla schopna pochopit následky svého jednání (znaleckými posudky, zdravotnickou dokumentací, prohlášením ošetřujících lékařek, soud vycházel především ze znaleckého posudku MUDr. celé jméno znalce, znalce z odvětví anonymizováno, ustanoveného soudem, MUDr. jméno a MUDr. příjmení), žalovanému se nepodařilo prokázat a ze samotných souhlasů to nikterak nevyplývá, že by vůlí zůstavitelky bylo, aby si žalovaný vyčerpáním finančních prostředků, navrátil údajnou půjčku poskytnutou zůstavitelce ve výši 800 000 Kč a dále náklady za nákupy činěné žalovaným, tato konstrukce zůstala pouze ve formě tvrzení žalovaného. Rovněž žalovaný neprokázal, že by existoval právní titul k tomu, aby si finanční prostředky převedl (např. smlouva o postoupení pohledávky vůči bance či jiné právní jednání).

18. Soud tedy dospěl k závěru, že se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor zůstavitelky dle § 451 odst. 1,2 obč.z., který stanoví, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Soud I. stupně opakovaně uvádí, že žalovaný byl povinen prokázat, že měl na finanční prostředky nárok, že mu patří, tj. že převod finančních prostředků, byl vůlí zůstavitelky v tom směru, že chtěla, aby si svou pohledávku uspokojil z finančních prostředků, k nimž měl na základě dispozice s bankovními účty přístup. K tomu soud dále uvádí, že má za to, že by byl nutný výslovný pokyn zůstavitelky (to by bylo třeba pochopitelně prokazovat), avšak při jednání konaném dne datum k výslovnému dotazu soudu, zda není v dané věci něco jiného, nějaký výslovný pokyn, ať už v písemné formě či tvrzení ústního pokynu, uvedl zástupce žalovaného, že nic takového není, netvrdí to. Dále soud uvádí, že měl žalovaný svůj nárok (pohledávku) uplatnit za života své role v řízení (zůstavitelky), vyzvat ji k vrácení, resp. později předmětnou pohledávku uplatňovat v rámci dědického řízení. Nic z toho se nestalo, žalovaný si převedl částku v celkové výši 817 600 Kč, aniž by k tomu měl výslovný pokyn zůstavitelky, prokázal tak vůli zůstavitelky k takovému převodu, a aniž by mu k tomuto svědčil právní titul.

19. V souvislosti s tímto závěrem se soud zabýval otázkou promlčení nároku žalobců, a to v souladu s § 107 odst. 1,2 obč.z., který stanoví, že právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Soud k otázce promlčení uvádí, že má za to, že nárok žalobců není promlčen. Žalobce a) se dle názoru soudu o bezdůvodném obohacení ze strany žalovaného dozvěděl nejdříve dne datum, kdy byla do dědického řízení založena plná moc a spis byl předložen k nahlédnutí právní zástupkyni žalobce a), přičemž následně datum žalobce a) v rámci dědického řízení zpochybnil převody z účtů zůstavitelky tak, jak je žalovaný provedl. Jelikož žaloba byla podána dne datum, subjektivní promlčecí lhůta byla zachována. Žalovaný dovozoval vědomost a) a tedy počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty od e-mailu ze dne datum, kdy žalobce a) soudní komisařce sdělil, že má podezření na neoprávněný výběr finančních prostředků z účtu zůstavitelky (přes 400 000 Kč, požádal o prověření pohybů na účtu v roce rok a prověření pravosti případného dispozičního práva jiné osoby s účtem. Soud má za to, že z textu e-mailu nelze jednoznačně dovodit vědomost o bezdůvodném obohacení žalovaného, neboť žalobce a) žádnou osobu v e-mailu nejmenuje, jedná se pouze o podezření, že někdo vybral více než 400 000 Kč z účtu zůstavitelky. Co se týká druhého výběru ve výši 398 512 Kč, o tom se žalobce a) vůbec nezmiňuje. Dále žalovaný prokazoval počátek běhu promlčecí lhůty svědeckým prohlášením svědkyně příjmení ze dne datum, kde je uvedeno, že svědkyně slyšela že po anonymizováno zůstavitelky ve druhé polovině roku rok a i později slyšela na zahradě žalovaného a žalobce a), jak žalobce a) volá na anonymizováno, že je anonymizováno, co anonymizováno role v řízení 800 000 Kč z účtů, nebo jen, že je anonymizováno. K tomu soud uvádí, že takové prohlášení svědkyně nepovažuje za věrohodné, ale účelové ze strany žalovaného. Žalovaný v podání ze dne datum tvrdil, že tyto nepravdy žalobce a) tvrdil před různými osobami, avšak žalovaný ke svým tvrzením doložil pouze prohlášení paní příjmení, která byla opakovaně svědkem událostí, které podporují tvrzení žalovaného v tomto řízení. Za nevěrohodné soud považuje rovněž to, že žalovaný pravidelně obsah prohlášení připravil, samotnou listinu vyhotovil a svědkyně takovou listinu pouze podepsala. Soud považuje za především překvapivé, že si svědkyně po třech letech pamatovala, že žalobce a) křičel konkrétní částku, kterou měl žalovaný zůstavitelce anonymizováno, že ji anonymizováno v anonymizováno apod. Argumentace svědkyně při jejím výslechu, že si pamatuje vše je minimálně těžko uvěřitelná. Z výslechu v roce rok vyplynulo, že na chatu svědkyně jezdila nepravidelně, do deseti návštěv ročně. Z výslechu v roce rok pak vyplynulo, že na chatu jezdila především na pozvání zůstavitelky, poté se tam již moc nevyskytovala. Svědkyně si přesně pamatovala, jaké výkřiky mezi účastníky proběhly, ale kdy podepisovala prohlášení si již nepamatovala, myslela, že v roce rok nebo rok, zároveň potvrdila, že jej připravoval žalovaný. Rovněž svědkyně uvedla, že jí vlastně detaily sporu nezajímají, ale soud považuje za zarážející, že naopak nemá jakýkoli problém podepsat prohlášení, která takové detaily obsahují. Soud má za to, že nebylo prokázáno, že by žalobce a) věděl o bezdůvodném obohacení již v roce rok, tj. že k němu došlo ve výši 800 000 Kč a ze strany žalovaného, neboť na tyto skutečnosti logicky nenavazuje ani e-mail z roku rok, ve kterém se žalobce a) dotazuje pouze na poloviční částku a žádnou osobu nezmiňuje. Nevěrohodnost svědkyně odůvodňuje rovněž její prohlášení ze dne datum, kdy měla být na anonymizováno rok přítomna předání peněz žalovaným zůstavitelce ve výši 353 282 Kč v hotovosti za účelem půjčky k nákupu privatizovaného bytu a následně byla přítomna v první polovině roku rok předání hotovosti ve výši 34 608 Kč rovněž za účelem nákupu privatizovaného bytu. Tato prohlášení zní na konkrétní částky tak, jak odpovídají smlouvě o půjčce ze dne datum, přestože ve smlouvě o skutečnosti, že by částky byly předány již v roce rok a na začátku roku rok není zmínka, převzetí částky 387 890 Kč měla zůstavitelka stvrdit svým podpisem. Není rovněž logické, aby byla smlouva uzavřena o mnoho později, než byly předány finanční prostředky. Při výslechu svědkyně navíc uvedla, že se jednalo asi o 300 000 Kč, v tomto případě si detaily a přesné částky nepamatovala. Žalovaný tvrdil, že žalobce a) o převodech věděl již v roce rok dokonce před úmrtím zůstavitelky, tato tvrzení dle názoru soudu neprokázal. Co se týká žalobce b), o skutečnosti, že má nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému se dozvěděl na základě souhlasu o přistoupení do řízení v roce rok, jelikož nárok není promlčen vůči žalobci a) a žalobce b) do řízení přistoupil na základě skutečnosti, že účastníky mají být všichni dědicové, není promlčení na místě ani vůči žalobci b). Žalobce b) coby dědic ze závěti ohledně stavebního spoření neměl jakýkoli důvod, aby uplatňoval vůči žalovanému nárok z bezdůvodného obohacení, když se ho majetek vycházející z této skutečnosti nijak netýkal.

20. Co se týká možné existence poskytnutí finančních prostředků žalovaným zůstavitelce (částka 800 000 Kč), a otázky, na základě jakého případného titulu/jednání byly tyto prostředky poskytnuty, soud dospěl na základě provedeného dokazování, především ze svědeckých výpovědí svědkyně příjmení a příjmení k závěru, že k předání částky 800 000 Kč v roce rok ze strany žalovaného vůči zůstavitelce s největší pravděpodobností došlo, avšak nemá za prokázané, že by se jednalo o pohledávku z půjčky tak, jak žalovaný tvrdí a rovněž nemá za prokázané, že by tedy žalovaný na základě takové pohledávky mohl odčerpat peníze z účtu zůstavitelky, tj. mohl se domnívat, že má na základě udělených souhlasů právo si finanční prostředky vrátit. Soud nemá za prokázané ani bezdůvodné obohacení ze strany zůstavitelky tak, jak jej žalovaný eventuálně tvrdil. Ze svědeckých výpovědí ani z písemných svědeckých prohlášení nevzal soud za prokázané, že by došlo k půjčce ze strany žalovaného tak, jak bylo tvrzeno. Nebyly zjištěny žádné podmínky či bližší okolnosti této údajné půjčky. Jediné, co bylo soudem zjištěno, je tvrzený důvod předání peněz, to je investice do akcií. Ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že se mělo jednat o společnou investici, ze svědeckých prohlášení zase vyplývá, že akcie měly být na jméno zůstavitelky. Ze svědeckých výpovědí žádné další okolnosti předání peněz nevyplynuly, svědkyně si při předávání peněz spíše povídaly, nebyly přímo součástí předání, detaily neznaly ani je nezajímaly, žádné okolnosti, které by směřovaly k tomu, že se jednalo o půjčku ze strany žalovaného nesdělily. Svědkyně pouze slyšely, že jde o částku 800 000 Kč, u přepočítávání však nebyly, pouze viděly, že si zůstavitelka peníze schovala do nábytku. Soud k věrohodnosti existující pohledávky žalovaného uvádí, že je minimálně zarážející, že v případě půjčky na privatizaci bytu žalovaný se zůstavitelkou sepsal smlouvu o půjčce, avšak v tomto případě takovou potřebu necítil. Soud nemá za prokázané, že by předané finanční prostředky byly skutečně půjčkou ze strany žalovaného, není zřejmé, o jaké finanční prostředky se jedná, mělo-li se jednat o investici do akcií, není zřejmé, proč k ní nakonec nedošlo, kam finanční prostředky zmizely, když nebyly uloženy na žádný bankovní účet, v bytě zůstavitelky se po jejím úmrtí nenašly. Rovněž není logické, proč by si zůstavitelka půjčovala takto vysokou částku za účelem investice do akcií, bylo-li prokázáno, že měla sama dostatek finančních prostředků. Předaná finanční částka mohla být darem, mohlo jít o vrácení peněz ze strany žalovaného, mohlo jít o finanční prostředky patřící zůstavitelce. Stěžejní je ovšem ta skutečnost, že žalovaný uzavření smlouvy o půjčce neprokázal. Neprokázal rovněž tvrzení, že se domluvil se zůstavitelkou před její smrtí na vrácení půjčky. Všem těmto nesrovnalostem by žalovaný předešel, uzavřel-li by smlouvu písemně případně tvrzené skutečnosti prokázal jiným způsobem. Skutečnost, že svědkyně v písemných prohlášeních a svědeckých výpovědích tvrdily, že se jednalo o půjčku, aniž by k tomu znaly jakékoli bližší skutečnosti a dle názoru podstatná skutečnost, že obsah svědeckých prohlášení byl sepsán samotným žalovaným, nemohou samy o sobě obstát a prokázat, že došlo k uzavření smlouvy o půjčce, jaké byly její podmínky, že došlo ke splatnosti půjčky apod. Jelikož nebylo takové uzavření smlouvy prokázáno a existuje zde tedy možnost, že finanční prostředky žalovaný zůstavitelce daroval, případně jí finanční prostředky vracel, respektive nebylo prokázáno, že by byla zůstavitelka povinna tyto finanční prostředky vrátit, nelze dojít ani k závěru, že vůlí zůstavitelky bylo, aby si žalovaný finanční prostředky odčerpal jako vrácení poskytnuté půjčky. Soud nesouhlasí s názorem žalovaného, že by se měl řídit skutkovým závěrem, který učinily předchozí soudci jednající ve věci, že zůstavitelka chtěla, aby byl žalovaný vlastníkem prostředků na účtu, z čehož žalovaný dovozuje, že zůstavitelka projevila vůli udělit žalovanému oprávnění, aby realizoval vrácení půjčené částky 800 000 Kč. Soud má za to, že taková konstrukce je účelová, k absenci vůle zůstavitelky se soud již vyjádřil, pro postoupení pohledávky zde naopak nebyly dodrženy zákonné podmínky spočívající ve formě takového právního jednání.

21. Ohledně částky 17 600 Kč představující náklady na nákupy a opravy pro zůstavitelku, soud konstatuje, že tyto zůstaly pouze v rovině tvrzení, žalovaný nepředložil důkazy k prokázání tvrzení, neboť jimi dle jeho vyjádření nedisponuje, soud tedy uzavírá, že vynaložení těchto nákladů nebylo prokázáno a žalovaný v této částce žádnou pohledávku vůči zůstavitelce neměl, tudíž neměl ani právo odčerpat finanční prostředky v odpovídající výši z bankovního účtu zůstavitelky.

22. Dále se soud zabýval námitkami započtení ze strany žalovaného, které posuzoval dle § 98 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), který stanoví, že vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu. V podání ze dne datum žalovaný uplatnil námitku započtení, přičemž tvrdil, že finanční prostředky poskytnuté zůstavitelce představují nárok na vrácení půjčky, respektive bezdůvodné obohacení žalobců. Pohledávky žalovaného za zůstavitelkou na vrácení půjčky, respektive vydání bezdůvodného obohacení a na refundaci vynaložených nákladů, se staly po smrti zůstavitelky pohledávkami za pozůstalostí. Pohledávky jsou způsobilé k započtení, není-li promlčená pohledávka žalobců, nemůže být promlčena ani pohledávka žalovaného. Žalovaný započítal své pohledávky ve výši 800 000 Kč a 17 601,88 Kč proti nárokům žalobce a) ve výši 389 177,80 Kč a nároku žalobce b) ve výši 19 622,20 Kč. Výslovně uvedl, že se jedná o procesní obranu. Soud na námitku započtení aplikoval § 580 a 581 obč.z., neboť rozhodnou právním úpravou je ta, kterou se řídil právní vztah v okamžiku, kdy vznikl. Dle ust. § 580 obč.z. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. Dle ust. § 581 odst. 2 obč.z. započíst nelze pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná.

23. Ohledně této námitky započtení soud dospěl k závěru, že není důvodná. Nezbytnou podmínkou pro započtení pohledávky je právní jednání směřující k započtení, takové, které má hmotněprávní účinky, neboť k zániku závazku započtením nedochází automaticky. Kompenzační projev lze učinit poté, co se pohledávky setkaly, tj. od okamžiku splatnosti té pohledávky, která se stala splatnou později. Dále soud konstatuje, že dokud není pohledávka splatná, nelze ji jednostranně započítat proti splatné pohledávce. Žalovaný tvrdí, že pohledávka ve výši 800 000 Kč vychází z nároku na vrácení půjčky či bezdůvodného obohacení zůstavitelky. Vůči žalobcům však tuto pohledávku nikdy neuplatnil, nikdy je k vrácení či vydání nevyzval, do dědického řízení pohledávku nepřihlásil, pohledávku rovněž nevymáhal soudně. Soud má za to, že pohledávka ve výši 800 000 Kč, tak jak ji žalovaný započítává, nemůže být splatná, a tedy ani způsobilá k započtení. Argumentace žalovaného, že měl pohledávku za neexistující, neboť zanikla převodem prostředků z účtů zůstavitelky, nemůže ve vztahu k námitce započtení obstát. Žalovaný si byl vědom skutečnosti, že žalobce a) oprávněnost převodů rozporuje od počátku dědického řízení. K tomu soud dále uvádí, že„ úkon započtení pohledávky splatné na požádání věřitele nemá žádné právní účinky, jestliže jej věřitel učinil, aniž předtím vyzval dlužníka k zaplacení pohledávky; takový kompenzační projev účinků nenabude ani v okamžiku, kdy se pohledávka později stane splatnou (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). K takovému právnímu jednání ze strany žalovaného nedošlo, jak již soud konstatoval výše. Námitka započtení tak není důvodná a soud k ní nepřihlédl.

24. V podání ze dne datum žalovaný dále vznesl námitku započtení ve výši 193 945 Kč z titulu pohledávky za zůstavitelkou ve výši 387 890 Kč představující půjčku ze smlouvy ze dne datum. Žalovaný tuto pohledávku přihlásil do dědictví, přičemž nebyla zařazena pro nesouhlas žalobců. Žalovaný pohledávku soudně neuplatnil. K této námitce soud uvádí, že přestože ve smlouvě o půjčce ze dne datum byla stanovena splatnost dne datum, tato vůči žalobcům nenastala automaticky, neboť ti nebyli stranou smlouvy, pohledávka nebyla v dědickém řízení zařazena do pasiv pozůstalosti, přičemž o podílech dědiců bylo pravomocně rozhodnuto až datum. Jelikož pro spornost pohledávky žalovaného nebyla tato součástí pasiv pozůstalosti, má soud za to, že i v tomto případě byl žalovaný povinen vyzvat žalobce k plnění, respektive učinit úkon započtení vůči žalobcům, přičemž soud opětovně odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka. Vznesením procesní obrany v soudním řízení nelze nahradit hmotněprávní účinky započtení pohledávky. Soud je toho názoru, že vznesení námitky v této fázi řízení je ze strany žalovaného pouze snahou oddálit uspokojení pohledávky žalobců. Soud zároveň konstatuje, že námitka započtení musí splňovat i požadavek určitosti ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. z úkonu směřujícího k započtení musí být patrno, jaká pohledávka a v jaké výši se k započtení uplatňuje a proti jaké pohledávce věřitele. Z námitky započtení není zřejmé, v jaké výši pohledávku žalovaný započítává vůči žalobci a) a vůči žalobci b), pouze uvádí, že započítává polovinu dluhu z půjčky 387 890 Kč, tj. 193 945 Kč. Takové započtení dle názoru soudu není dostatečně určité a je tudíž neplatné. Stěžejní je však skutečnost, že k žádnému započtení pohledávky ze strany žalovaného, které by mělo hmotněprávní účinky, ani k uplatnění této pohledávky prostřednictvím žaloby, nedošlo, přestože si byl žalovaný vědom toho, že je pohledávka sporována, součástí pasiv dědictví se nestala.

25. Vzhledem ke všemu výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou a žalovanou částku žalobcům, dle jimi požadovaných poměrů přiznal, když současně přiznal žalobcům i úroky z prodlení dle ust. § 517 odst. 2 obč.z., a to s přihlédnutím k výši úroků stanovené nařízením vlády č. 33/2010 Sb., ve znění vlád. nař. číslo Sb., od datum, to je data, kdy se dle názoru soudu žalovaný dozvěděl v dědickém řízení, že je nárok uplatňovaný žalobou přihlášen do dědického řízení a nárokován ze strany žalobců. V rozsahu zákonného úroku, který nebyl žalobcům přiznán, soud žalobu zamítl ve výroku II. rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 621 799 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplacených soudních poplatků (za žalobu, za odvolání a za dovolání) v částce 54 880 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 408 800 Kč sestávající z částky 9 940 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, podání návrhu ve věci samé, vyjádření ze dne datum) a sestávající z částky 15 904 Kč (za zastupování dvou žalobců – odměna 9 940 Kč zvýšena podle § 12 odst. 4 a. t. na 15 904 Kč) za každý z 26 úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření ze dne datum, datum (z nárokovaných dvou úkonů za dvě vyjádření ze stejného data přiznal soud pouze jeden úkon – nebylo přiznáno za vyjádření ke znaleckému posudku, když to nebylo účelné, nezapříčinilo by, že by byl zadán revizní znalecký posudek), datum, datum, datum, datum, datum, vyjádření k odvolání, vyjádření ze dne datum, a dále za účast na jednáních ve dnech datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum, datum, datum, datum, datum s tím, že pět jednání bylo v délce přesahující dvě hodiny, jedná se tedy o dva úkony) a dále ze 2 úkonů ve smyslu § 11 odst. 2 a. t. = 7 952 Kč za úkon (vyjádření ze dne datum a datum (obě ve vyúčtování nákladů řízení uvedena s chybným datem, označením roku 2015), které soud ve vztahu k výsledku ohledně znaleckého posudku nepovažuje za natolik účelné, aby byla přiznána plná náhrada za úkon) včetně jedna třiceti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 468 528 Kč ve výši 98 391 Kč, kterou je zástupce žalobců povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

27. Soud, kromě shora uvedeného, nepřiznal odměnu za podání ze dne datum a datum, neboť v prvním případě se jednalo o odvolání vztahující se ke znaleckému posudku, přičemž žalobci s odvoláním nebyli úspěšní a ve druhém případě se jednalo pouze o sdělení o nemožnosti mimosoudního vyřešení věci; a taktéž za účast na jednání soudu dne datum, neboť se z protokolu podává, že se jednalo o vyhlášení rozsudku před odvolacím soudem a zástupce žalobců (ani žalobci či jeden z nich) přítomen nebyl. Soud nepřiznal ani odměnu za vyjádření označené datem anonymizováno rok, neboť ve spise bylo založeno z uváděného období jedno podání žalobců, a to formulace dotazů na JUDr. příjmení, která ve věci jakožto svědkyně nebyla slyšena.

28. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť stát zaplatil na znalečném ustanoveným znalcům (PhDr. celé jméno znalce a MUDr. celé jméno znalce) celkem částku 29 142 Kč, přičemž na zálohách bylo složeno 13 000 Kč.

29. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud náklady řízení k rukám právního zástupce žalobců a lhůty k plnění uvedené ve výrocích I. až III. stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, můžou se oprávnění domáhat soudního výkonu rozhodnutí.