OSPH10 59 C 285/2021-88

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Danielem Jedličkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně; právnická osoba, IČO, ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa, obec a číslo - část obce, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupena advokátem Mgr. jméno příjmení, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa, obec a číslo ⟪LB:lb_005⟫ proti; ⟪LB:lb_006⟫ žalované; právnická osoba, IČO, ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa, obec a číslo - část obce, ⟪LB:lb_008⟫ zastoupena advokátkou Mgr. jméno příjmení, ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o vydání věci

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 33 031 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala po žalované vydání věci osobního vozidla anonymizována dvě slova, registrační značka, příjmení: anonymizováno (dále jen„ vozidlo“) nebo zaplacení částky 540 000 Kč. Žalobu odůvodnila tak, že dne datum uzavřela se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ anonymizováno“) kupní smlouvu, na jejímž základě koupila vozidlo za kupní cenu 540 000 Kč. Žalobkyně podala dne datum návrh na registraci nového vlastníka vozidla, avšak na místo byla přivolána Policie ČR, která zabavila dokumentaci k vozidlu coby věc důležitou pro trestní řízení. Dne datum bylo rozhodnuto o zajištění vozidla. Žalobkyně proti rozhodnutí podala stížnost, která byla zamítnuta jako nedůvodná a vozidlo bylo následně vydáno žalované. Žalobkyně má za to, že vozidlo nabyla řádně a platně, zaplatila kupní cenu, byla jí předána veškerá dokumentace, jednala v dobré víře. Vše nasvědčovalo tomu, že právnická osoba je vlastníkem vozidla a je oprávněna jej převést. Žalobkyně má za to, že vozidlo bylo žalované vydáno neoprávněně. Proto dne datum vyzvala žalovanou k vydání vozidla případně úhradě částky 540 000 Kč.

2. Žalovaná se vyjádřila tak, že nabyla vlastnické právo k vozidlu na základě kupní smlouvy ze dne datum od právnická osoba s.r.o., IČO (dále jen„ anonymizováno“), za kupní cenu 633 000 Kč. příjmení dne převzala vůz včetně klíčů a dokumentace. Žalovaná se následně dozvěděla, že v důsledku podvodného jednání jméno příjmení, došlo bez vědomí a souhlasu žalované k převodu vozidla na právnická osoba, která se vydávala za oprávněného vlastníka. Jelikož anonymizováno nabyla vozidlo na základě neplatné smlouvy v důsledku podvodného jednání třetí osoby, byla žalovanou vyzvána k vydání vozidla. Jelikož nebylo z její strany reagováno, obrátila se žalovaná na Policii ČR a podala trestní oznámení proti jméno příjmení, proti němuž bylo následně zahájeno trestní stíhání. Následně bylo rozhodnuto o zajištění vozidla, stížnost žalobkyně byla zamítnuta s odůvodněním, že o vlastníku vozidla není pochyb a je jím žalovaná. Vozidlo tak bylo vydáno žalované, ta jej prodala dne datum právnická osoba a příjmení – anonymizována dvě slova za cenu 660 000 Kč.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně uzavřela dne datum kupní smlouvu na vozidlo se právnická osoba za cenu 540 000 Kč s tím, že částka 270 000 Kč bude zaplacena v hotovosti a částka 270 000 Kč převodem na účet (kupní smlouvou ze dne datum). anonymizováno vystavila fakturu žalobkyni na částku 540 000 Kč splatnou dne datum (fakturou číslo). Žalobkyně uhradila anonymizováno dne datum částku 270 000 Kč v hotovosti (výdajovým pokladním dokladem ze dne datum). Žalobkyně dne datum uhradila zbylou část ve výši 270 000 Kč (potvrzením o úhradě ze dne datum). Dne datum bylo rozhodnuto Policií ČR po předchozím souhlasu anonymizováno v obec o zajištění vozidla, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že věc je výnosem z trestné činnosti (usnesením ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací). Vozidlo bylo převzato od žalobkyně stejného dne (potvrzením o převzetí a zajištění vozidla ze dne datum). Proti usnesení o zajištění vozidla podala žalobkyně stížnost, která byla zamítnuta název soudu dne datum (usnesením název soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka). Dle velkého technického průkazu k vozidlu byla od datum registrována jako vlastník právnická osoba, od datum anonymizováno. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání vozidla nebo zaplacení částky 540 000 Kč (předžalobní výzvou ze dne datum). Na to žalovaná reagovala tak, že nárok neuznává a doporučila, aby se jako poškozená žalobkyně připojila do trestního řízení (odpovědí ze dne datum). Dále bylo zjištěno, že právnická osoba dne datum prodala žalované vozidlo za kupní cenu ve výši 633 000 Kč (kupní smlouvou ze dne datum). Vozidlo bylo předáno žalované stejného dne (protokolem o předání ze dne datum). Žalované byla dne datum vystavena faktura na částku 633 000 Kč (faktura ev. č. anonymizováno) a následně faktura na stejnou částku ze dne datum, kde je uvedeno, že již bylo hrazeno zálohou dne datum (fakturou ev. č. rok). Žalovaná uhradila částku dne datum (mimořádný výpis z účtu číslo). Dne datum Policie ČR rozhodla o vydání vozidla žalované a uvedla, že o vlastníku není pochyb (usnesením PČR ze dne datum rozhodnutí číslo jednací, úřední záznam o vydání věci ze dne datum). Rovněž bylo zjištěno, že bylo zahájeno trestní stíhání osoby jméno příjmení, datum narození, který mimo jiné v anonymizováno a anonymizováno roku rok, v úmyslu opatřit si peníze především na úhradu předchozích dluhů, pod smyšlenou záminkou prezentace zákazníkům, vylákal od jednatele žalované vozidlo a s těmito si fyzicky převzal i oba klíče a veškerou dokumentaci, přičemž následně bez vědomí žalované prodal vozidlo právnická osoba za částku 690 000 Kč, která si jej převedla na své jméno v registru vozidel a následně ho prodala žalobkyni (usnesením PČR ze dne datum rozhodnutí číslo jednací). Dne datum rozhodnutí žalovaná vystavila fakturu právnická osoba a příjmení – anonymizována dvě slova na koupi vozidla na částku 660 000 Kč splatnou dne datum (fakturou číslo). Žalovaná přijala částku 660 000 Kč dne datum (potvrzením o platbě ze dne datum). Rovněž bylo zjištěno, že dne datum byl jméno příjmení uznán vinným mimo jiné za to, že v anonymizováno a anonymizováno roku rok za účelem prezentace potencionálním zákazníkům, převzal od jednatele žalované vozidlo a s tímto si fyzicky převzal i oba klíče a veškerou dokumentaci, přičemž následně bez vědomí jednatele žalované prodal vozidlo právnická osoba za částku 690 000 Kč, která si jej převedla na své jméno v registru vozidel a následně ho prodala žalobkyni, čímž žalované způsobil škodu, tedy přisvojil si cizí věci, která mu byla svěřená a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu, spáchal zločin podvodu a zločin zpronevěry (Rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, právní moc datum rozhodnutí). Soud zároveň zamítl návrh žalobkyně na výslech jednatele společnosti příjmení, neboť jej považuje na nadbytečný, nerozhodný pro posouzení nároku žalobkyně v tomto řízení.

4. Více důkazů navrženo nebylo, soud postupoval v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

5. Na základě zjištění výše uvedených, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná dne datum koupila od právnická osoba vozidlo za částku 633 000 Kč, kupní cenu zcela uhradila. jméno příjmení však vozidlo v anonymizováno nebo anonymizováno rok následně prodal právnická osoba, bez vědomí jednatele žalované, od kterého převzal klíče a dokumentaci od vozidla za účelem prezentace vozidla potencionálním zákazníkům. Dopustil se tak trestného činu podvodu a zpronevěry. Společnost anonymizováno následně zaregistrovala vozidlo na své jméno a prodala vozidlo žalobkyni za částku 540 000 Kč dne datum, žalobkyně kupní cenu zcela uhradila a vozidlo převzala. Vozidlo však bylo následně zajištěno Policií ČR pro účely trestního řízení. Stížnost žalobkyně proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta a vozidlo bylo následně vydáno žalované. Dne datum pak žalovaná prodala vozidlo právnická osoba a příjmení – anonymizována dvě slova, kdy přijala kupní cenu ve výši 660 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání vozidla nebo úhradě částky 540 000 Kč předžalobní upomínkou, ta to však odmítla.

6. Po právní stránce soud postupoval následovně. Dle ust. § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Přestože určení vlastnictví k vozidlu není předmětem sporu a soud nepochybuje o dobré víře žalobkyně v oprávnění příjmení převést vlastnictví k vozidlu, v řízení bylo prokázáno, že k nabytí vlastnického práva k vozidlu ze strany anonymizováno došlo na základě trestné činnosti jméno příjmení, který ji vozidlo prodal, přestože k tomu nebyl oprávněn. anonymizováno tak neměla oprávnění převést vozidlo na žalobkyni, neboť jej sama nabyla na základě neplatného právního jednání.

8. Stěžejní však je, že žalovaná není dle názoru soudu pasivně věcně legitimována v tomto řízení, a to ani ohledně nároku na vydání věci ani zaplacení částky 540 000 Kč. Pokud se jedná o nárok na vydání věci, spatřuje soud nedostatek pasivní legitimace žalované v tom, že není vlastníkem ani držitelem vozidla, tímto vozidlem již od roku rok fakticky nedisponuje. Z podstaty žaloby na vydání věci vyplývá, že musí směřovat proti tomu, kdo věc neoprávněně zadržuje, má věc k dispozici, může ji oprávněnému vlastníku vrátit. Žalovaná však tvrdila a v řízení byla tato skutečnost prokázána, že již před podáním žaloby, konkrétně dne datum prodala vozidlo právnická osoba a příjmení – anonymizována dvě slova, vozidlem několik let nedisponuje, vlastníkem věci je třetí osoba. Prokázané skutečnosti žalobkyně žádným způsobem nevyvrátila, nenavrhla žádné důkazy. Uložení takové povinnosti žalované není možné, žaloba má v tomto směru směřovat vůči skutečnému vlastníku případně osobě, která věc skutečně drží.

9. Ohledně alternativního nároku na zaplacení částky 540 000 Kč, je soud rovněž názoru, že žalovaná není pasivně legitimována ve věci. Žalobkyně jako kupující uzavřela dne datum kupní smlouvu na vozidlo se právnická osoba za kupní cenu 540 000 Kč, kterou také právnická osoba uhradila. Stranou smlouvy žalovaná nebyla. Přestože soudu není zcela zřejmé, z jakého právního titulu se žalobkyně zaplacení částky 540 000 Kč proti žalované domáhá, uvádí k tomu, že pokud nedošlo k převodu vlastnického práva k vozidlu na žalobkyni, měla právnická osoba povinnost vrátit zaplacenou kupní cenu žalobkyni. Z tohoto titulu tedy nemůže být povinnou žalovaná ale prodávající z kupní smlouvy právnická osoba. Pokud se žalobkyně domáhá zaplacení této částky z titulu náhrady škody, žádným způsobem v řízení netvrdila a neprokázala, že tím, kdo žalobkyni škodu způsobil, byla žalovaná. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že žalovaná byla sama poškozena jednáním jméno příjmení, který vozidlo neoprávněně převedl na právnická osoba, soud tak může jen uzavřít, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by mu škodu způsobila žalovaná. Obecně není jasné, z jakých důvodů se žalobkyně nároků domáhá právě proti žalované. Žalované jako skutečnému vlastníku bylo vozidlo vydáno v roce rok, ještě téhož roku vozidlo prodala třetí osobě a několik let jím nedisponuje. Žalobkyně by se dle názoru soudu měla domáhat především určení vlastnictví k vozidlu, pokud má za to, že skutečným vlastníkem je právě ona. Na základě všech uvedených důvodů, soud žalobu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení sestávající z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 540 000 Kč sestávající z částky 10 460 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí, účast u jednání) a z částky 5 230 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (vyjádření ze dne datum) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 050 Kč ve výši 5 680,50 Kč a dále v částce 300 Kč (vyjádření ze dne datum) uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, celkem tedy 33 031 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Odvolat se nemůže ten, kdo se práva výslovně vzdal.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.