OSPH10 34 C 91/2024-51

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Evou Přívrackou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:Jméno žalobce., IČO IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupena advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o 145 846,66 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku částka s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce č. hodnota (dále jen „smlouva“) na základě, které poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši částka. Žalovaný zápůjčku nesplácel řádně a včas, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění dluhu. Žalovaný se mimo jiné zavázal dle smlouvy, pro případ prodlení s nesplacením jistiny, uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího zaplacení. Nová jistina se skládala z nesplacené jistiny úvěru a dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, celkem částka částka (dále jen „nová jistina úvěru“). Rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č.j. spisová značka, rozsudkem pro zmeškání, byla žalobkyni přiznána částka ve výši částka s příslušenstvím skládající se z částky částka (jistina a úrok za poskytnutí úvěru) a částky částka představující smluvní pokutu a částky částka smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za období od datum do datum. Žalovaný ničeho neuhradil i přes výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě před konáním ústního jednání nevyjádřil.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu č. hodnota na základě, které poskytla žalovanému částku částka. Žalovaný se zavázal částku splatit v 60měsíčních splátkách po částka, splatných ke každému 17. dni v měsíci. Spolu s jistinou se rovněž zavázal splatit i úrok ve výši částka. Celkem tak měl žalovaný vrátit žalobkyni částku částka. V záhlaví smlouvy je uvedeno rodné číslo i IČ žalovaného. Smlouva je označena jako smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce. V oddílu I. písm. O) je jako účel zápůjčky uvedeno investiční zápůjčka. Na konci smlouvy je uvedeno, že obsahuje přílohu č. hodnota: jméno FO průkazu totožnosti/výpis z obchodního rejstříku Dlužníků (Návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce č. hodnota s akceptační doložkou z prosince roku 2015, smluvní ujednání, kopie občanského průkazu žalovaného). Dle výpisu z živnostenského rejstříku měl žalovaný živnostenské oprávnění v oboru Poskytování software, poradenství v oblasti informačních technologií, zpracování dat, hostingové a související činnosti a webové portály, Reklamní činnost, marketing, mediální zastoupení, právnická osoba činnost, zpracování odborných studií a posudků. Činnost ukončil k datum (výpis z živnostenského rejstříku). Žalovaný podal za rok 2016 daňové přiznání, ve kterém uvedl jako druh hlavní činnosti vázaný zástupce (daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob). Dle opisu daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2017 žalovaný vyplnil v přiznání položku „uplatněné výdaje procentem z příjmů“ (opis vybraných údajů DAP DPFO za rok 2017). Oznámením ze dne datum bylo žalovanému oznámeno, že byla zápůjčka zesplatněna (oznámení ze dne datum). Žalobkyně zaslala žalovanému dne datum, prostřednictvím svého právního zástupce, předžalobní výzvu (předžalobní výzva s podacím archem). jméno FO ze stránek České národní banky hodnoty jméno FO v červenci roku 2018 činila úroková sazba 12,04 % ročně (jméno FO Anonymizováno/Anonymizováno u ČNB).

4. Obvodní soud pro adresa ve věci sp. zn. spisová značka vyhověl rozsudkem pro zmeškání žalobkyni proti žalovanému v plném rozsahu. Jednalo se o spor ze stejné smlouvy.

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Uvedenou smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

6. Soud se nejprve zabýval posouzením, zda žalovaný uzavřel smlouvu v postavení podnikatele pro podnikatelské účely. Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. II. ÚS 1176/21 konstatoval, že pro takové určení není relevantní výslovně ujednaná smluvní identifikace stran, ale je třeba zkoumat faktický stav věci. Je tedy podstatné odlišit, zda podnikající fyzická osoba jedná coby podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, nebo jedná jako fyzická osoba mimo rámec svého podnikání. Z toho vyplývá, že i osoba s živnostenským oprávněním může vystupovat v konkrétním vztahu také jako spotřebitel, pokud jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva "skrytě" obsahuje ve formulářových ustanoveních blíže neurčené označení "podnikatelské účely". Pro určení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský charakter vztahu tak je třeba vycházet ze všech podstatných okolností, z nichž by bylo zřejmé, že se při vzniku závazkového vztahu týkají podnikatelské činnosti. O případ obdobný citovanému usnesení Ústavního soudu jde i v projednávané věci.

7. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka uvedl, že pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvní vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní. Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem.

8. Žalovaný byl sice ve smlouvě označen sídlem (místem podnikání) a identifikačním číslem, ale i bydlištěm (jehož adresa je navíc shodná se sídlem) a datem narození, a smlouva ve formulářových ustanoveních (předtištěné, bez možnosti odchylného ujednání) obsahuje jako účel investiční zápůjčka, nebylo však prokázáno, že by se ve skutečnosti týkala podnikatelské činnosti žalovaného, a proto je nutné na ni aplikovat ustanovení o ochraně spotřebitele, konkrétně zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 307/2018 Sb. Protože se jednalo o spotřebitelskou smlouvu a žalobkyně nesplnila svou povinnost podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva absolutně neplatná. Pro úplnost soud dodává, že doložení výpisu z živnostenského rejstříku, podle kterého byl žalovaný v předmětném období podnikatelem a daňového přiznání žalovaného neprokazuje, že zápůjčka byla skutečně určena k podnikatelskému účelu.

9. I v případě, že by žalovaný smlouvu uzavřel v postavení podnikatele, nebyly by dány důvody pro vyhovění žalobě. Nejvyšší soud se v rozhodnutí sp. zn. spisová značka zabýval možností aplikace korektivu dobrých mravů na sjednané úroky z prodlení a dospěl k závěru, že korektiv dobrých mravů lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši úroků z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. Podle tohoto rozhodnutí postavení dlužníka jako podnikatele ho takové ochrany nezbavuje. Podnikatel nemůže požadovat zrušení smlouvy podle § 1973 odst. 1 o. z. (neúměrné zkrácení) nebo se dovolávat neplatnosti smlouvy podle § 1796 o. z. (lichva). Nejvyšší soud však neshledal důvod zbavovat podnikatele ochrany před excesivním ujednáním o úrocích z prodlení, která se příčí obecným morálním zásadám demokratické společnosti, jen z důvodu, že je profesionálem v příslušné oblasti. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Ustanovení § 433 o. z. poskytuje ochranu všem subjektům, které splňují naplnění předpokladů postavení slabší strany a prokáží, že druhá strana zneužila své hospodářské postavení nebo kvalitu odborníka k vytvoření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

10. Ačkoli dlužník není spotřebitelem, je ve vztahu k věřiteli (žalobci) slabší stranou, a to ve smyslu § 433 občanského zákoníku. Komentář Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 654), právnická osoba. Anonymizováno, 1. vydání, 2014, s. 1651-1652 k tomuto ustanovení dodává: Pojem slabší strany je širší než pojem spotřebitel, kterého § 419 vymezuje pouze jako člověka, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Spotřebitel nicméně bude v zásadě vždy slabší stranou ve smyslu § 433 odst. 2 a ochrana slabší strany (například v podmínkách smluv uzavíraných adhezním způsobem) se tak přímo aplikuje i na spotřebitele. Slabší stranou však může být i osoba, která není spotřebitelem, tedy je podnikatelem. V podmínkách § 433 odst. 2 může být slabší stranou dokonce i podnikatelská právnická osoba, která ve vztahu k jinému podnikateli vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním. Jedná se však o vyvratitelnou právní domněnku, a proto není vyloučeno, že bude v konkrétním případě vyvrácena (například z důvodu souměřitelné finanční síly, neexistující informační asymetrie, obdobného přístupu k technologiím apod.). Slabší stranou může být i osoba, která ve vztahu k podnikateli v hospodářském styku vystupuje v souvislosti s vlastním podnikáním. Domněnka zakotvená v § 433 odst. 2 takovou konstrukci nevylučuje. Zákon výslovně nevymezuje faktory, od nichž se postavení slabší strany odvozuje. S ohledem na textaci § 433 odst. 1 lze dovodit, že těmito základními faktory jsou informační asymetrie mezi dvěma subjekty, respektive hospodářské postavení dotčených subjektů v rámci hospodářské soutěže. Hospodářské postavení přitom může být ovlivňováno celou řadu faktorů, jako jsou například finanční síla podnikatele, vertikální propojení, přístup k technologiím apod. Soud v tomto posuzovaném případě proto zastává názor, že dlužník je slabší stranou. Jeho finanční síla je výrazně odlišná, neboť se jednalo pouze o fyzickou osobu-živnostensky podnikající, přičemž věřitel jako žalobce je akciovou společností, zaměřující se na poskytování půjček. To, že je dlužník slabší stranou, dokresluje rovněž charakter Smlouvy, kdy smlouva je formulářová a dlužník neměl reálnou šanci zasahovat do jejího textu. Právní předpisy sice výslovně nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky v případě úvěru. Z této skutečnosti však nelze dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Jako nepřiměřená, a tedy odporující dobrým mravům je považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Dle výpisu z databáze ARAD vedeným ČNB činila obvyklá výše úroků úvěru s fixací sazby od jednoho roku pěti let včetně v době poskytnutí úvěru 12,04 % ročně. V projednávané věci pak sjednaný úrok ve výši 64,3 % p.a. soud považuje za rozporný s dobrými mravy, které platí obecně, i pro vztahy mezi podnikateli. Předmětná smlouva je tak pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná podle § 588 o. z. Soud závěrem podotýká, že v tomto řízení není vázán pravomocným rozhodnutím Obvodního soudu pro adresa ve věci sp. zn. spisová značka a zároveň výše zdůvodnil, z jakého důvodu se odchýlil od rozsudku vydaného ve věci sp.zn. spisová značka.

11. Z výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl v plném rozsahu (výrok I.).

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., a contrario, když žalovaný měl plný úspěch ve věci, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10.