OSPH10 9 C 207/2024-45

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudcem JUDr. Martinem Buluškem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1) Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_004⟫ 2) Jméno zainteresované osoby 2/0Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 ⟪LB:lb_005⟫ zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 ⟪LB:lb_007⟫ pro 150 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se vůči žalované 2) zastavuje.

II. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobci částka se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalobce je povinen žalované 2) zaplatit na náhradu nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované 2).

IV. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne datum domáhal na žalovaných 1) a 2) zaplacení částky částka se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně z této částky od datum. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce a zesnulý jméno FO, RČ Anonymizováno/Anonymizováno, zemř. datum, naposledy bytem adresa, spolu uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce finančních prostředků, na jejímž základě žalobce přenechal panu jméno FO částku ve výši částka s tím, že pan jméno FO tuto částku vrátí žalobci v plné výši do dne datum. Pro případ prodlení s vrácením finančních prostředků byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně, jdoucí z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti, tj. od datum, do zaplacení. jméno FO však žalobci zapůjčené finanční prostředky nevrátil a dne datum zemřel. S ohledem na úmrtí pana Anonymizováno přihlásil žalobce svou pohledávku do dědického řízení. Dle přípisu tituly před jménem jméno FO, notáře v Anonymizováno, vyřizujícího pozůstalost po panu jméno FO pod sp. zn. spisová značka, bylo řízení o pozůstalosti usnesením Obvodního soudu pro adresa ze dne datum pravomocně skončeno a pohledávka žalobce nebyla dědičkami uznána co do důvodu a výše. Dědičkami jsou dle sdělení notáře žalované 1) a 2), které uplatnily výhradu soupisu pozůstalosti a za pohledávku žalobce vůči panu jméno FO tak odpovídají společně a nerozdílně do výše nabytého dědictví.

2. Žalovaná 1) se vyjádřila dne datum tak, že dlužná částka byla z velké části již zaplacena, k čemuž hodlá doložit listiny. K nařízenému jednání dne datum se však žalovaná 1) přes řádné předvolání bez omluvy nedostavila a ke svému zcela obecnému tvrzení ze dne datum o částečném zaplacení žalované částky neoznačila žádné důkazy.

3. Žalovaná 2) se vyjádřila dne datum. Uvedla, že nárok neuznává. Považuje za nesporné tvrzení žalobce, že stricto sensu je společně se svou matkou, žalovanou 1), dědičkou po zemř. jméno FO, že dědictví neodmítla a že skutečně v pozůstalostním řízení uplatnila výhradu soupisu. Soupis pozůstalosti pak byl nahrazen společným nesporným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku ve smyslu § 1687 odst. 2 občanského zákoníku, a to při ústním jednání konaném dne datum. Mezi oběma dědičkami však došlo k uzavření dohody o rozdělení pozůstalosti, která byla pověřeným soudním komisařem tituly před jménem jméno FO schválena usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka. V rámci této schválené dohody nabyla veškerá aktiva dědictví prvá žalovaná, přičemž druhá žalovaná z pozůstalosti nenabyla ničeho. S ohledem na obsah dědické dohody schválené pověřeným soudním komisařem tak druhá žalovaná sice za dluhy zůstavitele odpovídá společně a nerozdílně s prvou žalovanou, avšak pouze do výše částka. S ohledem na tuto skutečnost nemůže být žaloba vůči žalované 2) úspěšná. Pokud jde o existenci pohledávky samotné, je žalovaná 2) přesvědčena o tom, že tato pohledávka nebyla ze strany žalobce vůbec přihlášena do dědického řízení po zůstaviteli; žalované tak neměly možnost se seznámit s podklady uplatněné pohledávky. Žalobce rovněž nepřiložil žádný důkaz o tom, že smlouva o zápůjčce byla naplněna, tedy že došlo k předání částky částka do dispozice zůstavitele. Žalovaná 2) takovou skutečnost popírá; dle jejího názoru k předání předmětné částky do užívání zůstavitele nikdy nedošlo a reálná povaha kontraktu o zápůjčce tak nebyla naplněna a žalobce nemá právo na zaplacení žalované částky. Dále uvedla, že žalobce uplatňuje v rozporu se zákonem smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % dlužné částky za každý den prodlení. Do žalované částky zahrnuje i období od smrti zůstavitele do skončení dědického řízení, v němž úrok neběží. Zároveň sazba úroku ve výši 0,2 % denně vybočuje z judikaturního rámce mravnosti sjednaného úroku v nepodnikatelských vztazích.

4. Žalobce vzal podáním ze dne datum žalobu vůči žalované 2) v plném rozsahu zpět. Zároveň navrhl, aby ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, jelikož žalobce až do vyjádření žalované 2) nemohl získat informaci o tom, že z pozůstalosti ničeho nenabyla. Žalobce učinil veškeré kroky, aby získal dostatečné informace o dědickém řízení a rovněž žalované 2) zaslal dvě předžalobní upomínky (na dvě známé adresy), přičemž žalovaná 2) měla možnost uvedenou skutečnost (že z dědictví ničeho nenabyla) žalobci sdělit již v návaznosti na tyto předžalobní úkony žalobce.

5. Soud na základě zpětvzetí žaloby vůči žalované 2) řízení ve vztahu k žalované 2) zastavil (výrok I). Soud nezjišťoval stanovisko žalované 2) k tomuto zpětvzetí, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci samé a její případný nesouhlas by byl v tomto stadiu řízení neúčinný (§ 96 odst. 1,2,4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).

6. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

7. Mezi žalobcem jako zapůjčitelem a jméno FO Anonymizováno, nar. datum, adresa, jako vydlužitelem, byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce. Podle této smlouvy žalobce při podpisu smlouvy předal vydlužiteli v hotovosti částku částka. Vlastnoruční podpis vydlužitele byl úředně ověřen. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná s datem vrácení do datum a s možností předčasného splacení. Dluh nebyl ve smlouvě nijak utvrzen. Mezi stranami byl ujednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z dlužné jistiny (smlouva o zápůjčce finančních prostředků v hotovosti ze dne datum).

8. Právními nástupci jméno FO Anonymizováno, nar. datum, adresa, zemř. dne datum, jsou pozůstalá manželka paní Jméno zainteresované osoby 1/0 (žalovaná 1) a pozůstalá dcera paní Jméno zainteresované osoby 2/0 (žalovaná 2), které uplatnily výhradu soupisu pozůstalosti a pohledávku žalobce z titulu smlouvy o zápůjčce neuznaly co do důvodu ani výše (sdělení soudního komisaře ze dne datum sp. zn. spisová značka).

9. Žalobce vyzval žalovanou 1) před podáním žaloby k zaplacení částky částka s příslušenstvím [předžalobní upomínka ze dne datum adresovaná žalované 1) s podacím lístkem z datum, dodejka k zásilce číslo Anonymizováno].

10. Žalobce vyzval žalovanou 2) před podáním žaloby k zaplacení částky částka s příslušenstvím [předžalobní upomínka ze dne datum adresovaná žalované 2) na adresu adresa, předžalobní upomínka ze dne datum adresovaná žalované 2) na adresu adresa; podací lístky z datum].

11. Žalovaná 1) a žalovaná 2) v rámci dědického řízení souhlasily s nahrazením soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku (protokol o jednání před soudním komisařem tituly před jménem jméno FO č.j. spisová značka). Soudní komisař na základě toho rozhodl unesením o nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku (usnesení Obvodního soudu pro adresa č. j. spisová značka s datem nabytí právní moci datum).

12. Soudní komisař stanovil obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a jeho manželky (žalované 1) částkou částka, určil, že do pozůstalostního jmění patří pohledávka pozůstalé manželky (žalované 1) z důvodu vypořádání společného jmění manželů v obvyklé ceně částka, určil obvyklou cenu aktiv pozůstalosti částkou 5 948 026, určil výši pasiv pozůstalosti částkou částka, určil čistou hodnotu pozůstalosti částkou částka a schválil dohodu o rozdělení pozůstalosti, dle které celou pozůstalost nabyla manželka zůstavitele (žalovaná 1) a pozůstalá dcera (žalovaná 2) z pozůstalosti ničeho nenabyla; soudní komisař potvrdil nabytí dědictví podle uvedené dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti (usnesení Obvodního soudu pro adresa č. j. spisová značka s datem nabytí právní moci dne datum).

13. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Mezi žalobcem jako zapůjčitelem a jméno FO Anonymizováno, nar. datum, adresa, jako vydlužitelem, byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce. Podle této smlouvy žalobce při podpisu smlouvy předal vydlužiteli v hotovosti částku částka, kterou měl vydlužitel žalobci vrátit do datum, jinak byl povinen hradit smluvní úrok z prodlení 0,2 % denně z dlužné částky. Vydlužitel zápůjčku žalobci nevrátil. Dluh ze smlouvy o zápůjčce přešel na právní nástupce vydlužitele, tj. jeho dědičky [žalovanou 1) a žalovanou 2)], které uplatnily výhradu soupisu. adresa hodnota pozůstalosti byla soudním komisařem určena v částce částka.

14. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících ustanovení právních předpisů:

15. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) „Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“

16. Dle § 1701 odst. 1 o.z. „Dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak.“

17. Dle § 1706 o.z. „Uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud v zájmu osoby pod zvláštní ochranou.“

18. Dle § 1707 o.z. „Každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu.“

19. Dle § 1708 o.z. „Postih mezi spoludědici se řídí podle obecných ustanovení o společných dluzích.“

20. Dle § 173 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních „Pasiva pozůstalosti soud objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu pasiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do pasiv pozůstalosti, ke sporným dluhům se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.“

21. V rámci právního posouzení věci se soud po zpětvzetí žaloby vůči žalované 2) zabýval otázkou, zda má žalobce nárok na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o zápůjčce vůči žalované 1) jakožto dědičce po zůstaviteli, panu jméno FO, který byl vydlužitelem ze smlouvy o zápůjčce. K tomu bylo nejprve nutné se zabývat otázkou, zda žalobce řádně tvrdil a prokázal existenci dluhu ze smlouvy o zápůjčce (včetně posouzení otázky, zda tato smlouva není neplatná pro některý z důvodů, které soud zkoumá z úřední povinnosti). Dále bylo třeba posoudit otázku přechodu dluhu ze smlouvy o zápůjčce na právní nástupce vydlužitele a rozsah odpovědnosti právních nástupců (dědiců) za dluhy zůstavitele, včetně příslušenství.

22. Ve sporu o vrácení peněžité zápůjčky (§ 2390 o. z.) má žalobce jako zapůjčitel břemeno tvrzení, že s vydlužitelem uzavřel smlouvu o zápůjčce, že vydlužiteli předmět zápůjčky odevzdal a že vydlužitel peněžitou zápůjčku řádně a včas nevrátil. Z tohoto břemene tvrzení pak pro zapůjčitele (žalobce) vyplývá důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena a že na základě této smlouvy předal vydlužiteli (žalovanému) finanční prostředky. Budou-li tyto skutečnosti prokázány, unesl zapůjčitel (žalobce) jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Naopak, chce-li se vydlužitel úspěšně ubránit, musí tvrdit, že peněžitou zápůjčku vrátil, nebo že pohledávka zanikla jiným zákonem stanoveným způsobem, popřípadě že je promlčena, a o svém tvrzení nabídnout důkazy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 29 ICdo 112/2019, R 97/2021 civ.).

23. Žalobce v řízení prokázal, že s panem jméno FO Anonymizováno, nar. datum, adresa, jako vydlužitelem, dne datum uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce při podpisu smlouvy předal vydlužiteli v hotovosti částku částka. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná s datem vrácení do datum a s možností předčasného splacení. Dluh nebyl ve smlouvě nijak utvrzen. Mezi stranami byl ujednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z dlužné jistiny. Soud neměl žádný důvod o skutečnostech uvedených v této smlouvě pochybovat. Podpis vydlužitele byl úředně ověřen a žalobce při soudním jednání soudu předložil originál smlouvy. Žalovaná 1) uvedla pouze zcela obecné tvrzení, že dlužná částka již byla z velké části zaplacena, avšak nespecifikovala, v jakém rozsahu mělo k zaplacení dojít a především k tomuto tvrzení nepředložila žádné důkazy. Žalovaná 2) zpochybnila, že reálně došlo k předání částky v hotovosti, avšak k tomuto tvrzení neoznačila žádný důkaz. Ze samotné smlouvy o zápůjčce naopak vyplývá, že vydlužitel svým úředně ověřeným podpisem výslovně potvrdil, že částku částka při podpisu smlouvy převzal. Na tomto základě má soud za prokázáno, že smlouva o zápůjčce byla mezi žalobcem (jako zapůjčitelem) a jméno FO Anonymizováno (jako vydlužitelem) uzavřena a že na základě této smlouvy předal žalobce vydlužiteli finanční prostředky v hotovosti ve výši částka.

24. Soud se dále zabýval otázkou, zda je v souladu s právními předpisy smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z dlužné jistiny. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 3. 2023 sp. zn. 23 Cdo 3120/2021 uvedl, že v případě výše úroků z prodlení sjednané podle § 1970 o. z. je třeba posuzovat soulad takového ujednání s dobrými mravy vzhledem ke všem okolnostem, které ke sjednání úroku z prodlení vedly a jež existovaly v době uzavření smlouvy. Nejvyšší soud přitom zdůraznil, že důvody, které vedly ke sjednání výše úroku z prodlení, je třeba hodnotit ve vztahu k plnění jeho funkcí v konkrétní věci. Teprve v případě, kdy smluvená sazba s přihlédnutím k individuálním poměrům dané věci již nesměřuje k plnění (legitimních) funkcí úroku z prodlení, tj. funkce sankčně-motivační a reparační (kompenzační), nýbrž se stává neodůvodněnou sankcí, která má vůči druhému smluvnímu partnerovi již jen šikanózní charakter, je namístě prolomit smluvní svobodu stran, zásadu autonomie vůle a zásadu pacta sunt servanda (tedy jinak velmi silně se prosadivši zásady smluvního závazkového práva) konstatováním neplatnosti takového ujednání pro rozpor s dobrými mravy. Na základě okolností vyšlých v řízení najevo soud dospěl k závěru, že v posuzovaném konkrétním případě smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z dlužné jistiny v rozporu s dobrými mravy není. V prvé řadě je třeba uvést, že v posuzované smlouvě o zápůjčce nebyl mezi stranami ujednán žádný smluvní úrok (zápůjčka byla bezúročná) a dluh nebyl ani nijak utvrzen, např. smluvní pokutou. Smluvní úrok z prodlení tak byl jediným stranami ujednaným institutem plnícím sankčně-motivační a reparační (kompenzační) funkci. S ohledem na to soud nepovažuje jeho výši za rozpornou s dobrými mravy, jelikož plní funkci ceny za zapůjčení peněz (kompenzaci), funkci sankce za prodlení, funkci reparace (náhrada újmy vzniklé zapůjčiteli prodlením) i funkci motivační (tj. motivuje vydlužitele k vrácení ve sjednaném termínu či co nejdříve po splatnosti). Soud přihlédl též k tomu, že judikatura aprobovala podle konkrétních okolností věci i smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky denně (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Soud tedy dospěl k závěru, že vzhledem ke konkrétním okolnostem sjednaná sazba úroku z prodlení ve výši 0,2 % z dlužné částky denně není v rozporu s dobrými mravy.

25. Co se týče námitky, že smluvní úrok z prodlení neběží za období od smrti zůstavitele do skončení dědického řízení, není tato námitka důvodná. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 13. 9. 2022 sp. zn. 22 Co 133/2022 (jehož závěry byly potvrzeny Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. 5. 2023 sp. zn. 24 Cdo 586/2023), uvedl, že „na příslušenství dluhů přirostlé po smrti zůstavitele se nevztahuje limitace § 1706 o. z., dle kterého uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. (…) Takový závěr je v souladu i se starší judikaturou – rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 33 Cdo 2409/2009, dle kterého úroky z prodlení za dobu po smrti dlužníka již nejsou sankcí za prodlení zemřelého dlužníka, nýbrž za prodlení dědiců s plněním dluhu, který na ně přešel a dědici dlužníka jsou proto povinni k jejich zaplacení bez omezení.“

26. Ohledně otázky přechodu dluhu ze smlouvy o zápůjčce na právní nástupce vydlužitele (dědice), je třeba konstatovat, že dle § 1701 odst. 1 o.z. dluhy zůstavitele na dědice zásadně přecházejí, ledaže zákon stanoví jinak. V případě dluhu ze smlouvy o zápůjčce zákon jinak nestanoví a dluh proto přešel na právní nástupce zůstavitele, tj. žalovanou 1) a žalovanou 2) jakožto dědičky po vydlužiteli (zůstaviteli). Jelikož obě dědičky uplatnily výhradu soupisu, mají povinnost hradit dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví (§ 1706 o.z.). adresa hodnota pozůstalosti byla soudním komisařem určena na částka. Pasiva pozůstalosti se zjišťují ze shodných údajů dědiců a ke sporným dluhům se nepřihlíží – práva k nim se uplatňují žalobou podanou mimo dědické řízení. V posuzovaném případě dědičky dluh ze smlouvy o zápůjčce v rámci dědického řízení neuznaly. Žalobci tedy nezbylo, než nárok uplatnit vůči dědičkám žalobou. Jelikož byl v řízení o této žalobě prokázán nárok žalobce z titulu smlouvy o zápůjčce, nárok byl uplatněn proti osobám odpovídajícím za dluhy zůstavitele [resp. po zpětvzetí žaloby vůči žalované 2) proti osobě odpovídající za dluhy zůstavitele, tj. žalované 1)] a cena nabytého dědictví částka převyšuje nárok uplatněný touto žalobou, je třeba uzavřít, že žalovaná 1) za dluh uplatněný žalobou včetně příslušenství odpovídá a soud proto žalobě vůči žalované 1) vyhověl (výrok II.).

27. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení vůči žalované 1) zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u soudního jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. Soud žalobci nepřiznal náhradu za úkon spočívající v „žádosti o nařízení jednání po zrušení platebního rozkazu ze dne datum“, jelikož nařízení jednání po zrušení platebního rozkazu bylo v posuzovaném případě, kdy žalobce v žalobě výslovně uvedl, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, jediným možným procesním postupem soudu, o který tak nebylo nutné soud žádat, resp. takovou žádost nelze posoudit jako účelný úkon, jelikož k nařízení jednání by došlo i bez této žádosti.

28. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) rozhodl soud podle § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalované 2) nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Soud dospěl k závěru, že žalobce procesně zavinil, že řízení bylo vůči žalované 2) zastaveno. Otázka procesního zavinění zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby spočívá především v posouzení toho, zda žalobce vzal žalobu zpět z důvodu, který žalobce měl a mohl zjistit již před podáním žaloby, anebo zda žalovaná strana po podání žaloby učinila něco, v důsledku čeho bylo nutno vzít zpět jinak důvodně podanou žalobu. Žalobce vzal žalobu vůči žalované 2) zpět s odůvodněním, že až do vyjádření žalované 2) učiněného v soudním řízení, nemohl získat informaci o tom, že žalovaná 2) z pozůstalosti na základě dohody mezi žalovanou 1) a žalovanou 2) ničeho nenabyla. Tento argument však není správný. Usnesení o schválení dohody o rozdělení pozůstalosti nabylo právní moci dne datum. Žaloba došla soudu dne datum. Žalobce tedy vzal vůči žalované 2) žalobu zpět z důvodu, který nastal a existoval již před podáním žaloby, a který žalobce mohl před podáním žaloby také zjistit – jako věřitel mohl např. využít práva nahlédnout do dědického spisu na základě § 44 odst. 2 o.s.ř. Procesní zavinění na podání žaloby a jejím zpětvzetí tedy leží na straně žalobce. Žalované 2) tak vůči žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud v řízení neshledal ani důvod k moderaci nákladů řízení na základě 150 o.s.ř., který je vyhrazen pouze pro zcela výjimečné okolnosti, které však v tomto řízení nebyly zjištěny.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10.

Nesplní-li účastníci povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, je možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.