OSPH10 14 C 41/2025-36

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Petrou Královou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Jméno advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 8 500 EUR s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částka s odůvodněním, že žalovaný přislíbil žalobkyni zajištění právních služeb v souvislosti s vymáháním nároků otce žalobkyně v České republice, načež mu žalobkyně na účet zaslala dne datum zálohu ve výši částka a dne datum ve výši 3 500 EUR. K poskytnutí žádných služeb nedošlo a žalovaný žalobkyni tuto částku nevrátil.

2. Žalovaný s nárokem žalobkyně nesouhlasil a navrhl, aby soud žalobu zamítl. Potvrdil, že částku částka od žalobkyně přijal a učinil tak důvodně, neboť se jednalo o úplatu za služby, které žalovaný poskytl otci žalobkyně. Konkrétně částka částka byla odměnou za založení anglické společnosti, kterou žalovaný následně převedl na otce žalobkyně a částka částka odměna za založení dvou českých společností, které dosud na otce žalobkyně převedeny nebyly, nicméně v jedné z nich otec žalobkyně figuruje jako společník. Otec žalobkyně pak žalobci neuhradil další náklady na provoz těchto společností, spočívající v nákladech za sídlo, účetnictví a podobně.

3. Šetřením soudu bylo zjištěno, že oba účastníci jsou státními příslušníky Ukrajiny. V řízení je tak dán cizí prvek a soud se nejprve zabýval otázkou pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudu a otázkou rozhodného práva. Ve vztahu k účastníkům řízení bylo dále zjištěno, že žalobkyně i žalovaný jsou evidováni k pobytu na území ČR, žalobkyně od datum, žalovaný od datum. Pro účely posouzení pravomoci soudu a určení rozhodného práva soud věc předběžně posoudil tak, že se jedná o nárok na plnění z bezdůvodného obohacení, který je vztahem závazkovým, otázku rozhodného práva si účastníci nijak neupravili. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských a obchodních věcech zveřejněná pod č. 123/2002 Sb. m. s. otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, aplikoval soud nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. V posuzované věci se nejedná o bezdůvodné obohacení úzce související se smluvním vztahem mezi stranami (když na základě předběžného posouzení soudu k uzavření smlouvy mezi účastníky nedošlo), kdy by žalobkyně měla na výběr danou příslušnost soudu dle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení, ani bezdůvodného obohacení, k němu došlo v souvislosti s deliktním či kvazideliktním jednáním žalovaného, u něhož by žalobkyně měla na výběr danou mezinárodní příslušnost soudu podle čl. 7 odst. 2 Nařízení, tedy se určení pravomoci řídí obecným pravidlem upraveným v čl. 4 odst. 1 Nařízení, dle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovaný u soudů tohoto členského státu. Jelikož žalovaný má bydliště na území České republiky, je tím dle citovaného čl. 4 odst. 1 Nařízení založena pravomoc (příslušnost) českých soudů.

4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že z účtu vedeného na jméno žalobkyně žalobce obdržel na svůj účet dne datum částku částka a dne datum částku částka (viz prohlášení žalovaného při jednání dne datum). Uvedené vyplývá také z listinných důkazů, konkrétně z potvrzení o provedené platbě. V oddílu informace o platbě (Remittance Information) je uvedeno „Anonymizováno“ tj. Anonymizováno.

6. Mezi společností Anonymizováno v Anonymizováno, zastoupenou žalovaném jako obstaravatelem a panem jméno FO, nar. datum, který je otcem žalobkyně, jako klientem byla dne datum podepsána smlouva, kterou se obstaravatel zavázal jednat jako zástupce klienta a jménem klienta provádět sám nebo prostřednictvím jiných osob pro klienta poradenskou činnost, a to zejména v oblasti právní, finanční, účetní, daňové a stavebně-technických či jiných oblastech, zejména v souvislosti s prováděním výstavby domů a jejím financování ze strany společnosti jako developera na pozemcích v kat. úz. Anonymizováno strany sjednaly právo obstaravatele na odměnu ve výši částka za hodinu, s tím, že do 10. dne daného měsíce klient uhradí paušální částku částka, která zahrnuje činnost obstaravatele v rozsahu 12 hodin s tím, že činnost nad rámec bude vyúčtována v následujícím měsíci. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do datum s možností automatického prodloužení.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti právnická osoba, IČO: IČO bylo zjištěno, že společnost vznikla a byla zapsána do obchodního rejstříku dne datum, jednatelem společnosti je společnost Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba., IČ: IČO, kterou při výkonu zastupuje žalovaný, společníky jsou společnosti Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba., IČ: IČO s podílem 25 % a pan jméno FO, nar. datum (otec žalobkyně) s podílem 75 %.

8. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti právnická osoba, IČO: IČO bylo zjištěno, že společnost byla založena a zapsána do obchodního rejstříku dne datum, jednatelem společnosti je společnost Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba., IČ: IČO, kterou při výkonu zastupuje žalovaný, jediným společníkem je společnost právnická osoba., IČ: IČO.

9. Z uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky bylo nesporné, že z účtu vedeného na jméno žalobkyně žalobce obdržel na svůj účet dne datum částku částka a dne datum částku částka a tyto peněžní prostředky si žalovaný ponechal. Mezi účastníky nedošlo k uzavření žádné smlouvy, a to ani písemné, ani ústní. Mezi společností Anonymizováno, jednající žalovaným, jako obstaravatelem a panem jméno FO, nar. datum, který je otcem žalobkyně, jako klientem byla dne datum podepsána smlouva, kterou se obstaravatel zavázal jednat jako zástupce klienta a jménem klienta provádět sám nebo prostřednictvím jiných osob pro klienta poradenskou činnost. Za poskytování služeb byla sjednána jak paušální, tak hodinová odměna nad rámec paušálu. Zda a v jakém rozsahu došlo k poskytnutí služeb a jak tyto byly vyúčtovány, potažmo jak tato činnost měla souviset s projednávanou věcí, žalovaný před výzvu soudu nedotvrdil. Dne datum byly založeny a do obchodního rejstříku zapsány společnosti právnická osoba, IČO: IČO a právnická osoba, IČO: IČO, které jsou vzájemně propojeny a v nichž figuruje žalovaný i otec žalobkyně.

10. Pokud jde určení rozhodného práva, pak soud dospěl k závěru, že rozhodné právo je právo české dle čl. 2 odst. 1 ve spojení s čl. 10 odst. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007. Čl. 2 odst. 1 výslovně uvádí, že škodou se rozumí následky bezdůvodného obohacení, konkrétní pravidla pro určení rozhodného práva pak upravuje článek 10. Z článku 10 pak soud pravomoc českých soudů určil dle odstavce čtvrtého, který stanoví použití práva země, s níž je mimosmluvní závazkový vztah vzniklý z bezdůvodného obohacení úžeji spojen, když v posuzované věci měla být žalovaným vyvíjena činnost na území České republiky, kde žalovaný fakticky bydlí a je evidován k pobytu. Rozhodné právo nemohlo být určeno dle bodu 1 čl. 10, jelikož nebylo zjištěno, že by nárok z bezdůvodného obohacení souvisel s jiným existujícím vztahem mezi stranami, ani dle bodu 2 čl. 10, neboť účastníci neměli v okamžiku rozhodné skutečnosti (zaslání peněžních prostředků na účet žalovaného) bydliště ve stejné zemi (žalobkyně je evidována v ČR k pobytu až od datum). Dle odst. 3 čl. 10, je rozhodným právem právo země, kde k bezdůvodnému obohacení došlo, přičemž účet žalovaného, na který byly zaslány peněžní prostředky, je veden bankou se sídlem v Německu, přicházelo by tak v úvahu právo německé. Jelikož je však závazek úžeji spojen s Českou republikou, je namístě určit příslušnost dle bodu 4. čl. 10, který upravuje přednost práva země, s níž je závazkový vztah úžeji spojen, než je země určená dle předchozích odstavců.

11. Podle ustanovení 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení; považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. V projednávané věci se jedná o spor o vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně tvrdila, že žalovaný přijal peněžité plnění z důvodu, který následně odpadl, kdy žalovanému poskytnuté peněžní prostředky měly představovat zálohu za poskytnutí služeb, přičemž k uzavření zamýšlené smlouvy mezi účastníky nakonec nedošlo a služby dle tvrzení žalobkyně poskytnuty nebyly. Ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení důkazní břemeno k prokázání tvrzení o přesunu majetkových hodnot na obohaceného tíží ochuzeného, zatímco důkazní břemeno k prokázání právního důvodu získaného plnění – právního důvodu opravňujícího příjemce si plnění ponechat, resp. je plátci nevrátit, pak zatěžuje jeho příjemce – obohaceného (25 Cdo 246/2001, 32 Cdo 5215/20174).

17. V řízení byl přesun peněžních prostředků ve výši žalované částky ve prospěch žalovaného nepochybně prokázán, a to jednak potvrzením o provedené platbě (viz bod 4. odůvodnění) a jednak sám žalovaný výslovně učinil nesporným, že uvedenou částku od žalobkyně přijal. Žalobkyně tedy prokázala, že z bankovního účtu žalobkyně byla na bankovní účet žalovaného převedena ve dvou platbách dne datum a dne datum celkem částka částka a ten tuto částku přijal a ponechal si ji. Prokázáním poskytnutí peněžních prostředků žalovanému se důkazní břemeno přesunulo na žalovaného jako obohaceného a bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že k ponechání si těchto peněžních prostředků měl právní důvod. Žalovaný tvrdil, že se jednalo o úplatu, kterou mu prostřednictvím žalobkyně poskytl otec žalobkyně za poskytnuté služby související se založením tří obchodního společností, dvou v ČR a jedné ve Anonymizováno. K tomu doložil smlouvu ze dne datum mezi žalovaným jako obstaravatelem a otcem žalobkyně jako klientem. Z té však předmětný závazek žalovaného obstarat konkrétně založení a převedení obchodních společností na otce žalobkyně nevyplývá, jejím předmětem je provádění poradenské činnosti. V předložené smlouvě pak byla sjednána paušální odměna částka měsíčně za 12 hodin práce s tím, že práce nad rámec bude vyúčtována v následujícím měsíci a honorována odměnu částka za hodinu. Žádné takové vyúčtování však žalovaný soudu nepředložil, co více, ani netvrdil, že by existovalo. Nesedí ani časové souvislosti, když žalovaným zmíněné obchodní společnosti byly založeny a zapsány v obchodním rejstříku v Anonymizováno 2021, přičemž prostředky byly žalobkyní žalovanému zaslány až v Anonymizováno 2022.

18. Žalovaný byl soudem při jednání dne datum podrobně poučen o povinnosti tvrdit a prokázat právní důvod, který žalovanému svědčí k ponechání si uvedených prostředků, přičemž poučení soud přizpůsobil tomu, že žalovaný nebyl právně zastoupen. Žalovaný však ve lhůtě poskytnuté soudem tyto rozhodné skutečnosti nedotvrdil a důkazy k jejich prokázání neoznačil. K doplnění tvrzení a označení důkazů soud žalovanému stanovil lhůtu 30 dnů ode dne jednání, tj. do datum, další jednání bylo přitom nařízeno na datum. Žalovaný ve stanovené třicetidenní lhůtě zůstal nečinný, podání učinil až krátce před jednáním dne datum, a to emailem bez zaručeného podpisu, přičemž podání nebylo ve lhůtě 3 dnů doplněno. K jednání dne datum se pak žalovaný nedostavil. Podáním žalovaného se však soud přesto zabýval, když samotné vyjádření žalovaného ve věci samé bylo zasláno jako příloha tohoto emailu a bylo podepsáno, nejedná se o dispozici samotným řízením v užším smyslu a žalovaný není právně zastoupen, tedy nepřihlížet k podání a trvat na jeho doplnění v písemné podobě ve smyslu § 42 odst. 2 o.s.ř. by bylo přepjatým formalismem. V úvodu podání pak žalovaný uvádí, že se omlouvá za pozdní vyjádření, k čemuž byly důležité důvody, a to válka na Ukrajině, kdy pochází z místa Kramatorsk, kde byly rozbombardovány jejich byty. K tomu soudu uvádí, že uvedené podání posoudil podle jeho obsahu, a omluvu žalovaného za pozdní vyjádření vyhodnotil jako žádost o prodloužení lhůty k tomuto vyjádření. Lhůta stanovená soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. je lhůtou soudcovskou a soud ji není vázán a může ji prodloužit, a to i po jejím uplynutí, postup podle § 58 odst. 1 o.s.ř. – prominutí zmeškání lhůty však nelze použít (viz např. NSČR sp.zn. 23 Cdo 2954/2009). V posuzované věci však žalovaný nevylíčil žádné konkrétní skutečnosti, které by prodloužení lhůty odůvodňovaly. Odvolání se na válku na Ukrajině, která je domovským státem žalovaného, není samo o sobě dostačujícím tvrzením, s ohledem na délku trvání války, jakož i na skutečnost, že žalovaný má dle stavu zapsaném v informačním systému základních registru na území České republiky povolen pobyt již od datum, tedy od doby počátku války dávno předcházející. O žádosti žalovaného tak soud rozhodl při jednání dne datum tak, že se žádosti nevyhovuje, lhůta se žalovanému neprodlužuje a z tohoto důvodu k tvrzení a navrženým důkazům žalovaného v podání z datum nepřihlížel, neboť byla učiněna po uplynutí lhůty k tomuto žalovanému soudem poskytnuté, a tedy nastaly účinky koncentrace řízení ve smyslu § 114b o.s.ř. a k novým skutečnostem a důkazům nelze přihlížetAnonymizováno

19. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně prokázala poskytnutí částky částka žalovanému, kdy se mělo jednat o zálohu, právní důvod jejího poskytnutí však odpadl, neboť k uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo, a tedy se přijatá záloha stala bezdůvodným obohacením. Žalovaný neprokázal, že by byla mezi ním a žalobkyní potažmo třetí osobou uzavřena smlouva, na jejím základě by žalovaným bylo poskytnuto plnění touto zálohou kryté. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a soud mu uložil toto obohacení žalobkyni vydat.

20. Nad rámec uvedeného pak soud uvádí, že i pokud by bylo přihlíženo k podání žalovaného z datum, neobsahuje toto podání vylíčení rozhodných skutečností, zakládajících právní důvod přijetí plnění žalovaným a na závěrech soudu by se ničeho nezměnilo.

21. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně počátku prodlení soud vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu, tedy ji posoudil dle obecné úpravy plnění obsažené v § 1958 o. z., kdy výzva k plnění byla žalovanému doručena spolu s žalobou soudem dne datum, žalobkyni tak byl přiznán úrok z prodlení ode dne následujícího, tj. od datum.

22. S ohledem na uvedené, kdy splatnost dluhu nastala až doručením žaloby žalovanému dne datum a prodlení žalovaného nastalo až ode dne datum, soud žalobu co do uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení za dobu od podání žaloby datum do doručení žaloby žalovanému datum zamítl (výrok II.).

23. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen ve zcela nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za 4 úkony právní služby po částka, a to převzetí zastoupení dne datum, podání žaloby dne datum a účast při jednání dne datum a dne datum, tarifní hodnota byla vypočtena z částky částka dle kurzu ČNB k příslušnému dni učinění úkonu (dne datum kurs částka, dne datum kurs částka, dne datum kurs částka a dne datum kurs částka), náhrada hotových výdajů za uvedené čtyři úkony po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.

24. Náklady řízení byly žalobkyni přiznány přesto, že před podáním žaloby nezaslala žalovanému předžalobní výzvu, jak žádá § 142a odst. 1 o.s.ř., když k tomuto postupu shledal naplnění zvláštních důvodu ve smyslu § 142a odst. 2 o.s.ř. Tyto spočívaly v tvrzení žalobkyně, že žalovaný je dlouhodobě nekontaktní a na výzvy nereaguje. To je zřejmé jednak z chování žalovaného v projednávané věci, kdy žalovaný nereagoval na výzvu soudu k vyjádření se k žalobě, respektive na tuto reagoval až datum, tj. 5 dní před nařízeným jednáním, přestože mu žaloba a výzva k vyjádření byly doručeny dne datum, k jednání dne Anonymizováno se bez omluvy nedostavil, nadto se proti nároku žalobkyně bránil a žalovanou částku dobrovolně neuradil, tedy je zřejmé, že ani zaslání předžalobní výzvy by na jeho postoji ničeho nezměnilo. Rovněž toto podporují poznatky zjištěné z úřední činnosti soudu, když proti žalovanému je u zdejšího soudu vedena řada jiných řízení, v nichž rovněž je žalovaný pasivní a je zřejmé, že na předžalobní výzvy věřitelů ani na výzvy soudu nereaguje a k nařízeným soudním jednáním se bez omluvy nedostavuje. Z chování žalovaného je tedy zřejmé, že účelu předžalobní výzvy (tj. dobrovolného zaplacení pohledávky žalovaným bez nutnosti vést soudní řízení) by zjevně nebylo dosaženo (srovnej NSČR sp.zn. 29 Cdo 4388/2013).

25. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. řAnonymizováno

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.