OSPH10 46 C 235/2025-60

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně 1 zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 29 666 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to v pravidelných měsíčních splátkách vždy po částce částka splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje právní mocí tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do zbytku, tedy co do částky částka, úroku 27,28 % ročně z částky částka od datum do datum, úroku 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to v pravidelných měsíčních splátkách po částka, a to splatných vždy k 25. dni každého příslušného kalendářního měsíce počínaje právní mocí tohoto rozsudku až do zaplacení pod ztrátou výhody splátek, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně tvrdila, že dne datum uzavřela s žalovaným distančním způsobem a prostřednictvím zprostředkovatele Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“) a poskytla mu úvěr v částce částka. Žalovaný obdržel částku částka, částku částka představovala provize zprostředkovatele. Žalovaný se úvěr zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 27,28 % ročně, a to ve 40 pravidelných měsíčních po částka. Žalobkyně posuzovala před uzavřením Smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Průměrná mzda žalovaného byla ověřena na částku částka. Ohledně výdajů žalovaného vycházela žalobkyně z normativních nákladů na bydlení v částce částka podle § 26 odst. 1 písm. a) zákona č. 177/1995 Sb. zákona o státní sociální podpoře, dále z životního minima v částce částka a existenčního minima v částce částka (obojí podle nařízení vlády č. 436/2022 Sb.). Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v příslušných databázích (např. Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík). Žalovaný uhradil 6 splátek, celkem se jednalo o částku částka zahrnující též smluvní pokuty. Splátku splatnou dne datum již neuhradil, pročež byl úvěr dne datum zesplatněn. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v rámci odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu vydanému věci. Konkrétně namítal zejm. nedostatečné posouzení jeho úvěruschopnosti žalobkyní před uzavřením Smlouvy, resp. skutečnost, že žalobkyně vůbec individuálně nezkoumala jeho výdaje. Dále potvrdil, že celkem uhradil výše uvedenou částku. Dne datum se pak obrátil na žalobkyni s návrhem smírného řešení, avšak ta nereagovala.

3. První jednání ve věci se konalo dne datum. Žalobkyně svou neúčast předem omluvila. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal v její nepřítomnosti. právnická osoba řízení byl prokázán tento skutkový stav věci:

5. Mezi účastníky byla dne datum distančním způsobem a prostřednictvím zprostředkovatele uzavřena Smlouva. Žalobkyně se tak zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce částka a další částku částka vyplatit přímo zprostředkovateli. Žalovaný se úvěr zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 27,28 % ročně, při RPSN 39,2 %, a to ve 40 pravidelných měsíčních po částka, splatných vždy každého 20. dne v měsíci. Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku částka (prokázáno: Smlouvou; Úvěrovými podmínkami; Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru; Schválením úvěru; Verifikační platbou částka).

6. Žalobkyně posuzovala před uzavřením Smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Průměrný příjem žalovaného byl ověřen na částku částka. Žalovaný byl lustrován v Centrální evidenci exekucí, Insolvenčním rejstříku a Registru platebních informací – s negativním výsledkem (prokázáno: Posouzením úvěruschopnosti; Výplatními páskami za měsíce Anonymizováno; Výpisy z bankovního účtu žalovaného za měsíce Anonymizováno; Výstupem z insolvenčního rejstříku; Výpisem z Centrální evidence exekucí). Žalovaný deklaroval bydlení u rodičů a výdaje na bydlení v částce částka, což potvrdil jeho Anonymizováno (prokázáno: Posouzením úvěruschopnosti; Čestným prohlášením žalovaného; Prohlášením Anonymizováno žalovaného). Žalobkyně tak jeho disponibilní finance určila na částku částka (příjem v částce částka – bydlení v částce částka – splátka v částce částka) a shledala jej úvěruschopným (prokázáno: Posouzením úvěruschopnosti).

7. Žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr dne datum na jeho bankovní účet č. č. účtu (dále jen „Účet“). Dále vyplatila částku částka na bankovní účet č. č. účtu patřící zprostředkovateli (prokázáno: Potvrzeními o provedených transakcích ze dne datum).

8. Žalovaný provedl následující úhrady v celkové částce částka: dne datum částku částka (verifikační platba), dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka (prokázáno: Potvrzeními o odchozích úhradách na č. l. 20 až 25).

9. Žalovaný byl bezúspěšně upomínán o úhradu dlužných splátek (prokázáno: Upomínkou ze dne datum). Žalovaný sdělil žalobkyni, že smlouvu považuje za neplatnou pro nedostatečné posouzení své úvěruschopnosti a výši RPSN a navrhl, že jí uhradí částku částka v měsíčních splátkách po částka (prokázáno: Návrhem Smírného řešení ze dne datum). Žalobkyně úvěr dne datum zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě (prokázáno: Zesplatněním úvěru/Předžalobní výzvou ze dne datum + Podacím lístkem z téhož dne).

10. Z listin zvaných „Bonita smlouvy“, „Smlouva=8196198“ a listin na č. l. 40 až 46 soud ničeho podstatného pro řízení nezjistil.

11. Zjištěný skutkový stav věci soud po právní stránce posoudil takto:

12. Smlouva uzavřená mezi účastníky je svou podstatou smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž platí, že žalobkyně ji uzavírala coby podnikatel ve smyslu § 420 o. z., zatímco žalovaný tak činil coby spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. Úvěr poskytnutý žalovanému je tudíž úvěrem spotřebitelským ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „Zákon“, k působnosti Zákona vizte § 4 Zákona). Podle § 86 Zákona měla tedy žalobkyně povinnost posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně žalovaného. Podstatou posouzení úvěruschopnosti je přitom podle odst. 2 uvedeného zákonného ustanovení zjistit, zdali bude spotřebitel schopen splácet sjednané splátky, k čemuž je nezbytné provést zejm. porovnání jeho příjmů a výdajů. Úvěr pak měla žalobkyně podle odst. 1 uvedeného zákonného ustanovení poskytnout žalovanému pouze tehdy, jestliže z takového posouzení nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

13. Z prokázaného skutkového stavu je ovšem zřejmé, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována způsobem, který § 86 Zákona předpokládá. Smyslem porovnání příjmů a výdajů spotřebitele je zjistit, zdali je jejich rozdíl vyšší/roven/menší než splátka nově sjednávaného úvěru. Je-li rozdíl vyšší/roven, lze spotřebitele shledat úvěruschopným, neboť ten má i přes všechny své dosavadní výdaje dostatek finančních prostředků na to, aby byl schopen úvěr splácet. Je-li rozdíl menší, platí přesný opak. Žalobkyně na příjmové straně kalkulovala s průměrnou mzdou žalovaného v částce částka. K této částce dospěla skrze výplatní pásky a výpisy z Účtu. Tomuto postupu soud nemůže nic vytknout. Na výdajové straně však žalobkyně kalkulovala s náklady žalovaného na bydlení v částce částka a z nějakého důvodu též se splátkou dle Smlouvy v částce částka. Získala tak rozdílovou částku částka a shledala žalovaného úvěruschopným. Tento postup: 1) svědčí o tom, že žalobkyně na výdajové straně nekalkulovala s žádným životním či existenčním minimem atp., 2) soud považuje za chybný, neboť zahrnutím splátky úvěru do výdajů žalovaného získala žalobkyně ve výsledku částku, která by žalovanému v případě uzavření Smlouvy zbývala k dispozici – to však nebylo smyslem (srov. se začátkem tohoto odst.), a žalobkyně tak v jistém ohledu byla přísnější, než bylo nutné. To však nic nemění na skutečnosti, že výdaje žalovaného, s nimiž bylo v rámci posuzování úvěruschopnosti kalkulováno, byly podhodnocené, neboť vyjma uvedených výdajů na bydlení a budoucí splátku nezahrnovaly ničeho, ani tvrzené životní a existenční minimum. Nesprávné ze strany žalobkyně bylo také to, že výdaje žalovaného individuálně nezkoumala, přestože měla k dispozici výpisy z Účtu – nejlepší možný podklad.

14. Výsledek, k němuž žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného dospěla, soud proto vyhodnotil jako zavádějící. Žalobkyně nemohla, resp. neměla, dospět k závěru neexistují důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Pouhé zjištění uspokojivých výdělkových poměrů žadatele, při absenci šetření výdajové stránky, není dostačující pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno).

15. Úvěr neměl být žalovanému nikdy poskytnut a Smlouva je podle § 87 odst. 1 Zákona absolutně neplatná. Podle téhož zákonného ustanovení je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o speciální právní úpravu vůči obecné právní úpravě bezdůvodného obohacení obsažené v § 2991 o. z. Současně jde též o soukromoprávní sankci postihující poskytovatele úvěru. Ten má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, dohodnuté mezi účastníky nebo určené soudem. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vznikne poskytovateli úvěru až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny úvěru v době podle § 87 odst. 1 Zákona (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

16. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky částka odpovídající dlužné jistině úvěru. Vycházel přitom ze skutečnosti, že jistina úvěru, a to i podle Smlouvy, činila částku částka a žalovaný uhradil celkem částku částka. Žalovaný soudu v rámci jednání ve věci sdělil, že není schopen jistinu vrátit najednou, neboť řeší splácení více dluhů, ale ve splátkách po částka splatných k 25. dni v měsíci, pročež mu soud dobu splatnosti stanovil takto, a to pod ztrátou výhody splátek.

17. Co do zbytku, tedy co do částky částka, úroku 27,28 % ročně z částky částka od datum do datum, úroku 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, pak soud žalobu pro absolutní neplatnost Smlouvy zamítnul.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 30,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky částka za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši částka dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Soud taktéž náhradu nákladů uložil žalovanému zaplatit ve splátkách, když jejich výši stanovil v souladu s důvody uvedenými pod odstavcem 16 tohoto odůvodnění rovněž ve splátkách, stanovených po částce částka, když zohlednil celkovou výši, kterou bude muset žalovaný měsíčně uhradit.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.