OSPI 4 C 136/2026-28

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 168 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 26 040,01 Kč

I. Řízení se částečně zastavuje ohledně částky 48 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 48 000 Kč od 23. 12. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 96 240,01 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se zamítá ohledně částky 23 759,99 Kč, ohledně úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 120 000 Kč od 23. 12. 2024 do zaplacení a ohledně smluvní pokuty ve výši 26 040,01 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 168 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 168 000 Kč od 23. 12. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 26 040,01 Kč s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO, uzavřela dne 21. 7. 2024 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. název, na základě které žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 120 000 Kč. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalovaného č. č. účtu pod VS var. symbol. Žalovaný se zavázal vrátit vedle poskytnuté částky 120 000 Kč smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté částky. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně webové stránky (dříve také webové stránky), na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy a doložil dva doklady totožnosti. Žalovaný byl v rámci žádosti o úvěr vyzván k prokázání vlastnictví bankovního účtu a úvěruschopnosti prostřednictvím online služby společnosti název, alternativně byl žalovaný povinen doložit výpisy z bankovního účtu za poslední tři měsíce. Následně byl žalovanému v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Zadáním hesla a kliknutím na tlačítko „Požádat“, případně zadáním podpisového SMS kódu žalovaný podepsal úvěrovou smlouvu i případné dodatky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Upomínkou ze dne 22. 12. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k okamžité úhradě dluhu. Dne 10. 2. 2026 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva. Jelikož žalovaný celkem uhradil na svůj dluh částku 23 759,99 Kč, požaduje žalobkyně úhradu jistiny ve výši 120 000 Kč, smluvního úroku ve výši 48 000 Kč a smluvní pokuty za období od 23. 12. 2024 do 10. 2. 2026 ve výši 26 040,01 Kč (49 800 Kč – 23 759,99 Kč). Společnost právnická osoba. (dříve právnická osoba) postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 na společnost právnická osoba., která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřovala lustrací v registrech SOLUS, NRKI, BRKI, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, přičemž odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem, a potvrdil, že je schopen úvěr splatit, proto právní předchůdkyně žalobkyně nepojala důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit. Dále žalobkyně doplnila, že byl uzavřen dodatek o navýšení úvěrového limitu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 7. 2024 a že žalovaný celkem čerpal 120 000 Kč - dne 21. 7. 2024 částku 20 000 Kč a dne 21. 7. 2024 částku 100 000 Kč. Žalovaný celkem uhradil na svůj dluh částku 23 759,99 Kč – dne 20. 8. 2024 částku 11 685,24 Kč a dne 20. 9. 2024 částku 12 074,75 Kč.

2. V souladu s dispozičním jednáním žalobkyně, která podáním ze dne 16. 6. 2026, doručeným soudu dne 17. 6. 2026, vzala žalobu zpět co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 48 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 48 000 Kč od 23. 12. 2024 do zaplacení, soud řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“),ve výroku I. částečně zastavil, přičemž souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím nezjišťoval, neboť k němu došlo dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o.s.ř.).

3. Žalovaný se k ústnímu jednání konanému dne 26. 6. 2026 bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ID CAQUFOMU ze dne 21. 7. 2024 včetně všeobecných obchodních podmínek, dodatku o navýšení úvěrového limitu ze dne 21. 7. 2024, kopie občanského průkazu žalovaného (č. hodnota) a kopie evropského průkazu zdravotního pojištění žalovaného soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou společnost právnická osoba, IČO IČO, a žalovaný, s předmětem poskytnutí spotřebitelského úvěru s maximálním úvěrovým limitem 20 000 Kč na dobu neurčitou, s úrokovou sazbou 9,9 % měsíčně z nesplaceného úvěru a s RPSN 210 %. Žalovaný se zavázal hradit měsíční splátky ve výši úroku vzniklého za předcházející období. Mezi stranami byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení. V případě, že žalovaný neuhradí závazek, s jehož úhradou je v prodlení, ani do 30 dnů od písemné výzvy, stává se dle smlouvy úvěr okamžitě splatným. Dodatkem ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru uzavřeným dne 21. 7. 2024 byla navýšena výše úvěrového limitu na částku 120 000 Kč. Při uzavření smlouvy byla ověřena totožnost žalovaného. Dle všeobecných obchodních podmínek žalovaný odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásil, že dosahuje pravidelného měsíčního příjmu, a potvrdil, že je schopen spotřebitelský úvěr splatit.

5. Ze dvou potvrzení o provedené platbě vyplývá, že dne 21. 7. 2024 byly na účet č. č. účtu vyplaceny částky 20 000 Kč a 100 000 Kč, a to pod VS var. symbol. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 29. 5. 2026 se podává, že skutečně uvedené částky byly na účet připsány s poznámkou, že se jedná o půjčku dle smlouvy název od právnická osoba a že majitelem a disponentem účtu byl v období poskytnutí částek žalovaný.

6. Oznámením o zesplatnění zápůjčky ze dne 22. 12. 2024 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru ze smlouvy název.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 včetně příloh, zejména seznamu postoupených pohledávek, společnost právnická osoba. (dříve právnická osoba) postoupila pohledávku za žalovaným na společnost právnická osoba. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 včetně příloh, zejména seznamu postoupených pohledávek, společnost právnická osoba. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dne 6. 2. 2026.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 2. 2026 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 10. 2. 2026 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů a oznámila mu postoupení pohledávky.

9. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 21. 7. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru a dodatek k této smlouvě, na jejichž základě poskytla žalovanému celkem částku 120 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil před podáním žaloby celkem částku 23 759,99 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2026.

10. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

11. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 21. 7. 2024 včetně dodatku soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

18. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu pouze obecně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřila její právní předchůdkyně prostřednictvím služby společnosti název, případně z výpisů z bankovního účtu žalovaného za poslední tři měsíce. Konkrétní výši zjištěných příjmů a výdajů žalovaného netvrdila, ani soudu nepředložila důkazy, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného a provedla lustraci žalovaného ve veřejných databázích. Na písemnou výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a k označení a předložení důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy a jejího dodatku žalobkyně pouze doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřovala lustrací v registrech SOLUS, NRKI, BRKI, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, přičemž odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem, a potvrdil, že je schopen úvěr splatit, proto právní předchůdkyně žalobkyně nepojala důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalobkyně netvrdila, že její právní předchůdkyně zjišťovala a ověřovala skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně neoznačila a nepředložila soudu ani žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného a provedla lustraci žalovaného ve veřejných databázích. K ústnímu jednání konanému dne 26. 6. 2026 se žalobkyně nedostavila, z jednání se omluvila, a proto jí soud nemohl poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

19. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně poskytla žalovanému celkem částku 120 000 Kč a žalovaný nesplatil celkem 23 759,99 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit částku 96 240,01 Kč. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud umožnil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 96 240,01 Kč ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Takto stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké, aby byly ve finančních možnostech žalovaného a zároveň aby předmětná částka byla uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době.

21. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího dodatku nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok, smluvní pokutu a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok III.).

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 49,60 % (ohledně částky 96 240,01 Kč z celkové žalované částky 194 040,01 Kč) a žalovaný v rozsahu 50,40 % (ohledně částky 48 000 Kč, ohledně níž byla žaloba vzata žalobkyní zpět, aniž by na tom nesl vinu žalovaný, a ohledně částek 23 759,99 Kč a 26 040,01 Kč, ohledně nichž byla žaloba zamítnuta, z celkové žalované částky 194 040,01 Kč). Jelikož úspěch žalobkyně a úspěch žalovaného jsou téměř stejné, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Písku.

Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněná jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.