OSPJ 8 C 17/2023-30

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro určení vlastnického práva, pro uznání

I. Určuje se, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku p. č. anonymizováno číslo, trvalý travní porost, a p. č. anonymizováno číslo, trvalý travní porost, nemovitých věci zapsaných na list vlastnictví pro obec a k.ú. obec u stát. instituce, stát. instituce.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Státu se právo na náhradu nákladů řízení spočívající v soudním poplatku nepřiznává.

1. Žalobkyně prostřednictvím Státního pozemkového úřadu podala dne 27. 1. 2023 u podepsaného soudu žalobu, kterou se domáhala určení vlastnického práva k pozemku p. č. anonymizováno číslo, trvalý travní porost, a p. č. anonymizováno číslo, zapsaných na list vlastnictví pro obec a k.ú. obec u stát. instituce, stát. instituce. Státní pozemkový úřad, který vykonává právo hospodaření s majetkem státu, uvedl následující: K pozemkům p. č. anonymizováno číslo a p. č. anonymizováno číslo zapsaných na list vlastnictví pro obec a k.ú. obec, je zapsáno duplicitní vlastnické právo jednak svědčící pro Českou republiky a jednak žalovanému. Dle tohoto výpisu odpovídá pozemek anonymizováno adresa v k.ú. obec, pozemkové parcele anonymizováno číslo a grafickému přídělu anonymizováno číslo a pozemek anonymizováno p. číslo v k.ú. obec, pozemkové parcele anonymizováno číslo a grafickému přídělu anonymizováno číslo. Oba pozemky anonymizováno číslo a anonymizováno číslo byly původně zapsány v knihovní vložce číslo pozemkové knihy pro obec a k.ú. obec jako vlastnictví manželů jméno a jméno příjmení, každý vlastnil ideální polovinu k celku. Dne 1. 3. 1948 podepsali manželé příjmení protokol Osídlovací komise ministerstva zemědělství ve obec, kde vyjádřili souhlas s tím, aby jejich pozemky p. číslo p. číslo zapsané ve vložce číslo pro k.ú obec, byly pojaty do arondace s konfiskovanou půdou dle dekretu č. 12/45 Sb. s tím, že požadují, aby se jim dostalo náhradního pozemku ve srovnatelné kvalitě a výměře. Dne 15. 8. 1950 vyhotovil Národní pozemkový fond protokol o pozemkových úpravách podle zákona č. 90/47 Sb., z něhož vyplývá, že manželé příjmení postoupili pro účely pozemkové úpravy své pozemky p. číslo parcelní číslo v k.ú. obec, za které jim byly odevzdány směnou jiné pozemky v k.ú. obec. Z tohoto protokolu ve spojení s protokolem Osídlovací komise ze dne 1. 3. 1948 plyne, že manželé jméno a jméno příjmení pozbyli vlastnické právo ke zmíněným pozemkům směnou. Poté, co manželé příjmení pozbyli vlastnické právo, byly pozemky anonymizováno číslo a anonymizováno číslo v k.ú. obec přiděleny jméno příjmení, adresa, který zemřel dne datum anonymizováno rok. Tuto skutečnost osvědčuje protokol o pozemkových úpravách ze dne 15. 8. 1950 a rovněž zápis k pozemkové knize, č. knihovní vložky číslo, kde je poznačeno, že se vkládá vlastnické právo na základě přídělové listiny Národního pozemkového fondu při ministerstvu zemědělství číslo jednací ze dne 31. 12. 1950. Knihovní vložka nebyla v části A až do jejího uzavření doplněna, takže neobsahuje výčet jednotlivých pozemků. K dispozici je však soupis přídělců, kde pod číslo resp. 184, je uveden jméno příjmení a jemu přidělené pozemky včetně těch, které jsou předmětem této žaloby. O provedené směně rovněž svědčí výkaz směn pod číslo kde jsou uvedeni jméno a jméno příjmení a pozemky do směny nabízené a pozemky náhradní. Zánik vlastnického práva manželů příjmení však nebyl do pozemkové knihy již zaznačen. Následně došlo po smrti pana jméno příjmení v rámci dědického řízení k potvrzení dědictví Státním notářstvím v obec č.j. spisová značka paní jméno příjmení včetně ideální 1/2 předmětných pozemků, které však zůstavitel ke dni svého úmrtí již nevlastnil. jméno příjmení se tak domněle stala jejich vlastníkem. Musela si však být vědoma, že toto dědické usnesení je vadné, když sama dala svoji ideální polovinu pozemků do směny. Usnesením Státního notářství okres ze dne 21. 3. 1966 č.j. spisová značka domněle přešlo vlastnické právo k předmětným pozemkům ze zůstavitelky jméno příjmení, zemř. datum na její dceru jméno příjmení, datum narození. Dne 25. 10. 1966 bylo Státním notářstvím okres vydáno usnesení č.j. spisová značka v dědické věci zůstavitele jméno příjmení, zemř. datum, jímž bylo konstatováno, že zůstavitel zanechal platnou závěť, v níž odkázal svůj majetek své manželce jméno příjmení. Protože jméno příjmení měla bydliště tehdy na neurčené adrese v Německé spolkové republice, byl její majetek zajištěn Československým státem zastoupeným Finančním odborem Okresního národního výboru okres. Na základě tohoto právního jednání nabyl předmětné nemovitosti odúmrtí stát. Následně dne 17. 1. 1969 rozhodl finanční odbor Okresního národního výboru okres pod číslo jednací o převodu správy mimo jiné i předmětných pozemků anonymizováno číslo a anonymizováno číslo Státnímu statku, n.p. obec. Do evidence nemovitostí byla tato skutečnost zapsána pod pol. výkazů změn číslo. Na základě usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 4. 2. 2009 č.j. číslo jednací přešlo vlastnické právo k předmětným pozemků ze zůstavitelky jméno příjmení, datum narození na syna celé jméno žalovaného, datum narození, žalovaného. Ohlášením příslušnosti hospodaří s majetkem státu dle § 4 zákona č. 503/2012 Sb. ve spojení se souhlasným prohlášením Státního statku obec číslo jednací ze dne 16. 4. 2019 byla příslušnost hospodaření s předmětnými pozemky v katastru nemovitostí zapsána ve prospěch České republiky – Státního pozemkového úřadu.

2. Žalobkyně uvádí, že jí svědčí řádný nabývací titul, usnesení o dědictví po jméno příjmení, který byl vlastníkem předmětných pozemků na základě přídělu, zatímco žalovanému svědčí usnesení o dědictví, jímž bylo potvrzeno nabytí majetku, jehož vlastníkem zůstavitelka, paní jméno příjmení, prokazatelně nebyla. Žalobkyně odkázala na judikaturu, kdy má za to, že občanský zákoník neposkytuje ochranu osoby, která nabyla vlastnické právo k věcem nepatřícím zůstaviteli, které ale přesto byly projednány v rámci dědického řízení (sp. zn. 28 Cdo 2264/2009).

3. Dále žalobkyně uvedla, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení odůvodňuje již samotný nežádoucí stav zápisu vlastnictví pro na sobě nezávislé subjekty v katastru nemovitostí i skutečnost, že do odstranění duplicitního zápisu nelze s předmětnými pozemky nakládat. Vydáním rozhodnutím bude pochybnost ve věci vlastnického práva k nemovitým věcem odstraněna.

4. Žalovaný byl ze strany žalobkyně opakovaně kontaktován ve snaze vyřešit duplicitní zápis vlastnictví mimosoudně, byl vyzván k zahájení jednání o podepsání souhlasného prohlášení, ve svém emailu ze 4. 7. 2022 vyjádřil zájem, aby tuto situaci vyřešila žalobkyně, ale vůli k uznání jejího vlastnického práva k předmětným pozemkům neprojevil.

5. Veškeré listinné důkazy k tvrzeným skutečnostem žalobkyně byly zaslány přílohou k žalobě.

6. Soud žalovanému zaslal žalobu a výzvu dle § 114b odst. 1 o.s.ř., aby se k žalobě vyjádřil ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení, aby uvedl, zda uplatněný nárok v žalobě uznává, popř. zda jej uznává jen z části nebo co do základu. Dále byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud rozhodovat rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 1 o.s.ř.

7. Usnesení spolu se žalobou bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 6. 2. 2023, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

8. Podle ust. § 153a odst. 4 o.s.ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

9. Dobrou víru při aplikaci § 486 občanského zákoníku (č. 40/1964 Sb.) musí prokázat nabyvatel. Nepravým dědicem je osoba, která podle rozhodnutí soudu o dědictví nabyla majetek zůstavitele, ačkoli jej neměla nabýt buď vůbec, nebo ne v takovém rozsahu, v jakém jej nabyla. Z uvedeného vyplývá, že se jedná o věci, které zůstavitel ke dni úmrtí vlastnil; nikoliv o věci, které v jeho vlastnictví nebyly. Jinak by nešlo o nabytí věcí zůstaviteli, které byly po jeho úmrtí soudem přiřčeny neoprávněnému dědici, ale jednalo by se o věci osoby třetí. Takovou ochranu osoby, která by nabyla vlastnické právo k věcem nepatřícím zůstaviteli, a přesto byly tyto věci projednány v rámci dědického řízení, občanský zákoník neposkytuje (srovnej rozsudek NS ze dne 15. 3. 2011 sp. zn. 28 Cdo 2264/2009).

10. Podle § 80 o.s.ř. určení, že tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

11. Žalobkyně osvědčila naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť správně žaluje na určení vlastnického práva pro duplicitní zápis v KN, když žádný z duplicitních vlastníků nemůže s nemovitými věcmi nakládat.

12. Duplicitní vlastnické právo účastníku České republiky a žalovaného bylo osvědčeno výpisem z katastru nemovitostí list vlastnictví pro obec a k.ú. obec u stát. instituce, stát. instituce. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud mohl vyhlásit rozsudek pro uznání s tím, že žalobkyni bylo vyhověno v plném rozsahu. Žalovanému jako nepravému dědici po zůstavitelce jméno příjmení nelze přiznat ochranu vlastnického práva, když předchozí vlastníci jméno a jméno příjmení za předmětné nemovité věci dostali náhradu již v r. 1950, zánik jejich vlastnického práva k nemovitým věcem, o jejich projednání šlo, však již do pozemkové knihy zapsán nebyl. Žalovanému nelze přiznat ochranu, ani jeho právní předchůdci nebyli oprávněnými dědici, oprávněnými vlastníky. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, vyhlásil dne 10. 3. 2023 rozsudek pro uznání za stavu, kdy žalovaný se k žalobě a k výzvě vůbec nevyjádřil.

13. Výrok o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci úspěšná, náhradu nákladů řízení nežádala.

14. Žalobkyně je ze zákona osvobozena od placení soudního poplatku, povinnost zaplatit soudní poplatek dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích přechází na žalovaného. Soud ale dle ust. 148 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 150 o.s.ř. nepřiznal státu právo na náhradu nákladů řízení spočívající v placení soudního poplatku, protože to byl stát, který prostřednictvím oprávněných osob v r. 1950 a následujících letech vůbec nevyznačil změnu v pozemkové knize o tom, že jméno a jméno příjmení pozbyli vlastnické právo k těmto nemovitým věcem. O tom, svědčí i sdělení žalovaného v emailu ze dne 4. 7. 2022, když uvedl, že letitý problém by si měl vyřešit stát, když chyba se stala na jeho straně. Soud proto dospěl k závěru, že žalovanému nelze klást k tíži zaplatit soudní poplatek.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih.

Odvolání do výroku ve věci samé lze podat pouze pro vady spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, případně že existují skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.