OSPJ 25 C 31/2026-49

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Markem Poláčkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 24 025 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) co do částky částka, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do datum a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do datum, neboť žalobkyně vzala podáním ze dne datum, žalobu co do těchto částek zpět podle § 96 odst. 1 o. s. ř.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se ve zbytku zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12 % ročně. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČ: IČO a žalovaným. Dne datum vzala žalobkyně co do částky částka, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do datum a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do datum, žalobu zpět. Výrokem pod bodem I tohoto rozsudku tak bylo rozhodnuto o tom, že se řízení, co do této výše zastavuje. Žalobkyně dále požadovala k úhradě částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do datum.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. hodnota, uzavřené dne datum a z jejích dodatků soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr celkem ve výši částka a žalovaný se zavázal celkem vrátit částku částka, kdy částka částka odpovídá smluvnímu úroku a částka částka odpovídala smluvní pokutě. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Výše roční procentní sazby činila 1 5 120,60 % za celý úvěr.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena.

6. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný na uvedený úvěr zaplatil celkem částku částka a do této částky včetně příslušenství shora uvedeného vzala žalobkyně žalobu zpět. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou. Dne datum byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne datum.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení. Soud však dále konstatuje, že žalovaný uzavřel smlouvu prostřednictvím internetových stránek www.zaplo.cz, kde si vybral dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále žalovaný vyplnil registrační formulář, kam napsal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči právní předchůdkyni žalobkyně. Žalovaný následně potvrdil, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetl a souhlasí s jejím obsahem. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami, bylo dohodnuto číslo smlouvy. Po přijetí ověřovací platby od žalovaného a doplnění zbývajících údajů, kterými byly mimo jiné číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které měla vedený peněžní účet a trvalé bydliště, byla žádost o úvěr schválena, kdy mu byla na sdělený bankovní účet poukázána požadovaná finanční částka.

9. Shora popsaný skutkový stav byl soudem právně hodnocen následujícím způsobem: Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky pak odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb. o elektronickém podpisu, účinný od datum, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce účinné od datum (dále jen „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů.

10. Podle článku 3 bodu 9 až 12 eIDAS se „ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

11. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. právnická osoba, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

12. V průběhu procesu uzavření tvrzené úvěrové smlouvy nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za uznávaný elektronický podpis. Proto dospěl soud k závěru, že v tomto případě nebyla smlouva řádně uzavřena Dále soud podotýká, že neplatnost úvěrové smlouvy by musela být i tak dovozena ještě ze skutečnosti, že i nepřiměřeně vysoký sjednaný úrok ve výši 441,65 % p.a. a RPSN ve výši 5 120,60 % neodpovídají korektivu dobrých mravů z pohledu současné judikatury.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně.

15. Z tvrzení žalobkyně jasně vyplynulo, že nemá k dispozici příslušnou dokumentaci ohledně lustrace v databázích CEE, ISIR, SOLUS, NRKI apod. kterými měla být prověřována úvěruschopnost žalovaného. Toto bylo pouze tvrzeno, když bylo současně uváděno, že tato byla zkoumána jště tvrzením dlužníka o příjmem a výdajích. Toto však také nebylo nikterak doloženo. Tedy listiny, jejichž pomocí by měla být úvěruschopnost žalovaného ověřena, tak předloženy nebyly a výdaje žalovaného nebyly ověřovány. Žalobkyně tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

16. Ze zprávy právnická osoba. ze dne datum vyplynulo, že majitelem účtu č. č. účtu, na který byla poukázána žalobkyní částka celkem částka, je žalovaný. Rovněž úhrady ze strany právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného v celkové výši částka byly bankou potvrzeny.

17. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši částka, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Pokud žalovaný na předmětný úvěr zaplatil částku částka, má povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši částka. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovaného o plnění poprvé dopisem ze dne datum označeným jako „Předžalobní upomínka“. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně za období od datum do zaplacení (výzva podána dne datum, doručena nejdříve dne datum, třídenní lhůta k plnění uplynula dne datum – 22. - datum víkend). Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka (tento byl ponížen ze zaplacené částky částka vzhledem k novému předmětu řízení odpovídající částce částka, neboť došlo ke shora uvedenému zpětvzetí žaloby do uvedené výše a následnému zastavení řízení ve výroku I. rozsudku, s tím, že zbylých částka za soudní poplatek náleží státu dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když lze vrátit soudní poplatek snížený o 20 % nejméně však o částka, pokud řízení bylo částečně zastaveno) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částka, podmínky pro užití § 14b a. t. jsou tak kumulativně splněny.

19. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je do patnácti dnů ode dne doručení přípustné odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih.

Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem na pověření soudního exekutora.