OSPJ 8 C 312/2025-15

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 16 370 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří (3) dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky částka od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám advokátky Jméno advokátky částku částka, a to do tří (3) dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, a to prostřednictvím webové stránky žalobkyně www.Anonymizováno.cz. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši částka na účet č. č. účtu, ze kterého byla odeslána i níže uvedená ověřovací platba. Smlouva byla uzavřena následujícím způsobem. Žalovaný nejprve na výše uvedené webové stránce vyplnil registrační formulář a uvedl heslo pro přístup k jejímu uživatelskému profilu. Následně odsouhlasil smluvní dokumentaci a dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. Za účelem ověření totožnosti se současně zavázal uhradit ověřovací platbu ve výši částka. Vložením SMS kódu ve znění 64867 do formuláře a následným odesláním formuláře potvrdil vůli být smlouvou vázán. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou s tím, že se jej žalovaný zavázal splácet každý měsíc nejpozději k 20. dni v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, z tohoto důvodu byl dne datum informován o zesplatnění celého úvěru ke dni datum a vyzván k jeho úhradě. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, nachází se od datum v prodlení. Žalobkyně proto požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši částka, úroku za dobu čerpání úvěru ve výši částka a smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od datum do datum v částce částka.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím SMS kódu uzavřel se žalobkyní dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl oprávněn opakovaně čerpat neúčelový úvěr ve výši částka. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a žalovaný byl povinen čerpaný úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně každý měsíc nejpozději do 20. dne v měsíci. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru si strany ujednaly právo žalobkyně požadovat po žalovaném účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Pro případ, že prodlení žalovaného přesáhne dva měsíce, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Z potvrzení o platbě právnická osoba, soud zjistil, že dne datum byla na účet č. č. účtu vyplacena částka ve výši částka, přičemž číslo účtu odpovídá číslu účtu uvedenému ve smlouvě u osoby žalovaného a rovněž účtu, z něhož byla ve prospěch žalobkyně provedena potvrzující platba ve výši částka. Dopisem ze dne datum informovala žalobkyně žalovaného o tom, že úvěr zesplatnila. Dne datum zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě před podáním žaloby.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení.

7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru č. hodnota zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v říjnu 2024, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 8,85 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byl sjednán úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, tvoří takto sjednaný úrok mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního než-li jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.

9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. hodnota, uzavřená dne datum mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná jako celek.

10. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky celkem ve výši částka, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. S ohledem na skutečnost, že žalovaný výši úhrad žádným způsobem nerozporoval, má soud tuto skutečnost za prokázanou. Žalovaný má tak povinnost tuto částku žalobkyni vrátit včetně zákonného úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

11. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve věci. Náklady řízení žalobkyně by v případě jejího plného úspěchu ve věci činily částka a byly by tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka, a odměnou advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po částka podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhradou hotových výdajů za zmíněné 3 úkony po částka podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z obou zmíněných částek ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť advokát prokázal, že je plátcem DPH. Jelikož však žalobkyně byla úspěšná pouze v částce částka a neúspěšná v částce částka, byla úspěšná v rozsahu 61 % a neúspěšná v rozsahu 39 %. Po odečtení těchto dvou hodnot tak má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22 %, což odpovídá částce částka. Soud při výpočtu nákladů právního zastoupení žalobkyně postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá ani jinak náročná a žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z tohoto typu smluv, které se liší jen individuálními údaji. I toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částka, čímž byly splněny podmínky pro užití § 14b advokátního tarifu. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti (15) dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo podat exekuční návrh u exekutora.