OSPM 17 C 127/2017-168

Okresní soud Plzeň - město rozhodl soudcem JUDr. Petrem Kulawiakem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ za účasti ⟪LB:lb_006⟫ vedlejšího účastníka ⟪LB:lb_007⟫ na straně žalované: anonymizováno 5 slov, organizační složka Správa obec, IČO ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa vedlejší účastnice ⟪LB:lb_009⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_010⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_011⟫ o zaplacení 157 657,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 233.516,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně, a to z částky 157.657,50 Kč od 7. 12. 2016 do zaplacení, a z částky 75.858,75 Kč od 6. 8. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 119.134,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalobkyni se vrací záloha na provedení důkazu ve výši 650 Kč po právní moci tohoto výroku.

1 Žalobkyně se původně domáhala po žalované zaplacení částky 157.657,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 12. 2016 do zaplacení a svoji žalobu následně rozšířila v reakci na vypracovaný znalecký posudek o částku 75.858,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení od uplynutí 3. dne od doručení návrhu žalované, tedy od 6. 8. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastnicí pozemků p. č. 1612 o výměře 10.688 m2 a p. č. 1612 o výměře 8277 m2 v k. ú. část obce, obci obec. Žalovaná pověřila vedlejšího účastníka, aby za ni jednal, a žalobkyně tak s vedlejším účastníkem uzavřela 4. 8. 2018 nájemní smlouvu, jejímž účelem bylo zřídit přeložku plynovodu pro stavbu silnice na část obce Nájemní smlouva byla vypovězena vedlejším účastníkem výpovědí ze dne 26. 6. 2014 s výpovědní tříměsíční lhůtou, aniž by od 1. 10. 2014 v souladu s energetickým zákonem došlo k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene nebo vyvlastnění. Nájemní smlouva předpokládala, že po výstavbě plynovodu žalované dojde k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene ve prospěch žalované. Žalobkyně i žalovaná si nechaly vypracovat znalecké posudky, kdy žalobkyní oslovený znalec příjmení vycházel při stanovení hodnoty věcného břemene z desetinásobku ročního užitku, kdežto znalec oslovený žalovanou vycházel z pětinásobku ročního užitku. Mezi stranami tak vznikl spor ohledně způsobu ocenění věcného břemene. Z důvodu těchto neshod je dlouhodobě provozováno žalovanou zařízení na nemovitosti žalobkyně bez právního důvodu. Žalobkyně se tak původně v žalobě domáhala po žalované vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 10. 2014 do 1. 12. 2016 v částce 157.657,50 Kč, což představuje částku 55 Kč za m2 ročně, tedy 6.063,75 Kč měsíčně. Po vypracování znaleckého posudku a rozšíření žaloby požadovala žalobkyně za období od 1. 6. 2015 do 1. 12. 2016, tedy 18 měsíců, na pozemku 1612/1 za užití jeho části o výměře 1.177 m2 o 37,50 Kč ročně za m2 více než v žalobě, a na pozemku 1612/2 za užití jeho části o výměře 146 m2 požadovala 100 Kč za m2 ročně, tedy o 45 Kč za m2 více než v žalobě. Celkem tak rozšířila žalobu ve vymezeném období o částku 75.858,75 Kč spolu s příslušenstvím.

2 Žalovaná ve svém vyjádření učinila nesporným vlastnictví žalobkyně ke zmíněným pozemkům, i to, že mezi stranami byla uzavřena 4. 8. 2008 nájemní smlouva, jejímž účelem bylo zřízení přeložky plynovodu. Strany si ve smlouvě sjednaly, že po skončení výstavby bude provedeno zaměření skutečného stavu a zpracování geometrického plánu pro vyznačení věcného břemene, a poté měla být uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene ve smyslu § 59 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. K uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene však nedošlo a není sporu mezi stranami o tom, že tomu tak bylo z důvodu nedosažení dohody o výši úplaty za jeho zřízení.

3 Vedlejší účastník na straně žalované ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že plynovod je provozován na jejích pozemcích bez právního důvodu, jelikož žalovaná byla od samého počátku realizace stavby srozuměna s tím, tam bude zřízen plynovod v majetku žalované. Pro vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení není naplněna žádná ze skutkových podstat stanovených zákonem. Podle zmíněné nájemní smlouvy byla žalobkyně srozuměna s tím, že strpí trvalé umístění plynovodu, a nemůže tak obstát její tvrzení, že plynárenské zařízení je dlouhodobě provozováno na jejích pozemcích bez právního důvodu. Vedlejší účastník se shodl s žalobkyní na tom, že k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene nedošlo z důvodu rozporu obou stran ohledně výše úplaty za břemeno. Je přesvědčen, že žalobkyni nevznikl a nevznikne žádný nárok na jakoukoliv další úplatu kromě úplaty za zřízení věcného břemene, která bude stanovena v rámci vyvlastňovacího řízení. Jedná se o jednorázovou náhradu za povinnost žalobkyně dlouhodobě strpět zřízení a provozování plynárenského zařízení. Při jednání vedlejší účastník, pro případ, že by se soud ztotožnil s názorem žalobkyně, že jí náleží nárok na vydání bezdůvodného obohacení, namítl výkon jejího práva v rozporu s dobrými mravy, protože to byla právě žalobkyně, která blokovala dohodu ohledně ocenění věcného břemene. Jednání byla vedena ještě před rokem 2014, kdy došlo k výpovědi nájemní smlouvy, a žalobkyně nebyla ochotna akceptovat žádné znalecké posudky a nebylo možné dojít k nějakému smírnému vyřešení věci.

4 V zaslané replice žalobkyně uvedla, že až na základě konstitutivních účinků rozhodnutí o vyvlastnění dojde k úplatě za věcné břemeno, a účinky takového rozhodnutí nemohou působit zpětně ve vztahu k náhradě za užívání. Dále žalobkyně poukázala na to, že to byl vedlejší účastník, který vypověděl nájemní smlouvu před tím, než byla uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene, nebo jiný právní titul, a než bylo rozhodnuto o vyvlastnění, resp. dokonce v té době nebylo ani zahájeno vyvlastňovací řízení. Po ukončení nájemní smlouvy se ani nepokoušel sjednat provizorní smlouvu na užívání pozemku do doby rozhodnutí o vyvlastnění nebo sjednání smlouvy o zřízení služebnosti.

5 Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobkyně je vlastnicí předmětných pozemků, na nichž žalovaná zřídila vysokotlaké plynovodní potrubí, a že pozemky jsou tímto potrubím a jeho ochranným pásmem dotčeny v rozsahu 1323 m2 - na pozemku adresa v rozsahu 1.177 m2 a na pozemku za adresa v rozsahu 146 m2. Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že za účelem provedení přeložky vysokotlakého plynovodu byla prostřednictvím vedlejšího účastníka uzavřena nájemní smlouva dne 4. 8. 2008.

6 Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

7 Jak vyplývá z uzavřené nájemní smlouvy, ta byla uzavřena za účelem zřízení přeložky plynovodu. Strany se dohodly na nájemném ve výši 35 Kč za m2 ročně, ale i na tom, že po skončení výstavby bude provedeno zaměření skutečného stavu a zpracován geometrický plán k vyznačení věcných břemen a uzavřena smlouva o zřízení věcných břemen spočívající v omezení žalobkyně ve prospěch žalované. Vedlejší účastník vypověděl nájemní smlouvu dopisem ze dne 26. 6. 2014 (čl. 41) s tříměsíční výpovědní lhůtou. Dopisem ze dne 8. 10. 2014 sdělil vedlejší účastník žalobkyně, že nemůže dělat prostředníka žalobkyni ve věci jejích domnělých nároků či vlastníků předmětných sítí. Z dopisu je zřejmé, že žalobkyně souhlasí s podmínkami zřízení služebností inženýrských sítí na svých pozemcích. Z další korespondence mezi žalobkyní a žalovanou, resp. vedlejším účastníkem, je zřejmé to, co mezi účastníky ani nebylo sporné, tedy že se dlouhodobě nejsou schopny strany dohodnout na úplatě za věcné břemeno.

8 Soudnímu znalci celé jméno znalce v oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí bylo uloženo, aby stanovil částku, kterou by žalovaná musela vynaložit za užití obdobného pozemku a obdobným způsobem jako v případě žalobkyně v období od 1. 10. 2014 do 1. 12. 2016. Znalec ve svém posudku vycházel z obvyklé ceny pozemků, kterou určil porovnáním. Své závěry dostatečně zdůvodnil, podložil srovnatelnými obchodovanými nemovitostmi a dospěl k závěru, že v případě pozemku p. č. 1612 činilo v rozhodném období obvyklé nájemné 92,50 Kč ročně za m2 a u pozemku p. č. 1612 činilo 100 Kč ročně za m2, přičemž dle geometrického plánu plocha věcného břemene u prvého pozemku činí 1.177 m2 a u druhého pozemku 143 m2. Ve svém výslechu dostatečně zdůvodnil, proč nemá vliv na hodnotu pozemku skutečnost, zda je evidován jako orná půda, ale podstatné je, zda podle platného územního plánu je ji lze využít pro lehkou výrobu či skladování. Proto znalec vycházel při stanovení ceny z možného budoucího využití.

9 Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku OZ) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2. téhož § bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10 Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalovaná tím, že užívá skrze instalované plynovodní potrubí v rozsahu jeho ochranného pásma pozemek žalobkyně, aniž by za to platila, naplnila skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 OZ a podle odst. 1 téhož paragrafu je tak povinna to, oč se obohatila, žalobkyni vydat. Bezdůvodné obohacení spočívá v tom, že poté, co došlo k ukončení smluvního vztahu založeného nájemní smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem, která umožňovala umístění plynovodního potrubí žalované na pozemcích žalobkyně a stanovila výši úhrady za takové užívání pozemku, nedošlo již k další smluvní úpravě takového vztahu a žalované se tak dostává bezdůvodného obohacení tím, že získává majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl. Plněním v tomto případě je myšleno to, oč se majetek žalované nesnížil, přestože by se za normálního běhu věcí snížil, byl-li by vztah mezi účastníky smluvně upraven. Žalobkyně se tak domáhala bezdůvodného obohacení spočívající v plnění, které by odpovídalo nájemnému, jež by žalovaná musela za užití takového pozemku platit. Znalec stanovil, že výše obvyklého nájemného v rozhodném období by v případě pozemku p. č. 1612 činilo 92,50 Kč za m2 ročně a u pozemku p. č. 1612 2 100 Kč za m2 ročně. Žalobkyně požadovala za období od 1. 10. 2014 do 31. 5. 2015 pouze 55 Kč za m2 ročně a od 1. 6. 2015 do 1. 12. 2016 již požadovala bezdůvodné obohacení ve výši, kterou jako obvyklé nájemné u jednotlivých pozemků stanovil znalec. V prvém zmíněném období tak nárok žalobkyně je nižší než znalcem stanovené nájemné a v pozdějším období se rovná obvyklému nájemnému tak, jak jej znalec u obou pozemků vyčíslil. Jelikož ani přes výzvu žalovaná neuhradila žalobkyni bezdůvodné obohacení, soud žalobě vyhověl a uložil v souladu s § 2991 odst. 1 OZ žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného vydat, a to ve standardní třídenní lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

11 Vedlejší účastník namítal, že vyplacením náhrady, která bude stanovena v rámci vyvlastňovacího řízení, by mělo dojít k plnému vypořádání vztahů mezi žalobkyní a žalovanou. Soudce je opačného názoru a je přesvědčen o tom, že do doby než skončí vyvlastňovací řízení, náleží vždy vlastníkovi pozemku náhrada za užívání takového pozemku. O tom svědčí i skutečnost, že mezi stranami byl smluvně upraven vztah a žalovaná užívala, byť po dobu stavebního řízení, pozemky žalobkyně a za takové užívání platila nájemné. To, že se následně strany nebyly schopny shodnout na výši úplaty za zřízení věcného břemene a vznikla tak nutnost iniciovat vyvlastňovací řízení, neznamená, že by za období po skončení nájemního vztahu do skončení vyvlastňovacího řízení neměl vlastník pozemku právo na úhradu za jeho užívání. Rozhodnutí, které pravomocně vyvstane ve vyvlastňovacím řízení, působí ex nunc a nemůže se tak vztahovat na období před rozhodnutím, kterým bude zřízeno věcné břemeno za úplatu.

12 Námitka vedlejšího účastníka, že výkon práva žalobkyně v podobě uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení je v rozporu s dobrými mravy proto, že právě ona blokovala jednání o dohodě na ceně za zřízení věcného břemene, nebyla shledána důvodnou. Jak bylo zřejmé ze shodných tvrzení účastníků a jejich vzájemné korespondence, již od roku 2014 bylo evidentní, že žalobkyně nesouhlasí s navrhovanou cenou za omezení svého vlastnického práva. Jestliže se vedlejší účastník snažil s žalobkyní dohodnout, leč tato snaha byla marná, bylo na něm, zda a případně kdy přistoupí k iniciaci řízení u vyvlastňovacího úřadu. Ze strany žalobkyně nebylo shledáno žádné jednání, které by bylo možné shledat jako nemravné a jež by například u žalované či vedlejšího účastníka vzbuzovala naděje, že věcné břemeno bude zřízeno výhradně za podmínek, které navrhoval vedlejší účastník.

13 Žalovaná namítala, dochází-li k omezení žalobkyně, tak pouze v rozsahu šíře plynovodního potrubí. Soudce však s takovým hodnocením nesouhlasí. Energetický zákon vymezuje práva a zejména povinnosti vlastníka pozemku na němž je umístěno plynovodní potrubí a to v rozsahu ochranného pásma takového potrubí a nikoli jen v pásmu potrubí samotného. Žalobkyně tak ze zákona je na základě umístěného plynovodního potrubí omezena v nakládání se svým pozemkem a to v rozsahu, jak je ochranné pásmo vymezeno geometrickým plánem. Omezení tak není pouze v rozsahu šíře plynovodního potrubí, ale v rozsahu celého ochranného pásma, přičemž není možné celou řadu činností provádět vůbec a některé jen pouze se souhlasem vlastníka daného potrubí. Ani s touto námitkou se tedy soudce neztotožnil.

14 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobci náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byl ve věci zcela úspěšný. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7.5.2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za devět úkonů právní služby po 9.260 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření ze dne 28. 11. 2017, 2 úkony za jednání přesahující dvě hodiny dne 4. 1. 2018, rozšíření žaloby, 2 úkony za jednání přesahující dvě hodiny dne 2. 8. 2018) v souladu s § 7 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za devět zmíněných úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek, zaplaceným soudním poplatkem 7.883 Kč a 3.793 Kč a zaplacenou zálohou na provedení důkazů ve výši 3.350 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobce.

15 Soudce neshledal úkon v podobě podání zástupce žalobkyně ze dne 2.8.2018 jako účelně vynaložený, jelikož byl učiněn v týž den, kdy jednání proběhlo a mohl být učiněn až při jednáním samotném. Stejně tak nebyl jako účelně vynaložený shledán úkon v podobě podání ze dne 2.2.2018, kdy zástupce žalobkyně více méně jen uváděl, že výše bezdůvodného obohacení by se měla odvíjet od obvyklého nájemného v rozsahu ochranného pásma, přestože v usnesení ze dne 5.1.2018, kterým byl znalec ustanoven, byl shodně rozsah již vymezen. Úkon v podobě nahlížení do spisu není úkonem vyjmenovaným v § 11 odst. 1 ani 2 advokátního tarifu a nenáleží tak za něj odměna ani režijní paušál.

16 S ohledem k tomu, že žalobkyní složená záloha převyšovala náklady, které stát vynaložil v souvislosti s dokazováním a soudnímu znalci bylo vyplaceno pouze 3.350 Kč na znalečném, bude zbytek ve výši 650 Kč žalobkyni vrácen po právní moci výroku III. tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku je do 15 dnů ode dne jeho doručení přípustné odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň – město.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně to, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobce domáhat soudního výkonu takového rozhodnutí nebo podat exekuční návrh u exekutora.