OSPM 18 C 295/2019-84

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená opatrovníkem údaje o zástupci ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_005⟫ pro zaplacení částky 139 000 Kč s přísl.

I. Řízení se co do povinnosti žalované vydat žalobkyni poštovní spořitelní vkladní knížku k účtu číslo zastavuje.

II. Žaloba se co do částky 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 100 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 000 Kč ve výši 8,05% ročně od 3. 9. 2019 do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč ve výši 8,05% ročně od 3. 9. 2019 do 15. 1. 2021, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení.

1.Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

2. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 9. 2019 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 139 000 Kč a současně jí vydat poštovní spořitelní knížku k účtu číslo. Svou žalobu odůvodnila tím, že byla rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 14. 5. 2019, č. j. spisová značka, který je pravomocný, omezena ve svéprávnosti, opatrovníkem jí byl ustanoven syn celé jméno opatrovníka. V průběhu roku 2018 vybrala žalovaná z poštovní vkladní knížky vedené k účtu číslo celkem částku 139 000 Kč, když uvedené finanční prostředky byly ve vlastnictví žalobkyně, což sama žalovaná potvrdila při svém výslechu před orgány PČR, kde byla tato věc prošetřována. Opatrovníkem žalobkyně byla žalovaná vyzvána k vydání této částky, a to včetně vkladní knížky, nicméně peníze ani vkladní knížku opatrovníkovi nevydala.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, když uvedla, že na předmětné vkladní knížce byly uloženy finanční prostředky, se kterými s žalobkyní společně hospodařily s tím, že dle vyjádření žalobkyně z minulosti měla žalovaná s naspořenými finančními prostředky nakládat, jako s vlastními finančními prostředky. Dále žalovaná uvedla, že je mj. jednou z osob oprávněných s finančními prostředky na vkladní knížce uloženými nakládat i předmětnou vkladní knížku držet. Dále pak uvedla, že veškeré výběry z předmětné vkladní knížky byly realizovány s vědomím, souhlasem nebo přímo na pokyn žalobkyně. Z tohoto důvodu odmítla i vkladní knížku vydat.

4. K uvedenému vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že není pravdou, že by žalobkyně byla srozuměna s tím, nebo by dokonce souhlasila s tím, aby žalovaná jakýmkoliv způsobem nakládala nebo jinak používala její finanční prostředky. Mezi žalovanou a žalobkyní bylo dohodnuto pouze to, že žalovaná bude na předmětnou vkladní knížku ukládat finanční prostředky žalobkyně a to proto, že žalobkyně s ohledem na svůj věk a omezenou pohyblivost nemohla navštěvovat peněžní ústav za účelem vkládání finančních prostředků. Žalobkyně rovněž nikdy nedala jakýkoliv souhlas s tím, aby žalovaná volně nakládala s jejími finančními prostředky.

5. Před zahájením jednání dne 14. 1. 2021 vzala žalobkyně svou žalobu zpět v části týkající se vydání vkladní knížky, proto soud dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

6. Na základě provedených listinných důkazů, a to spisu PČR číslo jednací, zprávy ČSOB a.s. ze dne 29. 7. 2020 vč. podmínek pro vkladní knížky, sjetiny vkladní knížky ze dne 15. 1. 2021 potvrzující vklad ve výši 100 000 Kč, vzal soud v daném případě za zjištěné, že žalovaná z poštovní vkladní knížky vedené k č. ú. číslo vybrala finanční hotovost, a to mj. dne 8. 6. 2018 ve výši 27 000 Kč, dne 11. 6. 2018 ve výši 12 000 Kč, dne 15. 6. 2018 ve výši 100 000 Kč. Jednalo se přitom o finanční prostředky žalobkyně, které ukládala na uvedenou vkladní knížku žalovaná na její žádost. Dne 15. 1. 2021 žalovaná na předmětnou vkladní knížku vložila vklad ve výši 100 000 Kč. Spolumajitelkou předmětné vkladní knížky jsou žalobkyně a žalovaná, otevřena byla ke dni 2. 5. 2001.

7. Soud žádné jiné důkazy neprováděl, neboť na základě shora zjištěného skutkového stavu věci, byl skutkový stav rozhodný pro rozhodnutí soudu náležitě zjištěn, provedení důkazů dalších účastníci nenavrhovali.

8. Dle ust. § 3028 odst. 3 z. č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

9. Dle ust. § 513 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v rozh. znění, je-li dlužník zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou podle zákona, podle rozhodnutí soudu nebo podle smlouvy vůči němu oprávněni společně a nerozdílně, může kdokoli z věřitelů žádat celé plnění a dlužník je povinen splnit v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádá první.

10. Dle ust. § 515 odst. 1 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v rozh. znění, zda spoluvěřitel, který dostal plnění nedělitelné nebo celé plnění, které mohl žádat kterýkoli ze spoluvěřitelů, je ostatním spoluvěřitelům něčím povinen, závisí na poměru mezi spoluvěřiteli.

11. Dle ust. § 778, z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v rozh. znění, smlouva o vkladu vzniká mezi fyzickou nebo právnickou osobou (dále jen "vkladatel") a peněžním ústavem složením vkladu u peněžního ústavu a jeho přijetím peněžním ústavem.

12. Dle ust. § 779, z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v rozh. znění, vkladatel má právo na úroky nebo jiné majetkové výhody stanovené peněžním ústavem v souladu s opatřením podle zvláštních předpisů.

13. Dle ust. § 780 odst. 1 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v rozh. znění, vkladatel, a v zákonem stanovených případech i jiná oprávněná osoba, má právo s vkladem nakládat.

14. Dle ust. § 783 odst. 2 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v rozh. znění, s vkladem na vkladní knížce na jméno je oprávněn nakládat ten, na jehož jméno, příjmení, adresu a datum narození nebo identifikační znak právnické osoby je vkladní knížka vystavena. S vkladem na cestovní vkladní knížce je však ve stanovených případech oprávněn nakládat každý, kdo předloží vkladní knížku a průkazní lístek.

15. V daném případě vzal soud na základě shora zjištěného skutkového stavu věci za prokázané, že v době založení předmětné vkladní knížky i výběru peněz žalovanou, upravoval vkladový vztah (s odkazem na ust. § 3028 odst. 3 z. č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014), z. č. 40/1967 Sb., platný do 31. 12. 2013. Podle něj vznikla smlouva o vkladu mezi osobou a bankou složením vkladu u banky a jeho přijetím bankou (§ 778), právo s vkladem nakládat měl zásadně vkladatel (a jen v zákonem stanovených případech i jiné oprávněné osoby, § 780), a s vkladem na vkladní knížce na jméno byl oprávněn nakládat ten, na jehož jméno, příjmení, adresu a datum narození byla vkladní knížka vystavena, tedy v daném případě žalobkyně i žalovaná. Na základě smlouvy o vkladu tedy vznikl mezi bankou a vkladatelem závazkový vztah. Vlastníkem vkládaných peněžních prostředků se nicméně okamžikem vkladu vždy stala banka, kdy vkladní knížka měla především povahu potvrzení o výši vkladu přijatého bankou a o změnách vkladu. Vkladem peněz vložené peníze splynuly s kapitálem banky a vkladateli vzniklo„ jen“ právo (pohledávka) vůči bance na výplatu peněz ve výši vložené částky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně a žalovaná měly vůči bance v daném případě obsahově stejná práva k celému vkladu, lze jejich vztah vůči bance charakterizovat jako tzv.„ aktivní solidaritu“ ve smyslu ust. § 513 obč. zákoníku v rozh. znění (kdy je oprávnění více věřitelů tzv. společné a nerozdílné). Vnitřní poměr mezi spoluvěřiteli se zde tedy řídil právním vztahem, na jehož základě solidarita věřitelů vznikla (§ 515), v poměrech vkladového vztahu je tedy nutno tuto aktivní solidaritu vykládat tak, že jejich případné vzájemné nároky za situace, kdy některá z nich provedla výběr vkladu nebo jeho části, se odvíjejí od toho, komu patřily peníze do okamžiku, než byly bance předány. Aby tedy mohl jeden ze spoluvkladatelů (zde žalobkyně) od druhého (zde žalovaná) vymoci finanční plnění v souvislosti s tím, že dotyčný vybral ze společné vkladní knížky peníze, bylo v řízení nutno tvrdit a prokázat, že vybrané peníze v době vkladu patřily nikoliv výběrci (žalované), nýbrž vymáhajícímu (žalobkyni). Bylo tedy na žalobkyni, aby prokázala, že částka, kterou vybrala žalovaná, tj. v daném případě 139 000 Kč, patřila v okamžiku vkladu této částky na vkladní knížku žalobkyni. Uvedenou skutečnost vzal soud přitom za zcela jednoznačně prokázanou z obsahu policejního spisu, který byl proveden k důkazu, kdy v rámci trestního řízení žalovaná sama výslovně uvedla, že na předmětnou vkladní knížku vkládala peníze, které patřily matce, shodně pak uvedla, že částku ve výši 139 000 Kč z vkladní knížky vybrala z důvodu obav o zneužití či odcizení těchto peněz z účtu, a to do doby, než se vyřeší právní spory týkající se její matky (žalobkyně), proto peníze vybrala a uložila u sebe doma v trezoru. Pokud pak v průběhu řízení žalovaná tvrdila existenci dohody mezi ní a matkou s tím, že vybranými penězi může samostatně hospodařit, či že tyto využila ve prospěch matky, tato skutková tvrzení přes poučení dle ust. § 118a) o. s. ř. žalovaná neprokázala. Pro úplnost zde soud podává, že uvedená skutková tvrzení, s ohledem na tvrzení samotné žalované v průběhu trestního řízení, považuje za účelová. S ohledem na uvedené soud posoudil nárok žalobkyně na vydání částky 139 000 Kč jako oprávněný, a to vč. žalobkyní požadovaného příslušenství této částky, zákonného úroku z prodlení, na který vznikl žalobkyni nárok dle ust. § 1970 obč. zákoníku v rozh. znění ve výši odpovídající § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. v rozh. znění. Vzhledem k tomu však, že v průběhu řízení žalovaná, a to prokazatelně dne 15. 1. 2021, vložila na předmětnou knížku zpět částku 100 000 Kč, tj. tato částka se dostala opět do dispozice žalobkyně, byl soud nucen co do této částky žalobu zamítnout, a to vč. zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po vkladu částky zpět na vkladní knížku. Ve zbytku bylo žalobě vyhověno. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 150 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (co do nároku na vydání vkladní knížky a co do nároku na zaplacení částky 100 000 Kč s přísl.), byla by proto povinna v poměrné části nahradit žalované náklady řízení, které jí vznikly. Ve věku žalobkyně, jejím zdravotním stavu, v tom, že je omezena ve způsobilosti k právním úkonům, soud nicméně shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání takovýchto nákladů a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Z pohledu uvedeného nebylo nutno ani přezkoumávat obsah předžalobní výzvy dle ust. § 142a) o. s. ř.

17. Pro úplnost pak soud podává, že ve smyslu ust. § 2 odst. 3 z. č. 549/1991 Sb. v rozh. znění, nerozhodoval o přechodu poplatkové povinnosti na žalovanou, ačkoliv žalobkyně byla v řízení osvobozena od placení soudních poplatků a soud jejímu návrhu zčásti vyhověl, nicméně pokud by soud nepoužil ust. § 150 o. s. ř., vznikl by žalované nárok na náhradu nákladů vůči žalobkyni, k přechodu poplatkové povinnost tudíž ze zákona nedošlo.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.