OSPM 24 C 101/2021

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 32 628 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 270 Kč spolu s 8,5 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 8 270 Kč jdoucím od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27. 11. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku v celkové výši 32 628 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 8 075 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 610 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za administrativní zpracování ve výši 2 498 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 967 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 50 týdenních splátkách po 285 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 4. 2018. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka jím byla uhrazena dne 9. 4. 2018. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo dne 27. 4. 2018 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 7 153,43 Kč a na dlužném poplatku částku 5 886,57 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně plněna, požadoval taktéž žalobce úrok ve výši 29 % ročně z neuhrazené jistiny. Mezi týmiž subjekty jako výše došlo dne datum k uzavření další smlouvy o zápůjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 16 283 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 275 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměny za administrativní zpracování ve výši 4 528 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 480 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 589 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 3. 2018. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka jím byla uhrazena dne 21. 12. 2017. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo dne 2. 3. 2018 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 11 601,84 Kč a na dlužném poplatku částku 8 486,16 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně plněna, požadoval taktéž žalobce úrok ve výši 28 % ročně z neuhrazené jistiny. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byly obě pohledávky postoupeny žalobci, o čemž byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020. Po tomto datu nebylo na pohledávky uhrazeno již ničeho. Do té doby na první z nich částka 4 226,47Kč a na druhou pak 15 503,53Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdce žalobce společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 9 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázal uhradit poplatek ve výši 8 075 Kč představující úrok ve výši 1 610 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 498 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 3 967 Kč, celkem se tak zavázal uhradit částku 17 075 Kč, a to ve formě 60 týdenních splátek po 285 Kč. Mezi stejnými subjekty byla uzavřena dne datum další smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 19 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázal uhradit poplatek ve výši 16 283 Kč, představující úrok ve výši 3 275 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 528 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 8 480 Kč, celkem se tak zavázal uhradit částku 35 283 Kč, a to ve formě 60 týdenních splátek po 589 Kč. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. ulice procentní sazba nákladů byla dle prvé smlouvy stanovena na 243,85% a dle druhé na 228,11%. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a z oznámení o postoupení pohledávky ze stejného dne soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný informován. Z dodejky české pošty bylo prokázáno, že dne 14. 2. 2020 bylo oznámení zasláno s tím, že žalovaný byl vyzýván k plnění nejpozději do deseti dnů od doručení. Z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými úvěry uhradil žalobci celkem částku 4 226,47 Kč a 15 503,53 Kč, bylo případně na žalovaném, aby prokázal úhradu vyšší, ale nestalo se tak.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na shora uvedené smlouvy o úvěru z níže uvedených důvodů lze pohlížet jako na neplatně uzavřené. Závěr o neplatnosti těchto smluv soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 9 000 Kč uhradit dále částku 8 075 Kč, označenou jako poplatek (a v případě druhé smlouvy činila jistina 19 000Kč a poplatek 16 283Kč). Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvách rozdělen na tři části, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy s žalovaným smlouvy neuzavřel. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 8 075 Kč a 16 283Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřené v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 89,7% a 85,7% v případě druhé smlouvy a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy, neboť při přepočtu na roční úrok je již v samotných smlouvách stanovena RPSN ve výši 243,85% a dle druhé na 228,11%. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v inkriminovaném období činila cca 12 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto přemrštěně vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o formulářovou smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv její změnu ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017.

6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 9 000 Kč a 19 000Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil částku 4 226,47 Kč na první zápůjčku a částku 15 503,53 Kč na tu druhou. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 8 270 Kč uhradil (9 000Kč – 4 226,47Kč + 19 000Kč – 15 503,53Kč). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 17. 2. 2020 a do 10 dne od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 27. 2. 2020. Jelikož tak neučinil, dostal se od 28. 2. 2021 do prodlení s plněním svého závazku. Výše úroku z prodlení požadovaná žalobcem pak neodporuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a jeho § 2, a tak jí soud přiznal v jím uvedené výši. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku).

7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků toto právo nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.