OSPM 31 C 216/2020-266

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o vyživovací povinnosti syna vůči otci

I. Žaloba o povinnosti zdržet se podněcování syna a vnuků žalobce k nenávisti a povinnost umožnit žalobci styk s vnuky se pro zpětvzetí žaloby podle ustanovení § 96 odst. 1, 2, 3, 4 o. s. ř. zastavuje.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému celé jméno žalovaného platit žalobci výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobce s účinností od 7. 7. 2016 se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 7. 7. 2016 se žalobce původně proti žalované paní celé jméno žalované domáhal, aby se tato zdržela podněcování syna (žalovaného) a vnuků vůči jeho osobě a aby zajistila jejich styk s osobou žalobce. K výzvě soudu, nechť žalobce označí řádně účastníky řízení, doplnil žalobce své podání přípisem ze dne 27. 7. 2017, doručeným zdejšímu soudu dne 29. 7. 2016 tak, že na straně žalované vedle paní celé jméno žalované, označil rovněž pana celé jméno žalovaného, tedy žalovaného, po kterém se domáhal poskytování pomoci a péče o svoji osobu, po žalované pak setrval na tom, aby se tato zdržela podněcování syna a jeho rodiny proti jeho osobě.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 12. 2016 pod č. j. 18 Nc 1545/2016-27 byl žalovaný vyzván, aby doplnil své podání, které bylo soudu dne 7. 7. 2016 doručeno, a to o náležitosti uvedené v ustanovení § 79 odst. 1, 2 o. s. ř. Toto usnesení nabylo právní moci dne 7. 1. 2017. Žalobce na toto usnesení reagoval podáním doručeným zdejšímu soudu dne 4. 1. 2017, když ani přes toto podání nebyly nedostatky žaloby odstraněny.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 1. 2017 pod č. j. 18 Nc 1545/2016-30, ve spojení s opravným usnesením ze dne 31. 1. 2017 pod č. j. 18 Nc 1545/2016-33, bylo podání žalobce doručené zdejšímu soudu dne 7. 7. 2016 odmítnuto. Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání.

4. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 3. 2017 pod č. j. 18 Co 103/2017-38 bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Toto usnesení nabylo právní moci dne 23. 3. 2017.

5. Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání a požádal o ustanovení advokáta.

6. Usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 5. 2017 pod č. j. 18 Nc 1545/2016-76 byl žalobce osvobozen od povinnosti placení soudních poplatků v plném rozsahu a dále pak byla žalobci ustanovena k podání dovolání anonymizováno jméno příjmení, advokátka se sídlem adresa. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 6. 2017.

7. Usnesením ze dne 30. 9. 2019 Nejvyšší soud ČR pod č. j. 21 Cdo 2996/2017-96 usnesení Krajského soudu a usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 10. 1. 2017 č. j. 18 Nc 1545/2016-30 ve znění opravného usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 31. 1. 2017 pod č. j. 18 Nc 1545/2016-33 zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu Plzeň – město k d dalšímu řízení s tím, že žalobce ve svém podání 27. 7. 2016 požádal soud zda bude zbaven povinnosti platit výlohy a dále uvedl, že nemá peníze advokáta a není schopen pro svůj věk a onemocnění chápat, co po něm soud ve svých výzvách požaduje. I přes tato tvrzení žalobce pak soud prvního stupně nehodnotil žalobcovu situaci, zda má nárok na osvobození od soudních poplatků a zároveň nebyl ani poučen o možnosti požádat soud o ustanovení zástupce z řad advokátů k ochraně jeho zájmu tak, jak předpokládá ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř. Tento nedostatek nebyl zhojen ani odvolacím soudem.

8. Usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 5. 2020 pod č. j. 18 Nc 1545/2016-124 bylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a zároveň mu byl k ochraně jeho zájmu ustanoven zástupce, a to paní příjmení jméno příjmení, advokátka se sídlem adresa. Toto usnesení nabylo právní moci dne 30. 5. 2020.

9. Usnesením zdejšího soudu ze dne 27. 7. 2020 pod č. j. 18 Nc 1545/2016-128 byl žalobce, zastoupen již ustanovenou advokátkou, vyzván k doplnění svého podání doručeného zdejšímu soudu dne 7. 7. 2016 proti žalovaným za 1) celé jméno žalované a za 2) celé jméno žalovaného v řízení o povinnosti zdržet se podněcování syna a vnuků žalobce k nenávisti, o povinnosti umožnit žalobci styk s vnuky a o povinnosti druhého žalovaného poskytnout žalobci pomoc ve stáří.

10. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 3. 8. 2020 pak žalobce doplnil své podání ze dne 7. 7. 2016 tak, že vzal žalobu částečně co do povinnosti zdržet se podněcování syna a vnuků k nenávisti a o povinnosti umožnit žalobci styk s vnuky v tomto zpět a žádal, aby nadále bylo řízení vedeno pouze vůči žalovanému číslo to o povinnosti platit výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně s účinností od 7. 7. 2016. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 10. 9. 2020 potvrdil žalobce svůj úmysl vzít žalobu vůči paní celé jméno žalované v celém rozsahu zpět a vůči žalovanému číslo v rozsahu stanovení povinnosti umožnit žalobci styk s vnuky, když v tomto rozsahu pak soud řízené vůči žalovanému číslo v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno.

11. Usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 9. 2020 pod č. j. 31 C 216/2020-142 bylo řízení o povinnosti zdržet se podněcování syna a vnuků žalobce k nenávisti a o povinnosti umožnit žalobci styk s vnuky vůči žalované číslo pro zpětvzetí řízení zastaveno a zároveň bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou číslo. Toto usnesení nabylo právní moci dne 4. 11. 2020.

12. Žalovaný se k žalobě vyjádřil svým podáním ze dne 21. 10. 2020 (č. l. 149) tak, že se žalobou nesouhlasí, nárok žalobce neuznává a to nejen proto, že finanční situace žalovaného neumožňuje hradit žalobci výživné, ale zejména s ohledem na to, že nárok žalobce odporuje dobrým mravům, když tento se o něj od dětství nestaral a je na tom majetkově lépe, než sám žalovaný. Žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem se pohybuje kolem 40 000 Kč a na své 3 děti platí výživné ve výši 16 000 Kč. U žalobce pak uvedl, že ten pobírá důchod, vlastní dům, rozsáhlý pozemek a pole a vlastní byt, který pronajímá. Žalovaný také poukázal na skutečnost, že jeho matka je v nemocnici, do budoucna se jeví její stav neuspokojivý, takže nebude nikdy zcela soběstačná. Navrhl tedy zamítnutí žaloby. Žalovaný také poukázal na své vyjádření v řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 254/2006.

13. Na podání žalovaného pak sám žalobce reagoval přípisem doručeným zdejšímu soudu dne 1. 12. 2020, jehož součástí bylo trestní oznámení na žalovaného, které bylo zdejším soudem postoupeno Okresnímu státnímu zastupitelství Plzeň – město, dále pak podáním doručeným zdejšímu soudu dne 10. 12. 2020 a dne 20. 1. 2021, kdy v těchto podáních v podstatě stále opakoval shodná skutková tvrzení tak, jak je uvedla právní zástupkyně žalobce k doplnění žaloby ze dne 3. 8. 2020.

14. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.

15. Z výpisu z katastru nemovitostí (č.l. 189) má soud za prokázané, že žalobce je vlastníkem pozemku parcelní číslo o výměře 2 477 m² – zahrada, pozemku parcelní číslo o výměře číslo m² - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa – zemědělská usedlost, část územní celek, pozemku parcelní číslo o výměře 12 000 m² - orná půda a pozemku parcelní číslo o výměře 41 388 m² - orná půda, vše nemovitosti zapsány na list vlastnictví pro okres okres, k. ú. ulice obec, územní celek, vedeného Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, když tyto nemovitosti nabyl žalobce na základě rozhodnutí o dědictví v roce 1977 a dále na základě Rozhodnutí pozemkového úřadu v roce 2005.

16. Z výpisu z katastru nemovitostí (č.l. 191) má dále soud za zjištěné, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky číslo vymezeného ve stavbě adresa – rodinný dům (list vlastnictví) postaveného na pozemku číslo s podílem na společných částech nemovitosti o velikosti ¼, zapsaného pro k. ú. ulice obec, územní celek, okres okres, u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc a z list vlastnictví má pak soud za prokázané, že žalobce je rovněž výlučným vlastníkem podílu o velikosti ¼ na pozemku parcelní číslo, jehož součástí je budova adresa (rodinný dům), v němž se tato bytová jednotka nachází, když tento podíl je zapsán na list vlastnictví pro k. ú. ulice obec, územní celek, u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc a to na základě Dohody o vydání věci z roku 2000 ve spojení s Dohodou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví z roku 2014. Z tvrzení samotného žalobce má soud za zjištěné, že žalobce tento byt pronajímá za částku ve výši 5 000 Kč měsíčně.

17. Dále má soud z výpisu z katastru nemovitostí (č.l. 195) za prokázané, že žalobce je podílovým spoluvlastníkem o velikosti ¼ ve vztahu k celku na nemovitostech pozemková parcela číslo o výměře 107 m², jehož součástí je stavba bez čp/če – zemědělská stavba a dále pozemku číslo o výměře 733 m² - orná půda, vše nemovitosti zapsány na list vlastnictví pro k. ú. ulice obec, územní celek, okres okres, u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc a to na základě Dohody o vydání věci z roku 2000.

18. Z údajů z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že žalovaný není vlastníkem žádné nemovitosti (č. l. 199).

19. Ze zpráv Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 14. 5. 2021 (č. l. 212-215) má soud za prokázané, že žalovaný pobírá důchod, když za období červenec až září 2016 mu bylo vyplaceno celkem 27 843 Kč, za období od října do prosince 2016 celkem 27 843 Kč, za období od ledna do prosince 2017 celkem 114 504 Kč, za období od ledna do prosince 2018 celkem 119 244 Kč, za měsíc leden až prosinec 2019 celkem 129 048 Kč. Za měsíc leden až prosinec 2020 celkem 167 178 Kč, když ze zprávy České správy sociálního zabezpečení ze dne 14. 5. 2021 (č. l. 215) má soud za prokázané, že žalobci náleží na starobním důchodu a vdoveckém důchodu celkem částka 14 293 Kč měsíčně.

20. Z potvrzení o zdanitelných příjmech žalobce za rok 2016 (č. l. 218) má soud za prokázané, že žalobce vykazoval základ daně 517 149 Kč, a to za měsíc leden až srpen a za měsíc září až prosinec 2016 základ daně představoval částku 221 176 Kč. Ze mzdového listu žalovaného má soud za prokázané, že jeho příjem představoval za měsíc září částku 33 281 Kč, za měsíc říjen 29 391 Kč, za měsíc listopad 30 430 Kč, za měsíc prosinec 32 087 Kč. V roce 2017 pak dosáhl žalovaný celkem příjmu za celý tento rok v částce 88 060 Kč čistého, a to na dohodu o provedení práce, v hlavním pracovním poměru pak dosáhl celkem příjmu za rok 2017 v čistém 371 876 Kč. Za rok 2018 dosáhl na dohodu o provedení práce celkem částky 73 440 Kč a z hlavního pracovního poměru celkem částku 384 939 Kč. Za rok 2019 z dohody o provedení práce částku 62 560 Kč a z hlavního pracovního poměru částku ve výši 438 797 Kč. Za rok 2020 z dohody o provedení práce částku 57 800 Kč a z hlavního pracovního poměru částku ve výši 427 076 Kč. Za rok 2021 pak z dohody o provedení práce za měsíc leden až březen 2021 částku ve výši 13 600 Kč a na příjmech za tyto 3 měsíce v roce 2021 celkem v čistém částku 111 961 Kč.

21. Z čestného prohlášení žalovaného ze dne 23. 5. 2017 má soud za zjištěné, že žalovaný k 30. 9. 2016 ukončil činnost lékařské praxe a nadále je pouze zaměstnancem anonymizována čtyři slova.

22. Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 4. 2017 pod č. j. 56 Co 99/2017-120 má soud za prokázané, že tento změnil rozsudek Okresního soudu Plzeň – město ze dne 11. 11. 2016 pod č. j. 99 Nc 275/2016-72 tak, že schválil dohodu rodičů s tím, že žalovaný celé jméno žalovaného se zavázal hradit na výživu nezletilých dětí celkem měsíčně částku 16 000 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 7. 2016.

23. Z potvrzení příjmení příjmení ze dne 29. 3. 2021 (č. l. 234) má soud za zjištěné, že žalovaný uhradil dne 29.3.2021 částku 1 121 Kč, když tato částka dle tvrzení žalovaného představuje úhradu spoření nezletilé dceři.

24. Z potvrzení příjmení příjmení ze dne 29. 3. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný uhradil dne 29. 3. 2021 částku 611 Kč, když tato částka dle tvrzení žalovaného představuje úhradu spoření nezletilého syna jméno.

25. Z potvrzení anonymizováno – výpis ze dne 17. 5. 2021 (č. l. 236) - výpis z penzijního připojištění má soud za prokázané, že žalovaný má sjednáno penzijní připojištění s pravidelnou měsíční platbou ve výši 1 500 Kč.

26. Ze splátkového kalendáře příjmení příjmení má soud za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta půjčka celkem ve výši 400 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal hradit v pravidelných 22 měsíčních splátkách ve výši 5 253 Kč měsíčně, když žalovaný tvrdil, že tuto půjčku splácel v období od 4. 9. 2017 do 24. 6. 2020.

27. Dále pak žalovaný tvrdil, že hradí telefon a internet T-Mobile 200- 400 Kč měsíčně, když doklady o platbách prokazuje výpisem na zaplacení částky 210 Kč měsíčně (č. l. 243).

28. Dále žalovaný tvrdil, že hradí od 29.1.2021 měsíčně na Fond ohrožených dětí UNICEFT částku 425 Kč měsíčně, což prokazuje výpisem z účtu právnická osoba příjmení ze dne 29. 3. 2021.

29. Z potvrzení Magistrátu města Plzně ze dne 28. 1. 2021 (č. l. 178) má soud za prokázané, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla Škoda Octavia, a to od 9. 11. 2011 doposud.

30. Ze zdravotní dokumentace anonymizováno příjmení nemá soud za prokázané, že by zdravotní stav žalovaného vyžadoval zvýšené výdaje, když i z vyjádření samotné právní zástupkyně žalobkyně má soud za zjištěné, že zdravotní stav žalobce odpovídá jeho věku a nejsou s ním zvýšené žádné mimořádné výdaje.

31. Z účastnické výpovědi žalovaného má soud za prokázané, že se žalobce s jeho matkou rozešli ve dvou letech věku žalovaného. Od té doby bydlel žalovaný sám s matkou, s otcem se stýkal pouze sporadicky, a to do doby asi svých 5 let, kdy vídal otce tak 2 krát do roka, když navštěvoval svoji babičku, která zemřela v roce 1976. Od té doby se s otcem nestýkal. Viděl ho až v roce 1980, kdy byl s rodinou na výletě v obec. Má za to, že žalobce hradil žalovanému výživné v rozsahu 250- 300 Kč měsíčně. Uvedl, že s otcem nemá žádný vztah. Návštěva otce ve snaze tento vztah navázat, proběhla na počátku roku 2020 a žalovaný byl z tohoto setkání velmi zklamaný. Otec se ho ptal pouze na finanční situaci a krátce po této návštěvě podal opět žalobu na určení výživného pro svoji osobu.

32. Návrh žalovaného svědeckou výpovědí jeho matky k poměrům mezi žalobcem a žalovaným soud pro nadbytečnost zamítl, neboť má zato, že z provedeného dokazování byl již dostatečně objasněn skutkový stav tak, aby ve věci mohlo být rozhodnuto.

33. Podle § 915 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1.1.2014, je dítě povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu.

34. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Dle § 915 občanského zákoníku účinného je dítě povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu. Tato vyživovací povinnost by pak měla být projevem slušnosti a morálky, avšak její intenzita není taková, jak je tomu u vyživovací povinnosti rodičů k dětem. Dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu. Aby však došlo k aktivaci této vyživovací povinnosti, musí se rodiče dítěte ocitnout ve stavu odkázanosti na pomoc a výživu dětí, tzn. v situaci, kdy rodič není schopen sám se živit, když slušnou výživou znamená, že nejde pouze o úhradu těch nejnutnějších potřeb, ale i o úhradu odpovídající průměrnému životnímu standardu. V případě přiznávání výživného je nutno posuzovat nárok osoby domáhající se hrazení výživného nejenom v souladu se zákonnými kritérii, nýbrž i z hlediska, aby bylo mravné přiznat vyživovací povinnost tedy, aby plnění výživného nebylo v rozporu s dobrými mravy.

35. V daném případě, tedy z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný žil od svých dvou let ve společné domácnosti s matkou, s otcem se stýkal pouze sporadicky, a to při návštěvách u své babičky, a to asi do svých 7 let věku. Poté styk s otcem ustal, žalovaný si není vědom toho, že by jej otec kontaktoval. Zcela jistě ví, že jej otec nenavštěvoval a žádný osobní styk s ním po celou dobu jeho života neudržoval. Přesto se pak žalovaný sám pokusil v roce 2020 styk s otcem obnovit, avšak z tohoto setkání byl velmi zklamaný a neprodleně poté podal otec žalobu na určení vyživovací povinnost pro svoji osobu. Tedy již z tohoto hlediska má soud za to, že by přiznání výživného v daném případě bylo skutečně v rozporu s dobrými mravy, když žalobce coby otec žalovaného po celou dobu jeho života o žalovaného neprojevil téměř žádný zájem, nikterak se s ním nestýkal ani se o něj nestaral a ze strany žalobce nebyly navrženy žádné důkazy, které by toto tvrzení žalovaného, prokázané jeho samotnou výpovědí, vyvrátily. Co se týče druhé podmínky, a to zajištění slušné výživy, z provedeného dokazování má soud za to, že žalobce je schopen zajistit si slušnou výživu sám, žalobce pobírá měsíčně vdovský a starobní důchod v celkové výši 14 293 Kč, dále pak vlastní celou řadu nemovitostí tak, jak má soud za prokázané z jednotlivých výpisů z katastru nemovitostí, a tyto vlastnil po celou dobu po kterou se vyživovací povinnosti domáhá, dokonce vlastní bytovou jednotku, kterou pronajímá s měsíčním nájemným ve výši cca 5 000 Kč, jak sám žalobce ve svém podání ze dne 3. 8. 2020 uvedl. Naopak proti tomu žalovaného měsíční příjem představuje cca 38 000 – 40 000 Kč měsíčně čistého, a žalovaný je zároveň povinen hradit vyživovací povinnost ke svým 3 nezletilým dětem v částce 16 000 Kč měsíčně. Majetkové poměry žalobce jsou tedy dostačující pro to, aby si tento sám zajistil slušnou výživu, tedy nejen úhradu nezbytných potřeb, ale i úhradu odpovídající průměrnému životnímu standardu, když v řízení nebyly prokázány žádné zvláštní či nadstandartní potřeby žalobce např. ve spojení se zdravotním stavem žalobce, které by neměl být schopen si ze svých příjmů uspokojit. S ohledem na shora uvedené tedy soud dospěl k závěru, že není splněna podmínka přiznání výživného pro rozpor s dobrými mravy, jakož i s ohledem na skutečnost, že žalobce je schopen sám se živit. S ohledem na tato zjištění pak soud již dále nezkoumal případnou výši vyživovací povinnosti, neboť není splněna základní podmínka pro její přiznání, a proto žalobu zamítl tak, jak je pod výrokem II. tohoto rozsudku uvedeno.

36. Usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 5. 2021 byla anonymizováno jméno příjmení přiznána náhrada hotových výdajů v celkové výši 100 Kč za poskytnutí zdravotní dokumentace žalobce, když toto usnesení nabylo právní moci dne 3. 6. 2021. V souladu s ustanovením § 148 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V tomto případě by to byl žalobce, který by byl povinen tyto vynaložené náklady ve výši 100 Kč státu uhradit, avšak žalobce byl osvobozen od povinnosti platit soudní poplatky, a proto mu soud tuto povinnost neuložil.

37. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého by žalovaný, který byl ve věci zcela úspěšný, měl právo na plnou náhradu nákladů řízení, avšak žalovaný se tohoto práva výslovně vzdal, a proto soud rozhodl tak, jak je pod výrokem III. tohoto rozsudku uvedeno a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň – město.