OSPM 34 C 143/2020-50

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ zastoupen advokátkou Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 5 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 500 Kč od 17. 11. 2018 do zaplacení ve výši 9 %, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 4 650 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení částky 5 500 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku z titulu příspěvku dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

2. Soud vzal za prokázané, že žalovaný je od 19. 12. 2017 v Registru vozidel zapsán jako provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značka, příjmení: anonymizováno, číslo TP vozidla anonymizováno. K vozidlu nebylo ode dne 9. 4. 2018 do 27. 6. 2018 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Ve smlouvě ze dne 1. 12. 2017 mezi jméno příjmení a žalovaným se její strany dohodly, že jméno příjmení vypůjčí od 1. 12. 2017 do 31. 12. 2017 žalovanému na dobu jednoho měsíce shora uvedený osobní automobil. Na konci prosince 2017 žalovaný vrátil vypůjčený značka automobilu.

3. Soud vyšel z § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle něhož vlastník a provozovatel vozidla jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České kanceláři pojistitelů příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona, tj. že musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel splněna po celou dobu povinnost pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

4. Podle § 4 odst. 2 písm. b) zákona se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Zapsaný provozovatel či vlastník vozidla se povinnosti k zaplacení příspěvku zprostí, pokud prokáže, že v rozhodné době nebyl provozovatelem nebo vlastníkem vozidla a že zápis v registru silničních vozidel je chybný (srov. Kazda P. a Kazdová K.: Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Komentář. Wolters Kluwer, 2016, § 4).

5. Skutečnost, že ust. § 4 odst. 1 písm. b) zákona zákonodárce mínil jako vyvratitelnou právní domněnku, potvrzuje i důvodová zpráva k zákonu č. 293/2017 Sb., kde k bodu 2 je uvedeno, že se navrhují vyvratitelné domněnky týkající se osoby vlastníka a provozovatele, jako osob zapsaných v registru silničních vozidel jako vlastník či provozovatel, a že pro případ, kdy stav zápisu v registru silničních vozidel nebude odpovídat skutečnému stavu, bude moci dotčená osoba prokázat, že není vlastníkem či provozovatelem vozidla, čímž budou dostatečným způsobem ochráněna její práva. S touto konstrukcí je provázáno též stanovení počátku běhu prekluzivní lhůty zániku nároku na zaplacení příspěvku, je-li skutečným vlastníkem či provozovatelem vozidla někdo jiný, než zapsaná osoba, v § 4 odst. 6 věty druhé zákona.

6. Žalovaný tuto právní domněnku vyvrátil a prokázal, že v rozhodné době nebyl provozovatelem vozidla.

7. Definici provozovatele vozidla v zákoně o pojištění odpovědnosti provozu vozidla nelze zaměňovat s vymezením provozovatele v § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, či totožným vymezením v § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, neboť tyto definice byly vytvořeny pro účely těchto zvláštních zákonů, zejména pro účely stanovení objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla v § 125f zákona o silničním provozu (srov. Bušta P. a Kněžínek J.: Zákon o silničním provozu. Komentář. Wolters Kluwer, 2016, § 125f a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2018, č. j. 1 AS 222/2017-45, 25. - 44. odstavec odůvodnění).

8. Smyslem a účelem příspěvku je kompenzovat výdaje na náhrady újem způsobených provozem nepojištěných vozidel vyplacených z Garančního fondu ČKP. Samotná existence povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má úzkou souvislost s objektivní odpovědností provozovatele vozidla podle § 2927 o. z. Přitom ve smyslu tohoto ustanovení se za provozovatele vozidla považuje i takový uživatel, který vozidlo dočasně užívá na základě nájmu, výpůjčky nebo výprosy; je potřeba toliko toho, aby mohl během užívání vozidla volně rozhodovat o jeho užití, tj. o tom, zda, kdy a jak bude automobil používán, aby měl vypůjčitel plně k dispozici dohled nad stavem dopravního prostředku atd., což v souzeném případě bylo splněno. Jelikož za škodu z provozu dopravního prostředku je objektivně odpovědný jeho faktický provozovatel a nikoli evidenční provozovatel, jeví se logické, aby to byl právě faktický provozovatel, na něhož by měla dopadat povinnost sjednat pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a v případě, že se tak nestane, aby na něho dopadla povinnost zaplatit příspěvek podle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Naproti tomu objektivní odpovědnost provozovatele vozidla ustanovená v § 125f zákona o silničním provozu byla do zákona zavedena, aby nedocházelo k nadužívání práva odepřít výpověď s odkazem na osobu blízkou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2018, č. j. 1 As 222/2017-45, 35. odst. odůvodnění). Podobně evidenční stav převáží např. při stanovení poplatníka silniční daně podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o dani silniční (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2012 č. j. 1 AFS 79/2012-42). Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že ve vztahu k žalovanému nejsou splněny podmínky § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a tedy žalovaný není povinen k zaplacení příspěvku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 650 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 500 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 7. 1. 2021, z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 1. 2021 a z částky 750 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne 15. 1. 2021 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nesplní-li povinná osoba povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná osoba domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.