OSPM 13 C 70/2022-42

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Vaške ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 14 335 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 14 335 Kč, 8,25 % roční úroky z prodlení z částky 7 144 Kč od datum do zaplacení a z částky 7 191 Kč od datum do zaplacení a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávek ve výši 600 Kč.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení 8,25 % ročních úroků z prodlení z náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč od datum do zaplacení a z náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč od datum do zaplacení, žaloba se zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 800 Kč k rukám advokátky anonymizováno jméno příjmení.

1 Žalobou podanou u soudu dne datum se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 14 335 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla registrační značka, s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně (dále jen„ předmětné vozidlo“), a že k němu v obdobích od datum do datum (dále jen„ první období“) a od datum do datum (dále jen„ druhé období“) neměl uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu. Proto je povinen zaplatit za ně žalobkyni příspěvek ve výši 7 144 Kč za první období a 7 191 Kč za druhé období. Na příslušenství vymáhané pohledávky požadovala žalobkyně 8,25 % roční úroky z prodlení z částky 7 444 Kč od datum do zaplacení a z částky 7 491 Kč od datum do zaplacení a náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práv na příspěvek ve výši 600 Kč.

2 Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci se – vzhledem k tomu, že příspěvek je z pohledu unijních předpisů daní svého druhu a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, se na něj nevztahuje, a že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních (číslo Sb.) pravomoc soudů v těchto věcech neupravuje – opírá o ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, a o skutečnost, že žalovaný měl v době zahájení řízení bydliště v obvodu zdejšího soudu (viz výpis z registru obyvatel na č.l. 8-9 spisu) a k projednání a rozhodnutí věci je tedy podle § 85 odst. 2 o.s.ř. místně příslušný zdejší soud; jelikož tento soud je na území České republiky, je ve věci dána i pravomoc českých soudů.

3 Žalovaný se k žalobě, jež mu byla doručena uložením s účinky ke dni datum (viz obálku na č.l. 34 spisu a sdělení na č.l. 35 spisu), nevyjádřil.

4 Soud ve věci konal jednání dne datum. Zástupkyně žalobkyně se z jednání omluvila, o jeho odročení nepožádala. Žalovaný, jemuž bylo předvolání doručeno spolu se žalobou uložením s účinky ke dni datum (viz výše), se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud přitom dospěl k závěru, že ve věci je možno rozhodnout na základě obsahu spisu, a proto věc při tomto jednání projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř.

5 Z listiny nadepsané„ Zjištěné údaje o vozidle“ soud zjistil, že žalovaný je nejméně od datum evidován v registru vozidel jako vlastník předmětného vozidla, které je osobním automobilem se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně.

6 Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že v prvním a druhém období nebylo k předmětnému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu.

7 Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne datum soud zjistil, že tímto přípisem vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení příspěvku za předmětné vozidlo za první období ve výši 7 144 Kč do 60 dnů od doručení přípisu.

8 Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne datum soud zjistil, že tímto přípisem vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení příspěvku za předmětné vozidlo za druhé období ve výši 7 191 Kč do 60 dnů od doručení přípisu.

9 Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný jí na žádnou z částek uplatněných žalobou dosud nic nezaplatil.

10 Na základě provedených důkazů, jež zhodnotil podle § 132 o.s.ř., učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: žalovaný je nejméně od datum do současnosti vlastníkem předmětného vozidla, které je osobním automobilem se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně. V prvním a druhém období k němu neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu. Výzvou ze dne datum ho žalobkyně vyzvala k zaplacení příspěvku za předmětné vozidlo za první období ve výši 7 144 Kč do 60 dnů od doručení přípisu a výzvou ze dne datum ho vyzvala k zaplacení příspěvku za druhé období ve výši 7 191 Kč do 60 dnů od doručení přípisu. Žalovaný žalobkyni na žádnou z částek uplatněných žalobou dosud nic nezaplatil.

11 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z převážné části důvodná.

12 Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

13 Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

14 Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

15 Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

16 Podle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

17 Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18 V dané věci má soud za prokázané, že žalovaný byl ve výše uvedených obdobích vlastníkem předmětného vozidla a že v těchto obdobích k němu neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu. Žalovaný je proto podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. povinen zaplatit za ně žalobkyni příspěvek, jehož výše odpovídá podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. součinu počtu dní, kdy k předmětnému vozidlu nebylo sjednáno uvedené pojištění, a jeho denní sazby. Předmětné vozidlo je osobním automobilem s objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně a denní příspěvek tedy podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon číslo Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném od 1. 1. 2018 do datum (dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“), činí 47 Kč. První období čítalo 152 dnů a příspěvek tedy činí 152 dnů x 47 Kč/den = 7 144 Kč, druhé období čítalo 153 dnů a příspěvek tedy činí 153 dnů x 47 Kč/den = 7 191 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni tyto – již splatné (viz dále) – částky v celkové výši 14 335 Kč dosud nezaplatil, soud žalobě ohledně nich vyhověl.

19 Žalobkyně má podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. také právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, v souzené věci formou výzev k úhradě příspěvku ze dne datum a datum. Výše této náhrady podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí 300 Kč a za dvě období tedy celkem činí 600 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni ani tuto částku dosud nezaplatil, soud žalobě i ohledně ní vyhověl.

20 Právo žalobkyně na úroky z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 obč. zák. Příspěvky se podle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. staly splatnými uplynutím 60 dnů od doručení výzev ze dnů datum a datum žalovanému. Požadavek žalobkyně na 8,25 % roční úroky z prodlení z částky 7 144 Kč až od datum do zaplacení a z částky 7 491 Kč až od datum do zaplacení je tedy po právu, a proto soud žalobě i v této části vyhověl. Ohledně úroků z prodlení v téže sazbě za tatáž období z náhrad nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práv na příspěvek v celkové výši 600 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť tyto náklady jsou podle § 513 obč. zák. coby náklady spojené s jejím uplatněním příslušenstvím pohledávky, z nějž žalobkyni úroky z prodlení nepřísluší.

21 Žalobkyně měla ve věci neúspěch jen v poměrně nepatrné části a má proto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Ty spočívají pouze v soudním poplatku zaplaceném ve správné výši 800 Kč a je třeba je zaplatit k rukám její advokátky (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka za sepis upomínek ze dnů datum a datum soud žalobkyni nepřiznal, neboť tyto upomínky byly v situaci, kdy žalovaný byl k zaplacení příspěvků vyzván již přípisy ze dnů datum a datum, za něž bylo žalobkyni přiznáno 600 Kč, nadbytečné.

22 Náklady právního zastoupení soud účelnými rovněž neshledal. Tvoří-li příspěvky podle § 24 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. příjem garančního fondu a je-li žalobkyně ze zákona pověřena jejich uplatněním a vymáháním, je na místě, aby si k tomu vytvořila potřebné personální a materiální předpoklady. Má-li žalobkyně v rámci své organizační struktury zřízeno oddělení příspěvků do garančního fondu, jež sepsalo precizně formulované výzvy a upomínky ze dnů datum, datum a datum, pak se smysl zastoupení žalobkyně advokátkou do značné míry vytrácí, neboť uvedené oddělení by nepochybně zvládlo i sepsání žaloby, jež se svou složitostí a obsahem od výzev a upomínek prakticky neliší. Situace je zde obdobná jako u vymáhání přirážky za neoznámený televizní přijímač Českou televizí (viz nálezy Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3344/12, ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3768/14, a ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1333/14) – není vskutku rozdílu mezi provozováním neoznámeného televizního přijímače, za něž je vlastník povinen České televizi jakožto subjektu zřízenému zákonem a financovanému mimo jiné z těchto přirážek zaplatit přirážku, a provozováním motorového vozidla bez pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu, za něž je vlastník povinen žalobkyni jakožto subjektu zřízenému zákonem a financovanému mimo jiné z těchto příspěvků zaplatit příspěvek. Obě platby jsou majetkovým transferem podobným dani a jejich soudní vymáhání musí mít stejný režim. Závěry nálezů Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3344/12, ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3768/14, a ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1333/14, tedy dopadají i na žalobkyni. Okolnost, že Česká televize ani žalobkyně z formálního hlediska nejsou orgány veřejné moci ani územními samosprávnými celky, na tom nic nemění. Okolnost, že žalobkyně nehospodaří s veřejnými prostředky, na tom také nic nemění; veřejnými prostředky nejsou ani přirážky k televizním poplatkům, a přesto si má Česká televize k jejich vymáhání zajistit vlastní personální a materiální předpoklady. Okolnost, že žalobkyně je právnickou osobou sdružující pojistitele, zatímco Česká televize členství nemá, na tom také nic nemění. Připodobňování žalobkyně vymáhající příspěvek k advokátovi vymáhajícímu palmární pohledávku je nepřípadné, neboť advokát není subjekt zřízený zákonem a palmární pohledávka není zákonem uloženým majetkovým transferem podobným dani.

23 Argumentace ve prospěch opačného názoru rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1098/2009, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo jeho rozsudky ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3662/2018, ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1976/2019, a ze dne 13. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 79/2020, a jeho usneseními ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4086/2007, ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1732/2012, a ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 956/2019, je nepřesvědčivá, neboť ve všech těchto řízeních nešlo o vymáhání příspěvku, nýbrž o náhrady škod a nemajetkových újem, tedy o spory skutkově i právně podstatně složitější. Soudu není známo žádné rozhodnutí dovolacího soudu, které by žalobkyni přiznávalo náhradu nákladů právního zastoupení i ve sporech o zaplacení příspěvku. Ústavní soud sice v usneseních ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 3696/13, a ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 967/16, žalobkyni za subjekt, který by z hlediska přiznávání náhrady nákladů řízení patřil do stejné skupiny subjektů jako Česká televize, nepovažoval, tento názor však v těchto usneseních není nijak odůvodněn a je třeba jej pokládat za nepřesvědčivý. V čem se žalobkyně při vymáhání příspěvků liší od České televize při vymáhání přirážek, dosud nikdo přesvědčivě nevysvětlil, a proto soud i nadále pevně setrvává na svém názoru, že mezi nimi rozdíl není. Náhradu nákladů právního zastoupení tudíž žalobkyni nepřiznal.

24 Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek neshledal.

Proti tomuto rozsudku se lze odvolat do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.