OSPM 13 C 94/2022-19

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Vaške ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 11 374 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 11 374 Kč, úroky z prodlení v sazbě 10 % ročně z částky 4 183 Kč od 13. 10. 2019 do zaplacení a v sazbě 8,25 % ročně z částky 7 191 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávek ve výši 600 Kč.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 800 Kč k rukám advokátky anonymizováno jméno příjmení.

1 Žalobou podanou u soudu dne 24. 4. 2022 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 11 374 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla anonymizována tři slova, registrační značka (dále jen„ první vozidlo“), a motorového vozidla anonymizována dvě slova, registrační značka (dále jen„ druhé vozidlo“), že k prvnímu vozidlu neměl v období od 17. 4. 2019 do 14. 7. 2019 (dále jen„ první období“) uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu a že ke druhému vozidlu neměl tutéž smlouvu uzavřenu v období od 1. 9. 2019 do 31. 1. 2020 (dále jen„ druhé období“). Je proto je povinen zaplatit za ně žalobkyni příspěvek ve výši 4 183 Kč za první období a 7 191 Kč za druhé období. Na příslušenství vymáhané pohledávky požadovala žalobkyně úroky z prodlení v sazbě 10 % ročně z částky 4 183 Kč od 13. 10. 2019 do zaplacení a v sazbě 8,25 % ročně z částky 7 191 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práv na příspěvek ve výši 600 Kč.

2 Žalovaný se k žalobě, jež mu byla doručena uložením s účinky ke dni 4. 7. 2022 (viz obálku na č.l. 8 spisu a sdělení na č.l. 9 spisu), nevyjádřil.

3 Soud ve věci konal jednání dne 25. 7. 2022. Zástupkyně žalobkyně se z jednání omluvila, o jeho odročení nepožádala. Žalovaný, jemuž bylo předvolání doručeno spolu se žalobou uložením s účinky ke dni 4. 7. 2022 (viz výše), se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud přitom dospěl k závěru, že ve věci je možno rozhodnout na základě obsahu spisu, a proto věc při tomto jednání projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř.

4 Z listiny nadepsané„ Zjištěné údaje o vozidle“ soud zjistil, že žalovaný je od 10. 4. 2019 evidován v registru vozidel jako vlastník a provozovatel prvního vozidla, které je osobním automobilem se zdvihovým objemem válců motoru 1 390 cm3.

5 Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že v prvním období nebylo k prvnímu vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu.

6 Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu anonymizováno ze dne 28. 8. 2019 soud zjistil, že tímto přípisem vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení příspěvku za první vozidlo za první období ve výši 4 483 Kč do 30 dnů od doručení přípisu.

7 Z kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla ze dne 26. 6. 2018 soud zjistil, že tohoto dne uzavřel žalovaný s jméno příjmení smlouvu, jíž si od něj zakoupil druhé vozidlo.

8 Z listiny nadepsané„ Zjištěné údaje o vozidle“ soud zjistil, že žalovaný je od 27. 6. 2018 evidován v registru vozidel jako vlastník a provozovatel druhého vozidla, které je osobním automobilem se zdvihovým objemem válců motoru 1 389 cm3.

9 Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že v druhém období nebylo ke druhému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu.

10 Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu anonymizováno ze dne 11. 2. 2021 soud zjistil, že tímto přípisem vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení příspěvku za druhé vozidlo za druhé období ve výši 7 491 Kč do 60 dnů od doručení přípisu.

11 Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný jí na žádnou z částek uplatněných žalobou dosud nic nezaplatil.

12 Na základě provedených důkazů, jež zhodnotil podle § 132 o.s.ř., učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

a) Žalovaný je nejméně od 10. 4. 2019 do současnosti vlastníkem prvního vozidla, které je osobním automobilem se zdvihovým objemem válců motoru 1 390 cm3. V prvním období k němu neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu. Výzvou ze dne 28. 8. 2019 ho žalobkyně vyzvala k zaplacení příspěvku za toto vozidlo za první období ve výši 4 483 Kč do 30 dnů od doručení přípisu.

b) Žalovaný je od 26. 6. 2018 do současnosti vlastníkem druhého vozidla, které je osobním automobilem se zdvihovým objemem válců motoru 1 389 cm3. Ve druhém období k němu neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu. Výzvou ze dne 11. 2. 2021 ho žalobkyně vyzvala k zaplacení příspěvku za toto vozidlo za druhé období ve výši 7 491 Kč do 30 dnů od doručení přípisu.

c) Žalovaný žalobkyni na žádnou z částek uplatněných žalobou dosud nic nezaplatil.

13 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

14 Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

15 Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit anonymizováno příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

16 Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

17 Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit anonymizováno náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

18 Podle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů anonymizováno, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit anonymizováno okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti anonymizováno uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů anonymizováno u soudu.

19 Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20 V dané věci má soud za prokázané, že žalovaný byl v prvním období vlastníkem prvního vozidla a ve druhém období vlastníkem druhého vozidla a že v těchto obdobích k nim neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jejich provozu. Je proto podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. povinen zaplatit za ně žalobkyni příspěvek, jehož výše odpovídá podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. součinu počtu dní, kdy k vozidlu nebylo sjednáno uvedené pojištění, a jeho denní sazby. Obě vozidla jsou osobními automobily s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 a denní příspěvek tedy podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2021 (dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“), činí 47 Kč. První období čítalo 89 dnů a příspěvek tedy činí 89 dnů x 47 Kč/den = 4 183 Kč, druhé období čítalo 153 dnů a příspěvek tedy činí 153 dnů x 47 Kč/den = 7 191 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni tyto – již splatné (viz dále) – částky v celkové výši 11 374 Kč dosud nezaplatil, soud žalobě ohledně nich vyhověl.

21 Žalobkyně má podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. také právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, v souzené věci formou výzev k zaplacení příspěvku do garančního fondu. Výše této náhrady podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí 300 Kč a za dvě období tedy celkem činí 600 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni ani tuto částku dosud nezaplatil, soud žalobě i ohledně ní vyhověl.

22 Právo žalobkyně na úroky z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 obč. zák. Příspěvky se podle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. staly splatnými uplynutím 30 dnů od doručení výzvy ze dne 28. 8. 2019 a uplynutím 60 dnů od doručení výzvy ze dne 11. 2. 2021. Požadavek žalobkyně na úroky z prodlení v sazbě 10 % ročně z částky 4 183 Kč až od 13. 10. 2019 do zaplacení a v sazbě 8,25 % ročně z částky 7 191 Kč až od 28. 4. 2021 do zaplacení je tedy po právu, a proto soud žalobě i v této části vyhověl.

23 Žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Ty spočívají pouze v soudním poplatku zaplaceném ve správné výši 800 Kč a je třeba je zaplatit k rukám její advokátky (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka za sepis upomínek ze dnů 6. 11. 2019, 17. 1. 2020 a 19. 5., 17. 6., 1. 11. a 8. 11. 2021 soud žalobkyni nepřiznal, neboť tyto upomínky byly v situaci, kdy žalovaný byl k zaplacení příspěvků vyzván již přípisy ze dnů 28. 8. 2019 a 11. 2. 2021, za něž bylo žalobkyni přiznáno 600 Kč, nadbytečné.

24 Náklady právního zastoupení soud účelnými rovněž neshledal. Tvoří-li příspěvky podle § 24 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. příjem garančního fondu a je-li žalobkyně ze zákona pověřena jejich uplatněním a vymáháním, je na místě, aby si k tomu vytvořila potřebné personální a materiální předpoklady. Má-li žalobkyně v rámci své organizační struktury zřízeno oddělení příspěvků do garančního fondu, jež sepsalo výše uvedené, precizně formulované výzvy a upomínky, pak se smysl zastoupení žalobkyně advokátkou do značné míry vytrácí, neboť uvedené oddělení by nepochybně zvládlo i sepsání žaloby, jež se svou složitostí a obsahem od výzev a upomínek prakticky neliší. Situace je zde obdobná jako u vymáhání přirážky za neoznámený televizní přijímač anonymizována dvě slova (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 3768/14, a ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 1333/14) – není vskutku rozdílu mezi provozováním neoznámeného televizního přijímače, za něž je vlastník povinen České televizi jakožto subjektu zřízenému zákonem a financovanému mimo jiné z těchto přirážek zaplatit přirážku, a provozováním motorového vozidla bez pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu, za něž je vlastník povinen žalobkyni jakožto subjektu zřízenému zákonem a financovanému mimo jiné z těchto příspěvků zaplatit příspěvek. Obě platby jsou majetkovým transferem podobným dani a jejich soudní vymáhání musí mít stejný režim. Závěry nálezů Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 3768/14, a ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 1333/14, tedy dopadají i na žalobkyni. Okolnost, že Česká televize ani žalobkyně z formálního hlediska nejsou orgány veřejné moci ani územními samosprávnými celky, na tom nic nemění. Okolnost, že žalobkyně nehospodaří s veřejnými prostředky, na tom také nic nemění; veřejnými prostředky nejsou ani přirážky k televizním poplatkům, a přesto si má Česká televize k jejich vymáhání zajistit vlastní personální a materiální předpoklady. Okolnost, že žalobkyně je právnickou osobou sdružující pojistitele, zatímco Česká televize členství nemá, na tom také nic nemění. Připodobňování žalobkyně vymáhající příspěvek k advokátovi vymáhajícímu palmární pohledávku je rovněž nepřípadné, neboť advokát není subjekt zřízený zákonem a palmární pohledávka není zákonem uloženým majetkovým transferem podobným dani.

25 Argumentace ve prospěch opačného názoru rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1098/2009, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 141/2011, jeho rozsudky ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3662/2018, ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1976/2019, a ze dne 13. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 79/2020, a jeho usneseními ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4086/2007, ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1732/2012, a ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 956/2019, je nepřesvědčivá, neboť ve všech těchto řízeních nešlo o vymáhání příspěvku, nýbrž o náhrady škod a nemajetkových újem, tedy o spory skutkově i právně podstatně složitější. Soudu není známo žádné rozhodnutí dovolacího soudu, které by žalobkyni přiznávalo náhradu nákladů právního zastoupení i ve sporech o zaplacení příspěvku. Ústavní soud sice v usneseních ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 3696/13, a ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 967/16, žalobkyni za subjekt, který by z hlediska přiznávání náhrady nákladů řízení patřil do stejné skupiny subjektů jako Česká televize, nepovažoval, tento názor však v těchto usneseních není nijak odůvodněn a je třeba jej pokládat za nepřesvědčivý. V čem se žalobkyně při vymáhání příspěvků liší od České televize při vymáhání přirážek, dosud nikdo přesvědčivě nevysvětlil, a proto soud i nadále pevně setrvává na svém názoru, že mezi nimi rozdíl není. Náhradu nákladů právního zastoupení tudíž žalobkyni nepřiznal.

26 Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek neshledal.

Proti tomuto rozsudku se lze odvolat do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.