OSPM 14 C 215/2023

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částky 19 361,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 361,65 Kč s úrokem ve výši 1 386,54 Kč, úrokem 22,68 % ročně z částky 19 361,65 Kč jdoucím od 1. 2. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 361,65 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 19 361,65 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 1. 8. 2021 požádal žalovaný banku o poskytnutí revolvingového úvěru číslo této žádosti bylo bankou vyhověno, a na základě akceptace došlo k uzavření smlouvy o úvěru číslo s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, přičemž banka žalovanému otevřela úvěrový účet shodného čísla a vydala mu platební kartu. Právní předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost a na účet zprostředkovatele zaslal dne 2. 8. 2021 částku požadovaného úvěru ve výši 17 990 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách, své povinnosti však neplnil, předchůdce žalobkyně tak prohlásila úvěr za splatný ke dni 31. 1 2022. Pohledávka žalobkyně byla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 2. 2022 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu domáhá zaplacení úroku ve výši 22,68 % částečně kapitalizovaného. Dluh žalovaného ve výši 19 361,65 Kč se skládá z částky 18 390 Kč na jistině, poplatku ve výši 600 Kč, poplatků 400 Kč (za naúčtované měsíční poplatky á 50 Kč za měsíce srpen až listopad 2021), smluvní pokuty ve výši 92 Kč, pojistného 279,56 Kč a dále z kapitalizovaného úroku 1 386,54 Kč. Žalovaný ničeho nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně již v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti. Předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne 1. 8. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě které zřídil žalovanému účet, a umožnil žalovanému čerpat tzv. revolvingový úvěr až do maximální výše 50 000 Kč a žalovaný se zavázal skutečně čerpanou částku vrátit ve splátkách, jejichž výše činila minimálně 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, nejméně ve výši 500 Kč vždy k 17. dni v měsíci. ulice úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 %, RPSN 28,74 %, pojištění činilo 7,99 % ze splátky úvěru (viz smlouva o úvěru, úvodní dopis a VOP). Žalovaný ve smlouvě uvedl informace o svých osobních poměrech. Uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost k dětem, bydlí v nájmu, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 17 000 Kč a jeho měsíční náklady na domácnost činí 9 000 Kč. Úvěr byl veden na účtu číslo ke dni 30. 12. 2021 měl žalovaný dlužit 20 748,19 Kč, z toho dluh na poplatku činí 600 Kč (za náklady vymáhacího procesu), kapitalizovaný úrok k tomuto dni činil 1 386,54 Kč a smluvní pokuta 92 Kč. Žalovaný dluh řádně nesplácel. Právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova pohledávku za žalovaným postoupil smlouvou ze dne 21. 2. 2022 na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 2. 2022 (oznámení o postoupení pohledávek – pozn. v dopise pravděpodobně chybně uvedeno datum 25. 2. 2021, byť z kontextu oznámení je zřejmé, že postoupení i oznámení této skutečnosti žalovanému došlo v roce 2022). Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 3. 3. 2022 k zaplacení dluhu (předžalobní výzva). Žádné další důkazy nebyly v řízení navrhovány, žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a neuvedl žádné skutečnosti ani důkazy na svou obranu.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“ nebo pouze„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Na smluvní vztah je třeba též aplikovat zákon č. 257/2016 Sb. ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru, který zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Soud nejprve zkoumal, zda byla v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka (žalované) splácet poskytnutý úvěr. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že poskytovatel úvěru zjistil základní informace od žalovaného prostřednictvím dotazníku včleněného přímo do žádosti o poskytnutí úvěru (výši měsíčního příjmu, celkové příjmy domácnosti, celkové náklady domácnosti). Prověřování takto sdělených informací sice nebylo nijak dále prokazováno, nicméně z předložených listin vyplývá, že poskytovatel úvěru taktéž nad rámec informací zjištěných od žalovaného prověřil příslušné databáze k ověření jeho úvěruschopnosti a za účelem takového prověření získal poskytovatel úvěru souhlas žalovaného. Poskytovatel úvěru taktéž učinil dotaz do tzv. negativního registru příjmení, z něhož zjistil, že žalovaný není veden jako osoba se závazky po splatnosti. Soud konstatuje, že výše sjednaného úroku odpovídá úroku ve smyslu ustanovení § 2392 občanského zákoníku, přičemž ve vztahu k výši úroku nespatřuje soud zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud tedy dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo platně k uzavření úvěrové smlouvy, na základě které žalovaný čerpal poskytnuté finanční prostředky, které však nesplácel řádně dle sjednaných podmínek. Z tohoto důvodu se žalovaný dostal do prodlení se splněním závazku dle § 1970 o. z., následně došlo k zesplatnění předmětného úvěru a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na úhradu celého úvěru včetně sjednaných poplatků a sankcí za prodlení žalovaného. Žalovaný na svou obranu nic netvrdil ani neprokazoval, v řízení zůstala nečinný. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně žalobcem požadovaného příslušenství. Výrokem I. tohoto rozsudku soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit celou žalovanou částku včetně úroku a úroku z prodlení a ke splnění této povinnosti stanovil žalovanému obecnou třídenní lhůtu ve smyslu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb, občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

12. Výrokem II. soud rozhodl o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a náleží jí proto náhrada nákladů v plné výši podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud však zjistil, že statutárním orgánem – předsedou představenstva je anonymizováno jméno příjmení, členem dozorčí rady je pak anonymizováno jméno příjmení, který je zástupcem žalobkyně v tomto řízení. anonymizováno jméno příjmení je společnicí advokátní kanceláře právnická osoba, rovněž advokát anonymizováno jméno příjmení je advokátem, který působí ve stejné advokátní kanceláři. Nelze odhlédnout ani od té skutečnosti, že žalobkyně je inkasní agenturou, jež si má vymáhání pohledávek zajistit vlastním aparátem. Žalobkyni tedy nic nebránilo v tom, aby návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podala sama, aniž by zbytečně docházelo k navyšován nákladů tohoto řízení. Soud v tomto směru vychází ze závěrů formulovaných Ústavním soudem ČR (srov. sp. zn. I. ÚS 988/12) i Nejvyšším soudem ČR (sp. zn. 28 Cdo 887/2016), v nichž je řešena nutnost zkoumat účelnost nákladů vynaložených účastníkem v zastoupení advokátem. Z těchto důvodu dospěl soud k závěru, že nelze jednání žalobkyně poskytnout soudní ochranu a je na místě žalobkyni přiznat na náhradě nákladů řízení toliko právo na zaplacení soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále hotové výdaje žalobkyně v paušální výši ve smyslu 151 odst. 3 o.s.ř. za 2 úkony (výzva k plnění, sepis žaloby) po 300 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč, celkem tedy částku 1 526 Kč. Ve zbývající části soud neshledal náklady řízení žalobkyně jako účelně vynaložené a proto je nepřiznal. O lhůtě ke splnění povinnosti stanovené žalovanému výrokem II. rozhodl soud taktéž dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.