OSPM 16 C 40/2022-77

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Skalou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, ⟪LB:lb_003⟫ IČO ⟪LB:lb_004⟫ za vedlejšího účastenství ⟪LB:lb_005⟫ na straně žalobce: anonymizováno jméno příjmení, anonymizována tři slova ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa, IČO ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_009⟫ pro zaplacení částky 211 304,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 79 483,21 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně, jdoucím od 1. 12. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá ohledně zaplacení další částky 131 821 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně, jdoucím od 1. 12. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit Českému státu – Okresnímu soudu Plzeň – město soudní poplatek 3 975 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 3 975 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátky.

V. Ve vztahu mezi vedlejším účastníkem na straně žalobce příjmení jméno příjmení, anonymizováno, a žalovaným se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Žalobce se domáhal žalobou z 15. 3. 2022 regresního nároku na žalovaném jako bývalém anonymizována dvě slova, který v anonymizováno věci spisová značka obdržel od povinného peněžité částky (celkem 211 304,21 Kč), které však následně v plném rozsahu nevyplatil oprávněnému. Stát proto nejprve (v rámci náhrady škody za nesprávný úřední postup) částku vyplatil oprávněnému a má nyní právo regresu.

Do řízení vstoupil jako vedlejší účastník nynější anonymizována dvě slova, jenž zastává shodný anonymizována dvě slova, který se žalobou souhlasil.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť částky v plném rozsahu vyplatil, tj. nebylo nezvratně prokázáno, že obdržel od povinného jakoukoliv další částku nad rámec toho, co předal následně oprávněnému. Nástupce žalovaného v anonymizována tři slova příjmení, anonymizováno, si odmítl převzít spisy, tyto nejsou v držení žalovaného (byly ponechány v sídle úřadu) a žalovaný tak nemá přehled o průběhu dané exekuce.

Byl prokázán následující skutkový děj:

Dne datum podal oprávněný příjmení právnická osoba, anonymizováno návrh proti povinnému jméno příjmení, IČO k vymožení peněžité částky, přičemž název soudu usnesením ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací exekuci nařídil.

Dále bylo prokázáno, že z majetku povinného bylo během exekuce k rukám anonymizována tři slova celé jméno žalovaného (nyní tedy žalovaného) získáno peněžité plnění celkem 211 304,21 Kč, když jednak dne 26. 11. 2010 bylo zaplaceno 148 229,88 Kč a dalších 15 101,53 Kč.

Dále bylo datum obdobně vymoženo 47 972,80 Kč.

Uvedené 3 platby jsou prokázány usnesením exekučního soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací (bod anonymizována dvě slova odůvodnění citovaného usnesení). Přičemž uvedená skutková okolnost nebyla v exekučním řízení nikým zpochybněna a ze shodného zjištění vyšel v exekučním řízení také soud odvolací, který zcela shodně uvedl tyto platby ve svém usnesení ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací (bod 10 odůvodnění).

Celkově tedy tímto způsobem přijal žalovaný v rámci úřední činnosti 211 304,21 Kč.

Pro přehlednost je vhodné dodat, že podle rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 3594/2007 se v daném okamžiku považovaly tyto částky za splněné z hlediska hmotného práva, jinak řečeno došlo v tomto rozsahu k zániku závazku mezi oprávněným a povinným, takže to byl následně oprávněný, kdo se cítil důvodně poškozen tím, že částky mu nebyly exekutorem předány.

Ke dni datum ukončil žalovaný výkon funkce anonymizována dvě slova.

Jen pro úplnost se uvádí, přestože to nemá vliv na právní vztahy mezi účastníky, že název soudu původně výrokem anonymizováno usnesení ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací o částečném zastavení exekuce zastavil tuto exekuci rovněž ohledně další částky 350 000 Kč, avšak odvolací soud změnil uvedený výrok tak, že v této části se návrh povinného na zastavení exekuce zamítá. Šlo o další platbu, která nemá v nynějším řízení význam. Platbu povinný poskytnul v hotovosti fyzickým osobám, které se prezentovaly jako vykonavatelé soudního exekutora (anonymizováno celé jméno žalovaného), avšak bylo tomu tak až v roce 2012, tedy téměř rok poté, co anonymizováno celé jméno žalovaného ukončil svoji anonymizováno činnost. Bez ohledu na to, že se vykázaly úředním razítkem soudního exekutora, bylo nutno tyto osoby považovat za tzv. falešné inkasanty (bod 11 odůvodnění Krajského soudu v Plzni). Nebylo tehdy v exekučním řízení ani později přesně vyjasněno, jak se k uvedenému razítku dostaly.

K osobě oprávněného se dále uvádí, že ke dni datum původní oprávněný (anonymizováno) zanikl fúzí sloučením se právnická osoba, anonymizováno, IČO. Toto soud uvádí v té souvislosti, že následně uvedený oprávněný (stal se účastníkem exekuce v rámci procesního nástupnictví, srov. usnesení exekutora ze dne datum) jednal vůči Českému státu právnická osoba uvedl nižší přijatou částku od exekutora, než která odpovídá skutečnosti. Toto pochybení je nutné přičítat v plném rozsahu právě tomuto novému oprávněnému, který podle všeho neobdržel od zanikající společnosti úplné podklady. Nejedná se např. o situaci postoupené pohledávky, kde se může přihodit, že postupitel nesdělí postupníkovi všechny podstatné informace. Uvedená skutečnost – ze které pak Český stát v odškodňovacím řízení mylně vycházel – nemůže naopak jít nijak k tíži povinného. Právě proto Český stát jednal (bohužel) v důvěře, že údaje uváděné poškozeným příjmení jméno jsou v plném rozsahu správné, neboť neměl důvodu o jejich správnosti pochybovat.

Dále pak bylo prokázáno, že anonymizována dvě slova (žalovaný) z obdržené částky 211 304,21 Kč předal oprávněnému celkově 131 821 Kč. Toto skutkové zjištění uvedl název soudu v již citovaném usnesením ze dne datum, anonymizována dvě slova odůvodnění. (Pozn.: Konkrétně zde konstatoval, že oprávněný obdržel celkově 149 558,85 Kč a z toho obdržel z rukou povinného 17 737,85 Kč) Přitom samotné jednoznačné skutkové tvrzení oprávněného – konkrétně již nástupnické právnická osoba - je obsaženo v podání z 6. 2. 2018, č.l. 89 exekučního spisu. O této skutečnosti proto nebylo důvodu ani v nynějším řízení pochybovat, protože pokud sám věřitel potvrdí přijetí plnění, není bez dalších zjištění důvod takovou okolnost nějak blíže prokazovat a prověřovat.

Dne 26. 3. 2020 však uvedený subjekt anonymizována dvě slova uplatnil u nynější žalobkyně nárok na náhradu škody 211 304,21 Kč. Tedy nesprávně, jako kdyby z částky 211 304,21 Kč neobdržel ničeho, přestože ve skutečnosti měl uplatnit nárok o 149 558,85 Kč nižší. Z toho pak žalobce, při poměrně značném množství obdobných případů týkajících se tohoto žalovaného, vycházel a tuto částku dne 24. 3. 2021 vyplatil oprávněnému.

Dne 13. 8. 2021 žalobce vyzval žalovaného k regresní úhradě uvedené částky s tím, aby plnil do 30. 11. 2021.

Dne 15. 3. 2022 byla podána žaloba.

Po právní stránce se věc řídí podle zákona číslo 82/1998 Sb., kdy žalobce musel vyplatit poškozenému (oprávněnému) vzniklou škodu.

Podle § 16 odst. 1 cit. zák. má v dalším kroku stát právo, požadovat regresní úhradu na úředních osobách, pokud škodu způsobily. Jelikož z přijaté částky 211 304,21 Kč vyplatil exekutor oprávněnému pouze 131 821 Kč, aniž by zároveň bylo zjištěno, že např. rozhodl příkazem k úhradě nákladů exekuce o pravomocném přiznání určitých nákladů exekuce svojí osobě, způsobil nepředáním rozdílu (79 483,21 Kč) škodu tímto nesprávným úředním postupem.

Zároveň dle § 18 odst. 1, 2 cit. zák. prokázal žalobce zavinění žalovaného, neboť to byl žalovaný, kdo v plném rozsahu vedl exekutorský úřad, takže v rámci obecné prevenční povinnosti mohl a také měl dostatečně organizovat činnost svých zaměstnanců vč. příslušných kontrolních mechanizmů tak, aby bez průtahů byly vždy vymožené částky vyplaceny věřitelům. Bylo tedy prokázáno zavinění (žalovaný se zjevně spoléhal bez dostatečného důvodu, že zaměstnanci všechny částky řádně přepošlou). Šlo přinejmenším o zavinění ve formě nedbalosti, silnější forma zavinění zjištěna nebyla.

Žalovaný naopak neuváděl žádné okolnosti typu vyšší moci (povodeň, která by zničila hotovost), případně jednání zaměstnance (zpronevěru spáchanou některým ze zaměstnanců), což jsou okolnosti, které by jej mohly za splnění dalších okolností vyvinit.

Soud proto žalobě vyhověl.

Částka byla splatná na výzvu žalobce, v níž poskytl žalovanému značnou lhůtu do konce listopadu 2021, proto od dalšího dne běží úrok z prodlení.

Výrokem II. soud žalobu částečně zamítl v rozsahu částky, kterou žalovaný oprávněnému řádně vyplatil.

Soud neprovedl navrhovaný důkaz výslechem žalovaného ani výslechem oprávněného, neboť nebyla označena konkrétní skutková událost, kterou by tyto důkazy mohly osvětlit. Shodně tak nebyl vyžádán„ odškodňovací spis“ ministerstva, jelikož spis jako takový veden není. Navíc všechny shora uvedené skutkové okolnosti byly dostatečně prokázány provedenými důkazy.

Pokud pak žalovaný mj. argumentoval tím, že přece současný exekutor by měl mít v rukou exekutorské spisy, které naopak nemůže mít k dispozici žalovaný jako soukromá osoba, potom je podstatné následující.

Žalovaný by měl být čistě z logického pohledu prokazatelně schopen buďto předložit původní spisy, anebo potvrzení, že tyto spisy předal svému nástupci. Tudíž okolnost, že současné spisy (tj. spisy, nahrazující po provedené rekonstrukci spisy původní) neobsahují všechny údaje, jde k tíži žalovaného. ulice účastník příjmení příjmení, anonymizováno osvědčil notářským zápisem z datum (podrobněji citován níže), že listiny, nabízené mu jako„ exekutorské spisy“, těmito spisy nebyly a jde spíše o jejich části.

Za velmi podstatnou okolnost soud považuje to, že např. přinejmenším v kárném řízení vedeném pod spisovou značkou spisová značka žalovaný jako anonymizována dvě slova nic nenamítal proti závěru, že vedl své spisy elektronicky (viz odůvodnění rozhodnutí kárného senátu, č.l. 63). Naproti tomu však bývalá zaměstnankyně žalovaného příjmení jméno příjmení, příjmení, vypověděla nyní jako svědkyně, že výslovně uvádí, že spisy byly vedeny v listinné podobě. Je vhodné dodat, že je vyloučena jakási hybridní podoba spisů, spis je úřední dokument, který musí být organizován stanoveným způsobem. Svědkyně byla k tomu podrobně dotazována zejména vedlejším účastníkem, který je anonymizována dvě slova v tomtéž anonymizováno úřadu a který dodnes neobdržel spisy, neboť právě mu byly opakovaně nabízeny pouze listinné složky, které dle jeho tvrzení v žádném případě nemají náležitosti anonymizováno spisů, k tomuto viz pro ilustraci notářský zápis ze dne datum (č.l. 57), takže zcela pochopitelně anonymizováno příjmení jméno tyto„ spisy“ nepřevzal.

Naproti tomu je to žalovaný, kdo disponuje podrobnějšími údaji díky tomu, že svědkyně příjmení příjmení má přístup do elektronické databáze, z níž pro žalovaného na jeho žádost je schopna obecně obstarat konkrétnější údaje.

Z hlediska ochrany osobních údajů (veřejným právem) pravděpodobně není přípustné, aby soukromá osoba takto disponovala databází s citlivými osobními údaji množství osob; tímto aspektem věci se soud nezabýval. Pro nynější řízení má tato okolnost pouze ten důsledek, že vedlejšímu účastníkovi nelze nijak vytýkat, že nezpřístupnil soudu listiny, které totiž formálně od žalovaného nikdy nepřevzal (byly zanechány v budově anonymizováno úřadu). Další důsledek je pak pro náklady řízení, kde pochybení žalobce ohledně výše nároku nemůže žalobci jít zcela k tíži.

S ohledem na převážný úspěch žalovaného v tomto sporu rozhodl soud (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) o částečném právu žalovaného na náhradu nákladů řízení. Zde je nutno ovšem zohlednit, že žalovaný organizoval činnost svého úřadu netransparentním způsobem, jak uvedeno výše, a nepředal kompletní spisovou agendu svým nástupcům. S ohledem na takto vytvořenou situaci (kterou způsobil žalovaný), vedoucí k informační nerovnováze v neprospěch subjektů, které na žalovaného hodlají uplatňovat případné nároky, soud nepostupoval při rozhodování o nákladech řízení přesně podle poměru úspěchů ve věci, nýbrž přiznal žalovanému (§ 150 o.s.ř.) jen právě takové náklady, které odpovídají soudnímu poplatku.

Výrokem III. soud žalovaného zavázal, vzhledem k osvobození žalobce (§ 11 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích), aby zaplatil státu soudní poplatek 3 975 Kč dle § 2 odst. 3 zákona, a to ve výši 5% ze základu (položka 1/1/ sazebníku). Základem poplatku je částka 79 483,21 Kč, v níž byl nárok důvodný.

Výrok V. vychází z toho, že vedlejší účastník měl shodný procesní neúspěch jako žalobce, nebylo by však vůči němu spravedlivé, aby byl společně se žalobcem zavázán, hradit žalovanému náklady tohoto řízení (§ 150 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve trojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.