OSPM 34 C 92/2022-40

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalovaného a žalované ⟪LB:lb_005⟫ 2. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ 3. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_008⟫ bytem adresa žalovaného a žalované ⟪LB:lb_009⟫ pro zaplacení 1 520 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný číslo 1 je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 520 Kč od 6. 8. 2020 do 11. 8. 2022 do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaných číslo 2 a číslo 3 zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 520 Kč od 6. 8. 2020 do 11. 8. 2022, zamítá.

III. Žalovaný číslo 1 je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Mezi žalobkyní a žalovanými číslo 2 a 3 nemá nikdo právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala (po částečném zpětvzetí žaloby), aby soud uložil žalovaným povinnost k zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 520 Kč od 6. 8. 2020 do 11. 8. 2022. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný č. 1 použil ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, přičemž na výzvu žalobkyní pověřených osob se neprokázal platnými jízdními doklady, čímž porušil přepravní řád a smluvní přepravní podmínky žalobkyně. Proto žalobkyně žalovanému č. 1 vyúčtovala kromě jízdného též přirážku k jízdnému, avšak žalovaný č. 1 žalobkyni ani jízdné, ani přirážku nezaplatil. Žalobu proti žalovaným č. 2 a č. 3 odůvodnila tím, že jsou rodiči žalovaného č. 1, a proto mají coby zákonní zástupci nezletilého, tj. žalovaného č. 1, finanční odpovědnost a jsou tedy spoluodpovědní za její dluh vůči žalobkyni, proto navrhla, aby soud uložil povinnost zaplatit žalovanou částku též žalovaným č. 2 a 3.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.

3. Z hlášení a záznamu o provedené přepravní kontrole vyplývá, že žalovaný č. 1 cestoval v obec dne 21. 7. 2020 v 18:46 hodin trolejbusovou linkou č. 16, byl žalobkyní kontrolován, přičemž na výzvu kontrolora žalobkyně se neprokázal platnými jízdními doklady, na místě nezaplatil ani jízdné ve výši 20 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. K údajům na záznamu o provedené kontrole připojil žalovaný č. 1 svůj podpis. Ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně se podává, že žalobkyně stanovila výši přirážky k jízdnému na 1 500 Kč a cena jízdenky činí 20 Kč. Žalovaný byl k zaplacení jízdného a přirážky žalobkyní vyzván dopisem ze dne 19. 8. 2021.

4. Z hlediska právního posouzení se s ohledem na to, že žalovanému č. 1 v době, kdy užil vozidla městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, bylo 17 let, je třeba vypořádat se s jeho způsobilostí k právnímu jednání, a to jak k uzavření přepravní smlouvy, tak deliktní odpovědnosti týkající se přirážky. Soud proto vyšel z rozhodnutí Ústavního soudu v obdobných případech. V usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. III. ÚS 1019/08 dospěl soud ohledně stěžovatelky, jíž bylo v rozhodné době 12 let, k tomu, že„ závěr soudu, dle nějž byla stěžovatelka způsobilá nejen sama cestovat městskou hromadnou dopravou, ale být si vědoma povinnosti zaplatit jízdné s tím, že porušení přepravní smlouvy je spojeno s přirážkou k jízdnému, nelze považovat za právní závěr, který by vybočoval z mezí ústavnosti.“ Shodně se Ústavní soud vyjádřil v usnesení ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 3708/15 (zde pouze co do způsobilosti k právnímu jednání - uzavření přepravní smlouvy). V tomto usnesení mj. konstatoval, že lze bez ohledu na výchovné prostředí nezletilého za to, že ve svých 12 letech byl schopen uzavřít přepravní smlouvu, avšak“ výchovné prostředí (...) bylo zohledněno ve vztahu k nároku na zaplacení smluvní pokuty, kdy soud aplikoval § 545 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění do 31. 12. 2013, podle nějž dlužník nebyl povinen smluvní pokutu zaplatit, pokud porušení povinnosti nezavinil. (...) Okolnosti výchovy a výživy nezletilého dítěte však mohou ovlivnit výrok soudu o uplatněném nároku na zaplacení smluvní pokuty.“ Obdobně se Ústavní soud vyjádřil v nálezu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1775/14. V souzené věci má soud za to, že nezletilá ve věku 16 let je způsobilá k právnímu jednání v takovém rozsahu, aby platně uzavřela přepravní smlouvu s přepravcem městské hromadné dopravy s plněním ve výši 18 Kč. Co se týká deliktní odpovědnosti, tu soud shodně u dítěte ve věku 16 let považuje za danou. V této souvislosti lze poukázat i na to, že sám Ústavní soud v nálezu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. II. ÚS 1864/16, uvádí, že by„ bylo absurdní, kdyby například za to, že si sedmnáctiletý nezletilý neobstaral jízdní doklad, měli být sankcionováni rodiče.“ Žalovaný č. 1 je tedy deliktně způsobilý k zaplacení přirážky, přičemž je třeba též poukázat na to, že úpravu vyjádřenou v 545 odst. 3 starého občanského zákoníku, nový občanský zákoník již nepřevzal.

5. Jelikož žalovaný č. 1 je dle názoru soudu způsobilý k právnímu i protiprávnímu jednání, po právní stránce soud posoudil věc tak, že žalovaný č. 1 tím, že nastoupil do vozidla městské hromadné přepravy provozované žalobkyní, s ní konkludentně uzavřel smlouvu o přepravě osob podle § 2550 o. z., dle níž se žalobkyně jako dopravce zavázala přepravit žalovaného do místa určení, postarat se o jeho bezpečnost a pohodlí a žalovaný jako cestující se zavázal zaplatit jízdné. Jelikož žalobkyně je provozovatelkou veřejné drážní dopravy, současně převzali na sebe účastníci i další práva a povinnosti stanovené v zák. č. 266/1994 Sb. o dráhách (dále jen„ zák. o drahách“) a přepravním řádu žalobkyně. Pro posouzení věci je podstatné především oprávnění žalobkyně podle § 37 odst. 4 písm. d) věty před středníkem zák. o dráhách prostřednictvím průvodčího drážního vozidla, osoby, která řídí drážní vozidlo, nebo jiné osoby ve veřejné drážní osobní dopravě pověřené dopravcem a vybavené kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě, odpovídající povinnosti žalovaného podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. o dráhách na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Pro úplnost je dlužno dodat, že výše přirážky stanovená v přepravním řádu žalobkyně nepřesahuje horní hranici stanovenou v § 37 odst. 6 věty druhé zák. o dráhách.

6. Žalovaný č. 1 tedy porušil dvě povinnosti z přepravní smlouvy, a to jednak zaplatit jízdné, jednak prokázat se pověřené osobě platným jízdním dokladem. Právo na zaplacení jízdného vzniklo žalobkyni uzavřením přepravní smlouvy, právo na zaplacení přirážky k jízdnému vzniklo žalobkyni porušením povinnosti žalovaného č. 1 prokázat se pověřené osobě žalobkyně platným jízdním dokladem. Vzhledem k absenci tvrzení o jiném ujednání o splatnosti jízdného či přirážky je nutné mít za to, že obě pohledávky žalobkyně vůči žalovanému č. 1 se staly splatnými ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. na výzvu věřitele, přičemž žalovaný č. 1 je v prodlení nejpozději ode dne následujícího, kdy se výzva dostala do jeho dispoziční sféry.

7. Soud žalobu zamítl vůči žalovaným č. 2 a 3, neboť jak vyplývá ze shora uvedeného, žalovaní č. 2 a 3 neodpovídají za dluhy ze smlouvy, kterou žalovaný č. 1 platně uzavřel, neboť to žádný právní předpis nestanoví, přičemž již bylo vysvětleno, že dle názoru soudu, byl žalovaný č. 1 způsobilý jak k uzavření přepravní smlouvy, tak je způsobilý nést odpovědnost za její porušení.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, přičemž částečné zastavení řízení bylo zaviněno žalovaným č. 1, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 700 Kč, na úkor procesně neúspěšného žalovaného č. 1 Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 100 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 100 Kč za každý z šesti úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

9. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými č. 2 a 3 by měli zcela procesně úspěšní žalovaní číslo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož jim však žádné náklady nevznikly, soud povinnost k jejich náhradě žalobkyni neukládal.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.