OSPM 36 C 435/2022-43

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 3 040 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 040 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 520 Kč jdoucím od 2. 4. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 520 Kč jdoucím od 27. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 040 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný použil ve dnech 16. 6. 2021 a 20. 2. 2021 ke své přepravě dopravní prostředky městské dopravy provozované žalobkyní a na výzvu pověřené osoby žalobkyně se neprokázal platnými jízdními doklady či anonymizováno kartou, proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné a přirážky k jízdným, což doposud neučinil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a na jednání dne 2. 6. 2023 se bez omluvy nedostavil, o odročení jednání z důležitých důvodů nepožádal, soud proto dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze záznamů o provedených přepravních kontrolách má soud za zjištěné a prokázané, že žalovaný cestoval v obec dne 20. 2. 2021 v údaj o čase hodin tramvajovou linkou číslo dne 16. 6. 2021 ve údaj o čase hodin tramvajovou linkou číslo vozem číslo v obou případech byl kontrolován kontrolním orgánem žalobkyně a na jeho výzvu se neprokázal platnou jízdenkou ani anonymizováno kartou, na místě nezaplatil ani jízdné ve výši 20 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Totožnost žalovaného při kontrolách byla prověřována prostřednictvím PČR. Oba provedené záznamy o provedené přepravní kontrole jsou žalovaným podepsány. Soud tak má skutek za jednoznačně prokázaný. Předžalobní výzvou ze dne 22. 11. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. V době jízd bylo žalovanému 17 let, soud tedy v souladu s judikaturou Ústavního soudu ČR zkoumal, zda nebyl nad žalovaným ze strany jeho rodičů zanedbán dohled a výživa. Z toho důvodu si soud připojil opatrovnický spis žalovaného vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, ze kterého bylo k poměrům žalovaného zjištěno toliko pouze to, že žalovaný byl v době jízdy svěřen do výchovy a výživy matky a otci bylo stanoveno výživné (rozsudek zdejšího soudu č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí). Z obsahu spisu se nepodává, že by rodiče nad žalovaným zanedbávali výchovu a výživu. Více poznatků ohledně péče o žalovaného k době jízd z opatrovnického spisu nevyplývá. Žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a na svou obranu ničeho netvrdil.

4. Podle § 31 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.

5. Dle § 2550 občanského zákoníku, v rozhodném znění, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

6. Dle § 37 odst. 4 zákona písm. d) č. 266/1994 Sb., v rozhodném znění, průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále„ pověřená osoba“) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování.

7. Dle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., v rozhodném znění, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč.

8. Dle § 18a odst. 2 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., v rozhodném znění, cestující je povinen dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif.

9. Dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., v rozhodném znění, cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování.

10. Dle článku 4 bodu 23 písm. a), přepravních podmínek právnická osoba, za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovuje základní přirážka ve výši 1 500 Kč.

11. Dle článku 4 bodu 24 přepravních podmínek právnická osoba, nemá-li cestující při kontrole u sebe aktivovanou Plzeňskou kartu na příslušné období platnosti, ale do 21 kalendářních dnů ode dne kontroly včetně se jí prokáže u přepážky doplatkové pokladny, zaplatí přirážku ve výši 40 Kč. Pokud tak v této lhůtě neučiní, je povinen uhradit přirážku k jízdnému jako za jízdu bez platného jízdního dokladu. Přirážka se pak zvyšuje na částku 1 000 Kč, která musí být uhrazena do 40 kalendářních dnů ode dne kontroly u přepážky doplatkové pokladny nebo převodem na účet. Pokud tak v této lhůtě neučiní, je povinen uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč u přepážky doplatkové pokladny nebo převodem na účet.

12. Podle Nařízení stát. instituce číslo ve znění pozdějších dodatků, o tarifu Integrovaného dopravního systému na území územní celek, je cestující povinen uhradit provozovateli dopravy stanovené jízdné a přirážku k jízdnému. Splatnost jízdného a přirážky k jízdnému je stanovena v souladu s článkem 4. bod 24 přepravních podmínek.

13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaný ve dnech uvedených v žalobě použil veřejné dopravní prostředky, jejichž provozovatelem je žalobkyně, aniž by se na výzvy kontrolního orgánu žalobkyně prokázal platnými jízdními doklady. V době provedení prvé kontroly bylo žalovanému 17 let a 3 měsíce, a s ohledem na tento věk se tedy soud zabýval i otázkou, zda žalovaný byl schopen uzavřít smlouvy o přepravě a zda nebyla zanedbána péče o žalovaného ze strany jeho zákonných zástupců. Z obsahu shora citovaného opatrovnického spisu nevyplývá, že by byla zanedbána péče o žalovaného, žalovaný na svou obranu v tomto kontextu ničeho neuvedl, soud tedy vycházel zejména z obsahu opatrovnického spisu. Se zřetelem na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 20 Cdo 2775/2005, jakož i z rozhodnutí Ústavního soudu České republiky III. ÚS 3708/15, I. ÚS 1041/14, III. ÚS 3708/15, II. ÚS 1864/16 a I. ÚS 1775/14, a také nálezu ze dne 8. ledna 2019 sp. zn. IV. ÚS 1639/18 má soud za to, s ohledem na povahu smlouvy o přepravě, týkající se městské hromadné dopravy, že již v souvislosti s nástupem do základní školy, tedy od šesti let věku, je dítě schopno pochopit, že pokud cestuje prostředkem městské hromadné dopravy, je tato cesta spojena se zaplacením jízdného. S ohledem na věk žalovaného v době jízdy v dopravním prostředku žalobkyně, má soud za to, že rozumová a volní vyspělost nezletilých ve věku nad 17 let je přiměřená k uzavření smlouvy o přepravě v hromadném dopravním prostředku, když obecně je známa jak povinnost úhrady jízdného, tak skutečnost, že v případě jízdy bez platného jízdního dokladu hrozí cestujícímu přirážka k jízdnému. Žalovaný si proto podle soudu měl a mohl být vědom důsledků spojených s jeho nezaplacením, tedy povinnosti zaplatit přirážku k jízdnému či hradit náklady řízení o zaplacení této částky. Žalovaný zůstal v průběhu řízení zcela pasivní a netvrdil žádné skutečnosti na svoji obranu, a to ani ve vztahu k vyvratitelné právní domněnce o jeho způsobilosti k uzavření smlouvy o přepravě či nedostatečné péči ze strany zákonných zástupců. Navíc je podle soudu podstatné, že pokud žalovaný v době jízd musel vědět, že je povinen cestovat s platným jízdním dokladem, pak pokud neměl dostatek finančních prostředků na koupi jízdenky v hodnotě 20 Kč, neměl vůbec využít dopravního prostředku žalobkyně a v rámci města se mohl dopravit pěšky, popř. jiným způsobem. Není totiž právem žalovaného bezplatně využívat přepravních služeb žalobkyně. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že ačkoliv obecně je potřeba chránit zájem dítěte, aby do dospělosti nevstupovalo se závazky, jež mohou mít rdousící efekt, tak se v projednávaném případě tento princip neuplatní, když je na místě upřednostnit zákonnou zásadu, že smlouvy mají být plněny (§ 3 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku). Soud tedy dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jako dopravcem na straně jedné a žalovaným jako cestujícím na straně druhé byly platně uzavřeny smlouvy o přepravě ve smyslu ustanovení § 2550 občanského zákoníku. Použil-li žalovaný dopravní prostředky žalobkyně bez platných jízdenek, pak je povinen dle ustanovení § 2550 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni kromě ceny jízdného ve výši 20 Kč rovněž i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou neoprávněnou jízdu. Jelikož žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, dostal se do prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, když úroky z prodlení jsou požadovány žalobkyní ve výši odpovídající § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v rozhodném znění. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu a žalovaného zavázal povinnostmi zaplatit žalobkyni dlužné částky včetně jejich příslušenství ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Výsledek tohoto sporného řízení odpovídá i tomu, že žalovaný zůstal ve sporném řízení zcela nečinný a na svou obranu ničeho neuvedl. Toto řízení je totiž ovládáno zásadou projednací, ve které tíží strany břemeno tvrzení a důkazní, nikoliv zásadou vyšetřovací, ve které by měl soud zjišťovat skutkový stav věci.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, celkem ve výši 1 300 Kč, když tato částka představuje zaplacený soudní poplatek za řízení ve výši 1 000 Kč dle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v rozhodném znění, paušální odměny nezastoupeného účastníka ve výši 3 x 100 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č 254/2015 Sb. (a to úkon za předžalobní výzvu, podání návrhu ve věci samé a účasti žalobkyně na soudním jednání dne 2. 6. 2023). Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za další upomínku, neboť do spisu byla jednak založena jen upomínka, kterou žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě. Mělo-li se jednat o upomínku zasílanou jeho zákonnému zástupci, nemá žalobkyně právo na odměnu za takovýto úkon, neboť žalovaným byl důvodně jen černý pasažér, nikoliv jeho rodič. Současně soud nepřiznal žalobkyni odměnu za návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení a změnu žaloby, neboť vyhodnotil tento návrh nedůvodným, pročež byl ostatně soudem i zamítnut (viz usnesení zdejšího soudu č. j. 36 C 435/2022-31 ze dne 9. 3. 2023).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.