OSPM 14 C 70/2026-52

Okresní soud Plzeň – město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částky 13 270 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z této částky od 25. 11. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 850,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 270 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO IČO, adresa, Anonymizováno adresa (dále jen jako „právní předchůdce“) uzavřela dne 2. 3. 2025 s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 9 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 9. 7. 2025. Úvěrové prostředky byly poskytnuty na účet žalovaného č.ú. č. účtu. Žalovaný v ujednané době úvěrové prostředky nevrátil, ačkoli byl upomínán o úhradu dlužné částky. Následně došlo k zesplatnění úvěru. Dlužná částka se skládá z celkové nesplacené jistiny ve výši 9 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku, který původní věřitel určil na částku 4 270 Kč. Smlouvou ze dne 12. 12. 2024 došlo k postoupení pohledávky ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Předmětnou dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes písemnou výzvu žalobkyně. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že před sjednáním úvěrové smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalovaného lustrací v dostupných databázích, leč žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně této lustrace a taktéž nedisponuje údaji o jeho zjištěných příjmech a výdajích (č.l. 38).

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil podáním doručeným tomuto soudu dne 22. 4. 2026 (č.l. 32-34). Namítal v něm jednak absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, dále absolutní neplatnost této smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, neboť RSPN u daného úvěru činila 660 % a dále vyjádřil pochybnost, zda smlouva byla vůbec uzavřena, jelikož byla sjednána prostřednictvím elektronické komunikace na dálku. Žalovaný dále požádal o možnost splátek bezdůvodného obohacení po 200 Kč, neboť není v jeho silách zaplatit celou dlužnou částku najednou a uložení takové povinnosti by žalovaného vystavilo riziku exekuce. Uvedl, že jeho příjmem je invalidní důchod třetího stupně ve výši 12 700 Kč.

3. Soud vyzval žalovaného k doplnění jeho žádosti o splátky výzvou ze dne 8. 6. 2026 doručenou žalovanému do datové schránky téhož dne, v němž soud upozornil žalovaného na nutnost doložit svou majetkovou situaci tak, aby soud měl dostatečný podklad pro své rozhodnutí o rozložení povinnosti do měsíčních splátek s tím, že současně upozornil žalovaného, že nedoloží-li své majetkové poměry a aktuální finanční situaci příslušnými listinami, nebude možné jeho žádosti vyhovět. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval.

4. Podle § 115a o.s.ř. nebylo třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jelikož žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě a žalovaný na výzvu soudu nevyjádřil svůj nesouhlas s tímto postupem, pročež se jeho souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal.

5. Z předložených důkazů soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 2. 3. 2025 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr 9 000 Kč, úrok činil 279,83 % ročně, RPSN činila 660 %, výše minimální měsíční splátky činila 5% z jistiny + úrok přirostlý za předchozích 30 dní. Skutečnost, že peněžní prostředky v celkové výši 9 000 Kč byly vyplaceny na účet žalovaného, je zřejmá ze zprávy banky na č. l. 26, z níž je rovněž patrné, že účet č. ú. č. účtu je veden na jméno žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 ve spojení přílohou představující seznam postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným identifikovaná pod číslem hodnota byla právním předchůdcem postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem žalobkyně datovaným ke dni 14. 11. 2025. Předžalobní výzvou ze dne 14. 11. 2025 odeslanou dle podacího lístku dne 18. 11. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení této výzvy. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz činily v březnu 2025 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci na jeden rok až pět let sazbu do 9 % ročně.

6. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku je neplatné absolutně.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalovaným a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložené úvěrové smlouvy. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy. Soud však z úřední povinnosti zkoumal případnou absolutní neplatnost této smlouvy a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne 2. 3. 2025 je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Úroková sazba dle smlouvy činila 279,83 % ročně. Takovou výši úroku soud shledává jako nemravnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb, ve znění účinném do 31. 12. 2013) v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěrové prostředky v celkové výši 9 000 Kč, které žalovaný dosud nevrátil. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou, tak žalobkyni vzniklo právo pouze na vrácení půjčené jistiny. Žalobkyně tak má nárok vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o. z. ve výši 9 000 Kč. Pokud jde o příslušenství v podobě úroku z prodlení, soud jej přiznal až od data 25. 11. 2025, neboť podle § 573 občanského zákoníku platí domněnka dojití výzvy k zaplacení (dopis ze dne 14. 11. 2025 – předžalobní výzva) do sféry žalovaného ke dni 21. 11. 2025 (upomínka byla odeslána dle podacího lístku dne 18. 11. 2025), přičemž v oznámení byla určena lhůta tří dnů k zaplacení dlužné částky. Žalovaný tak měl prostředky vrátit nejpozději do 24. 11. 2025 a jelikož tak neučinil, ocitl se ke dni 25. 11. 2025 v prodlení s plněním svého závazku ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení přitom neodporuje ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni 6. 6. 2025 (výrok I. rozsudku). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný k výzvě soudu nedoložil své majetkové poměry tak, aby měl soud relevantní podklad pro rozložení povinnosti uložené žalovanému výrokem I. do měsíčních splátek (ať již v žalovaným navrhované výši či výši jiné), pročež jeho žádosti o splátky nemohlo být vyhověno.

11. Výrokem II. rozsudku byla žaloba s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti dané smlouvy co do zbytku žalobou uplatněného nároku zamítnuta, tj. ohledně částky 4 270 Kč, a též ohledně zbývající části příslušenství v podobě úroku z prodlení za předchozí období, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván dříve.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 400 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění,) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tyto tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 000 Kč, tj. celkem částkou 2 815 Kč. Jelikož ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná pouze v částce 9 000 Kč plus úroku z prodlení ve výši 640,80 Kč (kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí) a neúspěšná v částce 5 151 Kč (tj. co do částky 4 270 Kč, dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 881 Kč), byla úspěšná v rozsahu 65,2 % a neúspěšná v rozsahu 34,8 %. Po odečtení těchto dvou hodnot má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 30,2 %, tj. v částce po zaokrouhlení 850,10 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě určené shodně jako v případě výroku I. rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání a to do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu nebo podat exekuční návrh u exekutora.