OSPM 20 C 99/2026-51

Okresní soud Plzeň - město rozhodl soudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 14 006,13 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 14 006,13 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 966,34 Kč, kapitalizovaným úrokem 5 174,33 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 006,13 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úrokem 15 % ročně z částky 14 006,13 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 23. 3. 2026 a doplněnou dne 21. 5. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 14 006,13 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou došlo dne 23. 6. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala uhradit částku 26 305 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 17 367 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, odměny za zpracování 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 342 Kč. Vše se zavázala uhradit formou 24 měsíčních splátek po 1 930 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 12. 8. 2024. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 12. 8. 2024. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 14 006,13 Kč a na dlužném poplatku částku 11 098,87 Kč. Celkem žalovaná na pohledávku zaplatila částku 21 200 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou byla uzavřena dne 23. 6. 2021 smlouva o úvěru částky 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek 23 209 Kč představující úrok ve výši 17 367 Kč, poplatek za zpracování 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení 4 342 Kč, a to formou pravidelných měsíčních splátek po 1 930 Kč. Žalovaná přistoupila k doplňkovému pojištění za 3 096 Kč. RPSN činila 105,30 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Byla sjednána pevná úroková sazba ve výši 69 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila celkem částku 21 200 Kč.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč hradit dále poplatky ve výši 23 209 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, zpracování, flexibilní a komfortní splácení a pojištění, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 23 209 Kč nepředstavuje nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 65,76 % a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v červnu 2021 činila 6,98 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017.

6. S ohledem na shora uvedené závěry tak žalobkyně měla právo na vrácení půjčené částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalované ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 20 000 Kč Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem částku 21 200 Kč. Protože žalovaná celou poskytnutou částku vrátila zpět nejpozději do 12. 8. 2024, nedluží žalobkyni ničeho a soud celou žalobu zamítl.

7. Nad rámec odůvodnění soud konstatuje, že s ohledem na shora popsané právní posouzení považoval soud za nadbytečné podrobněji zkoumat, zda a jakým způsobem splnil předchůdce žalobkyně povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Přesto lze konstatovat, že již v červnu 2023 mohly existovat pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr, když z poskytnutého úvěru byl splácen již předchozí nesplacený úvěr, příjem žalované pocházel z dohody o pracovní činnosti ve výši 6 890 Kč měsíčně. Žalovanou tvrzené výdaje ve výši 4 500 Kč jsou při zohlednění nákladů na nájem a výdaje spojené s užíváním bytu a nákladů na stravu a další nezbytné výdaje žalované a jejího dítěte byly ve skutečnosti bezpochyby vyšší. Je otázkou, zda lze v této situaci vůbec přihlížet k tvrzenému dalšímu příjmu domácnosti, když žalovaná byla svobodná a tento příjem jí tedy nijak nenáležel.

8. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

9. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.