OSPM 34 C 352/2025-56

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 128 139 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75 512 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 % ročně z částky 75 512 Kč ročně od 23. 8. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 627,54 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 38 146 Kč od 23. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 78,7 % ročně z částky 93 991,32 Kč od 23. 8. 2025 do 15. 9. 2025 ve výši 4 679,28 Kč a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 93 991,32 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2025 dosáhne částky 374 169 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 128 139 Kč s úrokem ve výši 78,07 % ročně z částky 93 991,32 Kč od 23. 8. 2025 do 15. 9. 2025 ve výši 4 679,28 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 93 991,32 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2025 dosáhne částky 374 169 Kč, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 113 658 Kč od 23. 8. 2025 do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota dne datum. Na podkladě této smlouvy dne datum poskytla žalovanému úvěr ve výši 95 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 78,07 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 6 496 Kč splatných vždy k 17. dni daného kalendářního měsíce počínaje březnem 2025.

3. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila schopnost žalovaného hradit úvěr z dokladů o příjmech a prohlášení dlužníka. Dále ověřila úvěrovou historii v nebankovním registru klientských informací.

4. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy. Do zesplatnění úvěru uhradil pouze tři splátky po 6 496 Kč, a to dne datum, datum a datum. V důsledku jeho prodlení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s čl. 6.3 smlouvy, kde bylo ujednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části v délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru.

5. Než došlo k zesplatnění, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč dle bodu 6.1 smlouvy, v níž byla ujednána ve prospěch žalobkyně smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, kdy žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za splátky č. hodnota a 5. Dále jí vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy, kde byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, kdy se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením náhrady nákladů za splátky č. hodnota a 5.

6. K zesplatnění celého úvěru došlo dne datum. V souladu s ujednáním bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí tzv. nové jistiny úvěru, která dosáhla výše 112 260,67 Kč. Dále byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den jejího zesplatnění, bude povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od datum až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru a že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby jejího úplného zaplacení.

7. Žalobkyně proto požaduje zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 112 260,67 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od datum do podání žaloby, kterou kapitalizuje částkou 14 481,54 Kč, dále úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající původní jistině úvěru ve výši 93 991,32 Kč od datum do zaplacení, který je ve smlouvě sjednán v sazbě 78,07 % ročně do datum a od datum pouze v sazbě 12 % ročně, nejvýše však do částky 374 169 Kč.

8. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

9. Soud vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. hodnota, v níž projevili vůli zavázat se na straně žalobkyně poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do výše 95 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Téhož dne mu byl úvěr vyplacen a bylo mu zasláno oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem. Ještě předtím žalobkyně prověřila jeho úvěruschopnost, opatřila si výpis z nebankovního registru klientských informací a další podklady vztahující se k posouzení jeho schopnosti splácet úvěr, konkrétně, že vydělává 36 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení činí 6 000 Kč, platí jiné splátky ve výši 2 500 Kč a dále žalovanému odečetla 4 860 Kč coby životní minimum se závěrem, že mu zbývá 13 500 Kč. Účastníci si ve smlouvě domluvili výši úvěru na 95 000 Kč, který měl být splácen ve 48 měsíčních splátkách po 6 496 Kč splatných k 17. dni daného měsíce při nominální úrokové sazbě 78,07 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného s hrazením splátek úvěru si strany sjednaly právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení delším 30 dnů, a právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vzniknou v souvislosti s prodlením žalovaného při prodlení žalovaného se zaplacením té které splátky delším 15 dnů ve výši 200 Kč za jednu splátku. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky delším 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru. Splatnými se též stávají veškeré úroky, smluvní pokuty a náhrady nákladů, přičemž dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru, jež je splatná nejpozději v den zesplatnění úvěru. Při jejím nezaplacení vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně poskytla žalovanému dne datum částku 95 000 Kč. Dne datum vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužného úvěru a vyčíslila novou jistinu úvěru. Následně jej vyzvala k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ho, že nebude-li uhrazeno dobrovolně, obrátí se na soud se žalobou. Žalovaný zaplatil žalobkyni na pohledávku celkem 19 488 Kč.

10. Projevy vůle účastníků k uzavření úvěrové smlouvy jsou prokázány smlouvou o úvěru, dodatkem ke smlouvě, oznámením o schválení úvěru a splátkovým kalendářem. Shora uvedené smluvní pokuty a práva žalobkyně vyplývající ze zesplatnění úvěru jsou sjednány ve smluvních ujednáních v čl. 6.1, čl. 6.2, čl. 6.3, čl. 6.4 a čl. 6.5 smlouvy. Skutečnost, že žalobkyně prověřovala majetkové poměry žalovaného, je prokázána formulářem hodnocení klienta, ověřením v registru NRKI a doklady vztahujícími se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Poskytnutí peněz je prokázáno dokladem o vyplacení úvěru. Výzvy žalobkyně jsou prokázány výzvou k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, oznámením o zesplatnění úvěru a předžalobní výzvou. Že žalovaný zaplatil žalobkyni 19 488 Kč, je prokázáno kartou klienta.

11. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že projevy vůle účastníků směřovaly k uzavření úvěrové smlouvy podle § 2395 o. z., v níž žalovaný vystupoval v pozici úvěrovaného a spotřebitele podle § 419 o. z. a žalobkyně v pozici úvěrující a podnikatelky podle § 420 odst. 1 o. z., nicméně se jedná o smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle §§ 580 a 588 o. z. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud přihlíží i bez návrhu.

12. K tomuto závěru vede skutečnost, že žalobkyně poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkty nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a z obojího je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů a její konání, pokud požaduje úroky z půjčené částky významně vyšší než obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí, jako podnikání prováděné za podmínek společností obecně vnímaných jako nespravedlivé a dobrým mravům odporující. Smlouvy obsahují řadu nepřípustných anebo sice obecně přípustných, ale pro žalovaného jako spotřebitele krajně nevýhodných ustanovení, z nichž každý, vyskytoval-li by se ve smlouvách samostatně, by vedl k závěru toliko o částečné neplatnosti smluv, nebo by mohl být odstraněn materiálními korektivy, např. v podobě moderace smluvní pokuty, ale jejich souběh a současné uplatnění v jedné smlouvě vedou k závěru o takové nerovnováze v právech a povinnostech stran smluvního vztahu, že není možné celý obchod hodnotit jinak než jako nemravný. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně ovlivnit. Na tom nic nemění ani to, že formálně vzato návrh na uzavření smlouvy učinil žalovaný. Žalovaný se měl zavázat zaplatit úrok ve výši nominální roční úrokové sazby 78,07 % ročně, což více než trojnásobně přesahuje roční procentní sazbu nákladů na úročené úvěry z krátkodobých pětiletých úvěrů, které se na bankovním trhu poskytovaly v sazbě cca 10 až 15 % ročně.

13. Ujednání o úrocích z úroků je ujednáním obecně přípustným podle § 1806 věty první o. z., nicméně v souzeném případě umocňuje nerovnováhu stran smluvního vztahu tím, že nezaplacené úroky přirostou k jistině úvěru splatné v náhradní lhůtě při zesplatnění úvěru, čímž se fakticky zajišťuje úročení úroku zákonným úrokem z prodlení. Vezme-li soud v potaz, že nezaplacení tzv. nové jistiny úvěru je vedle úročení původní jistiny běžným úrokem a úročením nové jistiny zákonným úrokem z prodlení kryto rovněž smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru, je závěr o nepřiměřené nerovnováze práv a povinností smluvních stran namístě.

14. Jelikož dle názoru soudu nelze předpokládat, ani z ničeho dovozovat, že by žalobkyně uzavřela spolu se žalovaným smlouvu i bez sjednání vedlejších ujednání týkajících se smluvních pokut a náhrady vedlejších, ale akcesorických ujednání týkajících se smluvních pokut, paušálních nákladů spojených s vymáháním a úrocích z úroků, nelze část smlouvy týkající se úroků oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 obč. zák. a další.

15. Aplikace § 1802 o. z. či též obecnějších § 1792 odst. 1 a § 577 o. z. je však v právních vztazích se spotřebiteli vyloučena.

16. Jednou z povinností poskytovatele úvěru je posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Podle § 84 odst. 1 věty druhé a třetí zákona o spotřebitelském úvěru může poskytovatel vyzvat spotřebitele k vysvětlení nebo doplnění jím poskytnutých údajů a dále je povinen jím poskytnuté údaje ověřit způsobem přiměřeným dané situaci. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. V souzené věci přitom bylo zřejmé, že žalovaný v dotazníku uvedl nerealistické údaje týkající se životních nákladů, aniž by žalobkyně požadovala vysvětlení či doplnění těchto údajů, případně sdělení, proč tyto náklady jsou tak nízké. Pro žalovaného vyhradila částku 4 860 Kč, která představuje částku životního minima podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb., které ale nelze chápat jako standardní výši výdajů žalovaného (člena domácnosti), ale naprosté minimum nezbytné pro zajištění základních potřeb. Běžný spotřebitel ale zpravidla nehospodaří tak, aby vyžil toliko z částky životního minima, a proto by nemělo být k výdajům žadatelů o úvěr přistupováno tak, že jakákoli částka přesahující sumu životního minima bez ohledu na skutečné výdaje žadatele může sloužit k úhradě splátek poskytnutého úvěru. S otazníkem jsou pak i náklady na bydlení uvedené žalovaným.

18. Jsou proto souběžně dány důvody pro vyslovení neplatnosti smlouvy též podle § 87 odst. 1 z důvodu uvedeného v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. V posuzované věci došlo ke sjednání nemravně vysokého úroku, soud není oprávněn tato ujednání nahradit úrokem běžným dle vlastního spravedlivého uvážení. Protože ujednání o úrocích je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, je smlouva neplatná.

20. Jelikož je smlouva neplatná, má žalobkyně právo na vrácení toho, co plnila podle § 2993 věty první o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 95 000 Kč, žalovaný jí vrátil 19 488 Kč, a proto má žalobkyně právo na zaplacení částky 75 512 Kč.

21. K zaplacení této částky vyzvala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne datum. Žalovaný byl proto povinen podle § 1958 odst. 2 o. z. zaplatit bez zbytečného odkladu, tedy do datum; nestalo-li se tak, ocitl se žalovaný od datum v prodlení podle § 1968 věty první o. z. a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Pokud jde o žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení smluvních pokut, jsou tato ujednání pro jejich akcesoritu ke smlouvě o úvěru rovněž neplatná, a tudíž žalobkyně nemá právo na jejich zaplacení. Soud proto žalobu zamítl, pokud jde o nárok na zaplacení smluvních pokut, paušálních náhrad spojených s vymáháním jednotlivých splátek a dále v části, v níž žalobkyní tvrzený nárok na vrácení úvěru s příslušenstvím přesahuje přisouzené bezdůvodné obohacení s příslušenstvím.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná má nad žalobkyní převažující procesní úspěch, avšak jelikož jí žádné náklady řízení nevznikly, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinná osoba povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná osoba domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.