OSPM 34 C 68/2026-72

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 25 792 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 25 792 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 10. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 25 792 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 432 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně právnická osoba uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, podle které jí poskytla úvěr ve výši 6 000 Kč, později navýšený na 20 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit do 9. 11. 2023. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaná vyplnila formulář na stránkách Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno, kde vyplnila registrační údaje, právnická osoba seznámila žalovanou se zněním uzavírané smlouvy a žalovaná s ní souhlasila odesláním verifikační platby ze svého osobního bankovního účtu. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba prověřila vyhodnocením tvrzení žalované o svých příjmech a výdajích, lustrací v CEE, ISIR a podobných rejstřících. Dokumentací o lustraci však žalobkyně nedisponuje. Žalovaná dluží na jistině 20 000 Kč, na smluvním úroku 4 432 Kč, na smluvní pokutě 1 360 Kč od 10. 11. 2023. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou z datum. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku dne 21. 7. 2025.

2. Žalovaná sice odsouhlasila poskytnutí jistiny, avšak žalobě se bránila tvrzením o vysokých poplatcích za poskytnutí úvěru a prodloužení jeho splatnosti, jež vytvářejí značnou nerovnováhu v právech a povinnostech v její neprospěch coby spotřebitelky; výši RPSN měla za nemravnou.

3. Soud vzal za prokázané, že právnická osoba a žalovaná projevily dne datum vůli k uzavření smlouvy o úvěru, v níž se právnická osoba chtěla zavázat k poskytnutí 6 000 Kč oproti vrácení této částky navýšené o úrok 1 380 Kč do 30 dnů. Dne datum strany smlouvu změnily tak, že právnická osoba poskytne žalované 20 000 Kč a žalovaná je vrátí do datum s úrokem ve výši 4 432 Kč, tj. 1 270,8 % ročně, s tím, že ve smlouvě byla sjednána možnost prodloužení doby splatnosti, a to 11x, pokaždé o 30 dní a pokaždé za poplatek ve výši 4 600 Kč. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že posouzení úvěruschopnosti klienta vychází z nastavené maximální doby splatnosti úvěru, která s ohledem na jeho snadné prodloužení činí až 360 dní. Současně si strany ujednaly pro případ porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoli splátku dle této smlouvy řádně a včas, její povinnost zaplatit společnosti právnická osoba smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná následující den po dni prodlení. právnická osoba poskytla žalované dne datum částku 6 000 Kč a dne datum částku 14 000 Kč. Splatnost úvěru byla poté dalšími smlouvami prodlužována placením poplatku ve výši 4 600 Kč do datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum. Smlouvou ze dne datum byla žalovaná pohledávka coby součást souboru pohledávek postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem z datum odeslaným datum; žalobkyně zároveň vyzvala žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a upozornila ji, že nebude-li uhrazeno dobrovolně, obrátí se na soud se žalobou.

4. Vůle účastníků k uzavření smlouvy o úvěru, jakož i její zamýšlený obsah, jsou prokázány písemnou smlouvou o úvěru ze dne datum; její změna spočívající v navýšení úvěrového rámce písemnou smlouvou z datum. Dohody o prodlužování splatnosti jsou prokázány následnými smlouvami o úvěru z datum, datum, datum, datum, datum, datum a dodatky od č. hodnota po č. hodnota. Skutečnost, že právnická osoba poskytla žalované úvěry ve výši 6 000 Kč a 14 000 Kč je prokázáno potvrzením banky na č. l. 13 a také výpisy z účtu z daných dní. Že žalovaná průběžně platila tyto poplatky, a proto byla splatnost jistiny odkládána je prokázáno smluvním ujednáním, dle kterého zaplacením poplatku za prodloužení smlouvy dojde k odložení splatnosti o 30 dnů, nevyjádří-li se právnická osoba při splněním určitých podmínek jinak, ve spojení s tím, že splatnost byla fakticky odkládána a právnická osoba zaplacení poplatků na smlouvách průběžně vyznačovala (k datum za 6 prodloužení 21 720 Kč); dodatky č. hodnota až č. hodnota podmiňují odložení splatnosti zaplacením poplatků. Postoupení pohledávky je prokázáno smlouvou z datum, kdy žalovaná pohledávka se uvedena v přiloženém seznamu. Oznámení o postoupení a učinění předžalobní upomínky je prokázáno dopisy z datum a jejich odeslání potvrzením o odeslání.

5. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2395 o. z. ve spojení s §§ 580 a 588 o. z., neboť projevy vůle právní předchůdkyně žalobkyně a žalované směřovaly k tomu, aby se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaná se chtěla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. V první řadě, jednou z povinností poskytovatele úvěru je posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Podle § 84 odst. 2 věty druhé a třetí zákona o spotřebitelském úvěru může poskytovatel vyzvat spotřebitele k vysvětlení nebo doplnění jím poskytnutých údajů a dále je povinen jím poskytnuté údaje ověřit způsobem přiměřeným dané situaci. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V souzené věci přitom nebylo nijak doloženo, zda a jak tyto povinnosti byly splněny, a je tudíž třeba z důvodu procesní fikce při neunesení důkazního břemene vycházet z toho, že splněny nebyly. Jsou proto dány důvody neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, kdy nehledě na dikci druhé věty § 87 odst. 1 zmíněného zákona je třeba splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele zkoumat z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance).

7. Ve druhé řadě, žalovaná se chtěla zavázat zaplatit úroky, což je dle 2395 o. z. podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, nicméně v souzeném případě se jedná o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 o. z., a proto je smlouva neplatná také z tohoto důvodu. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 o. z. přihlíží i bez návrhu. V dané věci byla předmětem úvěru částka 20 000 Kč a k ní byl sjednaný roční úrok ve výši 1 270,8 % ročně. Sjednaný úrok zcela očividně daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy, a to dokonce i úročených (částí) úvěrů z kreditních karet, což jsou v podstatě nejdražší úvěry poskytované na retailovém bankovním trhu. Z toho důvodu soud smlouvu považuje za rozpornou s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

8. Ve prospěch vyššího úroku nelze argumentovat ani tím, že smlouva měla být uzavřena na dobu jednoho měsíce, kdy sama smlouva předpokládá další prodlužování doby splatnosti úvěru (úvěruschopnost žalované byla prý posuzována ve vztahu k maximální možné smluvně připuštěné možnosti prodloužení úvěru, tzn. ani sama právní předchůdkyně žalobkyně nepočítala s tím, že by jí žalovaná úvěr do jednoho měsíce vrátila). Předpoklad prodlužování splatnosti úvěru z jednoho měsíce na dobu jednoho roku je sám o sobě v pořádku, avšak v souzené věci bylo každé prodloužení o dobu jednoho měsíce zpoplatněno částkou 4 600 Kč (odpovídající svou výši měsíčnímu kapitalizovanému úroku), který dostává žalovanou do srovnatelného ekonomického postavení, jako kdyby se zavázala vrátit úvěr ve výši 20 000 Kč do jednoho roku od jeho poskytnutí a k tomu platit měsíčně úrok ve výši 4 600 Kč. Je přitom naprosto zřejmé, že měsíční úrok v paušální výši 4 600 Kč za úvěr ve výši 20 000 Kč s roční splatností, by byl v rozporu s dobrými mravy.

9. Výši úroku nelze nahradit dle § 577 o. z., ani dle § 1802 o. z. Soud je povinen k eurokonformnímu výkladu § 577 o. z., (jakož i § 1802 o. z.). Přitom dle čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, dle něhož členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených podmínek, je třeba vykládat v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule (rozsudek SDEU ze dne 14. 6. 2012, ve věci C-618/10, Banco Español de Crédito SA). Je tomu tak proto, že pokud by vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takové smlouvě, došlo by k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele (srov. bod 69 odůvodnění) jakož i k poskytování rozdílné úrovně ochrany spotřebitele napříč členskými státy. Vnitrostátní soud má proto ověřit, jaká použitelná vnitrostátní pravidla se na jím řešený spor uplatní, a učinit vše, co spadá do jeho pravomoci, s tím, že vezme v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použije metody výkladu jím uznané, aby zajistil plnou účinnost čl. 6 odst. 1 zmíněné směrnice (srov. bod 72 odůvodnění). V souzené věci to znamená provést teleologickou redukci § 577 části věty před středníkem o. z. a ve smyslu zúžení hypotézy této právní normy tak, aby nedopadala na právní vztahy spotřebitelů s podnikateli.

10. Z těchto dvou důvodů má soud smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou. Žalovaná pohledávka byla postoupena z původního věřitele, společnosti právnická osoba na žalobkyni smlouvou podle § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., kdy žalovaná pohledávka je součástí postupovaného souboru, přičemž postoupení bylo podle § 1882 odst. 1 o. z. oznámeno žalované. Omyl stran smlouvy ohledně právní kvalifikace postupované pohledávky není významný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

11. Jelikož je smlouva neplatná, jsou účastníci povinni podle § 2993 o. z. vrátit to, co plnili. Jelikož však žalovaná zaplatila žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni přes 20 000 Kč, své bezdůvodné obohacení ji už vydala. Právo na zaplacení smluvní pokuty žalobkyně nemá, poněvadž ujednání o ni je pro svou akcesoritu ke smlouvě o úvěru rovněž neplatné.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšná žalovaná má vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za své vyjádření k žalobě dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč splatnou v pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinná osoba povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná osoba domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.