OSPR 16 C 158/2019-35

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. od datum do zaplacení, a to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci další částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, to je v celém zbývajícím rozsahu, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky částka s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě smlouvy o úvěru ze dne datum ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi žalobcem označeným tehdejším obchodním jménem právnická osoba a žalovaným prostřednictvím internetu v elektronické podobě, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši částka, jež se žalovaný zavázal věřiteli vrátit ve lhůtě do datum, t.j. do 25 dnů od čerpání úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru částka, přičemž RPSN je ve výši 4. 508,64 %, úrok činí„ částka“ a celková částka k úhradě je částka. Žalovaný smluvené povinnosti nesplnil, neboť na dluh ničeho nezaplatil a věřiteli tak vznikl nárok na zaplacení částky v celkové výši částka s příslušenstvím. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil.

3. Žalovaný pouze uvedl, že dříve o nějakou půjčku nebo úvěr žádal, nepamatuje si však, zda nějakou smlouvu podepisoval či nikoliv ani jakou formou svůj podpis na smlouvě učinil. Nepamatoval si, zda žalobce posuzoval jeho úvěruschopnost ani zda mu nějaké podklady zasílal.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádným věrohodným důkazem neprokázal, že by uzavřel s žalovaným dne datum platnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Žalobcem předložená smlouva o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, rámcová úvěrová smlouva ani další listiny nejsou žalovaným vůbec podepsány, a to ani zaručeným elektronickým podpisem, a v nepřehledných smlouvách a uvedených listinách, které jsou podle jejich obsahu dopředu vypracovanými formuláři, chybí jakýkoliv projev žalovaného, z něhož by bylo možno usuzovat jeho vůli takovou smlouvu uzavřít. Pouhé uvedení identifikačních údajů žalovaného do záhlaví smlouvy nemůže sloužit k prokázání projevu vůle žalovaného jako účastníka smluvního vztahu ani nahrazovat jeho podpis, a to zvláště za situace, kdy je obecně známo, že takové osobní údaje lze prostřednictvím internetu apod. bez obtíží sehnat a použít bez vědomí osoby, které se týkají a že úvěrové a jiné společnosti s těmito osobními údaji spotřebitelů mezi sebou obchodují. Smlouva o úvěru mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil.

5. I v případě, že by žalovaný úvěrovou smlouvu řádně podepsal, byla by smlouva neplatná podle § 1796 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) o lichvě, podle něhož neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru a také pro rozpor s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 o.z. Platnost smlouvy se musí posuzovat komplexně a pokud v předložené smlouvě i ve formuláři je žalobcem uvedena RPSN ve výši 4. 508,64 %, jde o ujednání extrémně převyšující obvyklé RPSN. Žalobce navíc netvrdil ani neprokazoval, že posuzoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, přičemž nesplnění této zákonné povinnosti má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb.

6. Soud uzavřel, že na základě neexistující nebo absolutně neplatné smlouvy o úvěru nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

7. Žalovaný ve své výpovědi pouze přiznal, že částku částka obdržel zřejmě na svůj účet, nic více. Nepamatuje si, zda žalobci tuto částku vrátil.

8. Plnění, které žalobce žalovanému poskytl, pak představuje plnění bez platného závazku, které musí žalovaný podle § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. žalobci vrátit. Soud proto žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl (odstavec I. výroku rozsudku).

9. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (část jistiny, smluvní úrok, poplatek za administrativní činnost i zákonný úrok z prodlení) požadované na základě neexistující nebo absolutně neplatné smlouvy o úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení měli oba účastníci v zásadě stejnou procesní úspěšnost. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.