OSPR 16 C 54/2021-43

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,5 % a s úrokem 28 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, t.j. v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

1) zjistit od spotřebitele údaje o jeho úplných, skutečných případně i o předpokládaných příjmech po celou dobu splácení úvěru, dále údaje o reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků;

2) o povinnosti věřitele ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z podkladů, které mu spotřebitel musí na vyžádání doložit (u příjmů např. pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ výpisy z účtů, rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, smlouvu o provedení práce), u výdajů (např. smlouvu o nájmu, o podnájmu, rozhodnutí o hrazení výživného, jiné závazky z dalších dluhů). Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady (viz. § 84 zák. č. 257/2016 Sb.), a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelem předložené podklady si věřitel buď oskenuje nebo konkrétně a nezaměnitelně zaznačí do svých podkladů (např. do zákaznické karty spotřebitele), aby bylo možno s odstupem času ověřit, z jakých konkrétních podkladů prováděl věřitel zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele; a konečně

3) věřitel s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se přihlásil podle § 5 odst. 1 o.z. (nikoliv s běžnou laickou neodbornou péčí) posoudí spotřebitelem uvedené a podložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Je zjevně nesprávný názor, že úvěruschopnost spotřebitele (tj. příjmy i výdaje) se zjišťuje a posuzuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a s vysokou mírou pravděpodobnosti lze očekávat, že přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu bude mít zvýšené výdaje například na výživné na děti, pak profesionální přístup předpokládá předvídavost i zvídavost věřitele, z jakých prostředků bude spotřebitel splátky úvěru splácet po celou dobu, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o.z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje, případě podklady, o předpokládaných příjmech do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou péčí laika předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude spotřebitel schopen splátky v krátké době řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem ze zaměstnání. V takovém případě jde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko (viz. důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (v období od datum do datum podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., srovnej rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018; v období od datum do datum podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. ve znění novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb.; a v období od datum dosud podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 297/2016 Sb.; srovnej rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018, rozsudek NSS ČR 1 As 30/2015-39 (číslo Sb.) ze dne datum, nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum).

4. Dne datum předchůdce žalobce podepsal s žalovanou písemnou smlouvu o spotřebitelské zápůjčce číslo označenou jako refinancování (předchozích dluhů) podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb. Ve druhém a čtvrtém odstavci smlouvy bylo uvedeno, že žalobce poskytuje žalované zápůjčku ve výši částka za souhrnný poplatek ve výši částka (sestávající z úroku částka, z poplatku za zpracování a doručení částka a z poplatku za komfortní a flexibilní splácení, tj. za osobní výběr splátek, ve výši částka), jíž se žalovaná zavázala žalobci vrátit v celkové dohodnuté výši částka v 60 týdenních splátkách po částka (tj. ve výši částka měsíčně). V třetím odstavci smlouvy bylo ale uvedeno, že část zápůjčky ve výši částka bude použita na úhradu předchozího dluhu z jiné smlouvy číslo že žalované bude při uzavření smlouvy vyplacena pouze částka částka, což žalovaná podepsala a potvrdila převzetí této snížené částky. Ve čtvrtém odstavci smlouvy bylo uvedeno, že RPSN činí celkem 231,04 % Smlouvu podepsala žalovaná a za žalobce jeho obchodní zástupkyně jméno příjmení. Přiložené smluvní podmínky nebyly podepsány zástupcem žalobce ani žalovanou. Podle čl. 9 těchto smluvních podmínek se měly smluvní strany podle § 630 o.z. dohodnout na prodloužení promlčecí lhůty na 6 let a podle čl. 10 smluvních podmínek se strany dále dohodly, že v případě prodlení žalované s úhradou příslušné částky má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Na základě třetího odstavce smlouvy považuje soud za prokázané, že předchůdce žalobce zaplatil žalované dne datum ve skutečnosti pouze částku částka, což žalovaná potvrdila, a nikoliv dohodnutou částku částka. Z obsahu žaloby a z tabulky umoření soud dále zjistil, že do dne datum vrátila žalovaná žalobci dohromady částku částka a od datum již žalobci neuhradila ničeho. Žalobce nyní požaduje po žalovaném doplacení další částky částka Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány.

K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalované žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne datum, podle níž měla žalovaná místo trvalého pobytu na ohlašovně Městského úřadu v Hranicích Pernštejnská číslo měla se zdržovat na adrese ulice a číslo v obec, bydlela v nájmu, vlastnila mobil, byla vyučena, vdaná, měla vyživovat 1 osobu, vlastnila automobil, pracovala u firmy právnická osoba obec jako operátor výroby. Žalovaná měla pobírat čistý příjem ze zaměstnání ve výši částka a také další neoznačený příjem v údajné výši částka. Příjem ze mzdy nebyl ničím doložen a u dalšího údajného příjmu chybí jakékoliv konkrétní údaje i označení listin, z nichž předchůdce žalobce pravdivost tohoto údaje ověřoval. Pokud jde o výdaje žalované, tak v kartě bylo výslovně uvedeno, že„ odhadované měsíční výdaje žadatele činí částka Ani tato částka nebyla vůbec konkretizována ani ničím dokládána. Až na nedoložený příjem žalované ze mzdy nebyly další příjmy ani výdaje vůbec konkretizovány ani ničím doloženy a jsou zjevně nevěrohodné. Nekonkrétní, neúplné a nepodložené údaje v zákaznické kartě nejsou ověřitelné a tudíž nejsou věrohodné.

Podle smlouvy ze dne datum včetně příloh byla sporná pohledávka postoupena z předchůdce žalobce na žalobce, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne datum. Nebylo prokázáno, že by žalovaná přes předžalobní výzvu ze dne datum spornou dlužnou částku žalobci uhradila.

5. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

6. Smlouva ze dne datum číslo je podle obsahu smlouvou o zápůjčce podle § 2390 o.z. a tudíž smlouvou reálnou, což znamená, že smlouva nevznikne pouhou dohodou stran (v písemné nebo jiné formě), ale až skutečným odevzdáním dohodnutého předmětu zápůjčky vydlužiteli (viz použitelné rozhodnutí NS ČR č.j. 4312/2008 ze dne 29.9.2010 a č.j. 33 Cdo 1517/2008 ze dne 31.3.2010). Poněvadž se žalobce domáhal vrácení zapůjčených peněz na základě tvrzené smlouvy, leželo na něm důkazní břemeno k prokázání, že se s žalovanou jako vydlužitelem dohodl na předmětu zápůjčky (na konkrétní výši poskytovaných peněz) a současně, že peníze v dohodnuté výši žalované skutečně předal (viz použitelné rozhodnutí NS ČR č.j. 4312/2008 ze dne 29.9.2010). V řízení bylo prokázáno, že žalobce sice podepsal s žalovanou dne datum smlouvu o poskytnutí zápůjčky ve výši částka, žalované ale ve skutečnosti předal pouze částku částka. Žalobce neprokázal, že předal žalované peníze v dohodnuté výši, proto neprokázal, že by mezi účastníky došlo dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o.z. Žalobci tak žádné nároky z neexistující smlouvy nemohly vzniknout. Žalobce může mít vůči žalované leda nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z.

7. I v případě, že by snad hypoteticky došlo dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce pouze na částku částka, smlouva by byla stejně absolutně neplatná podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť žalobce prokazatelně vůbec nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného, natož s odbornou péčí.

8. Smlouva o zápůjčce ze dne datum uzavřená podle § 2390 o.z. má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovaná jako spotřebitel požívá ochrany podle § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 145/2010 Sb., z jehož ustanovení § 9 odst. 1) mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlíží i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, z úřední povinnosti, t.j. sám bez návrhu účastníků. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování zápůjček žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb.

10. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele v době od datum dosud podle zákona č. 145/2010 Sb. (účinného ode dne datum do datum) i podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1.12.2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. a následně i v § 84 a § 86 odst. 1 zák. č. 297/2016 Sb. v zásadě shodnou úpravou uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru, o zápůjčce nebo o půjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ve stručnosti jde o povinnosti věřitele:

11. Žalobce v žalobě tvrdil, že jeho předchůdce posuzoval schopnost žalované poskytnutou zápůjčku řádně a včas vrátit s náležitou odbornou péčí v souladu s platným ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. K prokázání této skutečnosti označil a předložil pouze kartu zákazníka ze dne datum z níž je ale zjevné, že neobsahuje konkrétní údaje o tom, co představuje další údajný příjem částka ani od koho, za co a za jaké období jej žalovaná pobírá. Pokud jde o výdaje na živobytí, tyto jsou zcela nekonkrétně odhadnuty na částku částka měsíčně“. Do těchto výdajů je třeba zahrnout náklady na živobytí žalované ve výši částka představující životní minimum podle zákona č. 110/2006 Sb. v platném znění, náklady na životní minimum další vyživované osoby ve výši cca částka, náklady na bydlení za nájemné, elektřinu, plyn, vodné, stočné, odpady, za dojíždění do zaměstnání automobilem, za mobil, internet apod. Žalobcem odhadovaná částka částka je zjevně mimo objektivní realitu. Údaje v kartě jsou nekonkrétní, neúplné, nepravdivé a nevěrohodné. Ze zákaznické karty pouze zřetelně vyplývá, že žalovaná má u žalobce další dluhy, na jejichž splácení jí žalobce formou tzv. refinancování poskytuje další zápůjčky. Soud tedy uzavírá, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že by při poskytování zápůjčky zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované s řádnou, natož s odbornou péčí. Nesplnění této povinnosti má podle § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. za následek absolutní neplatnost smlouvy podle § 588 o.z. Na základě neplatné smluvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

12. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že smlouva by byla také neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky, které představující 86,4 % jistiny zápůjčky. Tyto souhrnné poplatky nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytované zápůjčky. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2390 o.z. o odměně za poskytnutí zápůjčky v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného poplatku by předchůdce žalobce žalované finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o.z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o.z.

13. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. vzájemně vrátit.

14. Soud provedl zaúčtování vzájemných plnění z úřední povinnosti. Při rozhodování o rozsahu vzájemného plnění obou účastníků soud totiž vyšel ze základních principů, na nichž stojí občanský zákoník, a to z § 2 odst. 1 o.z. podle něhož musí být každé ustanovení o.z. vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, z § 6 odst. 2 o.z., podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal, ze zásad na ochranu spotřebitelů, že při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení a připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (viz rozhodnutí I. ÚS 2063/17 ze dne datum) a přihlédl k principu, že je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz. nálezy Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne datum, III ÚS 4084/12 ze dne datum). Současně soud přihlédl i k vývoji judikatury ESLP směřující k čím dál tím větší ochraně spotřebitelů před nepoctivými a nekalými praktikami nebankovních subjektů.

15. Poněvadž absolutní neplatnost sporné smlouvy způsobil právní předchůdce potažmo žalobce tím, že nerespektoval zákonem mu uložené povinnosti a jeho jednání bylo také v rozporu s dobrými mravy, nesmí podle § 6 odst. 2 o.z. těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal, a to ani v podobě případně neuskutečněného zaúčtování plnění dlužníkem podle § 2993 o.z. Právě na nečinnost a apatii dlužníků při obraně svých práv, vyvěrající často z finanční bezvýchodnosti a právní negramotnosti nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů spoléhají. Pokud by soud ignoroval výše uvedené principy na ochranu spotřebitelů a lpěl by na bezduché mechanické aplikaci ustanovení § 2993 o.z. (tj. na provádění započítávání pouze na návrh spotřebitele), věřiteli by se fakticky přiznávaly i částky, na které by jinak neměl právní nárok. Šlo by o částky, které spotřebitel již zaplatil a které si sám věřitel započítal právě na sjednané úroky, úroky na navýšení jistiny, úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokuty apod., na které nemá zákonný nárok. Tímto formalistickým postupem by se tak věřiteli ve skutečnosti přiznávalo více, než na co by měl právo podle § 2991 o.z. a na jeho straně by pak vznikalo bezdůvodné obohacení na úkor spotřebitele, které by měl zase spotřebiteli vrátit. Soud by tak napomáhal žalobci těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal, a to zvlášť za situace, kdy s ohledem na pasivitu spotřebitelů v soudních řízeních musí předpokládat, že se pasivní spotřebitelé svých oprávněných nároků vůči žalobci domáhat nebudou. Postupem soudu by docházelo ke vzniku další nespravedlnosti legalizované soudem, což je v příkrém rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 o.z. s ustanovením § 6 odst. 2 o.z. a se smyslem právní úpravy na ochranu spotřebitele. Soud je přesvědčen, že aby bylo možno dodržet smysl úpravy na ochranu spotřebitele a smysl ustanovení § 2991 a § 2993 o.z., musí soud provádět započítávání vzájemných plnění z úřední povinnosti, aby k těmto absurdním situacím nemohlo docházet.

Soudu je z úřední činnosti (z velké řady obdobných sporů žalobce proti spotřebitelům) známo, že se jedná o běžné nepoctivé obchodní praktiky žalobce, kterými vhání své klienty do úvěrových pastí a do insolvence. Před těmito nekalými praktikami brojí jak Směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008 číslo ze dne datum, tak i judikatura Evropského soudu, Ústavního soudu ČR i Nejvyššího soudu ČR, a tyto nepoctivé praktiky nelze žalobci tolerovat.

16. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne datum částku částka, kterou mu žalovaná vrátila ve výši částka. Žalovaná uhradila více, než byla její zákonná povinnost.

17. Soud proto podle § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. zamítl žalobu v celém rozsahu (odstavec I. výroku rozsudku).

18. Pro úplnost soud uvádí, že z pouhé skutečnosti, že žalovaná přestala hradit drobné splátky dne datum, tedy 2 roky před podáním žaloby, nelze dovodit, že žalovaná uznala zbytek dluhu podle § částka. Námitka promlčení vznesena žalovanou je tudíž oprávněná.

19. Žalovaná měla v řízení plný procesní úspěch, proto je žalobce ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka, která představuje účelně vynaložené náklady na zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za vyjádření k žalobě a účast při jednání soudu) ve výši částka za 1 úkon právní služby podle § 7 bod 5 citované vyhlášky, to znamená za 3 úkony právní služby celkem částka, paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky ve výši částka za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem částka částka, cestovné podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. ve výši částka, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 cit. vyhl. za 14 půlhodin, t.j.14 x částka, celkem částka. Přiznání DPH právní zástupce žalované nežádal ani nedokládal (odst. II. výroku rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v obec prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.