OSPR 12 C 140/2022-33

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení, Ph.D., LL.M. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem ulice a číslo, PSČ obec ⟪LB:lb_008⟫ o zrušení vyživovací povinnosti

I. Povinnost žalobce platit na výživu žalovaného s účinností od datum částku částka měsíčně, naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 6. 2020, č. j. 14 C 179/2019-188, který nabyl právní moci dne datum, se s účinností od datum zrušuje.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou podanou dne datum, ve znění doplnění (upřesnění) žaloby ze dne datum, se žalobce (otec žalovaného) domáhá, aby soud s účinností od datum zrušil povinnost žalobce platit na výživu žalovaného částku částka měsíčně, naposledy stanovenou rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 6. 2020, č. j. 14 C 179/2019-188. Žalobu odůvodňuje tím, že žalovaný se již soustavně nepřipravuje na své budoucí povolání, ve studiu mu nebrání ani nemoc, úraz či dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, tudíž je schopen samostatně se živit a v případě, že není nikde zaměstnán, je v rozporu s dobrými mravy, aby byl žalobce nucen přispívat na zahálčivý způsob života žalovaného. Žalobce rovněž v žalobě navrhnul, aby žádnému z účastníku nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, přičemž v pozdějším podání již, s ohledem na chování žalovaného během soudního řízení, požaduje náhradu nákladů řízení přiznat.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě mj. uvedl, že od března 2022 ukončil studium, o čemž otce informoval, je si vědom toho, že vyživovací povinnost žalobce vůči němu zanikla, a tudíž navrhuje, aby soud zrušil s účinností ode dne ukončení studia vyživovací povinnost žalobce vůči jeho osobě naposledy stanovenou rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 6. 2020, č. j. 14 C 179/2019-188.

3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a jejich shodných skutkových tvrzení, přičemž žalobce a žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení výslovně souhlasili. Pouze k dokazování mezi účastníky sporných skutečností (viz odst. 7 tohoto rozsudku) soud z důvodu procesní ekonomie nenařizoval jednání, neboť případné ne/prokázání těchto skutečností by nebylo v kontextu zjištěného skutkového stavu (viz níže) způsobilé zvrátit rozhodnutí ve věci a o náhradě nákladů řízení.

4. Z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 6. 2020, č. j. 14 C 179/2019-188, který nabyl právní moci dne datum, soud zjistil, že výživné, stanovené žalobci pro žalovaného naposledy rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 7. 10. 2013, č. j. 0 P 68/2006-419, s účinností od datum částkou částka měsíčně, se zvýšilo s účinností od datum do datum na částku částka měsíčně a s účinností od datum na částku částka měsíčně.

5. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žalobce odeslal téhož dne do vlastních rukou žalovaného doporučený dopis následujícího znění:„ příjmení jméno, loni jsi mi poslal o pololetí potvrzení o studiu, poprosím tedy i letos o potvrzení do šestého semestru. Díky.“ Zásilka obsahující dopis byla vrácena zpět z důvodu nevyzvednutí.

6. Soud vzal za svá skutková zjištění také shodná tvrzení účastníků o následujících skutečnostech (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). Žalovaný ukončil od datum své studium na vysoké škole, od uvedeného okamžiku je práceschopný, přičemž v ucházení se o zaměstnání není omezen zdravotními či jinými osobními indispozicemi. Dne datum informovala advokátka Mgr. jméno příjmení e-mailem žalobce, že studium žalovaného na vysoké škole bylo od března 2022 ukončeno. Dne datum poslal žalovaný žalobci příjmení zprávu, jejíž obsah zůstal mezi účastníky sporný. Dne datum byla žalovanému doručena výzva právní zástupkyně žalobce k doložení aktuálního potvrzení o studiu, resp. ke sdělení o ukončení studia a schopnosti samostatně se živit, s tím, že písemné stanovisko žalovaného je očekáváno obratem (viz výzva ke sdělení rozhodných skutečností ve věci trvání vyživovací povinnosti ze dne datum). Žalovaný na uvedenou výzvu zareagoval dopisem odeslaným právní zástupkyni žalobce dne datum, v němž sdělil, že studium vysoké školy od datum a hledá si zaměstnání.

7. Mezi účastníky tak zůstal sporný pouze obsah SMS zprávy ze dne datum, kdy dle žalovaného mělo být obsahem SMS zprávy sdělení, že ukončil studium na vysoké škole, je stále nezaopatřený a nemá příjem, od září bude pokračovat ve studiu vysoké školy dálkovou formou, a to vč. žádosti o výživné na 1-2 měsíce, než si najde práci a bude schopen sám se živit. Žalobce naproti tomu uvádí, že obsah dotčené SMS zprávy byl následující:„ Ahoj táto máš čas se někde sejít? příjmení zase v obec Michal.“ Spornou zůstala rovněž skutečnost, zda se žalovaný fakticky seznámil s výzvou k vyzvednutí zásilky obsahující dopis žalobce ze dne datum.

8. Na základě účastníky předložených listinných důkazů a jejich shodných skutkových tvrzení učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný ukončil od datum studium vysoké školy a začal se ucházet o zaměstnání, v čemž není zdravotně ani jinak omezen. Podání žaloby na zrušení vyživovací povinnosti předcházela komunikace, resp. série pokusů o vzájemnou komunikaci mezi žalovaným a žalobcem či jeho právní zástupkyní (viz výše).

9. Podle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

10. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného (žalovaného) vůči výživou povinnému (žalobci), pro který bylo výše cit. rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30. 6. 2020, č. j. 14 C 179/2019-188, rozhodnuto o stanovení vyživovací povinnosti žalobce ve vztahu k žalovanému, pominul tím, že žalovaný ukončil studium vysoké školy, od datum se tedy soustavně nepřipravuje na své budoucí povolaní a je proto schopen sám se živit. S ohledem na uvedené soud zcela vyhověl žalobě a s účinností od datum zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalovanému naposledy stanovenou shora uvedeným rozsudkem.

11. Soud nepřiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, jelikož žalovaný nebyl ve věci úspěšný.

12. O náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalobci rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití korektivu v ustanovení § 150 o. s. ř. a nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení, jelikož ačkoliv byl žalobce v řízení procesně úspěšný a za normálních okolností by mu svědčila náhrada nákladů řízení, soud v posuzované věci shledal existenci důvodů hodných zvláštního zřetele, pro které by přiznání náhrady nákladů žalobci bylo nespravedlivé. Stěžejním důvodem, kvůli němuž soud přistoupil k moderaci náhrady nákladů řízení, je jednání žalobce (ve vztahu k žalovanému) před podáním žaloby. V prvé řadě nelze odhlédnout od toho, že vyživovací povinnost rodičů k dětem vzniká a zaniká ex lege a není tedy nutné, aby v případě, kdy věc není mezi stranami sporná, rozhodoval o zrušení vyživovací povinnosti soud. V projednávané věci přitom nebylo mezi stranami sporu, že vyživovací povinnost zanikla s účinností od konkrétního dne. Ačkoliv žalobce ke dni podání žaloby (datum) neměl postaveno najisto, zda žalovaný nadále studuje a není schopen se sám živit, tak i přesto měl dostatek indicií domnívat se, že tomu tak není, a tím předejít podání žaloby. Mohl tak usuzovat zejména z e-mailu ze dne datum, z něhož sice nebylo zcela zřejmé, že žalovaný je již schopen sám se živit, nicméně ve spojení s SMS zprávou (ve verzi tvrzené žalobcem) z následujícího dne mělo být žalobci zřejmé, že s ním žalovaný hodlá řešit ukončení studia a otázky spojené s případným zánikem vyživovací povinnosti. Je přitom s podivem, že žalobce ve vyjádření ze dne datum klade žalovanému na jednu stranu k tíži, že na předžalobní výzvu reagoval pozdě (k tomu viz níže), když mohl žalobce kontaktovat telefonicky, na druhou stranu sám uvádí, že na SMS zprávu žalovaného (vlastního syna!) ze dne datum nereagoval s ohledem na velmi špatné vzájemné vztahy, které však minimálně z oslovení„ příjmení jméno“ v dopisu ze dne datum nelze dovozovat. Na předčasnost žaloby lze poukázat i v kontextu tzv. předžalobní výzvy ze dne datum, v němž právní zástupkyně žalobce stanovila žalovanému lhůtu k podání písemného stanoviska„ obratem“. Žalovanému rozhodně nelze klást k tíži, že na onu předžalobní výzvu reagoval„ až“ dopisem ze dne datum, odeslaným dne datum Lhůtu„ obratem“ rozhodně nelze považovat za jasně stanovenou, jak se snaží naznačit žalobce, zvláště, je-li adresována právnímu laikovi, přičemž je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaný na výzvu reagoval již šestý den po jejím obdržení, což nelze považovat za pozdní vyjádření. Jakkoliv tedy žalobce již žalobu předčasně podal, stále mohl vzhledem ke stanovisku žalovaného ze dne datum a zejména vzhledem k vyjádření k žalobě ze dne datum vzít žalobu zpět a nadále nenavyšovat náklady řízení, byl-li si právně zastoupený žalobce vědom věcně shodného postoje obou účastníků jakož i zániku vyživovací povinnosti ze zákona a s tím související pouhé deklaratorní povahy případného rozsudku zrušujícího jeho vyživovací povinnost vůči žalovanému.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově.