OSPR 16 C 249/2022-29

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 13 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplacení další částky ve výši 2 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 600 Kč od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a další částky ve výši 3 000 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 16.100 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum poskytl žalované spotřebitelskou zápůjčku ve výši 8.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobci vrátit spolu s dohodnutým poplatkem 2.600 Kč, tj. celkem částku 10.600 Kč (při RPSN 2. 969 %) nejpozději do dne datum. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť žalobci ničeho nevrátila. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení jistiny zápůjčky ve výši 8.000 Kč, sjednaného poplatku ve výši 2.600 Kč, zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty za prod1ení s vrácením zápůjčky ve snížené výši 3.000 Kč a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z písemné smlouvy o zápůjčce ze dne datum ve znění VOP (dále jen Smlouva) soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 8.000 Kč„ bezhotovostně“ na označený účet žalované s tím, že podle čl. 1 Smlouvy se za den„ poskytnutí zápůjčky považuje den, kdy byly peníze odepsány z účtu věřitele“. Žalovaná se zase zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku ve stanovené době i se sjednaným poplatkem ve výši 2.600 Kč, celkem částku 10.600 Kč„ nejpozději do datum ode dne poskytnutí zápůjčky“. RPSN činila částku 2. 969 % Smlouva byla podepsána 2 zástupci žalobce, žalovaná smlouvu vlastoručně nepodepsala. U jejího podpisu se nachází záznam datum, hod. 10:46“ 07 a„ příjmení kód 9 C S 61“

5. Z potvrzení právnická osoba ze dne datum soud zjistil, že dne datum banka převedla z účtu žalobce na označený účet žalované částku 8.000 Kč a tuto zaúčtovala.

6. K prokázání zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalované předložil žalobce pouze mzdové listy od firmy právnická osoba, z nichž soud zjistil, že za červen 2018 obdržela žalovaná čistou mzdu ve výši 17.205 Kč a za červenec 2018 čistou mzdu ve výši 15.804 Kč. Přes výzvu ze dne datum žalobce nepředložil soudu žádné důkazy o tom, že by zjišťoval, ověřoval a posuzoval reálné výdaje žalované v době před poskytnutím zápůjčky. Tvrzení žalobce ze dne datum o tom, že žalovaná měla měsíční výdaje 6.000 Kč, že je vdaná, má 2 děti a že bydlí ve vlastním, žalobce ničím nedoložil. Navíc z těchto neurčitých údajů nelze vůbec zjistit, jaké měla žalovaná reálné výdaje na živobytí pro sebe i své 2 děti, na služby související s bydlením za elektřinu, plyn, odpadky, vodné, stočné, mobil, internet, za dopravu do zaměstnání, koníčky apod. Žalobcem předložený výpis z exekučního rejstříku, kde je pouze uvedeno rodné číslo a čas kontroly datum, hod. 10:46:27 (což je dokonce čas až po údajném uzavření smlouvy) nemá žádnou vypovídací hodnotu.

7. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

8. Smlouva ze dne datum je smlouvou o zápůjčce podle § 2390 o.z. a tudíž smlouvou reálnou, což znamená, že smlouva nevznikne pouhou dohodou stran v písemné nebo v jiné formě, ale až skutečným odevzdáním dohodnutého předmětu zápůjčky vydlužiteli (viz použitelné rozhodnutí NS ČR č.j. 4312/2008 ze dne 29.9.2010 a č.j. 33 Cdo 1517/2008 ze dne 31.3.2010). Na žalobci leželo důkazní k prokázání, že se s žalovanou jako vydlužitelem dohodli na předmětu zápůjčky (na konkrétní výši poskytovaných peněz) a současně, že peníze v dohodnuté výši žalované fakticky předal (viz použitelné rozhodnutí NS ČR č.j. 4312/2008 ze dne 29.9.2010).

9. Sporná smlouva byla uzavřená podle § 2390 a násl. o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelské zápůjčce a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (nebo zápůjčku) a poskytnout spotřebitelský úvěr nebo zápůjčku jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované straně splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce žalobce sice zjistil příjmy žalované za 2 měsíce předcházející uzavření smlouvy, avšak vůbec nezjišťoval ani neověřoval reálné výdaje žalované. Přitom bez zjišťování a ověřování reálných výdajů žalované nemohl žalobce vůbec zjistit ani posoudit úvěruschopnost žalované. Navíc ničím nepodložené tvrzení žalobce o údajných výdajích žalované ve výši 6.000 Kč měsíčně za živobytí její a 2 dětí, za náklady na bydlení a na cestovné do zaměstnání, na mobil, internet atd. jsou již na první pohled hluboce podhodnoceny. A to se žalobce ani nezajímal o další závazky žalované z dalších zápůjček a úvěrů. Soud tedy uzavírá, že tvrzení žalobce o jeho odborném posuzování úvěruschopnosti žalované je neúplné, ničím nepodložené a hluboce nepravdivé. Zkoumání úvěruschopnosti žalované neodpovídá ani běžné laické péči, natož odborné péči profesionála v oboru úvěrování, k níž se žalobce podle § 5 o.z. veřejně přihlásil. Soud tedy uzavřel, že žalobce úvěruschopnost žalované ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

13. Pro úplnost soud také konstatuje, že žalobce jako údajný profesionál v oblasti poskytování finančních prostředků zjevně nechápe rozdíly mezi smlouvou o zápůjčce podle § 2390 o.z. jako smlouvou reálnou a smlouvou o úvěru podle § 2395 o.z. Jinak by nemohl do čl. 1 Smlouvy uvést, že za den poskytnutí zápůjčky se považuje den, kdy byly peněžní prostředky odeslány z účtu. K uzavření smlouvy o zápůjčce je totiž nezbytné fyzické předání peněz nebo při použití dohodnutého bezhotovostního převodu okamžik připsání peněz na účet žalované, aby se peníze dostaly do sféry žalované a mohla s nimi disponovat (viz. § 1957 o.z.).

14. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce poskytl žalobce žalované částku 8.000 Kč a že žalovaná žalobci ničeho nevrátila. Plnění, které žalobce žalované poskytl, představuje jistinu úvěru, kterou musí žalovaná žalobci vrátit podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. (viz. rozsudek NS ČR č.j. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

15. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalované povinnost vydat žalobci jistinu úvěru podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. ve výši 8.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. od datum do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

16. Žalobce v řízení prokázal, že předžalobní upomínku ze dne datum podal týž den k poštovní přepravě a při běžném doručování se mohla dostat do dispozice žalované do datum. Do této doby žalovaná spornou částku nevrátila. Ode dne datum se ocitla s úhradou v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

17. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelské zápůjčce (odstavec II. výroku rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.