OSPR 12 C 113/2023-29

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno ⟪LB:lb_003⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 15 439 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro uznání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 439 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 439 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno jméno.

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění rozsudku obsahující toliko předmět řízení a stručné vyložení důvodů, pro které soud rozhodl rozsudkem pro uznání.

2. Předmětem řízení je, po částečném zpětvzetí žaloby ze dne datum ve znění opravy ze dne datum, nárok žalobkyně na zaplacení částky 15 439 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 439 Kč od datum do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené elektronicky dne datum mezi žalovanou a spol. právnická osoba, (dále jen„ původní věřitelka“), na základě které měla původní věřitelka poskytnout žalované na její bankovní účet úvěr ve výši 50 000 Kč, který měla žalovaná splatit původní věřitelce nejpozději do datum, přičemž pohledávka původní věřitelky za žalovanou měla být postoupena žalobkyni.

3. Soud o věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť dle ustanovení § 153a odst. 4 o. s. ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

4. Podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6).

5. Podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.

6. Podle odst. 2 shora cit. ustanovení k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.

7. Podle odst. 4 shora cit. ustanovení usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba.

8. Podle odst. 5 shora cit. ustanovení jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

9. Žalované byl dne datum doručen elektronický platební rozkaz zdejšího soudu ze dne 24. 5. 2023, č. j. EPR 71454/2023-15, v němž byla mj. obsažena kvalifikovaná výzva ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. jakož i poučení o následcích nečinnosti, tzn. o fikci uznání nároku a možnosti vydání rozsudku pro uznání. Soudní praxe se již přitom ustálila na závěru, že platební rozkaz i kvalifikovaná výzva mohou být součástí jedné listiny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 28 Cdo 1555/2003). Žalovaná ve lhůtě pro podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu podala blanketní odpor. Ve lhůtě pro podání vyjádření ve věci samé, která v souladu s § 114b odst. 2 o. s. ř. uplynula dne datum, se žalovaná k podané žalobě nikterak nevyjádřila ani soudu nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání.

10. S ohledem na uvedené má soud za to, že v posuzované věci byly splněny veškeré podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 3 ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř., jelikož v důsledku procesní pasivity žalované nastala fikce uznání žalobou uplatněných nároků. Soud dospěl k závěru, že v dané věci byly splněny všechny předpoklady pro vydání elektronického platebního rozkazu, jelikož v žalobě bylo uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a takto uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobkyní (z žalobních tvrzení). V takovém případě může být kvalifikovaná výzva vydána i tehdy, kdy to povaha věci nebo okolnosti případu nevyžadují.

11. Vydání rozsudku pro uznání konečně nebrání ani § 153a odst. 2 ve spojení s § 99 odst. 1, 2 o. s. ř., neboť povaha věci připouští uzavření soudního smíru (sporné řízení zahájené žalobou na plnění) a současně žalobou uplatněné nároky nejsou v rozporu s kogentními ustanoveními právních norem, jelikož vyplývají z titulu smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů

12. Rozsudek pro uznání je rovněž v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, dle něhož je vydání rozsudku pro uznání vyhrazeno jen těm případům, kdy žalovaný na výzvu nereaguje buď vůbec, nebo v reakci neuvede žádný věcný argument na svoji obranu (nepostačí jen prosté tvrzení, že žalovaný uplatněný nárok neuznává), případně soud na základě úvahy, kterou v rozsudku pro uznání přesvědčivě odůvodní, dospěje k závěru, že neúplné vyjádření žalovaného je v konkrétním případě vedeno jen snahou o oddálení rozhodnutí ve věci samé (viz nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 3207/20). V posuzovaném případě žalovaná zcela rezignovala na věcné vyjádření, přestože jí výzva obsažená v elektronickém platebním rozkazu byla materiálně (fakticky) doručena.

13. Jelikož nebyly splněny ani předpoklady pro zastavení řízení či odmítnutí žaloby (§ 114b odst. 5 o. s. ř.), rozhodl soud na základě fikce uznání nároku rozsudkem pro uznání a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

14. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč a odměnou advokáta podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 2 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), neboť žalobkyně zahájila řízení návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně v obdobných věcech. Odměna činí za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) částku 900 Kč (3 x 300 Kč) a náhrada hotových výdajů činí částku 300 Kč za tři úkony právní služby (3 x 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, vše zvýšené o 21 % DPH ve výši 252 Kč. Celkové žalobkyni vzniklé náklady řízení ve výši 2 252 Kč je žalovaná podle ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově.

Odvolání do výroku ve věci samé lze podat pouze pro vady spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, případně že existují skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.