OSPR 20 C 272/2021

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ trvale bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ fakticky bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 30 024 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 024 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 3 397,87 Kč, kapitalizovaného úroku 17 679,04 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 759,79 Kč od datum do zaplacení a úroku 19,98 % ročně z částky 18 759,79 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum ve znění doplnění ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 30 024 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně právnická osoba se sídlem v obec (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o zápůjčce číslo byla uzavřena dne datum a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 32 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti, a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem 19,98 % ročně v celkové výši 4 087 Kč, s administrativním poplatkem za zpracování zápůjčky 6 081 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek 16 586 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit formou 60 týdenních splátek po 980 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dnem datum. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť uhradil pouze částku 28 730 Kč, která byla započtena na jistinu a poplatky. Žalobkyně pak požaduje po žalovaném jistinu 18 759,79 Kč, dlužné poplatky 11 264,21 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 17 679,04 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 19,98 % ročně z jistiny za dobu od datum do datum), kapitalizovaný úrok z prodlení 3 397,87 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z jistiny za dobu od datum do datum), smluvní úrok ve výši 19,98 % ročně z jistiny od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny od datum do zaplacení. Žalobkyně v žalobě obecně popsala, jak její právní předchůdkyně zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjčky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka vůči žalovanému postoupena na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že vznesl námitku promlčení s tím, že závazek byl zesplatněn již v roce 2014. Na námitku promlčení reagovala žalobkyně tak, že má za to, že došlo k uznání dluhu ze strany žalovaného tím, že žalovaný i po ukončení splátkového kalendáře hradil na předmětnou pohledávku, přičemž poslední platbu uhradil datum.

3. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne datum za přítomnosti účastníků. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, a také listinu opatřenou soudem, ze kterých učinil následující skutková zjištění.

4. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne datum označené číslo bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí finanční hotovosti 32 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se půjčené finanční prostředky společně s úrokem 4 087 Kč, poplatkem za administrativní činnost 6 081 Kč a s poplatkem za hotovostní režim splátek 16 586 Kč (hotovostní režim splátek znamená osobní výběr splátek v místě bydliště zákazníka), tj. celkem ve výši 58 754 Kč a dohromady označované jako poplatek za zápůjčku, zavázal splatit v hotovostním režimu v 60 týdenních splátkách ve výši 980 Kč s poslední splátkou ve výši 934 Kč RPSN je uvedeno ve výši 63,93 %. Listina je oběma stranami podepsána a datována.

5. Z listiny označené jako Tabulka umoření s číslem smlouvy a se jménem žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na smlouvu celkem částku 28 730 Kč, poslední splátka datum.

6. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postupuje na žalobkyni pohledávky označené v příloze smlouvy, přičemž v příloze je předmětná pohledávka uvedena. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení výzvy, přičemž z podacího poštovního lístku vyplývá, že zásilka byla žalovanému odeslána dne datum. Z listiny označené jako Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž z podacího poštovního lístku vyplývá, že zásilka byla žalovanému odeslána dne datum.

7. Z výpočtu RPSN na stránkách Finančního arbitra webová adresa bylo zjištěno, že u zápůjčky 32 000 Kč s 60 týdenními splátkami po 980 Kč (poslední splátka 934 Kč) činí RPSN 222,09 %.

8. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum obdržel peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, zavázal se v 60 týdenních splátkách vrátit celkem 58 754 Kč a do datum vrátil celkem 28 730 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se s žalobkyní dohodla o převedení pohledávky za žalovaným a tuto dohodu žalovanému oznámila dopisem, ve kterém žalovaného zároveň vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení výzvy. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků zjišťovala majetkové poměry žalovaného. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně v písemné dohodě neuvedla pravdivé údaje týkající se parametrů dohody (RPSN).

9. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

10. Soud pak přisvědčil námitce promlčení vznesené žalovaným a žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl. Při posuzování promlčení soud vycházel z toho, že uplatněný nárok je založen na tzv. spotřebitelské smlouvě o zápůjčce ve smyslu § číslo a násl. a § 1810 a násl. o. z., na kterou se vztahuje zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout § 9 spotř. z., podle kterého je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná podle § 588 o. z. Z žalobních tvrzení a předložených důkazů pak soud uzavřel, že pouhá obecná žalobní tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti, která nebyla nijak prokázána, nedovolují učinit závěr o vyhovění zákonnému požadavku na řádné zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní k této skutečnosti, přestože byla k doplnění tvrzení a důkazů vyzvána před jednáním a poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), jí bylo poskytnuto i u jednání. Smlouva o zápůjčce je tedy absolutně neplatná.

11. V návaznosti na to pak soud posuzoval, zda mohlo ze strany žalovaného dojít k žalobkyní tvrzenému uznání dluhu tím, že žalovaný činil platby na úhradu neplatného závazku ze smlouvy o zápůjčce. Soud dospěl k závěru, že ani plnění žalovaného nemůže v tomto případě založit konkludentní uznání dluhu ve smyslu § 2054 odst. 1 nebo 2 o. z. Předně je nutno připomenout, že uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná a neplatnost zavinila výlučně právní předchůdkyně žalobkyně, která jako profesionál v oboru poskytování nebankovních zápůjček a úvěrů zanedbala své zákonné povinnosti a nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného (k jednání právní předchůdkyně žalobkyně viz též dále). Žalovaný jako spotřebitel, tj. slabší strana a právní laik, nemusel vůbec tuto žalobkyní způsobenou neplatnost smlouvy rozpoznat, a zjevně ji ani ve skutečnosti nerozpoznal. V neplatné smlouvě pak bylo sjednáno plnění ve splátkách, a to v hotovostním režimu, tedy osoba pověřená právní předchůdkyní žalobkyně osobně inkasovala jednotlivé splátky v bydlišti žalovaného. Plnění splátek pak nelze považovat za částečné plnění ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z., které by vedlo ke konkludentnímu uznání dluhu, ale jde o plnění dílčí, které takový účinek nevyvolává (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1008/2009). Pokud pak v nyní projednávaném případě žalovaný plnil splátky (v nižší než sjednané výši), které osoba pověřená právní předchůdkyní žalobkyně inkasovala v bydlišti žalovaného, a tyto splátky plnil i po původně sjednané době až do datum, jedná se podle soudu stále o dílčí plnění splátek, které nemohlo vést ke konkludentnímu uznání dluhu (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 9 Co 133/2020 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 21 Co 140/2022). Žalovaný jako spotřebitel přitom v důsledku toho, že nemohl rozpoznat neplatnost smlouvy, plnil splátky z absolutně neplatné smlouvy, přičemž existujícím závazkem mohlo být toliko právo právní předchůdkyně žalobkyně na vrácení bezdůvodného obohacení, k jehož placení však vůle žalovaného nemohla směřovat s ohledem na jeho nevědomost o absolutní neplatnosti smlouvy. Při této úvaze soud zohlednil právě i slabší pozici žalovaného jako spotřebitele, vinu právní předchůdkyně žalobkyně na způsobení neplatnosti smlouvy, způsob placení splátek hotovostním inkasem v bydlišti žalovaného, absenci jakéhokoliv jiného uznávacího projevu žalovaného a výslovnou námitku promlčení vznesenou žalovaným. Běh promlčecí doby k uplatnění nároku z bezdůvodného obohacení proto začal běžet od okamžiku poskytnutí peněžních prostředků žalovanému podle § 621 o. z. a ke dni podání žaloby dne datum již byl nárok promlčen. Na tom nemění ani smluvní ujednání obsažené ve smluvních podmínkách, podle kterého se promlčecí doba prodlužuje na šest let, neboť k takovému ujednání se v neprospěch spotřebitele nepřihlíží podle § 630 odst. 2 o. z.

12. Soud dále uvádí, že jednání žalobkyně i její právní předchůdkyně považuje za naprosto rozporné s dobrými mravy a s požadavkem poctivosti jako se základními zásadami soukromého práva podle § 2 odst. 3 a § 6 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy nedostála svým zákonným povinnostem a nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž soudu je z vlastní činnosti známo, že nejde o jednotlivé opomenutí, ale o standardní chování právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouva o zápůjčce neplatná z důvodu chybějícího posuzování úvěruschopnosti by přitom byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě je u jistiny 32 000 Kč sjednána„ cena peněz“ v podobě úroku ve výši 4 087 Kč (sazba 19,98 % ročně), nicméně za cenu peněz je nutno považovat také další platby označené jako poplatky ve výši 6 081 Kč a 16 586 Kč, přičemž celkové náklady tvořící cenu peněž činí 26 754 Kč, tj. 83,60 % z jistiny. Nadto právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu se zákonem uvedla zavádějící výši RPSN, která je přitom důležitým ukazatelem pro hodnocení podmínek zápůjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně uvedla RPSN ve výši 63,93 % (nadto ještě malým písmem ve změti jiných údajů ve smluvních podmínkách), zatímco skutečná výše RPSN činí 222,09 %. Takový přístup právní předchůdkyně žalobkyně, potažmo žalobkyně jako její právní pokračovatelky, je naprosto nepřijatelný a nepoctivý a smlouva by proto byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.

13. Výrokem II. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení tak, že plně úspěšnému žalovanému přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení za dva úkony (vyjádření k žalobě s uplatněním námitky promlčení a účast u jednání) po 300 Kč ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tedy celkem ve výši 600 Kč. Soud stanovil lhůtu pro zaplacení v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.