OSPR 7 C 361/2021-120

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ pro zrušení podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba – rodinný dům č. pop. Anonymizováno a k pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno zahrada, zapsaných na LV č. hodnota pro k.ú. adresa, vedeného Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště adresa pro obec adresa, katastrální území adresa, se zrušuje a uvedené nemovitosti se přikazují do výučného vlastnictví žalobce.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému částka do 2 měsíců od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení s tím, že jejich výše a splatnost bude určena samostatným usnesením.

1. Žalobce se domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem uvedeným ve výroku rozsudku. Uvedl, že původní domluva byla mezi účastník taková, že žalovaný bude nemovitost užívat, žalobce ji zrekonstruuje na své náklady za podmínky, že žalovaný mu svoji polovinu daruje a bude mít zřízené věcné břemeno doživotního užívání. Žalovaný následně s darováním nesouhlasil, nesouhlasil ani se společným prodejem. Žalovaný se nevyjádřil, zda má dostatečné prostředky, aby žalobce vyplatil. V současné době žalobce potřebuje zajistit své bydlení s ohledem na svůj rozvod. Protože s žalovaným není možná žádná dohoda, bude nejlepší, řešením nemovitost prodat a peníze si rozdělit.

2. Účastníci nejprve navrhli soudu přerušení řízení s tím, že se společně pokusí dům prodat. Následně vyšlo najevo, že k žádné snaze o prodej vlastně nedošlo, pro žalovaného se nepodařilo najít bydlení, s tím, že žádné konkrétní kroky a vyvinuté úsilí ze strany žalovaného nebyly tvrzeny. Ani v rámci mediačního řízení nedošlo k žádnému posunu.

3. Žalobce následně uvedl, že o nemovitost zájem nemá, trvá na nařízení prodeje nebo aby ho žalovaný vyplatil. právnická osoba průběhu řízení žalobce změnil svůj postoj s ohledem na to, že získal možnost bydlení, získal v dědictví byt, který by mohl zastavit ke získání hypotéky a navrhl, aby nemovitost byla přikázána do jeho výlučného vlastnictví.

5. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta, tedy aby ke zrušení spoluvlastnictví nedošlo. případně aby nemovitost připadla jemu za vypořádací podíl částka. Pokud se týká důvodů, pro které by žaloba měla být zamítnuta uvedl, že v domě žil celý, chce zde dožít, nesouhlasí s prodejem své poloviny domu, navrhl, aby žalobce prodal svoji polovinu jiné osobě. Nemůže žádat město o byt, když je vlastníkem nemovitosti, do pečovatelského domu nemůže jít, protože má psa.

6. Pokud se týká zdůvodnění, proč by vypořádací podíl měl činit částka uvedl, že žalobce nabyl polovinu nemovitosti tak, že koupil podíl v exekuci, když se prodávala polovina domu, protože jeho sestra nadělal dluhy. On sám na koupi neměl peníze, proto oslovil žalobce. Žalobce koupil tento podíl za částka. Proto to chce za stejnou cenu odkoupit.

7. Ke svým poměrům uvedl, že nemohl najít investora, který by dům koupil s tím, že tam žalovaný dožije, s ohledem na svůj věk úvěr nedostane.

8. Žalobce potvrdil, že spoluvlastnický podíl koupil na žádost žalovaného, aby mu pomohl, když společnost, která spoluvlastnický podíl koupila, chtěla žalovaného vystěhovat. Koupi financoval ze stavebního spoření.

9. Ze shodných tvrzení účastníků o výpisu z katastru nemovitostí má soud za prokázáno, že účastníci jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba – rodinný dům č. pop. Anonymizováno a pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno zahrada, zapsaných na LV č. hodnota pro k.ú. adresa, vedeného Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště adresa pro obec adresa, katastrální území adresa každý k jedné polovině.

10. Ze smlouvy ze dne datum má soud za prokázáno, že žalobce nabyl spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem na základě kupní smlouvy od právnická osoba. za částku částka.

11. Ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO a z výslechu znalkyně má soud za prokázáno, že cena předmětných nemovitostí činí2 430 000 Kč. Žalobce s uvedenou cenou souhlasil (sám původně uváděl cenu 3 mil. Kč). Žalovaný cenu zpochybnil (ačkoli 3 měsíce před zpracování posudku uváděl sám cenu 2,7 mil. Kč), žádné věcní námitky proti posudku však neuvedl, avizované odborné vyjádření nebo oponentní posudek nepředložil a u jednání pak se závěry znalkyně souhlasil. Ze znaleckého posudku a shodných vyjádření účastníků vyplývá, že rozdělení věcí není možné.

12. Podle § 1140 odst.1 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

13. Podle § 1140 odst.2 o.z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

14. Podle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

15. Podle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

16. Soud má za prokázáno, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věci, jak jsou specifikovány ve výroku rozsudku. Cena uvedených nemovitostí činí částka, rozdělení věcí není možné. Žalobce je schopen zajistit prostředky k vyplacení žalovaného, neboť má předjednanou hypotéku. Žalovaný sám deklaroval, že nebyl schopen si žádné prostředky k vyplacení zabezpečit, vzhledem ke svému věku úvěr nedostane.

17. Důvody, které žalovaný uváděl pro svůj návrh, aby ke zrušení spoluvlastnictví nedošlo, nejsou dostatečné pro závěr, že by ke zrušení spoluvlastnictví mělo dojít v nevhodnou dobu nebo že by zrušení spoluvlastnicí bylo k jeho újmě. O nevhodnou dobu nemůže jít, pokud žalovaný argumentuje tím, že chce v domě dožít. Jiné argumenty týkající se „nevhodnosti“ doby neuvádí. Nevhodnost doby zrušení spoluvlastnictví by musela spočívat v konkrétních okolnostech, které mají vliv na to, že právě nyní tato doba není ke zrušení vhodná. Nejde tedy o subjektivní pocit jednoho ze spoluvlastníků, že nyní se mu to nehodí, protože tento stav chce udržovat i nadále. Soud rovněž dospěl k závěru, že zrušení spoluvlastnictví není na újmu žalovaného. Argumentace, že žalovaný nebude mít kde bydlet, je zcela lichá. Žalobce se zavázal vyplatit mu v krátké době částku převyšující 1 mil. Kč. I když zřejmě v této době nebude možno opatřit za tuto částku vlastní bydlení, může žalovaný dlouhou dobu z této částky hradit nájem a dokonce i další částky související s užíváním např. pronajatého bytu. Rozhodně nehrozí, že by zůstal „bez střechy nad hlavou“. Argumentem pro vznik újmy nemůže být ani citový vztah žalovaného k nemovitosti, který spočívá v tom, že zde prožil celý život. Žalovaný sám poukazoval na velmi špatný stav nemovitosti a měl by také vzít v úvahu, jak by byl schopen s přibývajícím věkem se o nemovitost starat. Hodnotit pouze citový vztah každého z účastníků k nemovitosti by neodpovídalo spravedlivému vypořádání účastníků s ohledem na rovná vlastnická práva k nemovitostem.

18. Skutečnost, že žalobce má v úmyslu po nabytí vlastnictví nemovitosti prodat, není zásadní. I kdyby žalobce deklaroval, že chce v nemovitosti zůstat a řešit jí svoji bytovou potřebu, nic by mu nebránilo následně nemovitosti prodat. Žalobce takto pouze nabízí v této situaci reálné řešení. Žalovaný nemá prostředky na vyplacení podílu, žalobce má bytovou potřebu (za dlouhou dobu, kdy nebylo možné se s žalovaným dohodnout) vyřešenou, je schopen zajistit finanční prostředky na vyplacení žalovaného v krátké době a prodej nemovitostí v exekuci v důsledku vypořádání nařízením prodeje by byl finančně pro oba účastníky nevýhodný. Žalobce na sebe bere riziko, že se mu podaří nemovitost skutečně realizovat za hodnotu, která je stanovena ve znaleckém posudku. Skutečnost, že nemovitost sám nechce užívat nebrání tomu, aby mu byla přikázána do výlučného vlastnictví. K tomuto závěru soud dospěl zejména s ohledem na to, že žalobce spoluvlastnický podíl nekupoval v úmyslu spekulativním, jak je výše rozvedeno.

19. Pokud žalovaný původně uváděl, že mezi účastníky existovala dohoda, že žalobce žalovanému polovinu nemovitosti odprodá za stejnou cenu, za jakou ji koupil (350 tis. Kč) a jednalo se o předkupní smlouvu, uvedl, že k tuto skutečnost nebude prokazovat, nemá k tomu důkazy a neuvedl ani konkrétní parametry takové smlouvy.

20. I když žalovaný zmiňoval, že žalobce na údržbu nemovitosti a náklady s ní spojené celou dobu nijak nepřispíval, neuplatnil v souvislosti s tím žádný konkrétní nárok.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši. Ústavní sodu zaujal ve stanoviska pléna sp. zn. Pl.ÚS-st.59/23 ze dne datum závěr, že ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nelze uvažovat o úspěchu ve věci a nelze proto aplikovat ustanovení §142 odst.1 o.s.ř. a přiznat některému z účastníků náhradu nákladů řízení. I v tomto stanovisku však Ústavní soud připustil, že konkrétní okolnosti případu mohou odůvodňovat výjimečně aplikaci § 142 odst. 3 o.s.ř. Takové konkrétní okolnosti v uvedeném případě spatřuje soud v postupu a přístupu žalovaného po celou dobu řízení a jeho procesní postoj. Žalovaný od počátku nechtěl, aby bylo spoluvlastnictví zrušeno, následně v určité alternativě navrhoval, aby spoluvlastnický podíl připadl jemu za cenu 350 tis. Kč, ačkoli sám uváděl, že hodnota nemovitosti činí 2,7 mil. Kč. Sám nemovitost výlučně po celou dobu užívá, toto řešení mu vyhovuje, nechtěl nic měnit, nevyvinul ani minimální snahu k nalezení reálného řešení. Nesnažil se zajistit si bydlení a případně nemovitost společně prodat, neprojevil jakoukoli snahu zajistit si finanční prostředky na vyplacení spoluvlastnického podílu (a to ani ve výši 350 tis. Kč jím navrhovaných). Žádal o přerušení řízení, přičemž dobu nijak nevyužil, uvedl účelové neurčité námitky proti znaleckému posudku a žádal odklad jednání za účelem předložení odborných vyjádření, které však nepředložil. Celé jednání žalovaného směřovalo pouze ke zdržení výsledku řízení a nikoli rozumnému vyřešení situace.

22. Z provedeného dokazování (zejména se shodných vyjádření účastníků) vyplynulo, že žalobce zakoupil spoluvlastnický podíl, aby pomohl žalovanému, který podíl nemohl vykoupit. Penze měl ze stavebního spoření, nemohl je tedy volně zapůjčit. Účastníci si sjednali řešení, že žalovaný převede i svůj spoluvlastnický podíl na žalobce a bude zde doživotně bydlet. Toto řešení pak žalovaný odmítl. Nejedná se tedy o případ, kdy by žalobce zakoupil spoluvlastnický podíl se spekulativními úmysly apod. Žalovaný dům výlučně užívá, ačkoli žalobce zakoupil spoluvlastnický podíl již před 9 lety. Je zřejmé, že účastníci jednali o dohodě dlouho, žalobce souhlasil s přerušením řízení, absolvoval mediační řízení. Je zřejmé, že žalobce musel návrh podat a trvat na něm.

23. Všechny tyto okolnosti odůvodňují, aby v konkrétním případě soud aplikoval ust. § 142 odst.3 o.s.ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku částka a složené zálohy částka.

24. O náhradě nákladů státu, které vznikly a ještě vzniknou v souvislosti se znaleckým posudkem, soud rozhodl podle § 148 odst.1 o.s.ř. V uvedeném případě výsledek řízení (žalovanému nebylo vyhověno, spoluvlastnictví bylo zrušeno) aplikaci tohoto ustanovení odůvodňuje. Znalečné nebylo ještě v plné míře pravomocně přiznáno a výše nákladů, které vzniknou státu není ještě známa. Proto bude o výši těchto nákladů a jejich splatnosti rozhodnuto samostatným usnesením.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li účastníci povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, je možné domáhat se po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.