OSPR 16 C 164/2024-41

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 198 681,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce po žalovaném domáhal zaplatit další částku částka a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 % a úrok 13,49 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce právnická osoba. se sídlem v Praze (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) poskytl žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum celkem částka za účelem konsolidace jeho předchozích závazků z úvěrů v rozsahu částka a ve zbývajícím rozsahu částka bez stanoveného účelu. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit v celkové výši částka v dohodnutých 72 měsíčních splátkách. Žalovaný své smluvní závazky řádně a včas hradit dohodnuté splátky nesplnil a předchůdci žalobce a žalobci vrátil pouze částku částka. Pro prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni datum. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 198.681,98 K s příslušenstvím. Na výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne datum popsal, jak jeho právní předchůdce s údajnou odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvou ze dne datum předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu písemné smlouvy o úvěru ze dne datum ve znění Všeobecných obchodních podmínek a Ceníku ČS a.s. považuje soud za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě jeho žádosti ze dne datum spotřebitelský úvěr ve výši 234.208 za účelem konsolidace jeho předchozího závazku ve výši částka, vedeného na účtu č. č. účtu, a ve zbývající výši částka bez stanoveného účelu. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobce na úvěr celkem částku částka v 72 měsíčních splátkách ve výši částka splatných vždy k 20. dni každého měsíce při roční úrokové sazbě 13,49 % a RPSN 15,02 %. Předchůdce i žalovaný podepsali smlouvu o úvěru dne datum.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z doplnění žaloby ze dne datum a z platební historie soud zjistil, že dne datum předchůdce žalobce započetl na dluh žalovaného částku částka a částka a že žalovanému poskytl na jeho úvěrový účet částku částka.

Dohodnuté splátky úvěru ve výši částka žalovaný splácel řádně a včas pouze v době od datum do datum, poté již žalovaný hradil splátky se zpožděním a v nižší výši. Za období od datum do datum uhradil žalovaný předchůdci i žalobci celkem částku částka.

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem žalobce před uzavřeném sporné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, žalobce konkrétně netvrdil ani ničím nedoložil, že žalovaný předchozí úvěr ve zbývající výši částka (který byl konsolidován) splácel řádně a včas.

Z žádosti žalovaného ze dne datum soud zjistil, že žalovaný žádal o poskytnutí „půjčky“ ve výši částka, že měl být svobodný a měl bydlet u svých rodičů na adrese adresa, přičemž celkový počet členů domácnosti včetně žalovaného byl „1“. Žalovaný měl být zaměstnán v Gastru u adresa, přičemž měl mít příjem ve výši částka, který měl žalovaný doložit později. Žalovaný neuvedl, jaké měl u předchůdce další úvěry nebo půjčky, u jiných poskytovatelů neměl mít žalovaný žádné závazky, žalovaný neplatil žádný nájem a neměl žádné výdaje na výživné, srážky ze mzdy, na léky ani na jídlo apod. Tyto zjevně nepravdivé údaje žalovaný podepsal a předchůdce žalobce jejich pravdivost vůbec neověřoval.

Podle potvrzení zaměstnavatele ze dne datum měl mít žalovaný průměrný měsíční příjem za uplynulých 12 měsíců ve výši částka, přestože měl mít mzdu ve výši částka.

Z formuláře „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud dále zjistil, že předchůdce u žalovaného nezjistil z rejstříků žádné negativní informace. Přestože žalovaný v žádosti nepravdivě uvedl, že nemá žádné výdaje, banka si sama stanovila podle svého ekonomického modelu „úvěruschopnost žalovaného částkou částka“. Přestože žalovaný na žádosti dále nepravdivě uvedl, že nemá žádné další závazky, ČS a.s. zjistila, že žalovaný u předchůdce splácí předchozí úvěr splátkami ve výši částka měsíčně. Po takovém kouzlení s údajnými výdaji žalovaného banka konstatovala, že příjem klienta je dostatečný ke krytí splátek a že klientovi ještě zbývá částka částka na pokrytí životních nákladů žalovaného.

Z předložených důkazů bylo prokázáno, že se předchůdce žalobce vůbec nezabýval reálnými běžnými výdaji žalovaného, tyto nezjišťoval ani neověřoval.

7. Dopisem ze dne datum předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky částka s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dopisem ze dne datum oznámil předchůdce žalobce žalovanému zesplatnění úvěrového dluhu. Smlouvou ze dne datum ve znění Přílohy č. hodnota postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. O postoupení pohledávky informoval předchůdce žalovaného dopisem ze dne datum. Předžalobní upomínkou ze dne datum vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou soudního vymáhání. Podle připojených podacích lístků podal žalobce dopisy k poštovní přepravě dne datum a datum.

8. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

9. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od datum do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce totiž vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné běžné měsíční reálné výdaje žalovaného v období předcházejícímu uzavření sporné smlouvy. Předchůdce žalobce pouze zjistil, že žalovaný má průměrný měsíční příjem ve výši částka a závazek z předchozího úvěru u jeho samotného, který splácí ve výši částka. Předchůdce však zamlčel, zda žalovaný splácí tento předchozí závazek řádně a včas, a přes zjevně nepravdivé informace žalovaného si sám podle svého vysoce utajeného „ekonomického modelu“ vymyslel, že výdaje žalovaného pro účely úvěruschopnosti jsou ve výši částka. Přitom podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb. v té době činilo životní minimum jednotlivce částku částka. Předchůdce rovněž přehlédl, že i když měl žalovaný údajně bydlet u rodičů, celkový počet domácnosti včetně žalovaného byla „1 osoba“. Žalovaný měl bydlet adresa, pracovat měl v Gastru u adresa a přesto na každodenní dojíždění nevynakládal ani 1 korunu, stejně tak jako na mobil a internet. Soud uzavírá, že se předchůdce žalobce vůbec nezabýval reálnými výdaji žalovaného a to za situace, kdy část úvěru použil na úhradu předchozího zbývajícího úvěru sám sobě. Porušení této povinnosti předchůdcem žalobce má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

13. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku částka a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce i žalobci na úvěrový dluh pouze částku částka, přičemž nevrácený nedoplatek zůstatek ve výši částka. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. adresa.745,19 Kč, kterou žalovaný dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

14. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

15. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalovanému podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku částka v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

16. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.