OSPR 12 C 89/2026-25

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_003⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 75 253,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky částka s úrokem ve výši částka a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky částka (jistina částka, náklady částka spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokuta částka) s úrokem ve výši částka (ve výši 57,99 % ročně z částky částka za období od datum do datum) a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodňuje tím, že dne datum uzavřela s žalovaným elektronicky (prostřednictvím klientské zóny a odesláním verifikační platby) smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na základě níž, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, poskytla žalovanému úvěr v celkové výši částka, žalovaný se zavázal úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, a to minimální splátkou částka, žalovaný však porušil smlouvu o úvěru, když neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne datum. Jelikož žalovaný ani přes opakované urgence dlužnou částku nezaplatil, přistoupila žalobkyně dne datum k zesplatnění úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Z listiny označené jako smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, datované dne datum, soud zjistil, že žalobkyně se na základě písemné dohody zavázala na dobu neurčitou poskytnout žalovanému postupně a/nebo opakovaně peněžní prostředky až do výše dosud nevyčerpané nebo již splacené maximální částky jistiny úvěru – úvěrového rámce částka, a to na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se naproti tomu zavázal celkovou dlužnou částku hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši alespoň 5 % z částky čerpané a dosud nesplacené výše jistiny k okamžiku čerpání poslední tranše úvěru až do úplného splacení úvěru, přičemž minimální splátka částka byla splatná vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, za který se splátka hradí. Žalovaný se takto zavázal vrátit celkovou výši úvěru nejpozději do 72 měsíců od okamžiku čerpání poslední tranše úvěru, to vše při sjednané zápůjční úrokové sazbě 57,99 % ročně (RPSN 76,18 %).

5. Z listin označených jako Detail pohybu – Bezhotovostní platba soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet č. č. účtu dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka.

6. Z listiny označené jako Bankovní historie – smlouva č. hodnota soud zjistil, že na bankovní účet žalovaného č. č. účtu byla od spol. právnická osoba., připsána dne datum částka částka, dne datum částka částka, dne datum částka částka a dne datum částka částka, přičemž tento výpis je veden až do datum.

7. Z listiny označené jako Příloha č. hodnota – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že žalovaný před poskytnutím peněžních prostředků sdělil žalobkyni ke svým osobním a majetkovým poměrům, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádným dětem, nejvyšší dosažené vzdělání je středoškolské s výučním listem, má pravidelný měsíční příjem částka, náklady na bydlení činí částka měsíčně, náklady domácnosti činí částka měsíčně a finanční závazky činí částka měsíčně. Na základě posouzení poměrů žalovaného dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný si může dovolit splácet nové závazky ve výši částka, aniž by tím byla dotčena jeho současná životní úroveň.

8. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).

9. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne datum distančním (elektronickým) způsobem dohodla s žalovaným na postupném/opakovaném poskytnutí peněžních prostředků až do výše částka a na podmínkách jejich splácení, přičemž vícero platbami poskytla žalovanému částku v celkové výši částka. Před poskytnutím peněžních prostředků se žalobkyně zabývala osobními a majetkovými poměry žalovaného.

10. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalobkyně v rámci posuzování osobních a majetkových poměrů žalovaného jakýmkoliv způsobem ověřovala zejména jeho příjmovou stránku, tj. že by se jakkoliv zabývala původem žalovaným sděleného pravidelného příjmu (např. zda příjem pochází z pracovního poměru na dobu určitou/neurčitou, zda u žalovaného neběží zkušební/výpovědní doba apod.), neboť z bankovní historie (viz shora) vyplývá toliko pravidelný příjem žalovaného v období od 1/2025 do 4/2025, ačkoliv dohoda o poskytnutí peněžních prostředků byla uzavřena dne datum a výpis z dotčeného účtu, na který žalovanému měl chodit pravidelný měsíční příjem, byl veden až do datum. Uvedené skutečnosti poté ve vzájemné souvislosti zavdávají pochybnostem, zda žalovaný nežádal žalobkyni o poskytnutí peněžních prostředků právě v důsledku např. ztráty zaměstnání. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni cokoliv uhradil, ani to, že by okamžité (jednorázové) vracení peněžních prostředků nebylo přiměřené možnostem žalovaného; tyto skutečnosti ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil.

11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění pozdějších předpisů, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ ve znění pozdějších předpisů, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnémuAnonymizováno

16. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě níž mu poskytla úvěr v celkové výši částka. Soud se zprvu zabýval tím, zda žalobkyně neposkytla žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C-679/18, OPR-právnická osoba., v. GK). V rozsudku ze dne datum ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA v. jméno FO a další, Soudní dvůr Evropské unie vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

17. Žalobkyně neprokázala, že by se dostatečným způsobem zabývala všemi relevantními aspekty, které mají vliv na závěr o úvěruschopnosti žalovaného, a že se nespolehla toliko na informace sdělené žalovaným, tudíž na základě neúplných informací o poměrech žalovaného nemohlo z logiky věci vyplynout, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Neunesení důkazního břemene žalobkyní stran skutečnosti, že v případě žalovaného nevyplynuly z výsledku posouzení úvěruschopnosti důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, má za následek, že spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).

18. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalovanému dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši částka (žalobkyně poskytla žalovanému částku částka, přičemž žalovaný neprokázal, že by žalobkyni cokoliv uhradil), a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese přitom spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Jelikož žalovaný neprokázal (ani netvrdil), že by okamžité (jednorázové) vracení peněžních prostředků nebylo přiměřené jeho možnostem, určil soud novou (hmotněprávní) dobu splatnosti ve smyslu výše cit. judikatury Nejvyššího soudu tak, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni zbývající část jistiny spotřebitelského úvěru do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť účastnici si novou dobu splatnosti nedohodli. Změní-li se poté možnosti spotřebitele (žalovaného), může soud na návrh některé ze smluvních stran dobu určenou rozhodnutím změnit (§ 87 odst. 3 ZoSÚ).

19. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. Pariční lhůta koresponduje s novou dobou splatnosti.

20. Ve zbylé části soud zamítl žalobu v rozsahu všech nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovaným nevrácenou jistinu spotřebitelského úvěru, neboť právním titulem pro vznik těchto nároků je absolutně (od počátku) neplatná smlouva o úvěru, z níž žalovanému nemohla vzniknout povinnost zaplatit žalobkyni uvedené nároky. Soud rovněž zamítl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, jelikož se žalovaný s vrácením zbylé části poskytnuté jistiny dosud do prodlení nedostal (viz odůvodnění výše).

21. Žalobkyně se omluvila z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2848/10).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť neúspěch žalobkyně spočíval v poměrně nepatrné části předmětu řízení. Žalobkyní vynaložené náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku částka a dále z nákladů na zastoupení advokátem podle § 137 a § 151 odst. 2 o. s. ř. Odměna advokáta podle ustanovení § 11, § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „AT“), činí za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) částku částka (3 x částka) a náhrada hotových výdajů činí částka za 3 úkony právní služby (3 x částka) podle § 13 odst. 1, 4 AT. Celkové žalobkyni vzniklé náklady řízení ve výši částka je žalovaný podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.