OSPR 8 C 96/2026-33

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 10 079 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky částka, zákonných úroků z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Jméno advokátky.

1. Žalobkyně se podanou žalobou u zdejšího soudu domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit celkem částku částka z toho náklady spojené s uplatněním pohledávky částka včetně smluvní pokuty ve výši částka. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum prostřednictvím webové stránky žalobkyně smlouvu o zápůjčce (dále jen „smlouva“), kdy stejný den poskytla žalovanému zápůjčku ve výši částka, na jím určený bankovní účet, která byla navýšena stejný den o částka, datum navýšena o částka, datum navýšena o částka a datum navýšena o částka. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši částka, jistina a poplatek byly splatné dne datum. Smlouva byla podepsána elektronicky, a to PIN kódem, který žalobkyně zaslala na žalovaným uvedené telefonní číslo, tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Dále mu vznikla povinnost uhradit i účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši částka. Žalobkyni dále vznikl nárok smluvní pokutu podle čl. 2.3. smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky částka ode dne datum do datum, tedy částku částka, která byla ponížena o částečnou úhradu žalovaného a to na částka. Na výzvu soudu uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebudou doplňovat žádná skutková tvrzení.

2. Soud v dané věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy zástupkyně žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání s žalobou mu bylo doručeno řádně a včas.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z dokumentu označeného „smlouva o zápůjčce “ a čtyř dodatků ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že jako strany smlouvy jsou označeni společnost Jméno žalobkyně., (Věřitel) a žalovaný (Klient). Obsahem smlouvy a dodatků je poskytnutí zápůjčky klientovi v konečné výši částka na bankovní účet klienta a závazek klienta vrátit peněžní částku odpovídající výši zápůjčky věřiteli společně s poplatkem v celkové výši částka, zápůjční úroková sazba činí 0 % za předpokladu, že zápůjčka bude vrácena do datum. Roční procentní sazba nákladů 11942 % a celková částka splatná Klientem tak činí částka. V čl. 2.4 bylo sjednáno, že v případě prodlení klienta s plněním jeho závazků se klient zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. V čl. 2.5 bylo dohodnuto, že klient je současně povinen v případě svého prodlení nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, a to dle rozpisu sazeb uvedených níže (dále jen „Sazebník“) a také za písemnou (listinná) upomínku/výzvu k úhradě částka/výzva. Z tvrzení v žalobě vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni částečně částka (2 164 – částka).

4. Upomínkou ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Z listiny označené jako výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum vč. příslušného podacího lístku právnická osoba soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného doporučeným dopisem odeslaným stejného dne k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.

5. Z výpisu z účtu právnická osoba. má soud za prokázáno, že ve dnech datum až datum byla na účet žalovaného připsáno 5 plateb v celkové výši částka z účtu žalobkyně. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by žalobkyni vrátil na poskytnutou částku více než je uvedeno v žalobě, či že by k zániku pohledávky došlo jiným způsobem než zaplacením.

6. Soud po stránce skutkové uzavřel, že žalobkyně žalovanému zaslala na jeho účet celkem částku částka, žalovaný vrátil celkem částka, dluží tak na jistině částku částka. Soud naopak nemá za prokázané, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelské úvěry splácet.

7. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byl předchůdcem žalobkyně jako poskytnut spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od datum (také jen ZosÚ).

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2, ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Soud se zabýval tím, zda poskytovatel úvěru poskytl žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v souladu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C-679/18, OPR-právnická osoba., v. GK).

12. V daném případě žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti nepředložila žádné důkazy, pouze tvrdila, že „od žalovaného vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází“ Tyto údaje měly být vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty, kterou žalobkyně k důkazu neoznačila ani nepředložila. Žalobkyně neuvedla konkrétní informace o poměrech žalovaného, z nichž vycházela a tato zjištění prokázala. Z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení, aby tvrdila, na základě jakých konkrétních skutečností dospěla k závěru, že u žalovaného nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., se omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.

13. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru porovnávala příjmy a výdaje spotřebitele a posuzovala způsob plnění dosavadních dluhů, či zkoumala jeho exekuční a insolvenční minulost. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by provedla šetření žalovaného v registru SOLUS, v nebankovním registru klientských informací (NRKI), či v Centrální evidenci exekucí a s jakým výsledkem. Soud proto v dané věci soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že splnila svou povinnost stanovenou zákonem a před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

14. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ přihlíží i bez návrhu, jak vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení. Jedná se tedy o neplatnost absolutní. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle speciálního ustanovení § 87 ZosÚ je však žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši částka, žalovaný dosud vrátil částka, dluží tak žalovaný žalobkyni částku částka. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Žalobkyně má právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu, s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, zamítl (výrok II.).

15. Z ustanovení § 87 ZosÚ, z důvodové zprávy a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz také rozsudek Krajského soudu v adresa, pobočka v Olomouci ze dne datum, č. j. spisová značka). Soud proto nárok na požadovaný úrok z prodlení zamítl.

16. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění a pro pasivitu žalovaného ani stanovení plnění ve splátkách.

17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 o.s.ř. a a žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08 publikovaného pod č. 175/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Je-li uplatněno příslušenství v tzv. běžící formě, tedy do doby zesplatnění nároku, z něhož je požadováno, je třeba takové příslušenství kapitalizovat ke dni rozhodnutí soudu ve věci a takto kapitalizovanou částku jako příslušenství-předmět řízení zvažovat při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně v řízení požadovala včetně příslušenství celkem částku částka a dostalo se jí částky částka, byla tedy úspěšná v rozsahu 52,36 %, neúspěšná v rozsahu 47,66 %, náleží jí náhrada nákladů řízení v rozsahu 4,70 %. Náklady se sestávají ze soudního poplatku ve výši částka a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za tři úkony právní služby ve výši částka (3 x částka za převzetí a přípravu zastoupení, a podání žaloby, za výzvu k plnění) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) a náhrady hotových výdajů ve výši částka (za tři úkony po částka) ve smyslu § 14b odst. 2 advokátního tarifu. Uvedené odměny a náhrady se zvyšují o 21 % DPH podle § 137 o. s. ř. ve výši částka. Celkem tedy činí náklady řízení částka z toho 4,70 % činí částka. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokátky žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. Použití zvláštního ustanovení § 14b je odůvodněno tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.