OSPS 8 C 109/2022-16

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 5 917,45 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 645,37 Kč s 8,5% zákonným úrokem z prodlení od 12. 12. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 3 272,08 Kč s 10% zákonnými úroky z prodlení z částky 5 351,44 Kč od 12. 10. 2021 do 11. 12. 2021, s 1,5% úroky z prodlení z částky 2 645,37 Kč od 12. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 615,75 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 3 891,81 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce domáhal částky 5.351,44 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení z od datum do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 615,78 Kč, kapitalizovaných úroků 3.891,81 Kč spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a částky 566,01 Kč. Tvrdil, že právní předchůdce žalobce - společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, uzavřel dne datum s žalovaným smlouvu o úvěru na částku 9.000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 12 měsíčních splátkách po 1.270 Kč. Spolu s jistinou úvěru zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5.704,33 Kč a smluvní úrok z úvěru 538,30 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka původního věřitele postoupena žalobci. Pohledávka za žalovaným, která je předmětem žaloby činí na jistině 5.351,44 Kč, na nesplaceném poplatku za poskytnutí úvěru 3.311,55 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku 306,24 Kč, na smluvní pokutě 566,01 Kč a na kapitalizovaných zákonných úrocích z prodlení z jistiny 5.351,44 Kč od datum do datum částku 615,78 Kč. Žalovaný uhradil pouze uhradil 6.3454,63 Kč.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků byla věc projednána bez jednání (§ 115a o.s.ř.), kdy výzva, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání byla žalovanému spolu s žalobou doručena dne datum. Soud proto věc projednal na základě listinných důkazů založených ve spise.

Na základě listinných důkazů založených ve spise a s přihlédnutím k žalobním tvrzením dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy o postoupení z datum uzavřené podle § 1879 občanského zákoníku mezi žalobcem a společností právnická osoba bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil žalobci projednávanou pohledávku za žalovaným. Dopisem z datum žalobce doložil, že žalovaný byla informován o postoupení pohledávky. Žalobce je proto aktivně legitimován k podání žaloby.

Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovaným datum smlouvu o úvěru č. S0005760407208043 distančním způsobem. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout částku 9.000 Kč na bankovní účet žalovaného číslo která byla na tento účet připsána dne datum. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu úvěru s poplatkem za poskytnutí úvěru 5.704,33 Kč s 12% úroky v 12 měsíčních splátkách po 1.270 Kč (celkem 15.240 Kč), počínaje dnem datum RPSN činilo 229,76 %.

Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. R 52/2005 ve vztahu k trestnému činu lichvy stanovila, že k takovému trestnému činu dojde v případě, že poskytnuté plnění ze strany věřitele je v hrubém nepoměru k protiplnění požadovaného po dlužníku, např. při úroku přesahujícím 70% jistiny. Současně je třeba přihlížet k závěrům plynoucím z rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 4084/12 z 11. 12. 2014 a I. ÚS 199/11 z 26. 1. 2012 o tom, že soudní ochrany se nemá dostat subjektů, které evidentně poškozují práva svých klientů, kdy v důsledku hrubě nerovnovážného smluvního postavení v neprospěch spotřebitele, zasahují nejen do právní sféry, ale i osobní. V tomto směru je třeba nahlížet na smluvní ujednání jako na celek a případně učinit závěr o neplatnosti smlouvy jako takové, a nutnosti vypořádání závazků podle pravidel bezdůvodného obohacení dle § 2991 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

Uzavřenou smlouvu o úvěru soud shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v červenci 2019 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností do jednoho roku 8,6 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 25,8%. Takto sjednaná odměna pak je podle citované judikatury v rozporu s dobrými mravy. V posuzované věci činí výše souhrnného poplatku a úroku 6.240 Kč, což je ve vztahu k jistině 69,33%. Jedná se tedy o odměnu, která je nad povolený limit a ujednání o souhrnném poplatku jako celek je třeba hodnotit jako absolutně neplatné podle § 580 O.Z. Soud tak uzavřenou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaný získal 9.000 Kč, uhradil 6.3454,63 Kč, a rozdíl 2.645,37 Kč činí bezdůvodné obohacení žalovaného, které je povinen žalobci vydat. Splatnost bezdůvodného obohacení se odvíjí od oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky z datum, odeslaného dne datum, které d v soulad s § 537 OZ bylo doručeno žalovanému dne datum a dle výzvy k úhradě do 10 dní splatnost nastala datum, prodlení žalovaného ode dne následujícího – datum. Od tohoto data náleží žalobci zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny 2.645,37 Kč ve výši 8,5% do zaplacení. Ve zbytku byl nárok žabce jako nedůvodný zamítnutý.

Soud uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč v souladu s Položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, když nedošlo k vydání elektronického platebního rozkazu.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, žalovanému náklady řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se domáhat jejího splnění návrhem na výkon rozhodnutí.