OSPS 2 C 212/2024-54

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Šmicovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 181 735,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 111 976 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 111 976 Kč od 26. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 31 645 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 143 621,00 Kč ve výši 15% ročně od 13. 12. 2023 do zaplacení, v částce 38 114,96 Kč, úroku ve výši 76,04 % p.a z částky 119 579,59 Kč od 13. 12. 2023 do 5. 1. 2024 ve výši 5 802,72 Kč, úroku ve výši 76,04 % p.a z částky 119 579,59 Kč od 6. 1. 2024 do 6. 1. 2024 ve výši 45,80 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 119 579,59 Kč od 7. 1. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 13. 12. 2023 dosáhne částky 462 182 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 426,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 181 735,96 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. RČ. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, na základě jíž předložených dokladů – výpisu z bankovního účtu, dokladech o příjmech, prohlášení žalovaného a lustrací v databázi SOLUS a NRKI. Současně žalobkyně uvedla, že se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 120 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 8 024 Kč s navýšením o smluvní úrok 76,04 %, vždy k 7. dni v měsíci. Žalobkyně požadovala dále zaplacení smluvních pokut ujednaných ve smlouvě v článku 6 smlouvy a to: 2 x 499 Kč za prodlení se splácením delším 30 dnů, pokud jde o splátku 2 a 3, dále smluvní pokuty 2 x 200 Kč za prodlení se splátkou více jak 15 dní, rovněž v případě 2 a 3. splátky a konečně smluvní pokutou 0,1 % v případě prodlení se zaplacením částek po zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neplatil úvěr řádně a včas a do prodlení přes 65 dní podle smluvního ujednání se dostal se splátkou č. hodnota splatnou dne datum a proto byl celý úvěr zesplatněn ke dni 11. 12. 2023. Žalobkyně uvedla, že žalovaná částka vychází z celkově zaplacené částky podle přehledu v kartě klienta s tím, že součástí nesplacené jistiny jsou i nesplacené úroky dle článku 6.4 smlouvy. Současně žalobkyně uváděla, že přes zaslání upomínek přímo žalobkyní a předžalobní upomínkou právním zástupcem žalobkyně dluh nebyl uhrazen.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů.

3. Žalobkyně před uzavřením smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalovaného, přičemž z formuláře hodnocení klienta vyplývá, že vycházela z příjmu žalovaného 18 356 Kč, výdajů v podobě částky životního minima 4 860 Kč, nákladů na bydlení 3 915 Kč. Dále přihlížela k tomu, že žalovaný má rezervu ve výši 9 081 Kč. K uvedenému hodnocení byly dále doloženy výpisy z účtu žalovaného od ČSOB s výplatou starobního a vdoveckého důchodu v měsíci červen 2023 ve výši 19 086 Kč, červenec 2023 ve výši 19 086 Kč. Dále byl doložen formulář potvrzující ověření bezdlužnosti z registru SOLUS.

4. Z předsmluvního formuláře ze dne 1. 8. 2023 o úvěrových podmínkách, oznámení o schválení úvěru ze dne datum, dodejky ze dne datum, ale zejména smlouvy o úvěru č. RČ ze dne datum a dodatku č. hodnota ke smlouvě o úvěru ze dne datum je zřejmé, že žalovaný akceptoval návrh žalobkyně na uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 až § 2400 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), obsahující závazek poskytnou žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč proti povinnosti žalovaného vrátit částku ve výši 385 152 Kč s navýšením o smluvní úrok 76,03 % ročně s tím, že denní sazba činí 253,45 Kč, RPSN činila 109,01 %. Sjednán byl splátkový kalendář za období od 7. 9. 2023 do 7. 8. 2027 v celkovém počtu 48 splátek vždy k 7. dni v měsíci po 8 024 Kč. Pro případ prodlení vyplývá ze smlouvy ujednání o smluvních pokutách podle § 2048 až § 2052 o. z., a to ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou delší 30 dní, smluvní pokutou 200 Kč za prodlení se splátkou přes 15 dní a smluvní pokutou 0,1 % denně (36,5 % ročně) při prodlení přes 10 dní se zaplacením zesplatněného úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru z právnická osoba., bylo zjištěno, že žalobkyně na účet žalovaného č. č. účtu zaslala dne datum částku ve výši 120 000 Kč, splnila tím svoji smluvní povinnost. Z karty klienta je zřejmé, že žalovaný platil splátku 1, a dále pak již nic nehradil. Současně z karty klienta vyplývá, že celkem bylo zaplaceno před zesplatněním 8 024 Kč. Žalobkyně doložila, že žalovaného vyzývala k úhradě splátek a to dne 7. 11. 2023 a dne 8. 12. 2023. Žalobkyně dále doložila, že žalovanému dne 11. 12. 2023 oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru v souladu se smlouvou pro prodlení s úhradou delší 90 dnů. Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení 143 621 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 5. 4. 2024 zaslanou dle podacího archu téhož dne poštou žalovanému.

5. Z veřejně dostupné databáze ČNB na jejích webových stránkách je zřejmé, že obvyklá úroková sazba k srpnu 2023, pokud jde o úvěry na spotřebu se splatností od 1 do 5 let pro domácnosti, ARAD sestava 1144 činila 9,94 % a podle statistiky úrokových sazeb činila RPSN 10,04 % k srpnu 2023.

6. Soud se nejprve zabýval tím, jeli sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. V této souvislosti dospěl k závěru, že tomu tak není a to s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu ČR sp. zn. III. Ú 4084/2012 z 11. 12. 2014 a I. ÚS 199/2011 z 24. 1. 2012, podle nichž nelze přiznat ochranu soudní těm subjektům, jenž evidentně poškozují zájmy svých klientů tím, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka proti povinnostem kladeným na věřitele. V takovém případě je smlouvu nutno posoudit podle § 580 odst. 1 o.z. jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a účastníci se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. a to tak, že si strany vzájemně vrátí to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud přihlížel rovněž k judikatuře NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2005 s tím, že podle citovaných rozhodnutí je rozporným s dobrými mravy smluvní úrok sjednaný v rozsahu, který přesahuje až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za níž poskytují úvěry v daném období v místě banky. Podle usnesení NS ČR sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 (R 52/2005 sbírky soudních rozhodnutí) je naplněním znaku trestného činu lichvy, podle § 253 odst. 1 tr. zákoníku (dnes § 218 tr. zák.) spočívajícího v hrubém nepoměru mezi vzájemným plněním i situace, kdy je při poskytnutí půjčky či úvěru peněžního sjednán úrok v rozsahu přes 70 % ročně. Dále je třeba přihlížet i k rozhodnutí ÚS ČR sp. zn. IV.ÚS 487/2010 podle nějž výkonu práva, které je zneužitím práva nelze poskytnout soudní ochranu. Soud také zohledňoval, zdali nedošlo k nevyváženému postavení žalovaného v pozici spotřebitele proti žalobkyni v pozici podnikatele. Pokud jde o sjednané smluvní pokuty a jejich přípustnost, přihlížel soud k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012.

7. V posuzované věci má soud za to, že žalobkyně sjednala ve smlouvě o úvěru smluvní úrok, který je v rozporu se shora citovanou judikaturou, neboť představuje víc jak trojnásobek maximálně přípustného smluvního úroku, který v posuzovaném případě činil 76,03 % ročně, byť tato hranice je pouze rámcová. Nicméně obvyklý smluvní úrok, který by bylo možno považovat za přípustný je takový, který by kolem tuto hranici výrazně nepřekračoval. Sjednaná RPSN ve výši 109,01 % je v porovnání s obvyklou RPSN mnohokrát vyšší, když maximální přípustná výše by byla 30,12 %. Současně je třeba vědět, že výše smluvního úroku přesahuje i procentní výši, jenž v trestní oblasti vede k závěru o naplnění jednoho ze znaků trestného činu lichvy. Smluvní úrok je tak nutno hodnotit jako rozporný nikoliv pouze z hlediska dobrých mravů, ale také s ohledem na jeho výši rovněž v rozporu s trestním zákoníkem. Vedle smluvního úroku je však třeba přihlížet také k žalobkyni sjednaným a nárokovaným smluvním pokutám. Ujednání o smluvní pokutě obsažené v úvěrové smlouvě se týká výlučně porušení povinností ze strany žalovaného, co by spotřebitele, nároky na smluvní pokuty za porušení povinnosti řádně a včas platit, jsou zde kombinovány ve vazbě na různou délku prodlení, smluvní pokuta je tak sjednána vícenásobně za totéž jednání spočívající v prodlení s úhradou splátky. Z uvedeného je zřejmé, že důsledku ujednání o smluvním úroku i smluvních pokutách je zasahován žalovaný v pozici spotřebitele nejenom v právní sféře, ale i ve sféře osobní. V důsledku značně nevyvážených smluvních podmínek hrozí nepřiměřené a tudíž celospolečensky škodlivé zadlužení žalovaného, který je v pozici slabší smluvní strany. Způsob smluvního ujednání ohledně sankcí nelze hodnotit jako dostatečně transparentní. Lze totiž předpokládat s ohledem na kombinaci různých druhů smluvních pokut, že si běžný spotřebitel může jen těžko učinit reálnou představu o skutečných nákladech, hmotně právních dopadech za situace, kdy se octne v prodlení s úhradou závazku a posoudit tak, před uzavřením smlouvy, zda bude v jeho silách úhrada závazku, s nímž by se ocitl v prodlení.

8. Soud má tedy za to, že za situace, kdy je úvěrová smlouva s ohledem na všechna ujednání hodnocena ve smyslu § 580 o. z., jako neplatná, přichází v úvahu vypořádání mezi účastníky pouze v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. V poměrech projednávané věci to znamená, že pokud žalovaný obdržel od žalobkyně 120 000 Kč a zaplatil 8 024 Kč, vzniká žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 111 976 Kč. V tomto rozsahu bylo tedy žalobě vyhověno včetně nároku na zákonný úrok z prodlení uplatněný podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na předžalobní upomínku ze dne 5. 4. 2024, která byla předána poštovnímu úřadu k přepravě téhož dne, dle § 573 o.z. se upomínka mohla dostat již do sféry dispozice žalovaného dne 10. 4. 2024, žalovaný byl povinen plnit do 15 dnů po obdržení dopisu, tedy do 25. 4. 2024, následujícím dnem 26. 4. 2024 se již ocitl v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 426,25 Kč, přičemž tato částka představuje 23,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 087 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 181 735,96 Kč sestávající z částky 8 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 040 Kč ve výši 5 468,40 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

10. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.