OSPS 8 C 222/2023-41

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 148 275 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 55 480 Kč s 15 % zákonným úrokem z prodlení od 24. 9. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 52 738 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 24. 9. 2022 do zaplacení, s 11,75 % zákonnými úroky z prodlení z částky 108 218 Kč od 28. 5. 2022 do 23. 9. 2022, v částce 40 057,50 Kč a ohledně 64,85 % úroků ročně z částky 92 016,17 Kč od 28. 5. 2022 do 20. 6. 2022 ve výši 3 828,48 Kč, úroků ve výši 11,75 % ročně z částky 92 116,17 Kč od 21. 6. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 5. 2022 dosáhne částky 274 752 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu do řízení.

1. Žalobou ze dne 6. 6. 2023 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 148 275 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. RČ. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, na základě jíž předložených dokladů – výpisu z bankovního účtu, dokladech o příjmech, prohlášení žalovaného a lustrací v databázi SOLUS a NRKI. Současně žalobkyně uvedla, že se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 36 měsíčních splátkách ve výši 6 360 Kč s navýšením o smluvní úrok 64,85 %, vždy k 22. dni v měsíci. Žalobkyně požadovala dále zaplacení smluvních pokut ujednaných ve smlouvě v článku 6 smlouvy a to: 2 x 499 Kč za prodlení se splácením delším 30 dnů, pokud jde o splátku 2 a 3, dále smluvní pokuty 2 x 200 Kč za prodlení se splátkou více jak 15 dní, rovněž v případě 2 a 3. splátky a konečně smluvní pokutou 0,1 % v případě prodlení se zaplacením částek po zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný Anonymizováno úvěr řádně a včas a do prodlení přes 65 dní podle smluvního ujednání se dostal se splátkou č. hodnota splatnou dne 22. 3. 2022 a proto byl celý úvěr zesplatněn ke dni datum. Žalobkyně uvedla, že žalovaná částka vychází z celkově zaplacené částky podle přehledu v kartě klienta s tím, že součástí nesplacené jistiny jsou i nesplacené úroky dle článku 6.4 smlouvy. Současně žalobkyně uváděla, že přes zaslání upomínek přímo žalobkyní a předžalobní upomínkou právním zástupcem žalobkyně dluh nebyl uhrazen.

2. Žalovaný se nedostavil k projednání věci před soudem, a proto bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodnuto o tom, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.

3. Žalobkyně před uzavřením smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalovaného, přičemž z formuláře hodnocení klienta vyplývá, že vycházela z příjmu žalovaného 22 700 Kč, výdajů v podobě částky životního minima 3 860 Kč, splátek žalobkyni 2 099 Kč, nákladů na bydlení 2 603 Kč. Dále přihlížela k tomu, že žalovaný má rezervu ve výši 13 138 Kč. K uvedenému hodnocení byly dále doloženy kopie občanského průkazu žalovaného, výpisy z účtu žalovaného od UniCredit Bank s výplatou v měsíci červen 2021 ve výši 22 946 Kč, květen 2021 ve výši 14 432 Kč. Dále byl doložen formulář potvrzující ověření bezdlužnosti z registru SOLUS.

4. Z předsmluvního formuláře ze dne 1. 7. 2021 o úvěrových podmínkách, oznámení o schválení úvěru ze dne datum, prohlášení klienta ze dne 1. 7. 2021, ale zejména smlouvy o úvěru č. RČ ze dne datum a dodatku č. hodnota ke smlouvě o úvěru ze dne datum je zřejmé, že žalovaný akceptoval návrh žalobkyně na uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 až § 2400 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), obsahující závazek poskytnou žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč proti povinnosti žalovaného vrátit částku ve výši 228 960 Kč s navýšením o smluvní úrok 64,84 % ročně s tím, že denní sazba činí 180,12 Kč. Sjednán byl splátkový kalendář za období od datum do datum v celkovém počtu 36 splátek vždy k 22. dni v měsíci po 6 360 Kč. Pro případ prodlení vyplývá ze smlouvy ujednání o smluvních pokutách podle § 2048 až § 2052 o. z., a to ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou delší 30 dní, smluvní pokutou 200 Kč za prodlení se splátkou přes 15 dní a smluvní pokutou 0,1 % denně (36,5 % ročně) při prodlení přes 10 dní se zaplacením zesplatněného úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru z právnická osoba., bylo zjištěno, že žalobkyně na účet žalovaného č. Anonymizováno/Anonymizováno zaslala dne 2. 7. 2021 částku ve výši 100 000 Kč, splnila tím svoji smluvní povinnost. Z karty klienta je zřejmé, že žalovaný platil splátku 1-7, a dále pak již nic nehradil. Současně z karty klienta vyplývá, že celkem bylo zaplaceno před zesplatněním 44 520 Kč. Žalobkyně doložila, že žalovaného vyzývala k úhradě splátek a to dne datum a dne 23. 5. 2022. Anonymizováno dále doložila, že žalovanému dne 26. 5. 2022 oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru v souladu se smlouvou pro prodlení s úhradou delší 90 dnů. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 7. 9. 2022 zaslanou dle podacího archu téhož dne poštou žalovanému.

5. Z veřejně dostupné databáze ČNB na jejích webových stránkách je zřejmé, že obvyklá úroková sazba, pokud jde o korunové úvěry poskytovaných bankami domácnostem v ČR v období července 2021 činila úroková sazba úvěrů do jednoho roku 10,47 % ročně, u úvěrů 1–5 let 7,23 % ročně.

6. Soud se nejprve zabýval tím, jeli sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. V této souvislosti dospěl k závěru, že tomu tak není a to s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu ČR sp. zn. III. Ú 4084/2012 z 11. 12. 2014 a I. ÚS 199/2011 z 24. 1. 2012, podle nichž nelze přiznat ochranu soudní těm subjektům, jenž evidentně poškozují zájmy svých klientů tím, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka proti povinnostem kladeným na věřitele. V takovém případě je smlouvu nutno posoudit podle § 580 odst. 1 o.z. jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a účastníci se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. a to tak, že si strany vzájemně vrátí to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud přihlížel rovněž k judikatuře NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2005 s tím, že podle citovaných rozhodnutí je rozporným s dobrými mravy smluvní úrok sjednaný v rozsahu, který přesahuje až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za níž poskytují úvěry v daném období v místě banky. Podle usnesení NS ČR sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 (R 52/2005 sbírky soudních rozhodnutí) je naplněním znaku trestného činu lichvy, podle § 253 odst. 1 tr. zákoníku (dnes § 218 tr. zák.) spočívajícího v hrubém nepoměru mezi vzájemným plněním i situace, kdy je při poskytnutí půjčky či úvěru peněžního sjednán úrok v rozsahu přes 70 % ročně. Dále je třeba přihlížet i k rozhodnutí ÚS ČR sp. zn. IV.ÚS 487/2010 podle nějž výkonu práva, které je zneužitím práva nelze poskytnout soudní ochranu. Soud také zohledňoval, zdali nedošlo k nevyváženému postavení žalovaného v pozici spotřebitele proti žalobkyni v pozici podnikatele. Pokud jde o sjednané smluvní pokuty a jejich přípustnost, přihlížel soud k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012.

7. V posuzované věci má soud za to, že žalobkyně sjednala ve smlouvě o úvěru smluvní úrok, který je v rozporu se shora citovanou judikaturou, neboť představuje víc jak trojnásobek maximálně přípustného smluvního úroku, který v posuzovaném případě činil 64,84 % ročně, byť tato hranice je pouze rámcová. Nicméně obvyklý smluvní úrok, který by bylo možno považovat za přípustný je takový, který by kolem tuto hranici výrazně nepřekračoval. Sjednaná RPSN 88,04 % je v porovnání s obvyklou RPSN mnohokrát vyšší, když maximální přípustná výše by byla 31,41 %. Současně je třeba vědět, že výše smluvního úroku přesahuje i procentní výši, jenž v trestní oblasti vede k závěru o naplnění jednoho ze znaků trestného činu lichvy. Smluvní úrok je tak nutno hodnotit jako rozporný nikoliv pouze z hlediska dobrých mravů, ale také s ohledem na jeho výši rovněž v rozporu s trestním zákoníkem. Vedle smluvního úroku je však třeba přihlížet také k žalobkyni sjednaným a nárokovaným smluvním pokutám. Ujednání o smluvní pokutě obsažené v úvěrové smlouvě se týká výlučně porušení povinností ze strany žalovaného, co by spotřebitele, nároky na smluvní pokuty za porušení povinnosti řádně a včas platit, jsou zde kombinovány ve vazbě na různou délku prodlení, smluvní pokuta je tak sjednána vícenásobně za totéž jednání spočívající v prodlení s úhradou splátky. Z uvedeného je zřejmé, že důsledku ujednání o smluvním úroku i smluvních pokutách je zasahován žalovaný v pozici spotřebitele nejenom v právní sféře, ale i ve sféře osobní. V důsledku značně nevyvážených smluvních podmínek hrozí nepřiměřené a tudíž celospolečensky škodlivé zadlužení žalovaného, který je v pozici slabší smluvní strany. Způsob smluvního ujednání ohledně sankcí nelze hodnotit jako dostatečně transparentní. Lze totiž předpokládat s ohledem na kombinaci různých druhů smluvních pokut, že si běžný spotřebitel může jen těžko učinit reálnou představu o skutečných nákladech, hmotně právních dopadech za situace, kdy se octne v prodlení s úhradou závazku a posoudit tak, před uzavřením smlouvy, zda bude v jeho silách úhrada závazku, s nímž by se ocitl v prodlení.

8. Soud má tedy za to, že za situace, kdy je úvěrová smlouva s ohledem na všechna ujednání hodnocena ve smyslu § 580 o. z., jako neplatná, přichází v úvahu vypořádání mezi účastníky pouze v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. V poměrech projednávané věci to znamená, že pokud žalovaný obdržel od žalobkyně 100 000 Kč a zaplatil 44 520 Kč, vzniká žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 55 480 Kč. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně úroku z prodlení, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na doručení předžalobní upomínky a to tak, že 24. 9. 2022 se již žalovaný ocitl v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána jako absolutně neplatná, nelze na jejím základě přiznat další, žalobou požadovaná, plnění.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaný, který se řízení fakticky neúčastnil, náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.