OSPS 2 C 152/2025-19

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Šmicovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro příslušenství

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok ve výši 11 450,23 Kč a úrok ve výši 14,20 % ročně z částky 14 132,68 Kč od 4. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever č. účtu, doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 573 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu dne 3. 4. 2025 domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku za období od 20. 8. 2019 do 3. 4. 2025 ve výši 11 450,23 Kč a úroku ve výši 14,20 % z částky 14 132,68 Kč od 4. 4. 2025 do zaplacení jakožto příslušenství pohledávky žalobkyně za žalovaným. Tuto pohledávku žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené se společností právnická osobadále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a to s účinností k datum. Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní legitimaci. Uplatňovaný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet. Na základě této smlouvy se žalovaný krom jiného zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 14,20 % ročně z částky dlužné jistiny. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou pravidelných splátek právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění celé dlužné částky, a to ke dni datum. Předmětem tohoto řízení žalobkyně činí pouze shora uvedené příslušenství, které jí dosud nebylo pravomocně přiznáno. Žalobkyně dále uvedla, že žalovanému zaslala dne datum předžalobní výzvu k plnění. Žalovaný však požadované úroky žalobkyni dosud neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně vyslovila v žalobě souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4. Žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku u soudu, neboť s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne 20. 3. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 – 1887 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Účinky postoupení pohledávky nastaly zaplacením úplaty za postoupení, což dokládá potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 22. 3. 2023. Žalobkyně dále doložila, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno ve smyslu § 1882 o. z. dopisem ze dne 30. 3. 2023 zaslaným žalovanému dne 17. 4. 2023, jak vyplývá z podacího lístku.

5. Na základě provedených listinných důkazů a s přihlédnutím k žalobním tvrzením dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 23. 11. 2018 smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva“), a to v intencích § 2395 a násl. o. z. a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě této smlouvy peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný byl podle čl. II. smlouvy povinen tyto vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 14,20 % ročně z částky dlužné jistiny. Žalovaný svoji povinnost hradit řádně a včas splátky úvěru neplnil, dostal se do prodlení, a celková dlužná částka byla proto ke dni datum zesplatněna. O této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne datum. Soud dále zjistil, že žalobkyni byla rozhodnutím soudu přiznána pouze dlužná jistina a zákonný úrok z prodlení z částky dlužné jistiny. Žalobkyni tedy dosud nebyl pravomocně přiznán nárok na zaplacení příslušenství, a to smluvního úroku za období ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 20. 8. 2024, do podání žaloby, tj. do 3. 4. 2025, ve výši 14,20 % ročně z částky dlužné jistiny ve výši 14 132,68 Kč, který byl kapitalizován na částku 11 450,23 Kč, a smluvního úroku ve výši 14,20 % ročně z částky 14 132,68 Kč od 4. 4. 2025 do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván v předžalobní upomínce ze dne datum, která byla žalovanému odeslána téhož dne, jak bylo zjištěno z podacího lístku. Žalovaný však částku dlužné jistiny ani její příslušenství dosud nezaplatil.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Soud v rámci právního posouzení věci dále konstatuje, že úvěrující má ze smlouvy o úvěru právo na sjednaný úrok z nesplacené jistiny. Úrok v takovém případě představuje úplatu za poskytnuté peněžní prostředky a úvěrující na něj má právo i po zesplatnění úvěru, a to až do úplného vrácení jistiny úvěru. V případě prodlení pak úvěrujícímu svědčí také právo na zaplacení úroku z prodlení, který představuje sankci za prodlení s úhradou peněžitého závazku. Vzhledem k odlišné povaze smluvního úroku a úroku z prodlení není tedy vyloučeno, aby tyto běžely současně, neboť, jak dovodil Nejvyšší soud, po zesplatnění úvěru z nesplacené jistiny věřiteli náleží obchodní úrok (jakožto odměna za poskytnuté peněžní prostředky, které dlužník v dohodnuté době nevrátil) až do jejího vrácení a v případě prodlení dlužníka též úrok z prodlení (jakožto sankce za prodlení s úhradou peněžitého závazku). (Srov. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3764/2016 ze dne 19. 4. 2017)

8. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalobkyni svědčí právo na zaplacení smluvního úroku za období od 20. 8. 2024 do 3. 4. 2025 ve výši 11 450,23 Kč a smluvního úroku ve výši 14,20 % ročně z částky 14 132,68 Kč od 4. 4. 2025 do zaplacení, když žalovaný dlužnou jistinu žalobkyni dosud nevrátil a současně žalobkyni nebyl nárok na smluvní úrok dosud přiznán. Přiznáno bylo pouze právo na zaplacení jistiny a zákonného úroku z prodlení. Soud tedy shledal žalobu důvodnou a jako takové jí v plném rozsahu vyhověl.

9. Soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na 1 000 Kč podle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 200 Kč.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 573 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 450,23 Kč (tj. hodnota žalovaného příslušenství vyčísleného ke dni podání žaloby). Náklady zastoupení advokátem tedy sestávají z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 1, odst. 5 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci včetně jedné paušální náhrady výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 1, odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Platební místo náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

11. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.