OSPS 4 C 480/2024-56

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Sperkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 181 424 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 906,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 906,43 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 181 424 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. RČ. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, na základě jím předložených dokladů – výpisu z bankovního účtu, dokladech o příjmech, prohlášení žalovaného a lustrací v databázi SOLUS a NRKI. Současně žalobkyně uvedla, že se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 124 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách ve výši 12 296 Kč s navýšením o smluvní úrok 102,29 %, vždy k 3. dni v měsíci. Žalobkyně požadovala dále zaplacení smluvních pokut ujednaných ve smlouvě v článku 6.1 smlouvy a to 499 Kč za prodlení se splácením delším 30 dnů, pokud jde o splátku 2, dále podle článku 6.2 smluvní pokuty 200 Kč za prodlení se splátkou více jak 15 dní, rovněž v případě 2. splátky a konečně podle článku 6.5 smluvní pokutou 0,1 % v případě prodlení se zaplacením částek po zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neplatil úvěr řádně a včas a do prodlení přes 65 dní podle smluvního ujednání se dostal se splátkou č. hodnota splatnou dne 3. 8. 2020 a proto byl celý úvěr zesplatněn ke dni 7. 10. 2020. Žalobkyně uvedla, že žalovaná částka vychází z celkově zaplacené částky podle přehledu v kartě klienta s tím, že součástí nesplacené jistiny jsou i nesplacené úroky dle článku 6.4 smlouvy. Současně žalobkyně uváděla, že přes zaslání upomínek přímo žalobkyní a předžalobní upomínkou právním zástupcem žalobkyně dluh nebyl uhrazen.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil a soud tak jednal v jeho nepřítomnosti.

3. Žalobkyně před uzavřením smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalovaného, přičemž z formuláře hodnocení klienta vyplývá, že vycházela z příjmu žalovaného 24 700 Kč, výdajů ve výši 7 910 Kč. Dále byl doložen formulář potvrzující ověření bezdlužnosti z registru SOLUS.

4. Z předsmluvního formuláře ze dne datum o úvěrových podmínkách, oznámení o schválení úvěru ze dne datum, dodejky ze dne datum, ale zejména smlouvy o úvěru č. RČ ze dne datum je zřejmé, že žalovaný akceptoval návrh žalobkyně na uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 až § 2400 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), obsahující závazek poskytnou žalovanému úvěr ve výši 124 000 Kč proti povinnosti žalovaného vrátit částku ve výši 295 104 Kč s navýšením o smluvní úrok 102,29 % ročně s tím, že denní sazba činí 352,32 Kč. Sjednán byl splátkový kalendář za období od 3. 1. 2020 do 3. 12. 2021 v celkovém počtu 24 splátek vždy k 3. dni v měsíci po 12 296 Kč. Pro případ prodlení vyplývá ze smlouvy ujednání o smluvních pokutách podle § 2048 až § 2052 o. z., a to ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou delší 30 dní, smluvní pokutou 200 Kč za prodlení se splátkou přes 15 dní a smluvní pokutou 0,1 % denně při prodlení se zaplacením zesplatněného úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru z právnická osoba., bylo zjištěno, že žalobkyně na účet žalovaného č. Anonymizováno/Anonymizováno zaslala dne datum částku ve výši 124 000 Kč, splnila tím svoji smluvní povinnost. Vlastnictví účtu žalovaného bylo zjištěno z detailu účtu č. č. účtu. Z karty klienta je zřejmé, že žalovaný zaplatil žalobkyni před zesplatněním úvěru celkem částku 86 072 Kč a po zesplatnění částku 16 021,57 Kč. Žalobkyně doložila, že žalovaného vyzývala k úhradě splátek a to dne 5. 3. 2020, 7. 7. 2020, 3. 9. 2020 a 5. 10. 2020. Žalobkyně dále doložila, že žalovanému dne 7. 10. 2020 oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru v souladu se smlouvou pro prodlení s úhradou delší 65 dnů. Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení 135 945 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 13. 11. 2024, s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání této výzvy, zaslanou žalovanému, dle podacího archu, téhož dne.

5. Z veřejně dostupné databáze ČNB na jejích webových stránkách je zřejmé, že obvyklá úroková sazba k prosinci 2019, pokud jde o úvěry na spotřebu se splatností od 1 do 5 let pro domácnosti, ARAD činila 8,38 %.

6. Soud se nejprve zabýval tím, jeli sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. V této souvislosti dospěl k závěru, že tomu tak není a to s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu ČR sp. zn. III. Ú 4084/2012 z 11. 12. 2014 a I. ÚS 199/2011 z 24. 1. 2012, podle nichž nelze přiznat ochranu soudní těm subjektům, jenž evidentně poškozují zájmy svých klientů tím, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka proti povinnostem kladeným na věřitele. V takovém případě je smlouvu nutno posoudit podle § 580 odst. 1 o.z. jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a účastníci se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. a to tak, že si strany vzájemně vrátí to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud přihlížel rovněž k judikatuře NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2005 s tím, že podle citovaných rozhodnutí je rozporným s dobrými mravy smluvní úrok sjednaný v rozsahu, který přesahuje až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za níž poskytují úvěry v daném období v místě banky. Podle usnesení NS ČR sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 (R 52/2005 sbírky soudních rozhodnutí) je naplněním znaku trestného činu lichvy, podle § 253 odst. 1 tr. zákoníku (dnes § 218 tr. zák.) spočívajícího v hrubém nepoměru mezi vzájemným plněním i situace, kdy je při poskytnutí půjčky či úvěru peněžního sjednán úrok v rozsahu přes 70 % ročně. Dále je třeba přihlížet i k rozhodnutí ÚS ČR sp. zn. IV.ÚS 487/2010 podle nějž výkonu práva, které je zneužitím práva nelze poskytnout soudní ochranu. Soud také zohledňoval, zdali nedošlo k nevyváženému postavení žalovaného v pozici spotřebitele proti žalobkyni v pozici podnikatele. Pokud jde o sjednané smluvní pokuty a jejich přípustnost, přihlížel soud k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012.

7. V posuzované věci má soud za to, že žalobkyně sjednala ve smlouvě o úvěru smluvní úrok, který je v rozporu se shora citovanou judikaturou, neboť představuje víc jak trojnásobek maximálně přípustného smluvního úroku, který v posuzovaném případě činil 102,29 % ročně, byť tato hranice je pouze rámcová. Nicméně obvyklý smluvní úrok, který by bylo možno považovat za přípustný je takový, který by kolem tuto hranici výrazně nepřekračoval. Současně je třeba poukázat na to, že výše smluvního úroku přesahuje i procentní výši, jenž v trestní oblasti vede k závěru o naplnění jednoho ze znaků trestného činu lichvy. Smluvní úrok je tak nutno hodnotit jako rozporný nikoliv pouze z hlediska dobrých mravů, ale také s ohledem na jeho výši rovněž v rozporu s trestním zákoníkem. Vedle smluvního úroku je však třeba přihlížet také k žalobkyni sjednaným a nárokovaným smluvním pokutám. Ujednání o smluvní pokutě obsažené v úvěrové smlouvě se týká výlučně porušení povinností ze strany žalovaného, co by spotřebitele, nároky na smluvní pokuty za porušení povinnosti řádně a včas platit, jsou zde kombinovány ve vazbě na různou délku prodlení, smluvní pokuta je tak sjednána vícenásobně za totéž jednání spočívající v prodlení s úhradou splátky. Z uvedeného je zřejmé, že důsledku ujednání o smluvním úroku i smluvních pokutách je zasahován žalovaný v pozici spotřebitele nejenom v právní sféře, ale i ve sféře osobní. V důsledku značně nevyvážených smluvních podmínek hrozí nepřiměřené a tudíž celospolečensky škodlivé zadlužení žalovaného, který je v pozici slabší smluvní strany. Způsob smluvního ujednání ohledně sankcí nelze hodnotit jako dostatečně transparentní. Lze totiž předpokládat s ohledem na kombinaci různých druhů smluvních pokut, že si běžný spotřebitel může jen těžko učinit reálnou představu o skutečných nákladech, hmotně právních dopadech za situace, kdy se octne v prodlení s úhradou závazku a posoudit tak, před uzavřením smlouvy, zda bude v jeho silách úhrada závazku, s nímž by se ocitl v prodlení.

8. Soud má tedy za to, že za situace, kdy je úvěrová smlouva s ohledem na všechna ujednání hodnocena ve smyslu § 580 o. z., jako neplatná, přichází v úvahu vypořádání mezi účastníky pouze v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. V poměrech projednávané věci to znamená, že pokud žalovaný obdržel od žalobkyně 124 000 Kč a zaplatil 102 093,57 Kč, vzniká žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 21 906,43 Kč. V tomto rozsahu bylo tedy žalobě vyhověno včetně nároku na zákonný úrok z prodlení uplatněný podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když jeho počátek se odvíjí z předžalobní upomínky, kde je stanovena lhůta k úhradě 15 dní od odeslání upomínky, tedy od 13. 11. 2024, do prodlení se tak žalovaný mohl dostat nejdříve 29. 11. 2024. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána jako absolutně neplatná, nelze na jejím základě přiznat další, žalobou požadovaná, plnění

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla převážně neúspěšná, nicméně převážně úspěšný žalovaný se řízení fakticky neúčastnil a žádné náklady mu tak v souvislosti s tímto řízením nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

10. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce a pověření zvoleného soudního exekutora jejím výkonem.