OSPS 2 C 308/2025-33

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Šmicovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 118 302,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 63 256 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 63 256 Kč od 14. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zčásti, co do zaplacení částky 55 046,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 118 302,47 Kč od 27. 11. 2024 do 13. 4. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 55 046,47 Kč od 14. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 1 183 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 118 302,47 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené se společností právnická osoba., IČ IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní procení legitimaci. Uplatňovaný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota a téhož dne dodatek č. hodnota k této smlouvě (dále jen „smlouva“) Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 100 000 Kč. Úvěr byl splatný dnem datum. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky formou splátek vrátit a zaplatit úrok. Tuto svoji povinnost však řádně nesplnil, když na splátkách úvěru uhradil pouze 36 744 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalobkyně následně zaslala žalovanému dne datum předžalobní výzvu k plnění. Na tuto výzvu však žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4. Žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku u soudu, neboť pohledávku za žalovaným žalobkyně nabyla od právní předchůdkyní žalobkyně ve smyslu § 1879 – 1887 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně doložila seznam postupovaných pohledávek a tu skutečnost, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno ve smyslu § 1882 o. z. dopisem ze dne datum odeslaným téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně za použití prostředků komunikace na dálku dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota ve znění dodatku č. hodnota z téhož dne (dále jen „smlouva“), kdy právní předchůdkyně žalobkyně akceptovala návrh na uzavření smlouvy, když žalovanému zaslala oznámení o schválení úvěru obsahující základní parametry úvěru a splátkový kalendář. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, jak vyplývá z výpisů z databází SOLUS, NRKI, z hodnocení klienta, z potvrzení o příjmu žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně také sdělila žalovanému informace o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě č. Anonymizováno/Anonymizováno, jak vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit sjednaný úrok, a formou 48 měsíčních splátek. Roční úroková sazba činila Anonymizováno,Anonymizováno %. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši Anonymizováno,Anonymizováno % a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku částka. Žalovaný splátky řádně nehradil, právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil celkem 36 744 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni datum zesplatnila, o čemž žalovaného informovala v upomínce z téhož dne. Žalobkyně žalovaného následně vyzvala k úhradě dluhu v předžalobní výzvě, která byla žalovanému zaslána podle podacího lístku dne datum.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.

9. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 293 952 Kč, tj. částku ve výši Anonymizováno % jistiny úvěru, kdy úroková sazba činila Anonymizováno,Anonymizováno % ročně, kdy RPSN dosahovala Anonymizováno,Anonymizováno % (přičemž podle databáze ČNB ARAD činil běžný úrok v měsíci uzavření smlouvy 8,97 % ročně a obvyklá RPSN dosahovala 9,42 %), a vzhledem ke shora uvedeným zákonným ustanovením a citované judikatuře, soud uzavřel, že smlouva o úvěru č. hodnota ve znění dodatku č. hodnota uzavřená právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne datum je absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru, kdy úroková sazba je mnohonásobně vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé, přičemž judikatura podle shora citovaného rozhodnutí považuje za přiměřené protiplnění zpravidla nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby. Soud tedy vyhodnotil smlouvu jako zjevně nemravnou, a proto podle § 588 o. z. absolutně neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.

10. V důsledku toho je nutno posoudit žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. Žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč na základě absolutně neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu. Žalovaný na dlužnou částku zaplatil celkem 36 744 Kč. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení ve výši 63 256 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na odeslání předžalobní upomínky. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne datum. Žalovanému byla v předžalobní upomínce poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, přičemž připadne-li podle § 607 o. z. poslední den lhůty na sobotu, je posledním dnem lhůty pracovní en nejblíže následující. Žalovaný je tedy v prodlení ode dne datum. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.

12. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 4 733 Kč na 5 916 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 1 183 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť úspěch obou účastníků byl srovnatelný. Úspěch žalobkyně činil 50,9 % a úspěch žalovaného pak 49,1 %, přičemž soud v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 při určování míry úspěchu účastníků ve věci zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen stran jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Pokud nebude částka uvedená ve výroku III. zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem.