OSPS 25 C 104/2026-66

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Srpovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 69 823,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ročně ve výši 11,5 % od 21. 3. 2026 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu rozdílu částky 63 284 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 63 284 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, částky 6 539,14 Kč, úroku ve výši 46,65 % ročně z částky 55 309,49 Kč od 23. 12. 2025 do 13. 1. 2026 ve výši 1 526,80 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 55 309,42 od 14. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2025 dosáhne částky 160 012,80 Kč na straně jedné a částkou přiznanou výrokem I. tohoto rozsudku na straně druhé.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 69 823 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím osobní zabezpečené stránky žalované v klientské zóně a prostřednictvím emailové komunikace, kdy měla smlouvu podepsat svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu poskytnutého žalobkyní. Na základě této smlouvy byl žalované dne datum poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 46,65 % ročně splácet ve čtyřiceti osmi měsíčních splátkách ve výši 2 778 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2025, a to podle splátkového kalendáře tvořícího přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr měla být podle tvrzení žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a dalších zdrojů, zejména dokladů o příjmech, prohlášení žalované, ověření v databázích SOLUS a NRKI, provedeného scoringu klienta a ověření, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, její doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a její zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když do data zesplatnění celého úvěru uhradila pouze částku 2 778 Kč dne datum, částku 2 778 Kč dne datum, částku 2 778 Kč dne datum, částku 2 778 Kč dne datum, částku 2 778 Kč dne datum, částku 2 778 Kč dne datum, částku 2 778 Kč dne datum, částku 2 778 Kč dne datum a částku 2 778 Kč dne datum. Žalobkyni tak mělo vzniknout právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, a to za splátky č. hodnota a 11, u nichž se žalovaná měla dostat do prodlení o délce 30 dnů, a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč, a to za splátky č. hodnota, 10 a 11, u nichž se žalovaná měla dostat do prodlení o délce 15 dnů. V důsledku tohoto prodlení mělo následně dojít ke dni 21. 12. 2025 k automatickému zesplatnění celého úvěru, neboť žalovaná se měla dostat do prodlení s úhradou splátky č. hodnota splatné dne 15. 10. 2025 o délce 65 dnů. Podle tvrzení žalobkyně se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 61 686,48 Kč, sestávající ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 55 309,49 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 6 376,99 Kč. Žalobkyně současně tvrdila, že před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné splátky a byla jí poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů k plnění.

3. Žalobkyně dále tvrdila, že žalované vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, kterou touto žalobou požaduje za období od datum do data vyhotovení žaloby ve výši 6 539,14 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 55 309,49 Kč ode dne datum do zaplacení, a to v nominální roční úrokové sazbě 46,65 % ročně od datum do datum ve výši 1 526,80 Kč a od datum v nominální úrokové sazbě 11,5 % ročně do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 160 012,80 Kč. Z částky 63 284 Kč, zahrnující dlužnou novou jistinu úvěru, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, požadovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení. Žalovaná uvedené částky neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.

4. Na den datum bylo nařízeno ústní jednání, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, přítomna však byla zástupkyně žalobkyně. Provedenými listinami má soud za prokázané, že žalovaná dne datum uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru č. hodnota, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, přičemž ze smlouvy o úvěru ze dne datum, předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře a důkazu o umístění dokumentu do klientské zóny soud zjistil, že žalované měl být poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, který měla splácet ve čtyřiceti osmi měsíčních splátkách po 2 778 Kč, a že smluvní úrok byl sjednán ve výši 46,65 % ročně. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované částku 60 000 Kč, a z občanského průkazu žalované soud zjistil identifikační údaje žalované, s nimiž bylo při uzavírání smlouvy pracováno. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila dne datum částku 2 778 Kč, dne datum částku 2 778 Kč, dne datum částku 2 778 Kč, dne datum částku 2 778 Kč, dne datum částku 2 778 Kč, dne datum částku 2 778 Kč, dne datum částku 2 778 Kč, dne datum částku 2 778 Kč a dne datum částku 2 778 Kč, tedy celkem částku 25 002 Kč. Z výzev k zaplacení ze dne datum a datum a z oznámení ze dne datum soud zjistil, že žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, že byla žalobkyní vyzývána k úhradě dlužných částek a že žalobkyně považovala úvěr ke dni datum za zesplatněný. Z předžalobní výzvy ze dne datum a podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě uplatněného dluhu. Z vyjádření zástupkyně žalobkyně při jednání soud dále zjistil, že žalovaná od podání žaloby ničeho dalšího neuhradila. Z provedeného dokazování tak soud učinil skutkové zjištění, že žalobkyně žalované poskytla částku 60 000 Kč, žalovaná na poskytnuté plnění uhradila celkem částku 25 002 Kč a po podání žaloby ničeho dalšího neuhradila.

5. Ze sdělení zástupkyně žalobkyně učiněného při jednání má soud dále za zjištěné, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela zejména z údajů a podkladů poskytnutých žalovanou, z výpisů z registrů SOLUS a NRKI a z provedeného scoringu klienta, přičemž k výzvě soudu podle § 118a odst. 1 o. s. ř. netvrdila ani neoznačila žádné další konkrétní skutečnosti nebo důkazy o tom, jak přesně byla schopnost žalované úvěr splácet ověřena a v jaké konkrétní výši byly žalované zjištěny volné zdroje ke hrazení měsíční splátky 2 778 Kč. Z výpisů z účtu žalované č. č. účtu za měsíce srpen, září a říjen 2024, soud zjistil, že žalovaná měla na tento účet pravidelný měsíční příjem od zaměstnavatele právnická osoba. Současně soud zjistil, že vedle tohoto pravidelného příjmu byly na účet žalované připisovány také další opakované platby ze zahraničí od Anonymizováno jméno FO – Anonymizováno. Z týchž výpisů však soud dále zjistil, že běžný provoz účtu žalované byl ve sledovaném období současně zatížen četnými úvěrovými operacemi, když se na účtu ve vysoké frekvenci objevovaly položky označené jako čerpání úvěru a splátka úvěru či splátka spotřebitelského úvěru, a to opakovaně v průběhu celého měsíce srpna, září i října 2024. Ze souhrnných údajů na výpisech pak soud zjistil, že účet žalované vykazoval velmi vysoký počet kreditních i debetních operací, když v srpnu 2024 bylo na účtu vykázáno 60 kreditních a 68 debetních položek, v září 2024 45 kreditních a 113 debetních položek a v říjnu 2024 68 kreditních a 96 debetních položek. Z těchto výpisů soud učinil skutkové zjištění, že žalovaná sice měla před uzavřením předmětné smlouvy pravidelný příjem ze zaměstnání a další opakované příjmy, avšak současně byl její účet ve sledovaném období zatížen častým čerpáním dalších úvěrových prostředků, splácením více úvěrových závazků a opakovanými poklesy zůstatku účtu k nule.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení nebyl prokázán vznik platného závazkového vztahu v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, ve spojení se zákonem o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru, a to zejména porovnáním příjmů a výdajů spotřebitele a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci, včetně jeho závazků a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Z ustálené judikatury plyne, že povinnost posoudit úvěruschopnost nelze splnit pouhým převzetím tvrzení žadatele o úvěr nebo toliko obecným nahlédnutím do registrů dlužníků, ale je zapotřebí, aby poskytovatel vycházel z objektivně doložených a ověřených údajů a aby byl schopen přesvědčivě doložit, na základě jakých konkrétních zjištění dospěl k závěru, že spotřebitel bude schopen úvěr řádně splácet. Nejvyšší správní soud vyložil, že součástí odborné péče je i obezřetnost vedoucí k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem a k požadavku na jejich doložení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39), zatímco Nejvyšší soud zdůraznil, že věřitel musí být při posouzení úvěruschopnosti schopen vycházet z dostatečných informací, nikoli jen z neověřeného osobního prohlášení spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Stejně tak Ústavní soud akcentoval povinnost obecných soudů zkoumat, zda poskytovatel před poskytnutím spotřebitelského úvěru skutečně prověřil schopnost spotřebitele úvěr splatit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

9. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, z výpisů z registrů SOLUS a NRKI, z provedeného scoringu klienta a z výpisů z účtu žalované, avšak při jednání dne datum byla soudem podle § 118a odst. 1 o. s. ř. výslovně vyzvána, aby doplnila tvrzení, jak přesně byla schopnost žalované úvěr splácet ověřena a v jaké konkrétní výši byly žalované zjištěny volné zdroje ke hrazení měsíční splátky 2 778 Kč, přičemž k této výzvě uvedla pouze to, že vycházela zejména z tvrzení a podkladů poskytnutých žalovanou a z výpisů z příslušných registrů, a žádná další tvrzení ani důkazy nepředložila, ač byla o následcích nesplnění této povinnosti poučena. Ani po sdělení předběžného právního názoru soudu žalobkyně svá tvrzení nedoplnila a žádné další důkazy neoznačila. Z obsahu spisu je současně zřejmé, že sama zástupkyně žalobkyně výslovně uvedla, že žalobkyně nemá objektivní možnost ověřit, zda údaje sdělené žalovanou jsou pravdivé, a že při zkoumání úvěruschopnosti vycházela zejména z údajů, které jí žalovaná sama poskytla.

10. Takový postup však soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedených výpisů z účtu žalované za měsíce srpen, září a říjen 2024 sice vyplynulo, že žalovaná měla pravidelný příjem od zaměstnavatele právnická osoba., avšak současně tyto výpisy prokazují i to, že již před uzavřením předmětné smlouvy byl běžný provoz jejího účtu zatížen častým čerpáním dalších úvěrových prostředků, splácením více úvěrových závazků a opakovanými poklesy disponibilního zůstatku účtu k nule. Za této situace nemohl závěr o dostatečné schopnosti žalované splácet další spotřebitelský úvěr obstát bez toho, aby žalobkyně konkrétně a přesvědčivě doložila, jak vyhodnotila celkové výdaje žalované, její dosavadní zadlužení, způsob plnění stávajících dluhů a jakým způsobem z těchto údajů dovodila existenci dostatečných volných zdrojů ke hrazení další měsíční splátky. Jestliže žalobkyně ani po výzvě soudu neprokázala, jaký konkrétní výpočet či úvahu v tomto směru učinila, nelze mít za to, že před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované posoudila důkladně, na základě spolehlivých a dostatečných informací, jak vyžaduje zákon.

11. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť z výsledků jí tvrzeného posouzení nemohlo bez důvodných pochybností vyplývat, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet. Tím byly splněny podmínky § 87 odst. 1 citovaného zákona a smlouva o úvěru ze dne datum je neplatná. Důsledkem této neplatnosti není povinnost žalované plnit podle neplatné smlouvy, ale pouze povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru, přičemž žalobkyni nevzniklo právo na sjednané úroky, smluvní pokuty, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ani na plnění odvozené od smluvního zesplatnění úvěru. Tento závěr odpovídá i konstantní judikatuře Nejvyššího soudu, kdy je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru zvláštní soukromoprávní sankcí vůči poskytovateli, který porušil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a poskytovateli tak náleží toliko vrácení nesplacené jistiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

12. Žalobkyně žalované poskytla částku 60 000 Kč a žalovaná na ni uhradila celkem 25 002 Kč; dosud nevrácená část jistiny tak činí 34 998 Kč. V tomto rozsahu je žaloba důvodná. Naproti tomu nárok na zaplacení částky 63 284 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení, částky 6 539,14 Kč, úroku ve výši 46,65 % ročně z částky 55 309,49 Kč od datum do datum ve výši 1 526,80 Kč a úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 55 309,49 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 160 012,80 Kč, důvodný není, neboť všechny tyto nároky žalobkyně odvozovala výlučně od neplatné smlouvy a jejích smluvních ujednání.

13. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající nevrácené jistině, soud vycházel z toho, že podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., může věřitel požadovat úrok z prodlení až od okamžiku, kdy se dlužník dostane do prodlení se splněním peněžitého dluhu, přičemž v poměrech § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzniká prodlení spotřebitele teprve po uplynutí doby přiměřené jeho možnostem. V projednávané věci žalobkyně žalovanou k úhradě vyzvala předžalobní upomínkou ze dne datum, která byla téhož dne podána k poštovní přepravě, přičemž soud má za to, že tato zásilka se mohla dostat do dispoziční sféry žalované nejpozději dne datum. Žalovaná se po celé řízení k věci nevyjádřila, netvrdila žádné konkrétní okolnosti, které by odůvodňovaly určení delší doby k vrácení zbývající jistiny podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a ze skutkových zjištění nevyplynul ani žádný jiný důvod pro závěr, že by v jejích možnostech nebylo poskytnutou jistinu v tomto okamžiku vrátit. Za této situace soud uzavírá, že doba přiměřená možnostem žalované uplynula nejpozději dne datum a žalovaná se tak dostala do prodlení ode dne datum. Od tohoto dne proto soud žalobkyni přiznal ze zjištěné částky 34 998 Kč zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně, která odpovídá zákonné sazbě pro prodlení vzniklé v prvním pololetí roku 2026.

14. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně v této části uplatnila nároky, které jí z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikly. Rozdíl mezi žalobkyní požadovanou částkou a částkou přiznanou výrokem I. tohoto rozsudku, stejně jako žalobkyní požadované smluvní a sankční nároky, proto nebylo možno přiznat.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně, když jí byla přiznána částka odpovídající nevydanému bezdůvodnému obohacení, zatímco v podstatné části žalobou uplatněných smluvních nároků byla neúspěšná. Žalované, která byla v řízení pasivní, žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.

16. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.