OSPS 25 C 126/2026-16

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Srpovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 46 890 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 42 000 Kč od 07. 06. 2025 do 24. 11. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, a částky 4 890 Kč.

III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever soudní poplatek ve výši 469 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 913,79 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 890 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota prostřednictvím webové stránky Anonymizováno na které žalovaný vyplnil své údaje a požadavky a byl mu zřízen uživatelský účet, žalobkyně žalovanému následně zaslala prostřednictvím webového rozhraní návrh úvěrové smlouvy, kterou žalovaný akceptoval, při registraci předložil též svůj občanský průkaz a doklady prokazující příjmy a výdaje. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky, které mu byly zaslány na jím uvedený účet vedený u č. č. účtu. Úvěr byl poskytnutý na dobu neurčitou s povinností zaplatit každý měsíc úrok ve výši 40 % z jistiny, a to vždy k šestému dni v měsíci. Jistina mohla být splacena částečně nebo zcela kdykoliv během trvání smlouvy. Vzhledem ke skutečnosti, že své povinnosti žalovaný neplnil, vyzvala ho žalobkyně k doplacení a následně úvěr ke dni datum zesplatnila. Podle tvrzení žalobkyně dluh činí 30 000 Kč na jistině úvěru, 12 000 Kč kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc čerpání úvěru, zákonný úrok z prodlení ode dne datum do zaplacení a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od data prodlení, tedy ode dne datum, do data odeslání předžalobní výzvy, tedy do dne datum v kapitalizované výši 4 890 Kč. Žalovaná uvedenou částku ani na základě zaslané předžalobní upomínky ze dne datum neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstala pasivní.

3. Zdejší soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Po provedení předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané, že na účet žalovaného č. č. účtu byla dne datum zaslána částka 30 000 Kč, a to z účtu žalobkyně. V listině označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, která měla odpovídat ujednání stran, nebylo uvedeno datum splatnosti úvěru, bylo uvedeno, že žalovaný může splatit jistinu úvěru kdykoliv, úrok byl uveden ve výši 40 % měsíčně z jistiny a splácení úroku bylo upraveno tak, že nejpozději k šestému dni v měsíci musí být zaplacen úrok přirostlý za uplynulé období, RPSN byla uvedena ve výši 5 758,14 %. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že nebyla vrácena žádná částka. Přípisem ze dne datum oznámila žalobkyně žalovanému, že zesplatnila celý dluh najednou a vyzvala ji k zaplacení částky ve výši 81 273 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne datum pak vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu ve lhůtě tří dnů od doručení výzvy. Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne datum.

5. Soud má rovněž za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když si od něj vyžádala podklady k posouzení jeho příjmů a finanční situace, konkrétně výpisy z bankovního účtu, popřípadě výplatní listy, a současně jej prověřila ve veřejně dostupných evidencích a úvěrových registrech ISIR, CEE, CRKI a BRKI a na jejich základě vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet jako dostatečnou.

6. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení nebyl prokázán vznik závazkového vztahu v podobě úročné zápůjčky či úvěru podle § 2390 nebo § 2395 občanského zákoníku ve spojení se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť se jedná o absolutně neplatnou smlouvu o úvěru, což soud dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný ze zapůjčených peněz žalobkyni uhradit. Soud totiž dospěl k závěru, že úrok ve výši 40 % měsíčně (tedy 12 000 Kč měsíčně s ohledem na poskytnuté plnění), který měl žalovaný vedle jistiny ve výši 30 000 Kč uhradit jako smluvní úroky ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky, je ujednáním neplatným dle § 588 občanského zákoníku pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (podle současné úpravy § 2392 občanského zákoníku) v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejího sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tato sazba v dané době nepřekračovala v průměru 9 % ročně (www.cnb.cz, systém časových řad ARAD). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku spotřebitelského úvěru.

9. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost, než žalobkyni vrátit poskytnutou částku – jistinu ve výši 30 000 Kč. Právním důvodem vzniku pohledávky s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako celku není závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, ale plnění žalobkyně z neexistujícího či neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný nevrátil dosud žádné plnění, aktuální výše bezdůvodného obohacení tedy trvá v částce 30 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

10. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že první doložená odeslaná výzva žalobkyně ze dne datum stanovila žalovanému třídenní lhůtu pro zaplacení. Žalobkyně předložila podací lístek, ze kterého bylo zjištěno, že upomínka byla předána poštovnímu úřadu k přepravě dne datum. Dne datum se již upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit do tří dnů, tj. do datum. Soud má tak za prokázané, že žalovaný je v prodlení až ode dne datum, od kterého žalobkyni přiznal úroky z prodlení v zákonné výši.

11. Ve zbývající části, tedy co do zaplacení částky 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 42 000 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení, a částky 4 890 Kč, soud žalobu zamítl z důvodů výše uvedených.

12. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle Položky 2, bodu 2. Sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, doměřil soud soudní poplatek částkou ve výši 469 Kč do celkové částky 2 345 Kč podle Položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku, a uložil jej žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu adresa-sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 913,79 Kč, přičemž tato částka představuje 36,46 % z jejich celkové výše 5 249 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,23 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,77 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 2 345 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 46 890 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 08. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08).

14. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Nebude-li částka uvedená ve výroku III. tohoto rozsudku zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem.