OSPS 25 C 402/2025-20

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Srpovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 53 789,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu rozdílu částky požadované žalobkyní, tj. částky 52 314,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 35 512,28 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení a částky 1 475,06 Kč na straně jedné a částkou přiznanou výrokem I. tohoto rozsudku na straně druhé, tj. částkou 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 538 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň-sever.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 382 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným zdejšímu soudu dne datum domáhala zaplacení částky 53 789,92 Kč. Návrh odůvodnila tím, že jde o pohledávku na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne datum mezi žalobkyní a žalovaným distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně poté, co byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovanému byla dne datum vyplacena částka 13 700 Kč a dne datum částka 21 300 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem, poplatkem za službu „Presto“, poplatkem za službu „Klidné spaní“ a poplatkem za vyplacení tranší úvěru do datum. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. RPNS činila 289,15 %. První splátka byla splatná dne datum. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně dne datum smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného téhož dne informovala e-mailem. Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu nesplacené části jistiny ve výši 34 446,56 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 659,09 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 95,16 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 311,47 Kč a smluvní úrok ve výši 16 802,58 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 1 475,06 Kč. Dne datum byla žalovanému odeslána předžalobní výzva z datum, na svůj dluh však žalovaný neuhradil ničeho.

2. Podáním ze dne datum žalobkyně sdělila soudu, že se žalovaný smlouvou o revolvingovém úvěru č. hodnota zavázal zaplatit žalobkyni úrok ve výši 0,425 % denně z nesplacené části jistiny, který žalobkyně v návrhu vyčíslila na 16 802,58 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že dne datum uhradil žalovaný na svůj dluh částku 5 000 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v návrhu a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřela žalobkyně s žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota. Ze smlouvy bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr jiný než na bydlení ve výši až 80 000 Kč. Žalovaný se poskytnuté finanční prostředky zavázal vrátit žalobkyni společně se smluvním úrokem ve výši 0,425 % denně z poskytnuté částky a poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, poplatkem za službu „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně za možnost odkladu splatnosti splátek o 60 dní a poplatkem za službu „Presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše, a to do 26. 5. 2026. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. RPSN činila 289,15 %. První splátka byla splatná dne datum. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalovanému byla na bankovní účet č. č. účtu pod VS var. symbol dne datum vyplacena částka 13 700 Kč a dne datum částka 21 300 Kč, celkem tedy 35 000 Kč. Ze sdělení právnická osoba. ze dne datum bylo zjištěno, že bankovní účet č. č. účtu patří skutečně žalovanému a že na tento účet byla v období od datum do datum připsána částka 13 700 Kč a částka 21 300 Kč pod VS var. symbol. Ze sdělení žalobkyně z datum bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni 5 000 Kč.

5. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

6. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Na základě skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že návrh je důvodný pouze zčásti. Soud se nejprve zabýval tím, zda sjednaná úvěrová smlouva je z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 35 000 Kč, a žalovaný se jí naopak zavázal poskytnutou částku splatit. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 0,425 % denně, tedy 155,125 % ročně, RPSN 289,15 %, a to za stavu, kdy obvyklá výše RPSN podle statistiky úrokových sazeb ČNB v Anonymizováno Anonymizováno činila 8,96 % ročně. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení RPSN 26,88 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne datum za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11). Žalovaný měl žalobkyni uhradit zjevně nepřiměřeně vysoké náklady. Jedná se o rozpor s dobrými mravy a současně o rozpor se zákonem, neboť předmětná úvěrová smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, žalovaného, jakožto slabší smluvní strany.

11. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen vydat žalobkyni částku 30 000 Kč, tedy rozdíl částky poskytnuté žalobkyní ve výši 35 000 Kč po odečtení žalovaným již zaplacené částky ve výši 5 000 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne datum. Žalobkyně předložila podací lístek, ze kterého bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla předána poštovnímu úřadu k přepravě datum. Soud dospěl v souladu s § 573 o. z. k závěru, že předžalobní výzva mohla být doručena žalovanému nejdříve třetí pracovní den od jejího odeslání (tj. od datum), žalovaný se tak dostal do prodlení až dne datum, tj. po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku.

12. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle položky 2, bod 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích doměřil soud soudní poplatek částkou ve výši 538 Kč a uložil jej výrokem III. žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu Plzeň-sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zčásti úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v částce 1 382 Kč, přičemž tato částka představuje 10 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 55 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45 %). Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel k nálezu Ústavního soudu I ÚS 2717/08, podle kterého je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Tyto náklady v celkové výši 13 820 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 152 Kč a doplatku soudního poplatku ve výši 538 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 53 789,92 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 7 a § 13 odst. 4 a. t..

14. Lhůta k zaplacení byla u výroku I. a III. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Nebude-li částka uvedená ve výroku III. zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem.