OSPS 27 C 44/2025-29

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Holčákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 14 119,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 774,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 5 774,50 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 8 344,51 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 6 474,38 Kč od 12. 2. 2025 do 27. 6. 2025 a úroku z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 699,88 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 14 119,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jde o pohledávku na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne datum distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně poté co byla ověřena úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 4 900 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a s poplatky za sjednané doplňkové služby „klidné spaní“ ve výši 14,64 Kč, „presto“ ve výši 330 Kč a „informační SMS servis“ ve výši 18,24 Kč, a to tak, že datum splatnosti první denní splátky nastal dne datum, přičemž datum splatnosti úvěru byl ujednán na den datum. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni rovněž smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Předmětem žaloby učinila žalobkyně pohledávku za žalovanou ve výši 13 773,85 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 5 999,12 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 118,50 Kč, smluvního úroku ve výši 7 299,47 Kč, poplatku za službu „klidné spaní“ ve výši 10,98 Kč, poplatku za službu „presto“ ve výši 328,50 Kč a poplatku za službu „informační SMS servis“ ve výši 17,28 Kč, jakož i pohledávku ve výši 345,16 Kč představovanou smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaná ocitla v prodlení tak, že žalobkyně vyčíslila pouze prvních 90 dnů prodlení žalované. Úvěr byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovních převodů tak, že dne datum jí byla vyplacena částka 4 900 Kč a dne datum částka 3×100 Kč a 800 Kč. Žalovaná nedodržela datum splatnosti. Před podáním žaloby uhradila dne datum částku 220 Kč a dne datum částku 5,50 Kč, celkem tak zaplatila 225,50 Kč, z čehož 0,88 Kč bylo započteno na jistinu, 3,66 kč bylo započteno na poplatek za službu „klidné spaní“, 1,50 Kč bylo započteno na poplatek za službu „presto“, 0,96 Kč bylo započteno na službu „informační SMS servis“ a 218,50 Kč bylo započteno na smluvní úrok a smluvní pokutu. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne datum.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a poučil ji o tom, že pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně souhlasila s tímto postupem již v žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.

3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne datum (dále též jen „smlouva“) uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr jiný než na bydlení ve výši až 4 900 Kč a žalovaná se naproti tomu podle čl. VII odst. 2 smlouvy zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 1,99 % z vyplacené tranše úvěru a poplatky za sjednané doplňkové služby „informační SMS servis“ ve výši 0,96 Kč denně, „klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně a „presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše, a to do dne datum. Podle čl. VIII odst. 1 smlouvy se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je v prodlení, a to až do zaplacení. Podle čl. VI smlouvy představovala úroková sazba (pevná – denní úrok): 1,066 % a RPSN 2575,43 %. Z přehledu bankovních transakcí žalobkyně je zřejmé, že částka 4 900 Kč byla žalované vyplacena dne datum, částka 3×100 Kč dne datum a částka 800 Kč dne datum. Žalovaná na svůj dluh uhradila 225,50 Kč. Předžalobní výzva na žalovanou částku byla žalované podle podacího lístku zaslána dne datum.

4. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

5. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, dále sp. zn. spisová značka vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“

6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud se nejprve zabýval tím, zda je sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalované poskytla celkem částku 6 000 Kč, a žalovaná se jí naopak zavázala vrátit částku 13 999,35 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná musela být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 1,066 % denně, tedy 389,09 % ročně, RPSN 2575,43 %, a to za stavu, kdy dle statistiky úrokových sazeb ČNB činila úroková sazba kontokorentů a revolvingových úvěrů poskytovaných domácnostem 15,32 % ročně. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení RPSN 45,96 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne datum za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11). Žalovaná měla žalobkyni uhradit zjevně nepřiměřeně vysoké náklady. V souhrnu měla žalovaná žalobkyni uhradit více jak dvojnásobek poskytnuté jistiny, jedná se o rozpor s dobrými mravy a současně o rozpor se zákonem, neboť předmětná úvěrová smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch žalované coby spotřebitelky jakožto slabší smluvní strany.

10. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaná se na úkor žalobkyně plněním, které jí bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinna vydat žalobkyni částku 5 774,50 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 6 000 Kč a uhrazenou částkou ve výši 225,50 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na prokázanou upomínku k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně předložila podací lístek, ze kterého bylo zjištěno, že upomínka byla předána poštovnímu úřadu k přepravě dne datum. Dne datum se již upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalované. Žalovaná byla povinna plnit do tří dnů, tj. do datum. Dne datum se již ocitla v prodlení. Ve zbytku byla žaloba výrokem II zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.

11. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle položky 2, bod 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích doměřil soud soudní poplatek částkou ve výši 200 Kč a uložil jej výrokem III žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu Plzeň-sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované v řízení žádné náklady nevznikly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.

13. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Pokud nebude částka uvedená ve výroku III tohoto rozsudku zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem.