OSPS 5 C 71/2026-32

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Pektorem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 133 445,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 44 496,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,5 % jdoucím ročně z 44 496,06 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení, a to vše ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zčásti, co do zaplacení jistiny 32 321,06 Kč, poplatku z tranže 1 365,30 Kč, smluvního úroku 53 523,25 Kč, smluvní pokuty 1 740,11 Kč, zákonného úroku z prodlení ze 78 182,42 Kč od 9. 8. 2025 do 19. 11. 2025 a zákonného úroku z prodlení z 33 686,36 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhal po žalované zaplacení 131 705,67 Kč složených z jistiny 76 255,37 Kč, poplatků za vyplacení tranže 1 365,30 Kč, smluvního úroku 53 523,25 Kč poplatku za expresní vyplacení 561,75 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 78 182,42 Kč od 9. 8. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty za období od 9. 5. 2025 do 7. 8. 2025 ve výši 1 740,11 Kč..

2. Žalobu odůvodňovala tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo datum a to distančním způsobem na webových stránkách www.flexifin.cz. Na jejím základě se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do 80 000 Kč proti povinnosti žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o poplatky, smluvní úrok, když první splátka byla splatná datum a poslední měla být zaplacena datum. Žalobkyně uváděla, že před podáním žaloby řádně ověřila schopnost žalované, když zjistila celkový počet členů domácnosti žalované, její měsíční příjem a pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovanou. Dále žalobkyně uvedla, že ověřila z výpisu z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, rejstříku neplatných dokladů, výpisu registru hledaných osob a výpisu registru politicky aktivních osob a výpisu z registru sankčních seznamů a interních registrů žalobkyně poměry žalované. Posouzení úvěruschopnosti provedla na základě interní metodiky schválené ČNB s tím, že konkrétně zjistila, že příjem žalované by měl být 25 941, její výdaje 9 600 Kč a dospěla k závěru, že jsou dány podmínky pro poskytnutí úvěru.

3. Žalobkyně dále uvedla, žalované poskytla postupně částky 10 000 Kč datum, 9 700 Kč datum, 32 828 Kč datum, 25. 300 Kč datum. Celkem tedy podle žalobkyně žalovaná čerpala bezhotovostně převodem na účet 77 828 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná zčásti hradila na úvěrovou smlouvu, když celkem zaplatila 33 331,94 Kč. Úvěr byl předčasně zesplatněn na základě výpovědi k datum a žalovaná je tak v prodlení s úhradou celého úvěru k datum.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač k tomu byla vyzvána, pouze se omluvila z neúčasti na jednání a věc byla projednána v její nepřítomnosti.¨

5. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, z níž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo hodnota uzavřené elektronickými prostředky na dálku dne datum je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395–2400 občanského zákoníku. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky, údaje o poskytovateli úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů a předpis denních splátek. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěrové prostředky až do výše 80 000 Kč, a to převodem na její účet Anonymizováno. V této souvislosti žalobkyně doložila výpisy bankovních transakcí, z nichž vyplynulo, že žalované mělo být poskytnuto na účet celkem 77 828 Kč, a to ve čtyřech splátkách 23 500 Kč. datum, 10 000 Kč, datum, 9 700 Kč, datum, 35, 2, 1 828 Kč, datum. Výše uvedené bylo ověřeno zprávou banky vyžádanou soudem, jenž vede účet pro žalovanou. Splatnost smlouvy o úvěru byla k datum s tím, že podle čl. 9.1 smlouvy byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou jakékoliv pohledávky vůči žalobkyni. Žalovaná byla povinná podle smlouvy hradit smluvní úrok 0,643 % denně (tedy 234,7 % ročně) a to za situace, kdy z veřejně dostupné databáze ČNB ARAD vyplývá, že obvyklá úroková sazba, za kterou poskytovaly banky revolvingové úvěry k Anonymizováno, činila 8,63 %. Vedle smluvního úroku se žalovaná zavázala z úvěrové smlouvy platit poplatek za vyplacení tranže 1,99 % z vyplacené částky. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že byla sjednána RPSN ve výši 620,87 %, a to za situace, kdy podle veřejně dostupné databáze ČNB ARAD činila obvyklá u úvěrů poskytovaných domácnostem bankami 8,96 %. Současně byla ve smlouvě sjednána jako volitelná služba „presto“ expresní vyplacení tranše za poplatek 165 Kč. V případě prodlení podle čl. 9 smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni podle § 2048 a následující občanského zákoníku smluvní pokutu 0,1 % denně po dobu prodlení, dále účelně vynaložené náklady vymáhání a zákonný úrok z prodlení.

6. Doložena byla také tabulka, na základě které žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované. z tabulky je zřejmé, že žalobkyně počítala s výší měsíčních výdajů na bydlení, 9000 Kč s nulovou výší měsíčních výdajů na půjčky, nákladů na ostatní zbytné výdaje 500 Kč a z výše ověřitelného příjmu 25 940 Kč. Minimální výdaje stanovila žalobkyně na 9 610 Kč s tím, že disponibilní příjem žalované před poskytnutím úvěru činí 16 300 Kč. K posouzení úvěruschopnosti, je třeba uvést, že z veřejně dostupné databáze právnická osoba vyplývá, že spotřební výdaje domácností pro rok Anonymizováno osob s nižším vzděláním činily 183 806 Kč ročně, tedy měsíčně cca 15 000 Kč. V tomto ohledu je třeba uzavřít, že žalovaná postupovala nesprávně, když neverifikovala z veřejných zdrojů minimální výdaje, které na straně žalované měsíčně musely vzniknout. S ohledem na to kolik bylo žalovanou zaplaceno je zřejmé, že tento nedostatek nezaložil absenci uvěruschopnosti žalované k okamžiku uzavření smlouvy.

7. Soud však dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná podle § 580 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy ve vazbě na podmínky, které byly v úvěrové smlouvě stanoveny, když smluvní úrok a RPSN je stanovena ve výši, která několikanásobně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu, neboť judikatura Nejvyššího soudu ČR (viz. rozhodnutí 33 Odo 234/2025 a 21 Cdo 1484/2004 stanovila, že maximálně přípustná smluvní úroková sazba může být sjednána nejvýše v rozsahu trojnásobku obvyklé úrokové sazby, za kterou daný typ úvěru poskytují v daném období banky. Vedle toho soud přihlížel také k ostatním ujednáním úvěrové smlouvy týkajícím se sankcí v případě neplacení tak, jak byly shora uvedeny, a posoudil smlouvu jako celek jako neplatnou s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 484/2012, z 11. 12. 2014 a I. US 199/11 z 26. 1. 2012, s tím, že nelze přiznat ochranu smluvních ujednání těm subjektům, které evidentně poškozují práva klientů, kdy zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do osobní sféry v důsledku značně nevyvážených smluvních podmínek v neprospěch spotřebitele.

8. Za této situace soud dospěl k závěru, že poměry mezi účastníky je nutno vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991a 2993 občanského zákoníku, kdy si strany mají vrátit to, co si vzájemně plnily. Jestliže z vyjádření žalobkyně vyplynulo, že žalovaná na úvěr, který čerpala doložitelně ve výši 77 828 Kč, zaplatila celkem 33 331,94 Kč, pak je žalovaná povinna vrátit žalobci rozdíl, tedy 44 496,06 Kč. Žalovaná byla upomínkou před podáním žaloby ze 14. 12. 2025 zaslanou poštou podle podacího archu datum vyzvána k úhradě. V této souvislosti došlo k doručení výzvy podle § 573 občanského zákoníku do tří dnů a žalovaná se tak dostala do prodlení splněním k datum. Od tohoto data tedy bylo žalobkyní vůči žalované přiznáno také příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení.

9. Žalobě tedy bylo zčásti vyhověno v rozsahu uvedeném ve výroku I. Ve zbytku byla žaloba, pokud jde o nároky vyplývající ze smlouvy, kterou soud hodnotil jako neplatnou, zamítnuta.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, tudíž jí náklady řízení nelze přiznat a žalovaná náklady řízení požadovat nemůže, neboť z obsahu spisu vyplývá, že jí v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

11. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. kdy soud přihlédl k důvodům neplatnosti smlouvy a k celkové výši dlužné částky a stanovil lhůtu delší, než je obvyklé, tedy jednoho měsíce.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna řádně a včas, zda se jejího plnění domáhat cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo prostřednictvím soudního exekutora.