OSPS 8 C 505/2025-60

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 165 456,51 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 165 456,51 Kč s 11,5 % zákonným úrokem z prodlení z částky 81 520,80 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 1 654 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň-sever.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně (původně jako právnická osoba.) se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 165 456,51 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jde o pohledávku vyplývající ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. datum. Tato smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě údajů sdělených žalovaným a provedené lustraci žalovaného v registrech, v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, v databázi neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, v katastrálním rejstříku – kontrola platnosti adresy a v registru sankčních seznamů. Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet a smlouvu s ním uzavřela. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 80 000 Kč, a to s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky formou splátek vrátit a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Žalobkyně vyplatila žalovanému bezhotovostními převody celkem částku 131 618 Kč. Dle žalobních tvrzení však žalovaný splátky úvěru řádně a včas neplnil. Žalobkyni uhradil celkem částku 177 858,52 Kč, kterou žalobkyně v částce 57 823,26 Kč započetla jistinu a v částce 120 035,26 Kč na příslušenství. V důsledku prodlení žalovaného přistoupila žalobkyně k vypovězení úvěru, o čemž žalovaného informovala a vyzvala jej k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný však zbývající dlužnou částku žalobkyni nezaplatil ani na předžalobní výzvu, která mu byla zaslána dne datum. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že pokud by soud neměl nárok z titulu shora uvedené smlouvy za prokázaný, alternativně požaduje vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný ve svém vyjádření požádal o možnost uhradit dluh vůči žalobkyni prostřednictvím splátkového kalendáře, s čímž žalobkyně vyslovila souhlas pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení úhrady, byť jediné splátky.

3. Dne datum bylo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. Zástupkyně žalobkyně svoji neúčast u jednání řádně a včas omluvila.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně (dříve právnická osoba.) s žalovaným uzavřela elektronickými prostředky na dálku dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen „smlouva“). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ověřila jeho totožnost, jak dokládá autorizace ověření totožnosti a BankID výpis. Dále ověřila měsíční příjem žalovaného ve výši 42 925 Kč, a to z interních listin žalobkyně. Na základě toho žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr splácet a smlouvu s ním uzavřela. Podle smlouvy byla žalobkyně povinna poskytnout žalovanému bez účelového určení peněžní prostředky až do výše 80 000 Kč. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila žalovanému celkem 131 618 Kč na jeho bankovní účet č. č. účtu. Žalovaný se oproti tomu ve smlouvě zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit formou denních splátek od datum a zaplatit žalobkyni úrok, kdy denní úroková sazba podle čl. VI. smlouvy činila 0,933 %. Žalovaný si také zvolil volitelné služby, a to službu „Anonymizováno“ za poplatek ve výši 58,56 Kč a službu „Anonymizováno“ za poplatek 3 960,36 Kč. RPSN podle smlouvy dosahovala 1 470,07 %. Žalovaný byl povinen úvěr splácet v denních splátkách dle splátkového kalendáře. Splátky však řádně a včas nehradil. Celkem žalovaný zaplatil žalobkyni částku 177 858,52 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně vypověděla závazek ze smlouvy, o čemž žalovaného informovala dopisem zaslaným emailovou formou dne datum. Žalovanému byla následně dne datum zaslána předžalobní výzva k plnění, jak dokládá podací lístek.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že by došlo ze strany žalobkyně ke splnění žalobkyní tvrzené povinnosti poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 02. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 07. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 03. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01. 04. 2018, sp. zn. 1 As 30/2015, nebo rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 05. 11 2018, sp. zn. C-679/18).

11. I kdyby žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila řádně, jednalo by se i tak o absolutně neplatnou smlouvu o úvěru. Soud spatřuje důvod neplatnosti smlouvy zejména celkové nerovnováze sjednaných práv a povinností ve smlouvě v neprospěch spotřebitele a ve zjevném rozporu smlouvy s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 0,933 % denně, tj. 340,4 % ročně, RPSN ve výši 1 470,07 %) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o úrokovou sazbu ve výši 15,55 % ročně).

12. Právním důvodem vzniku pohledávky s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako celku, není závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, ale plnění žalobkyně z neexistujícího či neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Jelikož však žalovaný uhradil celkem částku 177 858,52 Kč, tedy celou jistinu, žaloba byla zcela zamítnuta.

13. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle Položky 2, bodu 2. Sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, doměřil soud soudní poplatek částkou ve výši 1 654 Kč do celkové částky 8 272,83 Kč podle Položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku, a uložil jej žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu Plzeň-sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle §142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Nebude-li částka uvedená ve výroku III. tohoto rozsudku zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem.