OSPT 2 C 27/2022-72

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní Mgr. Bc. Janou Benešovou, LL.M., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o určení vlastnictví

I. Určuje se, že žalobce je výhradním vlastníkem pozemku parcelní číslo pozemku parcelní číslo oba zapsané na listu vlastnictví číslo vedeném pro katastrální uzemí a územní celek u stát. instituce, stát. instituce.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 456 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. 10. 1997 (č.l. 42 spisu) uzavřené mezi žalovaným jako pronajímatelem a právnická osoba jako nájemcem soud zjistil, že byly nájemci dány pozemky v příloze číslo do nájmu. V příloze číslo není pozemek parc. číslo uveden (č.l. 43 spisu).

26. Protože k žalovaným tvrzenému nabytí vlastnického práva vydržením mělo dojít před účinností zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, řídí se právní poměry ve věci zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013.

2. Žalovaný se k návrhu písemně vyjádřil tak, že uvedl, že činí nesporná tvrzení žalobce v článku II., III., IV. žaloby, spatřuje pouze rozpor v tvrzení žalobce, že manželé příjmení nabyli pozemek parc. číslo ke dni 8. 12. 1950 zápisem do pozemkových knih, což je v rozporu s tvrzením v článku V., kde je uvedeno jiné datum nabytí vlastnického práva 10. 10. 1950. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením, že duplicitní vlastnictví vzniklo pochybením státních orgánů až v roce 1992. Žalovaný jako jeho právní předchůdce (Městský národní výbor v obec na základě hospodářské smlouvy o převodu správy národního majetku číslo ze dne 5. 5. 1978) měl pozemek ve své oprávněné držbě a v dobré víře s ním nakládal až do 7. 12. 1999, kdy bylo žalovanému katastrálním úřadem oznámeno, že byl založen list vlastnictví číslo s duplicitní zápisem vlastnictví k téže nemovitosti, čímž došlo k přerušení dobré víry. Žalovaný se choval jako vlastník, když jednal s transformovaným Zemědělským družstvem okres pokračování v užívání zemědělských pozemků a ujednal výši a placení nájemného, čímž pokračoval ve výkonu poctivé držby. Pozemek byl na základě zákona č. 123/1975 Sb. o užívání půdy a jiného zemědělského majetku užíván anonymizováno obec. Protože byl pozemek zemědělským pozemkem, vykonával městský národní výbor jak v období od 1. 5. 1978 do 24. 11. 1990, kdy práva a závazky z městského národního výboru přešly na žalovaného, tak v období od 24. 11. 1990 do 24. 6. 1991 (den nabytí účinnosti zákona č. 229/1991 Sb.) správu a užívání pozemku prostřednictvím zemědělské organizace k tomu oprávněné, a to na základě § 1 zákona č. 123/1975 Sb. Právo užívání půdy vzniklo ze zákona s účinností k 1. 1. 1976 a trvalo do 24. 6. 1991 (zaniklo dle § 22 zákona č. 229/1991 Sb.) a opravňovalo zemědělskou organizaci, aby hospodařila s půdou ve stejném rozsahu, jako by byla vlastníkem do doby než se tento vztah dle § 22 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. změnil na vztah nájemní a následně na vztah obligační, kdy došlo k uzavření nájemních smluv. Žalovaný uplatnil námitku vydržení vlastnického práva, neboť se započtením vydržecí doby právního předchůdce byla naplněna desetiletá vydržecí doba za současné existence dobré víry a faktického ovládání věci po celou délku vydržecí doby. Navrhl, aby byla žaloba z tohoto důvodu zamítnuta.

3. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že k identifikaci parcel porovnáním stavu pozemkové knihy a evidence nemovitostí adresované Středisku geodézie v obec pod číslo došlo k zápisu vlastnictví právních předchůdců žalobce k 10. 10. 1950. Žalobce uvedl, že předpokladem oprávněné držby je existence dobré víry v to, že věc držiteli patří. Městský národní výbor okres vykonával právo hospodaření ohledně pozemku parc. číslo který byl ve vlastnictví Československé socialistické republiky a nemohl držet pozemek číslo v dobré víře, že je vlastníkem. Vydržecí doba mohla začít běžet až od okamžiku 24. 4. 1991 (účinnost zákona č. 172/1991 Sb.), kdy oznámením katastrálního úřadu dne 7. 12. 1999 byla přerušena dobrá víra žalovaného. Chybu v duplicitním zápisu způsobil svým pochybení stát, který se tak nemůže dovolávat dobré víry, že byl vlastníkem pozemku parc. číslo. Stát jako správce registrů nemovitostí musel vědět, že již není vlastníkem Pozemku číslo. Jestliže převedl sám vlastnictví na právní předchůdce žalobce, nemohl mít stát dobrou víru k nabývacímu titulu, neboť na základě svého rozhodnutí již předtím vlastnictví pozbyl.

4. Při jednání dne 8. 2. 2023 právní zástupce žalobce uvedl, že žalobce je právním nástupce nepřetržité řady vlastníků pozemku parc. číslo který byl následně v rámci obnovy operátu rozdělen na dva pozemky, které jsou předmětem žaloby. Právní předchůdci žalobce jméno příjmení anonymizováno (syn) a jméno příjmení (matka) požádali o vydání pozemku v rámci Benešových dekretů. Pozemek byl vydán pouze jméno příjmení a následně po její smrti přešel na jméno příjmení anonymizováno, který ho daroval paní příjmení, která ho prodala žalobci. Pokud žalovaný namítal, že bylo uvedeno dvojí datum nabytí vlastnictví zápisem do pozemkových knih, opravila žalobkyně své tvrzení, že k zápisu došlo 10. 10. 1950.

5. Žalovaný u jednání uvedl, že nabyl vlastnictví k pozemkům podle zákona č. 172/1991 Sb., neboť do té doby byla vlastníkem Československá republika a Městskému národnímu výboru okres právo hospodaření a i s ohledem na vydržení vlastnického práva mu tak svědčí silnější vlastnický titul, proto navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Za situaci, kdy bude žalobě vyhověno, navrhl, aby žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť žalovaný stávající situaci nezavinil.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí (č.l. 6 spisu) bylo zjištěno, že na listu vlastnictví číslo vedeném pro katastrální uzemí, územní celek stát. instituce, stát. instituce, jsou zapsány pozemky parc. číslo (výměra výměra) a parc. číslo (výměra výměra), ke kterým je zapsáno duplicitní vlastnické právo pro územní celek (na základě hospodářské smlouvy číslo o převodu správy národního majetku ze dne 5. 5. 1978) a pro jméno příjmení (na základě kupní smlouvy ze dne datum). Ze srovnávacího sestavení parcel ze dne 24. 11. 2020 (č.l. 7 spisu) pro katastrální uzemí, územní celek bylo zjištěno že po obnově katastrálního operátu z pozemku číslo díl číslo vznikl pozemek parc. číslo z pozemku parc. číslo díl číslo vznikl pozemek parc. číslo. Dle srovnávacího sestavení parcel z 21. 10. 1997 (č.l. 31 spisu) z parcely číslo o výměře výměra vznikl pozemek parc. číslo o výměře výměra a pozemek parc číslo o výměře výměra.

7. Z oznámení Katastrálního úřadu v obec číslo jednací rok číslo ze dne 6. 12. 1999 (č.l. 30 spisu) bylo zjištěno, že došlo k založení listu vlastnictví číslo s duplicitním zápisem vlastnictví k téže nemovitosti. Dle doručenky (č.l. 30 spisu) byla toto oznámení doručeno jméno příjmení dne 7. 12. 1999. Dle doručenky anonymizováno rok číslo (č.l. 22 spisu) bylo zjištěno, že oznámení o duplicitním zápisu vlastnictví bylo žalovanému doručeno 7. 12. 1999.

8. Z přihlášky o příděl půdy v osídlení (č.l. 8 spisu) bylo zjištěno, že jméno příjmení, anonymizováno, datum narození a jméno příjmení, datum narození požádali dne 5. 12. 1945 o přidělení půdy k doplnění vlastního hospodářství, a to pozemků parc. číslo v obec. Místní národní výbor potvrdil dne 11. 12. 1945 správnost údajů na přihlášce.

9. Z přídělové listiny Ministerstva zemědělství – Národní pozemkový fond z 15. 9. 1950, číslo jednací (č.l. 9 – 10 spisu) bylo zjištěno, že byl uskutečněn převod vlastnictví zemědělského majetku novým přídělcům, kteří nabyli vlastnictví dnem převzetí půdy do držby na podkladě dekretů o vlastnictví vydaných jim ministerstvem zemědělství podle § 5 dekretu prezidenta republiky ze dne 20. 7. 1945, č. 28 Sb. Národní pozemkový fond vydáním této listiny svolil k zápisu v pozemkové knize katastrální uzemí, ve vložce číslo. Dle seznamu přídělů podle § 22 zákona č. 90/1947 Sb. došlo k přídělu označeného v grafické příloze pod pořadovým číslo (asi 2 hektary) jméno příjmení, obec a číslo (č.l. 10 spisu). Dle doložky o zápisu vlastnického práva vyhotovené 8. 12. 1950 došlo k zápisu podle usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 25. 10. 1950 (č.l. 10 spisu). Z kopie výpisu z pozemkové knihy na č.l. 11 – 12 spisu soud zjišťuje, že je vyznačen zápis práva k pozemku parc. číslo o výměře anonymizována dvě slova ha dle přídělu číslo.

10. Z žádosti o identifikaci parcel provedeným anonymizována dvě slova pod položkou číslo bylo zjištěno, že dle pozemkové knihy je příděl pod pořadovou položkou číslo pozemku parc číslo (číslo ha) zapsán v knižní vložce číslo pro katastrální uzemí. V Evidenci nemovitostí došlo k zápisu vlastnického práva„ v celosti“ k 10. 10. 1950, č.d. číslo, na základě přídělové listiny NPF z 15. 9. 1950, číslo spisová značka pro jméno příjmení (č.l. 13 spisu).

11. Dle výpisu z návrhu přídělů pozemků pořadové číslo provedeného Finančním odborem Okresního národního výboru v obec položka číslo soud zjistil, že dne 15. 10. 1975 bylo potvrzeno, že z návrhu přídělu pozemků byl pod pořadovým číslo přidělen pozemek parc. číslo (role – 1, číslo ha) jméno příjmení.

12. Z výpisu z návrhu přídělu pozemků a budov pro katastrální uzemí pořadové číslo ze dne 15. 10. 1975 (na č.l. 14 spisu) bylo zjištěno, že pod pořadovým číslo byl přídělci jméno příjmení přidělen pozemek par. číslo. Listina je potvrzena odborem Finančním Okresního národního výboru obec.

13. Z rodného listu jméno příjmení, narozeného 18. 3. 1910 bylo zjištěno, že jeho matkou je jméno příjmení, datum narození a otcem jméno příjmení, datum narození (č.l. 62 spisu). Z úmrtního listu jméno příjmení, narozeného datum bylo zjištěno, že zemřel datum (č.l. 63 spisu). Z usnesení Státního notářství v obec ze dne 29. 3. 1962, č.j. spisová značka bylo zjištěno, že jméno příjmení zemřela dne datum a dědictví nabyl syn jméno příjmení, kdy podle usnesení bylo možno zapsat vlastnické právo jméno příjmení na celé nemovitosti ve vložce mimo jiné číslo pozemkové knihy pro katastrální uzemí (č.l. 15 spisu). Z žádosti o identifikaci parcel na listu vlastnictví číslo ze dne 17. 6. 1991 určené Středisku geodézie, číslo jednací bylo zjištěno, že pozemek parc. číslo pocházející z přídělu má výměru výměra (č.l. 18 spisu). Z notářského zápisu sepsaného na Státním notářství v obec dne 2. 7. 1992, sp.zn. anonymizováno číslo, spisová značka (č.l. 16 – 17 spisu) bylo zjištěno, že jméno příjmení, datum narození mimo jiné prohlásil, že je vlastníkem pozemku parc. číslo (výměry výměra) zapsaném na list vlastnictví pro obec a katastrální uzemí a tento pozemek daroval své dceři jméno příjmení. Dle kupní smlouvy ze dne 2. 10. 2020 uzavřené mezi jméno příjmení jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím došlo k převodu vlastnického práva k pozemkům parc. číslo parc. číslo zapsaných na listu vlastnictví číslo pro katastrální uzemí a územní celek, na žalobce.

14. Dle přídělové listiny vystavené Okresním národním výborem z 6. 4. 1960, (č.l. 24 spisu) došlo po provedeném přídělovém řízení podle dekretu číslo 1945, číslo 1945 k vydání pozemku parc. číslo o přibližné výměře 0, číslo ha a 0, číslo ha (uvedena bonita 2 a 3) pro Československý stát – Okresní ústav národního zdraví v obec.

15. Dle hospodářské smlouvy číslo ze dne 5. 5. 1978 (č.l. 28 – 29 spisu) uzavřené mezi Okresním ústavem národního zdraví okres Městským národním výborem okres převodu správy – vlastnictví mimo jiné k pozemku parc. číslo o výměře výměra. Dle návrhu na zápis do listu vlastnictví Městského národního výboru podaného dne 21. 6. 1978 k Středisku geodezie obec Okresním ústavem národního zdraví v obec byla navrhováno provedení změny v evidenci nemovitostí dle přiložené hospodářské smlouvy o převodu vlastnictví národního majetku s tím, že pozemky byly přiděleny 6. 4. 1960 pro stavbu nové nemocnice a nemocnice se bude stavět na jiném místě.

16. Z návrhu na přechod nemovitostí dle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o majetku obcí z list vlastnictví Československý stát – Městský národní výbor město územní celek ze dne 5. 11. 1992 soud zjistil, že územní celek požádalo o přechod nemovitostí dle výpisu z evidence nemovitostí pro k.ú. obec. Návrh byl na Středisko geodezie pro okres okres 10. 11. 1992. Ve výpisu z evidence nemovitostí není pozemek uveden parc. číslo.

17. Dle žádosti z 13. 6. 1997 požádala právnická osoba o převod práv nájemní smlouvy uzavřené se Zemědělským družstvem okres (č.l. 46 spisu). Dle smlouvy o nájmu pozemku z

18. Dle zápisů z jednání Městské rady obec (č.l. 44 – 45 spisu) soud zjistil, že bylo jednáno o pronájmu pozemků užívaných ZD okres přílohy. Dle zápisu číslo z jednání Městské rady okres 23. 12. 1996 (č.l. 48 spisu) byl udělen souhlas s pronájmem pozemků Zemědělskému družstvu obec. V usnesení číslo není pozemek parc. číslo uveden (č.l. 43 spisu).

19. Ve věci je dle soudu dán naléhavý právní zájem, když se jedná o vlastnické právo k nemovitostem zapsaným do katastru nemovitostí, ohledně kterých je zapsáno duplicitní vlastnictví a žalobce se domáhá určení, že je jediným vlastníkem těchto nemovitostí, neboť bez tohoto určení je jeho právní postavení nejisté.„ Navrhuje-li žalobce určení svého výlučného vlastnického práva, které se zapisuje do Katastru nemovitostí ČR, je na požadovaném určení vždy právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v Katastru nemovitostí ČR“ (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 524 – 540). Naléhavý právní zájem je dán dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 880/2006 i v případě, že žalobce je sice zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník sporné nemovitostí, žalovaný však tvrdí, že vlastníkem je ve skutečnosti on sám.

20. Mezi účastníky bylo nesporné, že ohledně předmětných pozemků je zapsáno duplicitní vlastnictví žalobce a žalovaného s tím, že tyto pozemky vznikly z původního pozemku parc. číslo díl číslo a číslo v rámci obnovení parcel po vzniku katastru nemovitostí. Pozemek byl zkonfiskován v roce 1946 a jméno příjmení, anonymizováno (syn) a požádal s jméno příjmení (matka) o příděl půdy mimo jiné i pozemku číslo který byl přidělen jméno příjmení. Další nespornou skutečností bylo nabytí duplicitního vlastnictví ze strany žalovaného, tedy to, že v roce 1960 došlo k přídělu pozemku par. číslo Československému státu – Okresnímu ústavu národního zdraví v obec, který dne 1. 5. 1978 uzavřel s Městským národním výborem v obec hospodářskou smlouvu, na základě které došlo k převodu pozemku parc. číslo s tím, že žalovaný následně nabyl pozemek dle § 1 zákona č. 172/1991 Sb., o majetku obcí.

21. Soud nepochybuje o tom, že předmětné pozemky přešly k účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., to je ke dni 24. 5. 1991, na žalovaného, a že z tohoto důvodu je žalovaný zapsán v katastru nemovitostí jako duplicitní vlastník. Tuto skutečnost ostatně nezpochybňoval ani žalobce. Z tohoto pohledu pak soud zamítl návrh žalovaného na výslech svědka jméno příjmení k odstranění nejasností ohledně označování parcel, jako nadbytečný.

22. Pokud jde o skutečnosti, které byly předmětem dokazování, bylo zjištěno, že vlastnické právo k pozemku parc. číslo pro jméno příjmení bylo dle žádosti o identifikaci parcel provedeným Střediskem geodézie pod položkou číslo zapsáno do pozemkové knihy dne 10. 10. 1950 (č.l. 13 spisu). Dále bylo zjištěno, že na syna jméno příjmení, narozeného datum přešel pozemek zapsaný ve vložce číslo na základě dědictví po matce jméno příjmení, zemřelé dne datum, kdy o dědictví bylo rozhodnuto usnesením Státního notářství v obec, ze dne 29. 3. 1962, sp.zn. spisová značka (č.l. 15 spisu). jméno příjmení následně pozemek parc. číslo zapsaný na list vlastnictví jako pozemek v užívání organizace o výměre výměra převedl na základě darovací smlouvy sepsané ve formě notářského zápisu Státního notářství v obec ze dne 2. 7. 1992, číslo jednací a spisová značka na dceru jméno příjmení, narozenou datum (č.l. 16 spisu). jméno příjmení následně vlastnické právo k pozemkům, které vznikly z pozemku parc. číslo při obnově katastrálního operátu, a to pozemku parc. číslo parc. číslo oba zapsané na list vlastnictví pro katastrální uzemí a územní celek, převedla na základě kupní smlouvy ze dne 2. 10. 2020 na žalobce. Na straně žalobce tak je doložen nepřetržitý řetězec právních předchůdců, jimž svědčilo vlastnické právo k parc. číslo následně k pozemkům, které jsou předmětem žaloby. Na straně žalované bylo zjištěno, že došlo k opětovnému přídělu pozemku parc. číslo na základě přídělové listiny vydané Okresním národním výborem v obec dne 6. 4. 1960, kterým byl pozemek vydán Československému státu – Okresnímu ústavu národního zdraví (č.l. 24 spisu), posléze byl pozemek převeden na základě hospodářské smlouvy číslo ze dne 5. 5. 1978 na Městský národní výbor okres následně došlo v souvislosti s tím, že Městskému národnímu výboru okres právo hospodaření, k přechodu vlastnického práva na územní celek, a to účinností zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí.

23. Na základě skutečnosti, že první právní předchůdkyně žalobce nabyla vlastnické právo k pozemku parc. číslo jehož nástupnickými pozemky jsou pozemky, o které se v tomto řízení jedná, originálním způsobem nabytí vlastnictví s účinností k 10. 10. 1950, svědčí žalobci v daném případě silnější právo k předmětným pozemkům než žalovanému, jehož právnímu předchůdci byly pozemky přiděleny až v roce 1960, za situace, kdy o tomto přidělení nebyl Okresní národní výbor v obec oprávněn rozhodnout, jestliže pozemek již nebyl ve vlastnictví státu a nikdo nemůže na jiného převést více práv než má sám.

24. Žalovaný uplatnil ve vztahu k předmětným pozemkům námitku vydržení s odůvodněním, že po započtení vydržecí doby právního předchůdce a při současné existenci dobré víry a faktického ovládání věci byla naplněna vydržecí desetiletá doba. Skutečnost, že mělo dojít k vydržení, žalovaný odůvodnil tím, že pozemek byl veden jako vlastnictví státu a stát s ním zacházel jako s vlastním, o čemž svědčí zápis v evidenci nemovitostí i rozhodnutí o přidělení pozemku přídělovou listinou číslo ze dne 6. 4. 1960 Československému státu – Okresnímu ústavu národního zdraví okres následným převodem Městskému národnímu výboru okres smlouvou číslo z 5. 5. 1978 a s následným nástupnictvím žalovaného ex-lege.

25. Dle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst. 2 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobnostních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

27. Dle § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč.zák.) je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Podle § 134 odst. 1 obč.zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Dle odst. 3 tohoto ustanovení do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

28. Žalovaný jako právní nástupce státu započítává do desetileté vydržecí doby držbu státu před datem 24. 5. 1991, kdy přešel pozemek do vlastnictví žalovaného ex lege účinností zákona č. 172/1991 Sb. Základní premisou vydržení je dobrá víra držitele o skutečnosti, že mu věc patří. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu z 11. 7. 2002, sp.zn. 22 Cdo 2190/2000, je oprávněným držitelem ve smyslu § 130 odst. l obč. zák. držitel, který věc drží v omluvitelném omylu, že mu věc patří. Omluvitelný je omyl, ke kterému došlo přesto, že držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Jak je uvedeno v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp.zn. 22 Cdo 4484/2007 musí se dobrá víra držitele vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, a tedy i k právnímu titulu a musí být podložena konkrétními okolnostmi, z nichž lze usoudit, že toto přesvědčení držitele je opodstatněné. Zároveň je při posuzování dobré víry držitele v době po roce 1948 i později potřeba přihlédnout k tomu, že se držitel držby nemovitosti ujal v době, kdy byla závažným způsobem narušena stabilita vlastnických vztahů a kdy nebyly uznávány tradiční principy soukromého práva (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2002, sp.zn. 22 Cdo 2166/2000).

29. Je pravdou, že subjektem držby může být i stát, dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1115/2001 však o dobrou víru nemůže jít, nebyl-li stát se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, již při uchopení držby, přičemž nedostatek dobré víry na počátku nelze zhojit tím, že věc je předána do správy jinému státnímu orgánu, který o okolnostech nabytí držby není informován.

30. Je potřeba upozornit na skutečnost, že pozemek byl v roce 1960 vydán Československé republice – Okresnímu ústavu národního zdraví. Okresní ústav národního zdraví i následně Městský národní výbor byly pouze složky státu s pozemkem hospodařící a držitelem pozemku tak byl vždy stát. Okamžik uchopení držby nelze v poměrech dané věci zkoumat k okamžiku, kdy došlo k uzavření hospodářské smlouvy o převodu vlastnictví národního majetku na Městský národní výbor, tedy k datu 5. 5. 1978, kdy došlo k změně v oprávnění hospodaření, neboť po celou dobu byl vlastníkem stát, ale je nutné zkoumat uchopení držby ze strany státu. Duplicitní vlastnictví vzniklo v momentu, když došlo k opětovnému přidělení pozemku parc. číslo Okresním národním výborem na základě přídělové listiny z 6. 4. 1960 pro Československý stát – Okresní ústav národního zdraví v obec. Pozemek tak byl přidělen státu, za který vystupovala složka oprávněná s majetkem státu nakládat, a to nejprve Okresní ústav národního zdraví v obec, který uzavřel hospodářskou smlouvu o převodu pozemku na Městský národní výbor obec, který však s ohledem na tehdejší poměry nemohl být vlastníkem, ale vykonával právo hospodaření dle § 35 zákona č. 69/1967 Sb., o národních výborech.

31. Při aplikaci shora uvedené judikatury nemohl být dle soudu právní předchůdce žalobce (stát) vzhledem ke všem okolnostem uchopení držby v dobré víře, a tudíž nelze do vydržecí doby započítávat držbu ze strany státu, v období, kdy právo hospodaření k pozemku vykonával Městský národní výbor okres před ním Okresní ústav národního zdraví obec. Při posuzování okolností, za nichž mělo věcné právo (držba) vzniknout, je potřeba přihlédnout ke skutečnosti, že stát, o jehož dobrověrnou držbu se vydržení opírá, měl přístup k pozemkovým knihám a později k evidenci nemovitostí a mohl a měl si ověřit vlastnictví k přidělovaným pozemkům. Tento postup lze považovat za obvyklou míru opatrnosti. Pokud tedy tato obvyklá míra opatrnosti nebyla ze strany státu reprezentovaného vydávajícím orgánem naplněna, nelze tuto skutečnost při posuzování okolností vzniku věcného práva považovat za omluvitelný omyl. O skutečnosti, že nebylo postupováno s obvyklou mírou opatrnosti, svědčí to, že došlo k přidělení téhož pozemku opětovně, ačkoliv již stát nebyl vlastníkem, což by nahlédnutím do pozemkových knih státní orgán odhalil. Nelze-li omyl státu - rozhodujícího orgánu při vzniku věcného práva považovat za omluvitelný, nelze ani držbu, která byla na tomto omylu založena, považovat za dobrověrnou. Současně je nutné uzavřít, že v tomto ohledu je na orgán státní moci potřeba klást vyšší nároky, nežli na fyzické osoby, a to i se zřetelem k době, v které bylo o vydání pozemku rozhodováno. V takovém případě je při hodnocení dobré víry potřeba o to více mít na paměti, že držba státu měla být založena v době, kdy byla významným způsobem narušena stabilita vlastnických vztahů a kdy nebyly uznávány tradiční principy soukromého práva.

32. Držitelem v dobré víře, je ten, který věc drží v omluvitelném omylu, že mu tato věc patří. Omluvitelný je omyl, ke kterému došlo přesto, že držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. V tomto konkrétním případě se nemůže jednat o omyl omluvitelný, jestliže přesahuje rámec běžného obvyklého posuzování věci. Dobrý víra státního orgánu se posuzuje podle dobré víry jeho představitelů. Skutečnost, že předmětný pozemek byl opětovně přidělen, za společenské situace, kdy byla závažně narušena stabilita vlastnických vztahů a správní orgány měli široké oprávnění zasahovat do vlastnických vztahů, nelze klást k tíži fyzické osoby. Je vyloučen omluvitelný omyl, jestliže státní orgán byl způsobilý při zachování běžné opatrnosti zjistit, že pozemek již náleží jiným vlastníkům a nikoli státu. Skutečnost, že nebyla přítomna dobrá víra při uchopení držby pak nemůže být napravena v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2003, sp. zn. 22 Cdo 1115/2001 ani tím, že je věc předána do správy jinému státnímu orgánu, který o okolnostech nabytí držby není informován. Započtení držby právního předchůdce žalovaného tak je vyloučeno.

33. Dle soudu započal běh vydržecí lhůty s ohledem na chybějící dobrou víru právních předchůdců žalovaného až v okamžiku převedení pozemku do vlastnictví žalovaného, ke kterému došlo k datu účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., to je k datu 24. 5. 1991. Žalovaný byl o duplicitním vlastnictví k předmětným pozemkům vyrozuměn ze stany Katastrálního úřadu v obec dne 7. 12. 1999, čímž došlo k přerušení dobré víry žalovaného. Dobrověrná držba žalovaného tak trvala od 24. 5. 1991 do 7. 12. 1999 a je tak vyloučena podmínka vydržení, a to nepřetržitá držba po dobu deseti let v případě nemovitosti. S ohledem na skutečnost, že žalobce má lepší právo k nemovitosti, jestliže jeho právním předchůdcům byl převeden pozemek parc. číslo přidělen dříve a současně nedošlo k vydržení předmětných pozemků vzniklých z parc. číslo soud rozhodl tak, že určil, že výhradním vlastníkem pozemku parc. číslo pozemku parc. číslo oba zapsané na listu vlastnictví číslo vedeném pro katastrální uzemí a územní celek u stát. instituce, stát. instituce, je žalovaný.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 456 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,

(dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, podání žaloby, replika z 24. 7. 2022 včetně doplnění repliky z 6. 2. 2023, účast u jednání) včetně čtyřech paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 600 Kč ve výši

2 856 Kč. Žalobce u jednání uvedl, že vyúčtování náhrady nákladů doplní do 3 dnů ode dne jednání, to však neučinil, ani k telefonické urgenci ze strany soudu, proto soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle úkonů, které jsou doloženy ve spisovém materiálu.

35. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř. s tím, že náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobce.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možno podat do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích u Okresního soudu v Prachaticích.

Nesplní-li povinný povinnost uloženou tímto rozsudkem, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu či exekuce.