OSPT 1 C 173/2024-53

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudcem Mgr. Davidem Neradem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: jméno žalobce sídlem adresa zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o vyklizení nemovitosti

I. Žalovaný je povinen vyklidit a vyklizený žalobkyni předat pozemek parcelní č. číslo zahrada, o výměře číslo, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Anonymizováno Katastrálním pracovištěm adresa na listu vlastnictví č. číslo pro katastrální území adresa a obec adresa, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 426,09 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se jako vlastník ve výroku specifikovaného pozemku domáhá po žalovaném jeho vyklizení, jelikož žalovaný tento pozemek užívá neoprávněně, přičemž na něj umístil maringotku, včelín a další věci.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí, přičemž konstatuje, že v roce 2001 požádal tehdejšího starostu obce adresa jméno FO o souhlas s umístěním maringotky na předmětný pozemek. Žádost byla provedena ústně a rovněž souhlas byl ústně udělen. V roce 2010 oznámil žalovaný tehdejšímu starostovi umístění včelstev na pozemek, proti čemuž nebylo ze strany obce žádných námitek. V roce 2023 žalovaný požádal o pronájem části pozemku přiléhajícího k jeho obydlí (maringotce) za účelem pěstování zeleniny, vysazení keřů a stromů a chovu drůbeže. Dále požádal o vymezení parkovacího místa pro vozidlo z důvodu přiznání invalidity třetího stupně. Tato žádost byla zamítnuta, stejně jako další žádost o odkoupení části pozemku. Žalovanému byla naopak doručena výpověď z užívání pozemku, na kterou žalovaný reagoval žádostí o poskytnutí měsíční lhůty k získání času na nalezení nového bydlení. Během této lhůty se žalovaný seznámil s rozhodnutím Nejvyššího soudu, které potvrzuje, že po dvacetiletém užívání pozemku není zapotřebí dokládat písemné důkazy k jeho užívání. Proto výpovědní termín nedodržel, jelikož se domníval, že došlo k vydržení, neboť pozemek od roku 2021 užíval v dobré víře, že na pozemku dožije svůj život. Skutečný důvod podání žaloby žalovaný spatřuje v tom, že jeho sousedka paní jméno FO využila svých konexí na obecním úřadu za účelem toho, aby dosáhla vystěhování žalovaného.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav.

4. Z informací o pozemku parcelní č. číslo v katastrálním území adresa dostupných na stránkách Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního soud zjistil, že předmětný pozemek je ve vlastnictví žalobkyně. Tato skutečnost není mezi účastníky sporná.

5. Účastníci učinili nesporným, že tehdejší starosta obce adresa na základě ústní žádosti žalovaného udělil rovněž ústní formou souhlas s tím, aby žalovaný užíval předmětný pozemek v majetku obce, aniž byla ujednána doba, po kterou tak žalovaný mohl činit.

6. Z dopisu žalobce doručeného žalobkyni dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaný tímto dopisem požádal o prodloužení lhůty k odstranění objektů z pozemku parcelní č. číslo o 9 měsíců.

7. Ze zápisu ze schůze rady obce adresa konané dne 9. 10. 2023, soud zjistil, že rada obce udělila souhlas s prodloužením lhůty pro odstranění objektů z pozemku parcelní č. číslo v katastrálním území adresa do 30. 6. 2024.

8. Předžalobní výzva ze dne 12. 7. 2024 byla žalovanému doručena dne 22. 7. 2024 prostřednictvím datové zprávy. Žalovaný byl vyzván k vyklizení pozemku do 7 dnů.

9. Z emailové komunikace mezi účastníky a z návrhu smlouvy o vyklizení nemovitosti soud zjistil, že se účastníci snažili dohodnout o smírném vyřešení sporu, avšak jejich jednání nepřinesla výsledek. Žalovaný i v rámci těchto jednání trval na tom, že pozemek neužívá bez právního důvodu, jelikož mu byl udělen verbální souhlas ze strany tehdejšího starosty.

10. Podle ustavení § 1091 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající 10 let.

11. Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl (§ 1095 občanského zákoníku).

12. Podle ustanovení § 659 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, vznikne smlouvou o výpůjčce vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat.

13. Po právní stránce soud věc hodnotí tak, že mezi účastníky vznikla v roce 2001 ústní formou smlouva o výpůjčce či o výprose jako jejím zvláštním případu, a to bez určení doby vrácení. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k vyklizení nemovitosti nejpozději předžalobní výzvou ze dne 12. 7. 2024 doručenou mu dne 22. 7. 2024, a to ve lhůtě 7 dnů. Po tomto datu užívá pozemek již bez právního důvodu. Žalobkyně se tak právem domáhá ochrany vlastnického práva, a soud proto žalobě jako důvodné vyhověl.

14. Co se týče obrany žalovaného spočívající v tvrzení o vydržení pozemku, je namístě podotknout, že nikoliv každé nerušené faktické užívání cizí věci vede vydržení práva k ní, jinými slovy to, že někdo pozemek 20 let užívá, bez delšího neznamená, že by tím došlo k vydržení vlastnického práva k nemovitosti. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2750/2023, kde Nejvyšší soud dovodil, že ten, kdo se vydržení práva domáhá, totiž musí prokázat, že toto právo po určitou zákonem stanovenou dobu držel, tedy fakticky vykonával jeho obsah (corporalis possessio) s úmyslem mít ho pro sebe (animus possidendi), a to bez ohledu na to, zda mu takové právo náleží či nikoliv. V daném případě však žalovaný uvedený pozemek užíval na základě dohody z roku 2001, která měla povahu výpůjčky či výprosy jako jejího zvláštního případu, přičemž to, že žalovaný předmětný pozemek neužíval s úmyslem mít ho pro sebe jako vlastník vyplývá již jen z toho, že sám uvádí, že na pozemku hospodařil na základě souhlasu tehdejšího starosty obce, a to, že by pozemek mohl být vydržen, začal dovozovat až poté, co byl vyzván k jeho vyklizení, a to na základě nesprávné interpretace judikatury Nejvyššího soudu.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Náhrada nákladů sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, z odměny zástupkyně za 4 úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024 po 1 500 Kč podle ustanovení § 7 bodu 5 ve spojení s ustanovením § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1990 sbírky, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), a ze 4 tzv. režijních paušálů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Za účast na posledním jednání, které se konalo po 1. 1. 2025, kdy došlo k novelizaci advokátního tarifu, náleží zástupkyni žalobkyně odměna za jeden úkon právní služby ve výši 2 300 Kč a jeden režijní paušál ve výši 450 Kč. Náklady řízení pak tvoří i cestovné zástupkyně žalobkyně na první jednání ve výši 389,62 Kč (při ujetých 48,8 km, průměrné spotřebě vozidla podle technického průkazu 6,2 l/100 km, vyhláškové ceně motorové nafty 38,70 Kč za 1 litr a sazby 5,60 Kč za 1 km základní náhrady za používání silničního motorového vozidla) a cestovné na druhé jednání dne 11. 11. 2025 ve výši 391,97 Kč (ujeto 48,8 kilometru při průměrné spotřebě vozidla 6,2 l/100 km (vyhláškové ceně motorové nafty 34,70 Kč a sazbě 5,80 Kč za amortizaci vozidla). Zástupci žalobkyně pak v souvislosti s cestou na první jednání soudu a zpět podle ustanovení § 14 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 náleží rovněž náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši 200 Kč (2 započaté půlhodiny po 100 Kč) a v souvislosti s cestou na druhé jednání soudu mu náleží náhrada ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu, tedy celkem 300 Kč. Žalobkyni soud přiznal i náhradu odpovídající 21 % DPH ve výši 2 194,50 Kč. Náklady řízení tedy celkem činí 18 426,09 Kč. Žalobkyni soud nepřiznal nárok na odměnu a režijní paušál její zástupkyně v souvislosti s podáním doručeným do datové schránky soudu dne 10. 11. 2025 v odpoledních hodinách, jelikož jeho opožděným zasláním bylo znemožněno, aby mohlo být řádně přeposláno žalovanému.

16. O lhůtě k vyklizení rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Prachaticích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí či exekuce.